Český loutkově animovaný film Myši patří do nebe se sice odehrává v našem světě, ale vystupují v něm výhradně zvířata, a to nejčastěji myši (a sem tam nějaký krtek nebo někdo další) a také lišky, myší úhlavní nepřátelé a predátoři. Hlavní hrdinkou je ustrašená myška Šupito, která se v úvodu po vzoru svého chrabrého tatínka, jenž před časem hrdinně skonal právě při konfrontaci s liščím zabijákem Tlamounem, pokusí prokázat před spolužáky vlastní odvahu. Skončí však pronásledována lišákem Bělobřichem, což se jí stane osudným – dostane se do Nebe. V Nebi se nicméně spolu s ní objeví i Bělobřich (a vysvětlí, že ji nezakousl, nýbrž že oba srazilo auto), načež se ukáže, že ve skutečnosti nejde o krvelačnou stvůru, ale o koktavého, nesmělého, dobromyslného a citlivého liščího mládence. Společně pak procházejí Nebem a budují vzájemné přátelství tam, kde by ho nikdo čekal.
 |
| Photo © Fresh Films |
Snímek je dílem animátorů a režisérů Denisy Grimmové (pro kterou jde o celovečerní debut) a Jana Bubeníčka (jenž si práci s motivem smrti odzkoušel už ve svých animovaných Smrtelných historkách z roku 2016). Předlohou filmu je stejnojmenná dětská knížka, kterou příběhově rozvinuli a do podoby filmového scénáře adaptovali Alice Nellis a Richard Malatinský, a jejíž autorka Iva Procházková v ní zpracovala témata smrti a ztráty tak, aby se jich dětští čtenáři nezalekli. Stejný záměr se otiskl i do filmové verze, která vznikala osm let. Dlouhé natáčení se ovšem vyplatilo – snímek svou kvalitou a špičkovou úrovní animace plně obstojí i v kontextu zahraniční konkurence (kupříkladu již stihl vyhrát cenu za nejlepší animovaný film na festivalu v Šanghaji a sklízí nadšené ohlasy i na jiných festivalech) a v rámci české tvorby jde navíc o nejlepší celovečerní animovaný film přinejmenším od posledního Fimfára.
Těžištěm příběhu je putování nesourodé dvojice po různých lokacích napříč zvířecím Nebem, v němž každý zesnulý tvor musí podstoupit nejprve hygienickou očistu v lázních a následně sérii osobních výzev v lunaparku a v temném lese. Počáteční pasáž odehrávající se na Zemi představí hlavní hrdinku Šupito a několik vedlejších postav, zatímco povaha a charakterové vlastnosti lišáka Bělobřicha se postupně rozkrývají až v průběhu děje, někdy třeba i prostřednictvím vzpomínkových retrospektiv z jeho minulosti. Všechna filmová prostředí i jednotlivé postavičky jsou propracované do detailu a snímek vypadá zkrátka úžasně. Některé pasáže jsou až překvapivě nápadité a obsahují tolik okouzlujících drobností, že tím relativně úspěšně zakrývají svou nedostatečnou návaznost na zbytek filmu (např. nic nevyplyne z toho, že oba hrdinové způsobí zatopení čističky vody pod nebeskými lázněmi a že v ní po cestě utrhnou několik trubek, které pravděpodobně někam vedly).
Přestože ke střídání lokací dochází poměrně často a hlavní hrdinové neustále putují, tak v dialogové rovině film mnohdy přešlapuje na místě, neb řadu informací raději několikrát zopakuje, než aby menším divákům náhodou něco podstatného ušlo. Šupito i Bělobřich tudíž dokolečka vysvětlují své motivace a k očekávanému přerodu od počáteční nesnášenlivosti po mezidruhové přátelství přistupují opravdu polopaticky, popisně a po drobných krůčcích. Tuto úlitbu dětským divákům však snímek vyvažuje kontrastním přístupem k vedlejším postavám zesnulých rodičů/mentorů, kteří měli na oba hrdiny diametrálně odlišný vliv, a také ne úplně banálním poselstvím o tom, že schopnost nahlédnout na svět očima druhých přispívá k větší toleranci a že není hezké házet všechny do jednoho pytle. Potěší též hlasové obsazení, které ustojí i sporadické zpívané pasáže, jež by jinak mohly zavánět přílišnou infantilností. Mrzuté je naopak to, že zatímco Šupitin tatínek je v příběhu vykreslován jako hrdinný idol a je pro bojácnou myší školačku zásadně důležitým vzorem, tak její maminka je oproti němu trestuhodně přehlížena.
Věc se nicméně má tak, že film Myši patří do nebe se navzdory několika výtkám s přehledem řadí z hlediska tuzemské porevoluční animované tvorby k absolutní špičce a že stojí za návštěvu v kině, zejména pokud máte děti ve věku zhruba 6-11 let. Rukodělnou propracovaností, fantastickou technickou stránkou, emocionální působivostí, smysluplným závěrem i svým přístupem k leckterým tématům a sdělením dokáže nejen zaujmout, ale i vyniknout nad většinou animovaných filmů, které se v kinech v současné době vyskytují.
Photo © Fresh Films
