„Nápadník“ umí vyloudit slzu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Dobře vycho­va­ný mla­dík Mirek se zami­lu­je do půvab­né Dany a jejich vzá­jem­né sym­pa­tie napo­ví­da­jí, že to bude lás­ka na celý život. Jenže lás­ce nepře­je Danin pode­zí­ra­vý otec Jindřich (zná­mý cho­le­rik z fil­mu Pelíšky), kte­rý si vždyc­ky najde důvod, jak své oko­lí pat­řič­ně otrá­vit. Trápí ho křiv­dy z minu­los­ti i pří­tom­nos­ti. Je urput­ný nato­lik, že své ambi­ce pře­ná­ší na své dce­ry a lin­ku­je jim život stej­ně nemi­lo­srd­ně, jak se to sna­ží léta prak­ti­ko­vat na své ženě Vilmě. Ta se sice občas vzbou­ří, ale nemá už dost síly, aby svůj život změ­ni­la. Naštěstí dce­ra Dana zdě­di­la tro­chu tvr­do­hla­vos­ti po tatín­ko­vi a její Mirek je jak hrdi­na z romá­nu pro ženy a dív­ky. Pro tako­vé­ho trpě­li­vé­ho a odda­něj­ší­ho chla­pa se slu­ší vydr­žet dlou­hý čas milost­né tou­hy a trá­pe­ní. Potom není divu, že se zami­lo­va­né Daně, její mat­ce Vilmě i tetič­kám občas zalesk­ne slza v oku.

Film „NÁPADNÍK“ se ode­hrá­vá na kon­ci 50. let a vyprá­ví o rodin­ných vzta­zích pozna­me­na­ných vál­kou a komu­nis­tic­kým pře­vra­tem. Politika a spo­le­čen­ské kli­ma se pro­mí­tá pře­de­vším do živo­ta dospě­lých. Trápí je minu­lost, pří­tom­nost a vidí i neu­tě­še­nou budouc­nost svých dětí. Snaží se, aby jejich život byl snaz­ší. Ale dospí­va­jí­cí gene­ra­ce o tako­vý život nesto­jí a hlav­ně chce žít vlast­ním živo­tem neza­tí­že­ným minu­los­tí. Přestože jsou ve fil­mu vidět prak­ti­ky STB, pře­váž­nou část fil­mu je věno­vá­na osob­ní­mu pří­bě­hu Dany a její­ho pří­te­le. Milenci spo­lu cho­dí ve vší počet­nos­ti za kul­tu­rou nebo po par­cích, ale dra­ma­tic­ké situ­a­ce a sil­né váš­ně se obje­vu­jí jen při stře­tu s tatín­kem Jindřichem. Válka je minu­lost a lás­ka je důle­ži­těj­ší než roz­bor aktu­ál­ní poli­tic­ké situ­a­ce.

Film je závě­rem fil­mo­vé tri­lo­gie “Zahradnictví“ a zná­mé posta­vy pří­bu­zen­sky pro­vá­za­ných rodin v něm dopl­ňu­jí ješ­tě dospí­va­jí­cí děti. Anna Fialová hra­je posta­vu Dany s půva­bem sobě vlast­ním a umír­ně­ným tem­pe­ra­men­tem doká­za­la zahrát dospí­va­jí­cí dív­ku plnou emo­cí, kte­rá se musí poprat i s vnitř­ní nejis­to­tou a bez­na­dě­jí, kte­ré její lás­ku pro­vá­zí. V pod­sta­tě to není žád­ná rebel­ka a nechce své rodi­če ranit. Ani Ivan Lupták v roli Mirka nepů­so­bí jako vol­no­myš­len­kář a bojov­ník pro­ti spo­le­čen­ským kon­ven­cím. Přesto půso­bí ve svém kli­du a roz­váž­ném cho­vá­ní při­ro­ze­ně a věro­hod­ně. Postavu Mirka při­ča­ro­val do scé­ná­ře Petr Jarchovský, jako by vykouz­lil z klo­bou­ku zají­ce. Mladík nemá žád­né přá­te­le, rodi­nu ani minu­lost. Je to jen nápad­ník dce­ry býva­lé­ho váleč­né­ho odbo­já­ře. Jeho osa­mo­ce­nost je nej­víc patr­ná na svat­bě, kde se kolem něj sejdou všich­ni z roz­vět­ve­né­ho pří­bu­zen­stva nevěs­ty. Jeho rodi­na chy­bí, ale Jindřichovi kama­rá­di z dob váleč­ných niko­liv. Ale opět se pro­je­ví ide­ál­ní Mirkova pova­ha, pro­to­že ani tako­vá situ­a­ce ho nevy­ve­de z míry. Není divu, po letech čeká­ní na milo­va­nou dív­ku.  To musí vehnat slzy do očí nejen pří­buz­ným, ale kaž­dé­mu, kdo zami­lo­va­né dvo­ji­ci drží pal­ce.

