Muži v Černém: Globální hrozba - Recenze - 55%

„Emzáci“ tu byli dáv­no před námi a budou dlou­ho po nás. Navíc jsme sou­čás­tí něče­ho mno­hem vět­ší­ho než jsme my sami a pla­ne­ta Země má pou­ze muže (a ženy) v čer­ném a jejich nové dob­ro­druž­ství nám při­ná­ší reži­sér Gary Gray. Molly (Tessa Thompson) se jako malá hol­ka vyhne vyma­zá­ní pamě­ti a ví, že exis­tu­jí mimo­zemš­ťa­né a oddě­le­ní MIB. A zasvě­ti­la celý život tomu, aby se k nim dosta­la. To se jí díky sho­dám udá­los­tí pove­de a oka­mži­tě je jako nová­ček v zácvi­ku poslá­na do poboč­ky v Londýně. Zde už jako agent­ka M potká­vá agen­ta H (Chris Hemsworth) a začí­ná náš pří­běh.
Ten nemů­že pokra­čo­vat jinak, než sna­hou o záchra­nu naší pla­ne­ty. A aby té mimo­zem­ské hroz­by neby­lo málo, agent­ka M, agent H a vedou­cí poboč­ky v Londýně agent T (Liam Neeson) tuší, že v řadách MIB je „kry­sa“. Komu agen­ti budou muset čelit a jaký super arze­nál zbra­ní u toho vyu­ži­jí? To máte již nyní mož­nost zjis­tit v našich kinech.

Nebudu dlou­ho cho­dit kolem hor­ké kaše a rov­nou řek­nu - Tohle se pří­liš nepo­ved­lo. A to jsem šel do kina s poci­tem, že si film pros­tě uži­ju, ať bude jaký­ko­liv. No ani to se pří­liš nepo­ved­lo.
Ani vyslo­ve­ně špat­ně tu nic není. Noví MIB jsou zase odde­chov­ka na gauč, při kte­ré musí­te pro jis­to­tu nechat mozek v led­ni­ci, kde jste před chví­lí byli pro paml­sek. Film sází na obsa­ze­ní, sci-fi téma­ti­ku a humor.
A bohu­žel ani jed­no z toho tu výraz­ný podíl na úspě­chu mít nebu­de. Obsazení se na prv­ní pohled mož­ná zdá­lo obstoj­né. Ježe jed­not­li­ví her­ci se tak moc sna­ží vžít do svých rolí, že abso­lut­ně nefun­gu­je che­mie. Chris tu pros­tě hra­je kla­sic­ké­ho aro­gant­ní­ho flout­ka (tako­vý Thor na úpl­ném začát­ku), což mu jde oprav­du skvě­le, pro­to­že za ty 2 hodi­ny jsem si k němu vypěs­to­val sil­ný odpor. Tessa tu zastá­vá roli chyt­ré, sil­né a cíle­vě­do­mé ženy (to je teď pros­tě téma č. 1) a půso­bí u toho­to sna­že­ní straš­ně prken­ně. Občas jen tak podiv­ně zírá a nikdo netu­ší proč. No a Liam se tvá­ří kla­sic­ky styl alá „unes­te mi někdo koč­ku, aby se měl komu mstít“. Za zmín­ku pak už jen sto­jí „Pjéša“ (Kumail Nanjiani), kte­rý vytvo­řil dost vti­pu a půso­bil jako milé osvě­že­ní. Ostatní čle­no­vé herec­ké­ho štá­bu buď nedo­stal víc pro­sto­ru, nebo byl doslo­va do počtu (jo dvoj­ča­ta jou doce­la cool aspoň chví­li).
Dalším pilí­řem měla být sci-fi téma­ti­ka. Tady mě film asi zkla­mal nej­víc. Čekal jsem, že vzhle­dem k roz­počtu (110 mili­o­nů dola­rů) se dočká­me posu­nu v digi­tál­ních tri­cích a vět­ší fan­ta­zii při tvor­bě mimo­zemš­ťa­nů. Samotné tri­ky půso­bí zasta­ra­le (ale úpl­ně by to neva­di­lo), ale je toho pros­tě málo. Ve fil­mu se divák dočká oprav­du jen pár emzá­ků, kte­ré sto­jí za pozor­nost. A navíc ti, kte­ří jsou tak zají­ma­ví tu nedo­sta­li žád­ný pro­stor. Naopak dosta­li pros­to tací, kte­ří jsou nehez­cí až mar­ní. Jedna z hlav­ních zápor­ných postav je nako­nec více­mé­ně oby­čej­ná žen­ská s barev­ným pře­li­vem a ako­rát jed­nou rukou navíc. To jako váž­ně? Kde jsou ty časy Edgara...Zbraně jsou také všech­ny stej­né, stří­lí stej­ně a krom veli­kos­ti v nich není roz­díl. Film uká­zal ako­rát mož­nos­ti, kam všu­de se dají v super autu scho­vat.
A když už selha­ly 2 pilí­ře, tak to by neby­lo aby nese­lhal i tře­tí - humor. Film může být lev­něj­ší, men­ší, komor­něj­ší. Ale když dáte super humor, tak to fun­go­vat bude. Tady je humor ješ­tě fajn tak prv­ní půl hodi­nu. Pak se téměř sko­ro vytrá­cí a nastu­pu­je kře­čo­vi­tá sna­ha film nějak zachrá­nit. A to čas­to nesmy­sl­nou hláš­kou, gro­tesk­ní situ­a­cí, kte­rá je nako­nec trap­ná. Spousta vti­pů je až infan­til­ních a naráž­ky typu „proč jenom muži v čer­ném?“ mě už vyslo­ve­ně vytá­čí. Přesto se pár vtip­ných scén tu a tam najde a to film tro­chu zachrá­ní od úpl­né­ho dna.

