Master & Commander: Odvrácená strana světa - Vítr do plachet, vyplouváme!

Filmové pře­pi­sy his­to­ric­kých romá­nů jsou zřej­mě nějak v módě. Měsíc se s měsí­cem sešel a po Čtyřech pír­kách tu máme dal­ší. Režisér Peter Weir si vzal na paškál dva­ce­ti­díl­nou romá­no­vou řadu zesnu­lé­ho irské­ho spi­so­va­te­le Patricka O’Briana Master and Commander. (Tři díly vyšly v nakla­da­tel­ství Talpress dokon­ce čes­ky.) O’Brian byl za své­ho živo­ta údaj­ně pro­ti zfil­mo­vá­ní svých knih, pro­to­že je pova­žo­val za nezfil­mo­va­tel­né, ale to víte, jak jste jed­nou ze hry, nikdo na vaše přá­ní nebe­re ohle­dy.

Weir se samo­zřej­mě nepo­ku­sil vtěs­nat děj všech dva­ce­ti romá­nů do jedi­né­ho fil­mu. Vybral si román jen jedi­ný - desá­tý - a jeho děj pře­su­nul z americko-britské vál­ky roku 1812 do počát­ku napo­le­on­ských válek, do roku 1805. (O’Brian nej­spíš rotu­je v hro­bě.) Hlavní posta­vy však zůsta­ly stej­né. Sledujeme pří­běh odváž­né­ho a uzná­va­né­ho kapi­tá­na „Šťastného Jacka“ Aubreyho (Russel Crowe) a jeho pří­te­le, dok­to­ra Stephena Maturina (Paul Bettany), jejichž loď HMS Surprise brázdí vody již­ní­ho Atlantiku. Surprise má za úkol dopad­nout nepřá­tel­skou loď fran­couz­ských kor­zá­rů jmé­nem Acheron a pokud mož­no ji zni­čit. Acheron je však mno­hem lépe vyzbro­jen a je rych­lej­ší, oce­án­ská honič­ka se pro­ta­hu­je a blí­ží­cí se boj se mno­ha námoř­ní­kům jeví jako ztra­ce­ný…

Děj není nijak sple­ti­tý, nao­pak je veli­ce pří­mo­ča­rý. Na kva­li­tě mu to ovšem nijak neu­bí­rá. Weir uka­zu­je, že v jed­no­du­chos­ti je krá­sa. A co víc, není tam žád­ná pito­má, tisíc­krát obe­hra­ná roman­tic­ká záplet­ka! Bohužel s tím­to obrov­ským kla­dem ruku v ruce jde též jeden veli­ký zápor - ve fil­mu není snad ani jedi­ná žen­ská. Zato je tam spous­ta dětí. Bylo snad ve stře­do­vě­ku běž­nou pra­xí, aby se děti pla­vi­ly na váleč­ných lodích? Sotva. Nebo se naro­di­ly (a vyrost­ly) během dlou­hé plav­by? Těžko - vždyť na lodi není žád­ná žen­ská. Filmaři se doká­za­li obe­jít bez eman­ci­po­va­ných žen, ale bez eman­ci­po­va­ných dětí to pros­tě asi nešlo. Štve mě to jak Wesley Crusher ve Star Treku.

Maximum pro­sto­ru naštěs­tí dostá­va­jí muži-námořníci, muži-válečníci. Několik hrdi­nů (kapi­tán Šťastný Jack Aubrey, lod­ní lékař Maturin...) je zpra­co­vá­no cel­kem do hloub­ky a vel­mi dob­ře. Kapitánův cíl - nebo až posed­lost - dopad­nout loď fran­couz­ských kor­zá­rů sil­ně při­po­mí­ná honbu legen­dár­ní­ho kapi­tá­na Achaba za bílou velry­bou zva­nou Moby Dick. Ale nic pro­ti tomu - rád jsem se vrá­til do sta­rých časů a míra inspi­ra­ce tvůr­ců Mastera and Commandera ostat­ně v žád­ném pří­pa­dě nedo­sa­hu­je úrov­ně plagi­á­tor­ství.

Kromě hlav­ní­ho moti­vu se tu vysky­tu­je řada nemé­ně zají­ma­vých sub­zá­ple­tek - viz napří­klad důstoj­ník, kte­rý by hroz­ně rád velel, ale nedo­ká­že si zís­kat potřeb­nou auto­ri­tu. Je ško­da. Že tyto psy­cho­lo­gič­těj­ší, ve fil­mu méně čas­to zpra­co­vá­va­né, moti­vy nema­jí v Odvrácené stra­ně svě­ta více pro­sto­ru. Většinou jsou zde totiž řeše­ny tako­vé ty běž­né věci jako čest vs. pýcha, smrt kama­rá­da v bitvě, roz­ho­do­vá­ní o záchra­ně jed­not­liv­ce za cenu ohro­že­ní posád­ky celé lodi apod.

Nejvýraznější, na prv­ní pohled vidi­tel­nou devi­zou fil­mu, díky kte­ré se nej­spí­še zapí­še do dějin svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie, jsou ovšem námoř­ní sou­bo­je a bitvy. Žasl jsem už před pár měsí­ci nad Piráty z Karibiku (a to byla, pro­sím, jen kome­die) a nad Masterem and Commanderem jsem málem ská­kal rados­tí! To se pros­tě musí vidět! Bitvy v Pirátech byly sice skvě­lé, ale na Odvrácenou stra­nu svě­tapros­tě nema­jí. Úžasné detai­ly zde dosa­hu­jí tako­vé míry, jakou jsou tře­ba děla s vlast­ní­mi jmé­ny, fran­couz­ský kapi­tán nád­her­ně (a kla­sic­ky) prz­ní­cí ang­lič­ti­nu, pobli­ká­va­jí­cí pet­ro­lej­ky, pře­sý­pa­cí hodi­ny… a samo­zřej­mě všu­dypří­tom­ná špí­na, na niž tvůr­ci Pirátů z Karibiku jak­si tro­chu poza­po­mně­li.

Milovníci námoř­ních lodí a pro­pra­co­va­ných, logic­kých námoř­ních bojů si roz­hod­ně při­jdou na své. Snímek přes­to není uspě­cha­ný, na všech­no je v něm dost času. V dneš­ní hek­tic­ké době plné pře­plá­ca­ných, kýčo­vi­tých fil­mů, kde jed­na samo­ú­čel­ná akce stří­dá dru­hou, je to tako­vý malý zázrak.

Jistě, kro­mě vyni­ka­jí­cích bojů stře­do­vě­kých váleč­ných lodí, nád­her­ných zábě­rů pří­ro­dy na Galapágách a občas­ných psy­cho­lo­gic­kých ele­men­tů toho film bohu­žel nemá moc co nabíd­nout. Kdo ale říká, že to nesta­čí?

Než se na film do kina vypra­ví­te, přes­to vám dám jed­nu radu. Berte ho od počát­ku jako doku­ment. Jako his­to­ric­ký doku­ment o dáv­ném námoř­nic­tví a jako pří­ro­do­pis­ný doku­ment o dale­ké zemi. Uvidíte, že pokud to udě­lá­te, nebu­de­te zkla­má­ni.

---