Diana (Gal Gadot) neznala za celý svůj život nic jiného, než svůj domovský ostrov, kde žila mezi Amazonkami. to vše se ovšem mění v momentě, kdy na pláži tropického ráje ztroskotá britský špion Steve Trevor (Chris Pine), který je na útěku před zbloudilou frakcí Německého císařství vedenou generálem Erichem Ludendorffem (Danny Huston). Amazonky žijící dlouhá staletí mimo lidskou společnost však ještě netuší, jak velké nebezpečí se pro ně a celý zbytek světa blíží. Ludendorff totiž plánuje s pomocí své přední chemičky vytvořit zbraň, která by zvrátila nepříznivý vývoj války a zničila tak veškerý odpor najednou...
Ano, samozřejmě chápu, jaká událost je Wonder Woman už z podstaty a proč je právě tenhle podnik DC do světa komiksu pro budoucnost a současnou společnost důležitý. Přeci jen mají konečně i dívky svoji vlastní hrdinku na filmovém plátně, která ukazuje že i něžnější pohlaví umí předvést velkou parádu (když se k tomu Marvel i po deseti letech pořád nemá). To ovšem neznamená, že by se samotné kvality snímku měly přehlížet na úkor jeho zásluh. A v tomto ohledu naneštěstí je Wonder Woman dalším prototypickým zástupcem vesmíru Warner Bros. / DC, který byť přináší mnoho nového a zajímavého a místy dokonce celkem slušně funguje, trápí jej ty samé neduhy a to samé pitvoření v nánosu nesmyslného balastu.
Wonder Woman totiž operuje v podobném měřítku jako Muž z oceli, což jí ve výsledku jen prospívá. Celá ta historická stránka tomu navíc dodává šmrnc, který ostatním snímkům (právě od prvního příběhu Supermana) chyběl. Když navíc dojde na věc, několik momentů ve filmu působí neskutečně fajn a zábavně, takže člověk přehlíží tak trochu fakt, že herecky je taková to postava daleko nad schopnosti Gal Gadot. I ve slabších momentech je totiž po ruce Chris Pine, který tak trochu zachraňuje situaci a díky vzájemné dynamice pak tahle herecká propast není zase tak moc zřetelná.
Problémem, který ovšem za mě Wonder Woman tíží, jsou samotné akční sekvence. Jejich velkolepost a výprava skrývají obrovský potenciál, problém ovšem je, že většina akce budí spíše smích, než cokoliv jiného. Přehnané spoléhání na lacině vyhlížející zpomalené sekvence a nepříliš působivá choreografie osobních soubojů tak strhává nadějně vyhlížející momenty. Kupříkladu jedna z úvodních bitek na pláži by mohla být tak nesmírně působivá, kdyby však nebyly každé dva ze tří záběrů amazonky zkákající ve slow motion před zeleným plátnem. Vůbec, digitální triky zde působí téměř stejně lacině, jako v prvních trailerech na tuhle komiksovou podívanou. Od jednoho z největších komiksových filmů posledních let a jedné z největších nadějí pro budoucnost DC/WB bych přeci jen čekal o něco víc.
To by se ostatně dalo říci i o zbylých prvcích filmu. Nejde sice říci, že by tahle komiksová podívaná bylo vyloženě špatnou záležitostí, která by si nezasloužila váš čas, přesto se tomuto verdiktu místy až nebezpečně přibližuje. Slaboučký a okatě natahovaný příběh nezachraňují ani záporáci, kteří si vybírají opět slabší chvilku. Film ostatně nabídne hned trio soků pro hlavní hrdinku a její partu, žádný z nich ovšem nemá . Nejlépe z toho vychází Danny Huston, pro které ho to je již několikátý komiksový záporák, člověk by však v jeho případě čekal trochu víc prostoru v závěru. Elena Anaya coby Doctor Poison moc prostoru nemá a působí možná trochu zbytečně upozaděná. Z dalších je pak trochu zklamavší David Thewlis, který byť projevem po většinu času charismatický, je zrazen scénářem, který z jeho postavy dělá v závěru spíše humornou přepálenou vložku, spíše než nějakou seriozně myšlenou postavu.
Paradoxně je tak nejvíce zajímavým prvkem na celém filmu jeho hudební složka, za kterou stojí béčkař Rupert Gregson-Williams. Ten zvládá vytvořit poměrně zajímavou a působivou kulisu, která dodává Wonder Woman tu tolik potřebnou atmosféru, která zachraňuje film hned v několika momentech od totálního průšvihu. Je sice slyšet, že trochu zápasil s hlavním motivem Wonder Woman, který nastavili Junkie XL a Hans Zimmer, přesto je jeho hudební kulisa jedním z největších pozitiv snímku.
Rozhodl jsem se proto tedy být protentokrát smířlivý a tuhle hrdinskou sólovku tak trochu nadhodnotit. Pořád je totiž tahle dvouhodinovka relativně snesitelná i bez toho, aniž by se nuceně pouštěla do temnoty a nebo stavěla svůj hlavní emocionální moment na shodě jmen rodičů jako někdo. Slávu ovšem nečekejte, DC i s tímto želízkem v ohni promarnilo velkou část potenciálu a spíše než nápaditý a propracovaný snímek servíruje další přešlapování na místě s prvky typickými právě pro tohle filmové univerzum. Jen tentokrát s trochu jinou příchutí. Pokud vám tohle stačí, pak směle do kina. Pokud ovšem čekáte, že Wonder Woman přináší záchranu pro tuhle komiksovou partu, budete v kině zklamáni.
Pár nápadů a slušných momentů tam sice je, novinka v režii Patty Jenkins ovšem opisuje snad veškeré chyby které trápí filmový vesmír od DC snad od jeho počátku. Byť v dílčích momentech zábavná a nápaditá, v celku působí Wonder Woman jako další laciná, přehuštěná a mdlá podívaná, která zahazuje veškerý potenciál ve prospěch ne příliš dobře natočené akci, laciným trikům, některým nepřesvědčivým hereckým představitelům a především zbytečně natahovanému ději, který na ty dvě a půl hodiny je zatraceně málo. Tohle zkrátka moc nevyšlo, ale pořád je to alespoň o ždibec lepší, jako nedávné týmovky.
30% 1. světová válka
20% Amazonky
25% Bohové
25% DCEU reloaded
