Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Hlavní hrdinkou je Mabel Tanakaová, dívka s mimořádně silným citem pro zvířata a ochranu přírody. Už jako dítě se snažila zachraňovat školní zvířátka, i když tím dospělé a zejména své učitele doháněla k šílenství. Její skutečné pouto k přírodě se však naplno rozvine na místě, kterému říká Hájek a které se nachází na okraji města, kde jako malá trávila čas se svou babičkou. Právě toto místo se pro Mabel stane symbolem klidu, porozumění přírodě a společného domova lidí a zvířat. Když je Hájek v době, kdy je Mabel už náctiletá, ohrožen výstavbou městského obchvatu, Mabel se rozhodne jednat. Zjišťuje, že zvířata z místa výstavby zmizela, a jediný způsob, jak je dostat do Hájku zpět a zabránit tak výstavbě estakády, je vrátit do tamního biotopu bobra. Ten přehradí potok a vzniklá tůňka přiláká další zvířátka, která se v Hájku znovu zabydlí. Její snaha o záchranu Hájku ji zavede na Bobrtonskou univerzitu, kde tým vědců pod vedením paní profesorky Fairfaxové provozuje supertajný projekt, který umožňuje lidem dostat se doslova na skok do divočiny. Pomocí robotických zvířat, kterým vědci říkají Skokani, vytištěných na 3D tiskárnách, lze přeskočit do zvířecí říše, kde je pak možné se zvířátky komunikovat. Mabel neváhá a přenese svou mysl do robobobřice a vydá se do divočiny hledat bobra, který by zachránil její Hájek. Krátce po přeskoku je Mabel udivená, jak dobře všem zvířátkům rozumí a jak zábavně si povídají. Záhy však zjišťuje, že v říši zvířat platí jistá pravidla, o kterých neměla dosud ponětí...
30. celovečerní pixarovka s původním názvem Hoopers měla původně do kin dorazit pod českým názvem Skokani, nakonec ovšem sází na český distribuční název Na skok do divočiny. Ve filmu režiséra a scenáristy Daniela Chonga doslova padne zmínka, že zápletka o možnosti přesunout své vědomí do Skokanů, robotických zvířat, evokuje zápletku Avatara, ve finále se poté skutečně jedná o jakýsi mix Avatara s dvěma roky starým animákem Rozzum v divočině (také se v něm pohyboval robot v divočině, jen trochu jiného typu). Důležitější je nicméně fakt, že v záplavě nevyhnutelných pixarovských sequelů (letos Toy Story 5, do konce dekády Úžasňákovi 3 a Coco 2) pořád mohou u Pixaru vznikat originální animáky. Větším experimentem bude příští jaro pixarovka Gatto (v češtině překřtěna na Kočičino Nero), která bude za celou historii Pixaru jejich prvním ručně animovaným celovečerním filmem, Na skok do divočiny ovšem připomene starý dobrý Pixar. A to, co Pixaru tak nějak vždy šlo.
Spolupráce mezi Pixarem a studiem Disney měla prapůvodně skončit po prvních Autech, kdy se spekulovalo o tom, že se bude po rozloučení s Disneym v Pixaru více sázet na kreativní svobodu (v plánu byla i realizace hraných filmů). Jenže právě v roce 2006, kdy došlo k uvedení Aut, Disney koupil Pixar za 7,4 miliardy dolarů. Pixar tak už roky patří mezi největší značky, které Disney má (šlo o jednu z prvních větších akvizic Disneyho, která předcházela všem těm odkupům Marvelu, Star Wars či 20th Century Fox), častěji ovšem dochází k debatám, zda právě diktát Disneyho neškodí. Pixarovky pod Disneym se totiž často stávají obětí jisté schematičnosti. Ať už to bylo Coco nebo Duše, narativní struktura je často podobnější a podobnější. I Na skok do divočiny ostatně spoléhá na outsidera, který se dostane do specifické společnosti, jeho zásahy poté ovlivní nejen jej, ale také jeho staré i nové známé. Koncepčně tak Na skok do divočiny možná nepřichází s ničím novým, opět ovšem potvrzuje to, co tvůrcům u Pixaru jde tak moc dobře.
Pixar lze nadále bez problému označit za animační studio, které tvoří filmy vyloženě pro celou rodinu. Především proto, že nejsou prvoplánově infantilní a nestydí se vážnějších motivů a momentů, kterým by se většina mládeži přístupných filmů vyhýbala (jedna z postav ve filmu umírá na rakovinu, film se to nebojí výrazně ilustrovat, aniž by o samotné rakovině padlo slovo). Ruku v ruce s tím jde také výstavba světa. Avatara Na skok do divočiny neevokuje pouze zápletkou o přesouvání vědomí, ale také ekologickými poselstvími. Se zápletkou o přesouvání mysli ve finále pracuje ještě o poznání zajímavěji a kreativněji, zábavný je nicméně tento animák i v momentech, kdy jsou sci-fi prvky omezené na přítomnost hlavní protagonistky v těle falešného bobra. Chong spolu se spoluscenáristkou Jesse Andrews stojí za zábavně vymyšleným světem koexistujících zvířat. Takovým, ve kterém jsou bobři největší frajeři a motýlové největší sociopati. A jak už to tak bývá, i když jsou činy Mabel budovány čistými úmysly, způsobí potenciálně katastrofální následky. A jakmile dojde na nastartování války mezi lidstvem a přírodou, nechybí minimálně solidní dávka vizuálních nápadů, především ovšem skvěle cyklené motivy a nakonec i uvěřitelně vybudované pouto mezi dvěma hlavními postavami. Tou je po boku Mabel bobří král Jíra, který aspiruje na jednu z nejlepších postav, která v posledních letech vznikla u studia Pixar.
