Naděje, odmítnutí a triumf: Sarah Milesová, ikona britského filmu, která překonala koktavost a dyslexii na cestě k slávě a kontroverzi

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Sarah Milesová, kte­rá kvů­li kok­ta­vos­ti a dysle­xii do svých deví­ti let neu­mě­la mlu­vit, navště­vo­va­la Roedean a tři dal­ší ško­ly, ale ze všech byla vyloučena.V pat­nác­ti letech se zapsa­la na Královskou aka­de­mii dra­ma­tic­kých umě­ní (RADA). Krátce po ukon­če­ní stu­dia na RADA Milesová debu­to­va­la rolí Shirley Taylorové ve fil­mu „Term of Trial“ (1962), v němž hrál Laurence Olivier; byla nomi­no­vá­na na cenu BAFTA za nej­lep­ší­ho nováč­ka.

Brzy poté dosta­la Milesová roli Very z Manchesteru ve fil­mu Josepha Loseyho „Sluha“ (1963) a pod­le Davida Thomsona „vnes­la sexu­ál­ní ape­tit do brit­ské­ho fil­mu“. Získala dal­ší nomi­na­ci na cenu BAFTA, ten­to­krát jako nej­lep­ší hereč­ka. Objevila se také ve fil­mu Michelangela Antonioniho „Blowup“ (1966). Po Antonioniho smr­ti v roce 2007 o něm mlu­vi­la jako o „dare­bá­ko­vi a tyra­no­vi a geni­ál­ním člo­vě­ku“.

Po účin­ko­vá­ní v něko­li­ka diva­del­ních hrách v letech 1966-1969 byla Milesová obsa­ze­na do hlav­ní role Rosy ve fil­mu Davida Leana „Ryanova dce­ra“ (1970, níže). Film byl kri­ti­kou hod­no­cen vel­mi nega­tiv­ně, což Leana na něko­lik let odra­di­lo od natá­če­ní, přes­to­že jí její výkon vyne­sl nomi­na­ci na Oscara a Johnu Millsovi vítěz­ství a film vydě­lal nema­lé pení­ze. V živo­to­pi­su Trevora Howarda od Terence Pettigrewa popi­su­je Miles natá­če­ní fil­mu Ryanova dce­ra v Irsku v roce 1969. Vzpomíná: „Nejvíce si vzpo­mí­nám na to, jak jsem v šest ráno v deš­ti seděl na kop­ci v kara­va­nu. Kolem mě nebyl žád­ný jiný herec ani člen štá­bu. Seděla jsem tam a šíle­la a čeka­la, až buď pře­sta­ne pršet, nebo někdo při­jde. Filmové herec­tví je tak straš­ně poni­žu­jí­cí.“

Při natá­če­ní fil­mu Bílá psi­na v Keni v roce 1987 Miles podru­hé a napo­sle­dy pra­co­val s Howardem, kte­rý měl ved­lej­ší roli, ale v té době už byl váž­ně nemoc­ný kvů­li alko­ho­lis­mu. Společnost ho chtě­la vyho­dit, ale Miles byl roz­hod­nu­tý, že Howardova zásluž­ná fil­mo­vá kari­é­ra tak­to neskon­čí. V roz­ho­vo­ru s Pettigrewovou pro výše zmí­ně­nou Howardovu bio­gra­fii popsa­la, jak dala vede­ní ulti­má­tum a pohro­zi­la, že ode­jde z pro­duk­ce, pokud se ho zba­ví. Hazard jí vyšel. Howard zůstal. Byl to jeho posled­ní vel­ký film; zemřel v led­nu násle­du­jí­cí­ho roku.

Lynn Barberová o Milesové napsa­la, že „má tu vlast­nost Vanessy Redgraveové, že se zdá, jako by měla o jed­nu kůži méně než nor­mál­ní lidé, tak­že emo­ce při­chá­ze­jí netlu­me­né a obna­že­né“. (Wikipedia)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Sarah Milesová!

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře