Martin Vopěnka – Nová planeta

Story na roz­me­zí sci-fi a bib­lic­ké tragé­die se jmé­nem Nová pla­ne­ta zaujme nác­ti­le­té klu­ky a hol­ky, ale záro­veň se ho nemuse­jí bát ani dospě­lí.  Jeho autor má za sebou již sluš­nou řád­ku knih v růz­ných žánrech.

Martin Vopěnka je oprav­du roz­ma­ni­tý a pře­de­vším veli­ce kva­lit­ní spi­so­va­tel. Na čes­ké lite­rár­ní scé­ně se pohy­bu­je již mno­ho let. Založil nakla­da­tel­ství Práh, je čle­nem Pen klu­bu a před­se­dou Svazu čes­kých knih­kup­ců a nakla­da­te­lů. To je pěk­ná vizit­ka, co říká­te? Ale ani na poli spi­so­va­tel­ském nijak neza­os­tá­vá. Jeho zamě­ře­ní se pohy­bu­je oprav­du téměř vše­mi smě­ry. Úspěch zazna­me­na­la pře­de­vším tri­lo­gie pro mlá­dež Spící měs­to, Spící spra­ve­dl­nost a Spící tajem­ství. V tom­to ran­ku zůsta­la čás­teč­ně i jeho nej­no­věj­ší kni­ha Nová pla­ne­ta, přes­to­že je mož­ná urče­na o pár let star­ším čte­ná­řům.

Hlavní posta­vou toho­to pří­bě­hu je Daniel, kte­rý vyrůs­tá v tech­no­lo­gic­ky téměř doko­na­lé pla­ne­tě. Lidé se prak­ti­ky nemuse­jí stý­kat, hro­zí jim méně nemo­cí i nebez­pe­čí a všech­ny život­ní slož­ky jsou vypi­lo­vá­ny k doko­na­los­ti. Vlastně sko­ro všech­ny. Těžkou ránu dosta­la lás­ka a fyzic­ký kon­takt, pro­to­že pro ně prak­tic­ky nezbý­vá mís­to. Společnost je roz­dě­le­na na vyvo­le­né a odvr­že­né. Tím trpí i Danielova rodi­na, pro­to­že jeho nevlast­ní brat­ři pat­ří k nevy­vo­le­ným. Po nesku­teč­né zra­dě se chla­pec ocit­ne za hra­ni­ce­mi své­ho svě­ta a je nucen bojo­vat o vlast­ní život. Všechny své dosa­vad­ní zna­los­ti může zaho­dit, pro­to­že je sku­teč­nost úpl­ně jiná. Jeho život začne nápad­ně při­po­mí­nat jeden z nej­zná­měj­ších bib­lic­kých pří­bě­hů, a pro­to se bude muset posta­vit na nohy a dovr­šit svůj osud.

Hned na začá­tek kri­ti­ky musím upřes­nit jed­nu infor­ma­ci. Některé čte­ná­ře by moh­la ovliv­nit zmín­ka o bib­lic­kém moti­vu, ano­ta­ce zmi­ňu­je i kon­krét­ní oso­bu – Josefa. Tato posta­va sice svým způ­so­bem spo­ju­je někte­ré myš­len­ky pří­bě­hu, ale záro­veň čte­ná­ře netla­čí do žád­ných nábo­žen­ských rovin. Jedná se spí­še o tako­vou zají­ma­vost. Rozhodně před sebou nemám žád­nou fana­tic­kou lite­ra­tu­ru, ale pře­de­vším veli­ce inte­li­gent­ní sci–fi. I když i v tom­to pří­pa­dě by se dalo lehce pole­mi­zo­vat. Autor se roz­ho­dl vytvo­řit znač­ně dlou­hý (kni­ha má přes 600 stran) a žánro­vě roz­lič­ný román.

