Po natočení poslední mayovky Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti v roce 1968 se v tisku stále objevovaly zprávy, že by měl být natočen další snímek o Vinnetouovi. Producenti Horst Wendlandt a Artur Brauner však o Karla Maye neměli nejmenší zájem a nenašel se nikdo jiný, kdo by chtěl podstoupit riziko neúspěchu. Smrt Lexe Barkera v roce 1973 učinila všem spekulacím přítrž. Teprve úspěchy Pierra Brice na Karl-May-Festspiele v Elspe daly projektu reálnou šanci. Podle jedné zprávy zveřejněné 27. ledna 1977 v časopise Frau měli Dunja Rajter a Pierre Brice natáčet čtrnáctidílný televizní seriál. Dunja v něm měla převzít roli Vinnetouovy sestry Nšo-či. Natáčení mělo začít již v létě 1977 v jižním Španělsku a Mexiku. Ve skutečnosti trvalo další dva roky, než byl projekt realizován: bez Nšo-či a bez Dunji Rajter.
Scénář podle expozé Pierra Brice napsali francouzští autoři Jean Gérad a Jean-Claude Deret, který byl mimochodem ženatý s Indiánkou. Základní myšlenkou seriálu je, že Vinnetou bojuje za práva Indiánů v rezervacích a je přitom doprovázen mladým adoptivním synem, kterého zasvěcuje do způsobu života jeho předků. S příběhy Karla Maye nemá tento nic společného – jen postavy Vinnetou, Old Shatterhand a Sam Hawkens jsou přejaty z jeho děl. Do role Old Shatterhanda byl obsazen Siegfried Rauch, uvažovalo se také o Voglerovi, představiteli Kary ben Nemsího ze stejnojmenného seriálu. Ralf Wolter vklouznul opět do kabátu Sama Hawkense. Vinnetouova adoptivního syna Tašunku ztělesnil dvaadvacetiletý student filozofie Eric Do Hieu, jehož otec byl Vietnamec a matka Francouzka.
Natáčení seriálu se konalo počátkem roku 1979 v severomexickém Durangu, v romanticky divoké krajině s horami a stepmi, v níž byly natočeny také mnohé westerny s Johnem Waynem. Osmdesátičlenný štáb složený převážně z Mexičanů a Francouzů se ubytoval v hotelu Presidente. S výsledkem tříměsíčního natáčení byl Pierre Brice více než spokojený a sliboval si ohromný úspěch. Seriálem chtěl upozornit na skutečné problémy Indiánů na konci 19. století a to se mu také celkem podařilo. Jaké to asi muselo být zklamání, když seriál u diváků propadl. Nakladatelství Heinerle, které kdysi s úspěchem vydalo sběratelské pohledy k Žutovi, vydalo k tomuto seriálu sběratelské album; dvě další alba kvůli nízké poptávce již nevyšla. Firma Europa, vydávající gramofonové desky, vydala mimo jiné LP s hudbou Petera Thomase i poslechové hry; oboje zůstalo ležet na regálech. V roce 1986 byl Můj přítel Vinnetou znovu vysílán v televizi a pak na dlouhý čas zmizel v archivu. V roce 1996 vyšel na VHS, avšak po několika týdnech byl prodej zastaven. Dnes vychází seriál v Německu na DVD a stal se vyhledávaným sběratelským artiklem.
Použitá literatura:
- PETZEL, Michael. Karl-May-Filmbuch : Stories und Bilder aus der deutschen Traumfabrik. Zweite erweiterte Auflage. Bamberg : Karl-May-Verlag, 1999. 544 S. ISBN 3-7802-0153-4.
- PETZEL, Michael; WEHNERT, Jürgen. Das neue Lexikon rund um Karl May : Leben, Bücher, Filme, Fans : von der Wüste zum Silbersee : der große deutsche Abenteuer-Mythos. Überarb. und erw. Neuausg. Berlin : Lexikon-Imprint-Verlag, 2002. 520 S. ISBN 3-89602-509-0.
Části seriálu: Můj přítel Vinnetou
- Můj přítel Vinnetou – Děj seriálu
- Můj přítel Vinnetou (1980) – Mein Freund Winnetou
