(zatím nehodnoceno)
Loading...Měsíc náhle změní svou oběžnou dráhu a hrozí, že se srazí se Zemí ve filmu Moonfall, epickém snímku Rolanda Emmericha, který spojuje tropy katastrofických filmů, dalekosáhlé konspirační teorie a překvapivě opojné vědeckofantastické nápady. Tenhle film je skutečným ponorem do všeho Emmerichova a měl by uspokojit každého, kdo jde do kina s očekáváním přehnané akce od režiséra filmů Den nezávislosti, 10 000 př. n. l. a 2012.
Moonfall začíná ve vesmíru s astronauty Jocindou Fowl (Halle Berry) a Brianem Harperem (Patrick Wilson) na misi, jejímž cílem je opravit satelit. Zatímco Wilsonova postava spolu s dalším astronautem, kterého hraje herec nepatřící k nejobsazovanějším hercům filmu, se stará o satelit, víme přesně, co se stane: dojde k tragédii v podobě jakéhosi vesmírného odpadu pocházejícího z blízkého Měsíce.
Zhruba o deset let později NASA učiní alarmující objev: Měsíc změnil oběžnou dráhu a nyní je na cestě k tomu, aby zasáhl Zemi... během několika týdnů. Její ředitel (hraje ho Stephen Bogaert) zvedne ruce nad hlavu a odejde ze své funkce, aby se mohl věnovat rodině... a stejně tak i většina ostatních členů vesmírné agentury.
Fowlová v podání Berryové se tak stává zastupující ředitelkou NASA a spolu s dvojicí zbývajících úředníků (Chris Sandiford a Jonathan Maxwell Silver) musí vymyslet plán na záchranu světa... než armáda Spojených států v krajním případě odpálí atomovku na Měsíci. Příhodou je, že bývalý manžel Fowl Doug Davidson (Eme Ikwuakor) je náhodou vysoce postaveným velitelem s jedním z klíčů potřebných k odpálení bomb.
Mezitím rezidentní konspirační teoretik Moonfallu a samozvaný doktor KC Houseman (John Bradley) dospěl ke stejnému závěru jako NASA. Ví však něco, co pozemští vědci nevědí: že Měsíc je ve skutečnosti megastruktura - umělá struktura podobná Hvězdě smrti - a že její dráhu lze nějak opravit.
Wilsonův Harper je mezitím nyní zhrzený bývalý astronaut, který na sebe vzal vinu za předchozí tragédii spojenou s Měsícem. Bývalá manželka Brenda (Carolina Bartczaková) se provdala za prodejce ojetých aut (Michael Peña), zatímco jeho dospívající syn (Charlie Plummer) byl právě zatčen za to, že vedl losangeleskou policii při honičce vysokou rychlostí.
Houseman přichází za Harperem, protože je to jediný člověk, který ho vyslechne, a Berryová navštěvuje svého bývalého partnera, protože on jediný má schopnosti navigace v prostoru, aby mohl uskutečnit její plán. A všichni tři vytyčí kurz k záchraně světa... a lidí, které na něm milují, a kteří na něm žijí.
Měsíční pád je samozřejmě neuvěřitelně hloupá záležitost, v níž je osud světa v rukou těchto tří postav a vědy, která neobstojí před žádným zkoumáním. A je nabitý režisérovým obvyklým citem pro obrazy masové destrukce: Na začátku je L.A. zaplaveno a později je zde obzvláště nevkusný záběr na newyorské mrakodrapy zasažené měsíčními troskami, ačkoli One World Trade Center je milosrdně ušetřeno (alespoň na plátně; z toho, kde skončí horní polovina Chrysler Building, můžeme usuzovat, že New York jako celek je vyřízen).
Zatímco první dvě dějství filmu Moonfall se odehrávají v očekávaném duchu katastrofických filmů, třetí dějství se vydává do oblasti sci-fi. Pro diváka, který se vydal na cestu laciného vzrušení, je to velká výzva, aby se zastavil a sledoval deset minut čisté expozice, která jako by vypadla z filmu Star Trek: The Motion Picture, ale je to překvapivě přesvědčivá látka, která dokonce zpětně řeší některé hloupější momenty z předchozí části filmu.
Hádka: vtíravý product placement Elona Muska a SpaceX, jejichž jména během vyprávění několikrát padnou, stejně jako antivirové společnosti Kaspersky. A zařazení hlavní postavy, kterou hraje Kelly Yu, která je zmateně špatně definovaná. Pravděpodobně měla být milostným zájmem postavy Berryové, ale zdá se, že jakýkoli náznak romance byl vymazán (nejspíš ve snaze lépe oslovit konzervativní čínský trh).
Ostatní lidské vztahy ve filmu Moonfall jsou na film Rolanda Emmericha překvapivě dobře propracované. Rozumné dialogy mezi postavami hrajícími bývalé partnery jsou osvěžující a dospělé a Sonnyho vztahy s otcem i nevlastním otcem jsou pěkně propracované.
A přestože Berryová a Wilson jsou pro tento typ filmů dokonale použitelní hlavní představitelé, je to Bradley (Samwell Tarly ve Hře o trůny), kdo si pro sebe krade celou show, když bere typicky jednorozměrnou Emmerichovu postavu a vdechuje jí rezonující emocionální podtext. Obzvlášť dobře jsou vymyšlené krátké scény s matkou jeho postavy, která trpí Alzheimerovou chorobou.
Moonfall představuje režiséra Emmericha v jeho vrcholné formě a pravděpodobně jeho nejlepší film přinejmenším od Dne po zítřku z roku 2004, ale váš požitek z filmu bude záviset na vaší toleranci k některým jeho hloupějším vypravěčským prostředkům. Ti z obou stran spektra, kteří očekávají zábavu na vypnutí mozku nebo úsměvnou vesmírnou podivnost, by měli být stejně spokojeni.
Photo © Lionsgate
Nejnovější komentáře