Martina Holcová: Lesní mysl

IMG 20210812 151006

Jak čas­to si uvě­do­mu­je­te stro­my, kte­ré s námi sdí­lí domov a blíz­kost domo­va? Kde vypus­ti­li prv­ní koří­nek a už tam dlou­hé roky a dese­ti­le­tí zůsta­ly. Co všech­no vidě­ly, zaži­ly – jaká je vlast­ně duše stro­mů? To už se dostá­vám do témat, kte­rá autor­ka Martina Holcová pro­bí­rá jen okra­jo­vě, ale to jsou prá­vě ty otáz­ky, kte­ré nás při napo­je­ní se na kon­cept les­ní mys­li mohou napa­dat. A jsou to pak úlev­né myš­len­ky, pro­to­že dáva­jí i osa­mo­ce­né­mu živo­tu smy­sl. Jsme tu, spo­leč­ně s těmi stro­my, s pří­ro­dou. A jsme s ní spo­je­ni, i když si to vět­ši­nu své­ho živo­ta mys­let nemu­sí­me.

Kniha Lesní mysl je v prv­ní řadě inspi­ra­cí k doved­nos­ti plné­ho pro­ží­vá­ní pří­tom­nos­ti, lesa, pří­ro­dy, vzdu­chu, vody, slun­ce, nako­nec úpl­ně čeho­ko­liv, co nás obklo­pu­je a napl­ňu­je smys­ly. V tom­to ozdrav­ném pro­stře­dí se lid­ská mysl při­ro­ze­ně uvol­ňu­je. A pak uvol­ňu­je to, co prá­vě potře­bu­je­me. Klid, nulo­vé myš­len­ky, jed­nu myš­len­ku – tu pra­vou, nebo posklá­dá odpo­vě­di na naše otáz­ky zce­la při­ro­ze­ně. Vždycky tak, jak potře­bu­je­me v dané chví­li. Vychází z fin­ské­ho kon­cep­tu sebe­roz­vo­je Lesní mysl a autor­ka se dělí i o svůj život­ní pří­běh a svou ces­tu nejen k les­ní mys­li, ale i k tomu, že zača­la podob­né kur­zy prak­ti­ko­vat u nás. Ale jak sama říká – a je to pro mne i nej­dů­le­ži­těj­ší – deset lidí, deset růz­ných způ­sobů.

Jak pro­nik­ne­te do sou­la­du s pří­ro­dou a sebou samým?

Už jen samot­né čte­ní tex­tu vám při­blí­ží způ­sob myš­le­ní a vní­má­ní, autor­ka má svůj vlast­ní styl a oslo­ví v drob­nos­tech prá­vě tu vaši část, kte­rá potře­bu­je změ­nu. Někdo si vůbec dovo­lí čas pro sebe, někdo pocho­pí, že kaž­dá správ­ná máma nemu­sí kaž­dou sobo­tu dělat vel­kou veče­ři, někdo se spo­jí se svou osa­mě­los­tí, někdo s lid­mi, nadě­je­mi, vel­ký­mi plá­ny, pro něko­ho to bude roz­sví­ce­ní jeho život­ní vize.

Druhým výraz­ným prv­kem jsou pak popsa­ná cvi­če­ní, jsou krát­ká – jen pármi­nu­to­vá, dvě tři nebo pět minut. „Mnoho roz­mě­rů v jed­no­du­chos­ti“, nazý­vá se podti­tul této kapi­to­ly a to plně vysti­hu­je vše popsa­né. Jednoduchá zasta­ve­ní, námě­ty, co v lese řešit, jak si to v sobě, v mys­li porov­nat, kam zamě­řit pozor­nost, kde co v sobě roz­tý­lit – je tu mno­ho podob růz­ných cvi­če­ní. Co při­ne­sou? Uklidnění, odpo­vě­di na otáz­ky, srov­ná­ní se se živo­tem, ale také pozor­nost a nové poznatky o nád­he­ře mechu, lis­tů, stro­mů, vzdu­chu. Některá cvi­če­ní při­po­mí­na­jí ritu­á­ly, kte­ré nám také zou­fa­le chy­bí, neu­mí­me si ritu­ál­ně pomo­ci, když potře­bu­je­me něco nechat chví­li dít, aby s věci děly samy… tak i to se tu nau­čí­me. Možná to za nás vyře­ší les,… mož­ná pomů­že to vědo­mí, že jsme něco ode­vzda­li.

Lesní mysl je pro kaž­dé­ho, kdo pro­jde lesem na pár minut, i pro toho, kdo tu chce trá­vit hodi­ny i dny. Lesy, stro­my, lou­ky, kaž­dá jen tro­chu zele­ná část naše­ho svě­ta je úchvat­ná. A budí otáz­ky, tře­ba tako­vé, jaká je asi duše stro­mu, kte­rý prá­vě tady kdy­si dáv­no vypus­til svůj prv­ní koří­nek….

Najdete tu:

Krásné obráz­ky, myš­len­ky k zamyš­le­ní, poví­dá­ní s hos­ty a tolik inspi­ra­ce lesem a pří­ro­dou, že na chví­li zno­vu uvě­ří­te, že lidem není pří­ro­da lhos­tej­ná a kdo ji vní­má srd­cem, nikdy ji nebu­de ško­dit.

Foto: Renata Petříčková & Nakladatelství Eminent