Je ško­da, že se scé­náris­ta Petr Jarchovský a reži­sér Jan Hřebejk nene­cha­li inspi­ro­vat milost­ný­mi scé­na­mi, kte­ré umě­li roze­hrát ve fil­mu Pelíšky. Využívání zpo­pu­la­ri­zo­va­né hláš­ky z fil­mu nesta­čí. K pocho­pe­ní jed­ná­ní hrdi­nů nepři­spí­vá ani rych­lý skok v ději, když Dana nejdří­ve ute­če k tetič­kám a násle­du­jí­cí scé­na se už ode­hrá­vá doma i rodi­čů. Je z toho patr­ná úče­lo­vost, sna­ha dotvá­řet situ­a­ce tak, aby posta­va despo­tic­ké­ho otce Jindřicha byla zvý­raz­ně­na, ale jed­ná­ní ostat­ních postav se nemá o co opřít. Snaha odleh­čit film komic­kým výstu­pem tetič­ky Mařčí, kte­rou Sabina Remundová ten­to­krát lehce umír­ni­la, jen nabíd­la mož­nost odleh­če­ní cel­kem nud­né­ho toku pří­bě­hu. Když ale násle­du­je dal­ší scé­na zami­lo­va­né dvo­ji­ce, pone­cha­jí auto­ři fil­mu zahrát situ­a­ci decent­ně do ztra­ce­na.

Ale vrá­tím se od „Nápadníka“  k tri­lo­gii „Zahradnictví“, pro­to­že  bude nej­spíš i po letech bavit divá­ky. Zachycuje rodin­né vaz­by a osu­dy po del­ší časo­vé obdo­bí a to je divác­ky vděč­né. Každý jed­not­li­vý film je věno­ván osu­du jed­né výraz­né posta­vy a sou­stře­dí se na urči­tou dějo­vou lin­ku. Nejvíce se to poda­ři­lo v prv­ním díle nazva­ném „ Rodinný pří­tel“ a jed­no­li­tě půso­bí i „ Nápadník“. Ve všech dílech na mě zapů­so­bi­la posta­va Jindřicha v podá­ní Martina Fingera. Herecky výbor­ně zahra­ná posta­va má vývoj, jsou pocho­pi­tel­né důvo­dy její­ho cho­vá­ní, a přes­to doká­že dráž­dit svou nepřed­ví­da­tel­nou reak­cí a výbuš­nou pova­hou. V díle „Nápadník“ jsem oce­ni­la výkon Anny Fialové, kte­rá hra­je také s vel­kým nasa­ze­ním a pro­ka­zu­je, že umí být doko­na­le sou­stře­dě­ná na kaž­dý moment a sebe­men­ší ges­to.

Film „Nápadník“ je roman­tic­ká podí­va­ná ser­ví­ro­va­ná pro paní a dív­ky ke kafíč­ku s bábov­kou, ale celý fil­mo­vý pro­jekt „Zahradnictví“ už tako­vý není, pro­to­že před­cho­zí pří­běhy mají v sobě hod­ně osob­ních smut­ků, navíc děj občas ztrá­cí tem­po a logi­ku.

Hodnotím film „Nápadník“ cel­kem 55 %