Jelikož zákla­dy fil­mu díru do svě­ta kine­ma­to­gra­fie neu­dě­la­jí, tak nako­nec půso­bí zvlášt­ně. Na jed­né stra­ně nedr­ží pohro­ma­dě, pro­to­že je to vlast­ně je sek­ven­ce scén z růz­ných kou­tů svě­ta, kde se mají ode­hrát vtip­né a dia­lo­go­vé (brrr) scé­ny. A na stra­ně dru­hé půso­bí i před dél­ku dvou hodin hod­ně neú­pl­ně a nedo­dě­la­ně. Žádná výstav­ba uni­ver­sa, naráž­ky na roz­ma­ni­tost vesmí­ru, žád­ná zají­ma­vá hroz­ba. Prostě jen ubo­hý lehce před­ví­da­tel­ný pří­běh plný klišé a poku­sů o směs akce a humo­ru. Sice se divák dočká pří­bě­ho­vé­ho zvra­tu, ale ten opět půso­bí jako z nou­ze ctnost a navíc vůbec niko­ho nepře­kva­pí. Mě byl vyslo­ve­ně „buřt“.
Hudební dopro­vod mě ten­to­krát také zkla­mal. Nevím do jaké míry na hud­bě pra­co­val Danny Elfman, kte­rý dělal i před­cho­zí MIB, a do jaké míry na hud­bě dělal Chris Bacon. Při úvod­ních titul­cích mě téma zau­ja­lo, ale pak se totál­ně vytra­ti­lo a žád­né­ho nos­né­ho hudeb­ní­ho prv­ku jsem si během fil­mu nevši­ml.

Celkově je MIB: International (Globální hroz­ba) typic­ká odde­chov­ka, kte­rou si uži­je­te bez moz­ku. Na mě nako­nec půso­bil jako pokus o restart, pro­to­že drti­vá vět­ši­na vti­pů a scén už byla pří­tom­na v minu­lých MIB fil­mech. Bohužel v nich ale obo­jí bylo zpra­co­vá­no lépe. A pro­to­že MIB ten­to­krát nepři­chá­zí s ničím novým, tak by se vlast­ně nic nesta­lo, stu­dio by ušet­ři­lo 110 mega a tře­ba by dostal pro­stor něja­ký jiný lep­ší pro­jekt. Pokud chce­te vidět MIB, tak roz­hod­ně dopo­ru­ču­ji jaký­ko­liv z před­cho­zích, tam aspoň fun­go­val humor mezi Willem Smithem a Tommy Lee Jonesem. A vzhle­dem k tomu, že jsem se já nako­nec bavil víc u nedáv­né Dark Phoenix, tak tady v hod­no­ce­ní pros­tě nemo­hu dát víc. Globální hroz­ba dostá­vá 55%.