Byl by snad až hřích předpokládat, že animace Pixaru nebude působivá. Každým rokem působí v různých detailech fotorealističtěji, poctivá práce je poté rozpoznatelná i na designech různých postav. Díky tomu je snadné rozpoznat bobra od jiného bobra a podobně, za pochodu poté dochází k dalším důkazům, že jsou v Pixaru mistři detailů, především i díky patrně pečlivé práci se srstí. To jsou přece jen důrazy, které zajišťují, že Pixar nadále patří mezi nejuznávanější animační studia. A to i díky faktu, že i tato pixarovka s kamerou pracuje zajímavěji, než většina hraných blockbusterů. I když ovšem v rámci animace dochází k progresu, Na skok do divočiny je nejvíce sympatický tím, jak evokuje Pixar v jeho začátcích. Je to hravé animované dobrodružství, které dokáže pobavit i přes fakt, že se mohla zdát sázka na zdánlivě ohrané antropomorfní dobrodružství až příliš velkou jistotou. Především proto, že koncept podobných filmů Na skok do divočiny zvládá tak trochu postavit na hlavu a přijít s minimálně pár prvky, které se u podobných filmů jen tak nevidí.
Podstatné je navíc to, že film umí pracovat se svou hlavní hrdinkou. Úvod jasně ilustruje její vášeň pro živočichy prakticky všeho druhu, její babička ji poté naučí milovat samotnou přírodu. Divák si tak může snadno k této aktivistce vybudovat vztah, protože její aktivita je především osobní. Z bobřího krále Jíry se vyklube tak trochu bobří hipík. Mírumilovný, tolerantní, věřící v dobro všech tvorů. A to i lidí, kteří chtějí kvůli dopravnímu obchvatu poškodit jeho domov. Jíra je tedy tak trochu naiva, je to ovšem sympatický naiva a také, jak se později ukáže, tak trochu tragická postava. Jde o další pixarovku, kde se mezi dvěma hlavními hrdiny skvěle vybuduje jejich přátelství, právě i díky němu má film srdce i duši.
Na filmu je nicméně velmi zábavná jeho nepředvídatelnost. A fakt, že je se svým konceptem skutečně schopen zajít do překvapivých sfér. Se sci-fi žánrem říznutým ekologickým poselstvím nakonec pracuje poměrně přidrzle, klíčové nicméně je, že zábavně. A nevydává se nakonec tak snadno odhadnutelnou řadou klišé, jak by se mohlo zdát, důkazem může být i (minimálně částečně) nečekané finále. I když pořád nemůže zajít příliš daleko a vyvíjí se přesně tak, jak by se ideální film pro celou rodinu vyvíjet měl. Rychle se ovšem ukáže, že Pixar na zdánlivě ohraný koncept spoléhá jen na první dobrou a snadno připomene časy, kdy se na Pixar vzpomínalo nejen jako na mistry animace, ale i mistry vyprávění. Ano, jedna výhra válku nevyhrává a po jednom výtečném zářezu mohou příště přijít i slabší zástupci jako Proměna či Mezi živly. Na skok do divočiny nicméně dokazuje, že to v sobě ten starý dobrý Pixar ještě pořád má. A když už nic, je to minimálně nejlepší film s bobry v hlavní roli od Stovky bobrů!
Na skok do divočiny možná nepřepíše dějiny animace a koncepčně stojí už na možná až příliš osvědčeném pixarovském modelu, přesto jde o připomínku toho, proč si studio kdysi vydobylo tak výsadní postavení. Kombinace hravé premisy, tematické odvahy, emocionálně funkčního vztahu dvou hlavních postav a technicky špičkové animace dokazuje, že Pixar ještě neztratil schopnost vyprávět příběhy, které působí současně zábavně i lidsky. Ano, Pixar dnes žije mezi nevyhnutelnými sequely a opatrnější dramaturgií, ale právě podobné projekty dokazují, že kreativní jiskra úplně nevyhasla. Na skok do divočiny není revoluce. Je to ale poctivě vystavěné, nápadité a emocionálně funkční dobrodružství, které připomíná, že když Pixar funguje, dokáže spojit velkolepý vizuál, chytrý humor i opravdové srdce. A to je možná víc, než si mnozí vůbec odváží čekat…
PS: Film má hned dvě potitulkové scény, jak je ovšem u Pixaru většinou zvykem, slouží spíše jako dodatečné pointy k dříve rozehraným vtipům.
PS 2: Český dabing je velmi povedený.
PS 3: I když soundtrack Marka Mothersaugha v samotném filmu nemusí působit extra výrazně, při závěrečných titulcích se potvrdí se jeho síla.
(4,91 z 5)