(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Rozebereme si jedno klasické české retro. Film Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág je bezpochyby ikonou české kinematografie. Zvolil bych asi termín prototyp české postkomunistické komedie. Do této kategorie patří například ještě Pelíšky, nebo třeba Kouř. Pro tento žánr je specifický typicky český humor, který se velmi těžko popisuje, ale zároveň více či méně úspěšné pokusy o hluboké myšlenky. Dělat komedii se seriózním podtónem je samozřejmě složitý úkol, jehož základním principem je balanc.
Krátce k ději. Rázovitý vesnický chlapík Bohuš Stejskal (Bolek Polívka) žije sám v rozpadající se chalupě, pracuje jako dřevař, většinu času tráví s kumpány popíjením slivovice. Jeho život se změní, když mu advokát oznámí, že zdědil obrovský majetek. V tu chvíli se jeho život otočí o 180°. Přátelé na něj začnou nahlížet jinak, začne si užívat života, majetku, dívek a samozřejmě zůstává věrný i alkoholu. Zvrat však přijde ve chvíli, kdy o peníze opět přijde a jeho přátelé opět přáteli být přestanou.
Film není ani tak dějově založený, jako spíše koláž jednotlivých aspektů života člověka, který přišel k moci, kterou neumí ovládat, neuvědomuje si že ji má, ale lidé kolem něj to umí. V jistou fázi filmu to vlastně nepůsobí ani tak jako zneužívání, jako spíše symbióza. Tuto myšlenku, krásně podtrhuje scéna, kdy Bohoušova dívka Irena, se kterou se poznal v bordelu, skočí za ním do bazénu a omotá se kolem něj. Bohouš na to reaguje zvoláním „Já su tak šťastné!“. Divákovi je naprosto jasné, že Ireně na něm nezáleží a doslova se na něj jen snaží „přichytit jako chobotnice“ (což je vizuálně ve scéně krásně znázorněno). Bohouš, ať už si tu skutečnost uvědomuje, nebo ne, je ale šťastný, což je to jediné, na čem mu záleží. Později ve filmu sám přizná, že si je manipulací ze strany jeho okolí vědom. Dokud ho to ale naplňuje pocitem štěstí, netrápí se tím. Symbióza.
Zároveň Bohouše nevidíme v průběhu filmu ani jednou střízlivého. To je opět velmi krásná práce se symbolikou ze strany Chytilové. Celou dobu, co se s protagonistou divák setkává, ho vnímá jako nesvéprávného idiota. Člověka, který nedokáže racionálně přemýšlet. Je to krásná alegorie na „opilost mocí“.
Oceňuji i postkomunistické prvky filmu. Svým způsobem kritika ke kapitalismu takto krátce po revoluci je velmi odvážný krok. Respektive nevnímal bych to tolik jako kritiku (ačkoliv můžeme spekulovat o tom, jestli film není metaforou na to, jak s penězi zachází nekompetentní osoby, což je prakticky hlavním předmětem kritiky kapitalismu), jako spíše nastínění paralelní stránky. Protože jak říkám, Bohouš byl šťastný. Protože byl opilý? Možná. Ale šťastný. Film několikrát naznačuje, že mít peníze znamená být svobodný. Divák zároveň ale na rozdíl od Bohouše vnímá, že to tak jednoduché není. Nastává tady dichotomie perspektivy. Divák očekává, že nastane komplice. Bohouš takhle daleko nepřemýšlí. Neví, že dříve, či později o peníze přijde, nebo že bude muset něco udělat proto aby si životní styl, na který sebe a okolí navyknul, udržel. Velkým překvapením je potom konec, kdy je divák vyveden z omylu a přijde doslova deus ex-machina. Opět musím ocenit smysl pro humor Věry Chytilové. Protože deus ex-machina znamená „Bůh na nitkách“. A Veškeré Bohoušovi problémy opravdu vyřeší Bůh, který se nad bazén snese na nitkách. To jsem ale odbočil. Tím, že Bohouš na konci dostane několikanásobně větší množství peněz, než které měl doteď, divákovi prakticky film říká, že Bohoušův přístup byl ten správný. Neřešil bych, zda je to kritika uvažování společnosti, nebo naopak chvála. Je to asi na volné interpretaci. Nicméně Bohoušova rekce „Tak a teď si vás koupím všechny,“ je potvrzením toho, že si je naprosto vědom moci, kterou mu peníze dávají, stejně tak, jako toho, že ostatní toho využívají a jemu to je jedno. Prostě si dělá, co chce, problémy se kdyžtak vyřeší sami.
Obecně tedy myšlenku filmu, spolu s režijními prvky velmi oceňuji. Na konec ale musím i pár věcí vytknout.
Nepřijde mi fér, abych hodnotil věci, které jsou prostě dané časem, ve kterém byl film natočen. Osobně například nejsem vyloženě fanoušek tohoto typu humoru (ačkoliv obraty typu „to prase je ale svině“, jsou scénáristické klenoty), ale jak jsem řekl, je to specifická kategorie filmu a komediální prvky není to jediné, co snímek nabízí.
Zastavím se ale u kamery, která byla místy velmi rušivá. Záběrování bylo nesmyslně postavené, prakticky každá scéna byla točená přes osu a obecně mě moc nenadchla. Uvědomuji si samozřejmě omezené technologické možnosti doby, a mám pro to tak i jisté pochopení, vizuální prvek byl ale tak rušivý, že si tuto poznámku prostě odpustit nemohu.
Obecně ale film hodnotím jako velmi zajímavý snímek, který, zajímá-li někoho tato tématika, může nabídnout spoustu zajímavých podnětů k zamyšlení. Chytilová tam pracuje s mnohem více symboly než s těmi, o kterých jsem se tu zmínil, takže třeba najdete i něco navíc. Nicméně určitě nezaujme každého a je pro velmi specifické publikum. Jak jsem řekl na začátku – jde o balanc.
Nejnovější komentáře