Prvním veli­ce důle­ži­tým fak­to­rem ovliv­ňu­jí­cím kva­li­tu toho­to díla je samot­né pro­stře­dí. Nejdříve se oci­tá­me v tech­no­lo­gic­ky vyspě­lé budouc­nos­ti, kte­rá ovšem obsa­hu­je i něko­lik nega­tiv­ních věcí. Veškerý svět sto­jí pře­de­vším na doko­na­lé počí­ta­čo­vé síti a tomu je při­způ­so­ben život všech obča­nů této Nové pla­ne­ty. Jedním z nich je i Daniel. Po chví­li se už začí­ná­te myš­len­ka­mi pro­bí­rat jed­not­li­vý­mi posta­va­mi a pozná­vá­te důle­ži­té sou­vis­los­ti. A v tom najed­nou šup a děj se obra­cí zce­la jiným smě­rem. Opouštíte svět, kte­rý jste tepr­ve pozna­li. Ocitáte se ve zce­la odliš­ném kra­ji a musí­te pozná­vat nové posta­vy, spo­ji­tos­ti i udá­los­ti. A aby toho neby­lo málo, podob­ná změ­na se ode­hra­je ješ­tě jed­nou. Celým tím­to dob­ro­druž­stvím vás dopro­vá­zí jedi­ná stá­li­ce. Daniel. Právě na něj se může­te spo­leh­nout, že s vámi zůsta­ne až do kon­ce.

Vytvořit hned tři samo­stat­né svě­ty, kte­ré sto­jí na zce­la roz­díl­ných zákla­dech, roz­hod­ně není ničím jed­no­du­chým. Ale spo­jit je v jed­nom pří­bě­hu je již téměř nemož­né. Ovšem Martinovi Vopěnkovi se to poved­lo. Rozmanitost lidí, pro­stře­dí i situ­a­cí je nato­lik vel­ká, že se v pod­sta­tě jed­ná o něko­lik knih v jedi­ném toku myš­le­nek. A může­te si být jis­ti, že po začte­ní se ho jen tak nepus­tí­te. Ve svě­tě budouc­nos­ti se oci­tá­te vlast­ně jen v prv­ní čás­ti, násled­ně se vra­cí­te až do minu­los­ti bez elektři­ny a nako­nec se posou­vá­te smě­rem k pří­tom­nos­ti. Zní to mož­ná tro­chu slo­ži­tě nebo cha­o­tic­ky, ale roz­hod­ně to tak není.

Autor doká­zal v tom­to těž­kém svaz­ku sklou­bit hned něko­lik žánrů. Vedle již zmi­ňo­va­né­ho sci-fi najde­te i fan­ta­sy vlož­ky či udá­los­ti saha­jí­cí do spo­le­čen­ské­ho či his­to­ric­ké­ho romá­nu. Všechno je veli­ce pře­hled­né a vzá­jem­ně se ovliv­ňu­je. Jednou z nej­sil­něj­ších strá­nek jsou pro­myš­le­né pří­běhy a osu­dy samot­ných postav. Na strán­kách kni­hy jich najde­te poměr­ně dost. Jestliže se vám nelí­bil konec jed­né sto­ry, urči­tě vás zaujme někte­rá z jiných. Poznáte lidi z těch nej­skrom­něj­ších pomě­rů až po namyš­le­né vlád­ce. Každá řek­ně­me tříd­ní kate­go­rie má své zastou­pe­ní.  Veškerý děj je posta­ven na puto­vá­ní hlav­ní posta­vy. Trošku mi to při­po­mí­ná Froda z Pána Prstenů, přes­to­že se samo­zřej­mě oci­tá­te ve zce­la odliš­ném svě­tě.

Kvalitou a pří­bě­hem se ten­to výtvor téměř vymy­ká čes­ké úrov­ni a vzni­ká tím mezi­ná­rod­ní dílo. Napětí je patr­né na kaž­dé strán­ce. Neoddychnete si od začát­ku do kon­ce. Martin Vopěnka vyu­žil veš­ke­rých svých spi­so­va­tel­ských zku­še­nos­tí a vytvo­řil oprav­du zají­ma­vou kni­hu. Na kon­ci bude­te urči­tě smut­ní, že již nemů­že­te nadá­le puto­vat ve sto­pách Daniela. Vzhledem k obsáh­los­ti je Nová pla­ne­ta urče­na pře­de­vším zku­še­ným čte­ná­řům. Ovšem odmě­nou za mno­ho hodin čte­ní vám bude kva­lit­ní lite­rár­ní záži­tek.

Nakladatel: Mladá Fronta
Jazyk: čes­ky
Pořadí vydá­ní: 1.
Rok vydá­ní: 2015
Počet stran: 624
Vazba: Vázaná
Formát: 155x235

Kniha ke kou­pi na kniha.cz.