Nepolapitelný - Channing Tatum v životní roli

Zdroj: Miramax

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jeffrey Manchester (Channing Tatum) mohl být jen dal­ším beze­jmen­ným zlo­dě­jíč­kem, kte­ré­ho zou­fa­lá situ­a­ce dohna­la k zou­fa­lým činům. Ale není! A tak má záznam nejen v trest­ním rejstří­ku, ale i na Wikipedii. Díky své­mu důvti­pu se doká­zal vlou­pat do desí­tek Mekáčů po celých Státech a zůstat při­tom nepo­la­pi­tel­ný i šar­mant­ní záro­veň. K pře­pa­de­ným zaměst­nan­cům pro­vo­zo­ven rych­lé­ho občer­stve­ní se totiž cho­val nebý­va­le zdvo­ři­le. S jed­ním ale při svém důmy­sl­ném plá­no­va­ní v bez­peč­ném úkry­tu za zdmi obří­ho hrač­kář­ství nepo­čí­ná – že by se mohl zami­lo­vat. Osudným se mu sta­ne setká­ní s Leigh (Kirsten Dunst). Tehdy se Jeffreyho dvo­jí život začne roz­pa­dat a roz­bí­há se napí­na­vá hra na koč­ku a myš, ve kte­ré ho jeho minu­lost poma­lu dobí­há...

Channing Tatum byl nejdří­ve pokrý­va­čem, násled­ně stripté­rem (na zákla­dě jeho zku­še­nos­tí vznik­la tri­lo­gie Bez kalhot s ním v hlav­ní roli), poz­dě­ji se stal také taneč­ní­kem, mode­lem a her­cem. Z vylo­že­ných ště­ků se poz­dě­ji zvlá­dl vypra­co­vat ve fil­mo­vou hvězdu. Průlomovou rolí pro něj kon­krét­ně byla role ve fil­mu Let’s Dance, násled­ně si zahrál v bloc­kbus­te­rech jako G. I. Joe 1-2, 21-22 Jump Street či Kingsman: Zlatý kruh. Minulý rok si navíc spl­nil sen a zahrál si vysně­nou roli Remyho LeBaua/Gambita ve fil­mu Deadpool a Wolverine, roli si poté příští Vánoce zopa­ku­je ve fil­mu Avengers: Doomsday.

Kromě hrst­ky zábav­ných cameo rolí je ovšem v posled­ních letech patr­né, že si aktu­ál­ně 45 let sta­rý Tatum uvě­do­mu­je, že už není nejmlad­ší a pokou­ší se ve své kari­é­ře již volit i váž­něj­ší a cha­rak­ter­něj­ší role. Minulý rok se napří­klad obje­vil ve fil­mu Tiché zna­me­ní, režij­ním debu­tu (své teh­dej­ší snou­ben­ky) Zoë Kravitz, ve kte­ré ztvár­nil poměr­ně pře­svěd­či­vou cho­dí­cí ale­go­rii na pod­ni­ka­te­le (+pasá­ka) Andrewa Tatea.  Nejnovějším pro­jek­tem s účas­tí Tatuma je poté film Nepolapitelný. Jedná se o 5. film reži­sé­ra a sce­náris­ty Dereka Cianfrance, kte­rý sto­jí napří­klad za uzná­va­ným dra­ma­tem Za boro­vi­co­vým hájem. Předobrazem pro nový film Cianfrance je poté posta­va Jeffreyho Manchestera, vel­mi spe­ci­fic­ké­ho zlo­dě­je. Jakmile se začne pří­pad Manchestera roze­bí­rat, námět na poten­ci­o­nál­ně zábav­ný a pře­de­vším zají­ma­vý film při­chá­zí tak nějak auto­ma­tic­ky. 

Jeffrey Manchester byl býva­lým důstoj­ní­kem ame­ric­ké armá­dy, kte­rý vykra­dl zhru­ba 40-60 pod­ni­ků rych­lé­ho občer­stve­ní. V drti­vé vět­ši­ně pří­pa­dů mělo jít o poboč­ky McDonald’s , zkrát­ka nicmé­ně nemě­ly při­jít ani Burger King či KFC. Manchester nicmé­ně vyni­kl pře­de­vším svým vel­mi spe­ci­fic­kým pří­stu­pem. Byl zná­mý svým jem­ným cho­vá­ním a tím, že se zříd­ka uchy­lo­val k nási­lí. Je to jed­no­du­še tako­vý ten zlo­děj, kte­rý se nejdří­ve ujis­tí, že jste tep­le oble­če­ní, tepr­ve poté vás zavře do mra­zá­ku a vykra­de vás. Projevoval poté vel­mi vyso­kou inte­li­gen­ci, kte­rou adre­so­va­li také vyšet­řo­va­te­lé jeho pří­pa­du. Svou inte­li­gen­ci ostat­ně Manchester pro­je­vil i tím, že se mu po zatče­ní poved­lo (a ne napo­sle­dy) utéct z věze­ní. Úspěšný zlo­děj by měl nicmé­ně být chlad­no­krev­ný a jed­nat raci­o­nál­ně. A prá­vě to je něco, co Manchester oči­vid­ně jako zlo­či­nec postrá­dá.

Cianfrance spo­lu se spo­lusce­náris­tou Kirtem Gunnem vyu­ží­va­jí Manchesterův sku­teč­ný pří­běh jako základ pro svůj mix kri­mi­nál­ní kome­die a roman­tic­ké tragé­die. Manchester sku­teč­ně není vylo­že­ný grá­zl, jako vypra­věč vlast­ní­ho pří­bě­hu reflek­tu­je nad tím, že po návra­tu z armá­dy moc nevě­děl, kam přes­ně pat­ří, vykrá­dá­ní fast foo­dů se poté jevi­lo jako snad­ný způ­sob, jak zlep­šit život­ní pod­mín­ky jeho třem dětem. Manchester má tak dale­ko k moder­ní­mu Robinu Hoodovi, pře­de­vším pro­to, že jeho činy mají v prv­ní řadě pro­spět pře­de­vším jemu. Jde přes­ně o ten typ fil­mu, kte­rý pre­zen­tu­je snad­no sym­pa­tic­ké­ho polo­hajz­lí­ka, kte­rý na své ces­tě dělá chy­by. Zároveň si je ovšem začí­ná uvě­do­mo­vat a začí­ná dou­fat, že by mohl začít koneč­ně žít tak tro­chu jinak. I když je na to už nej­spí­še pří­liš poz­dě.

Jeffrey Manchester má mozek, kte­rý se nebo­jí pou­žít, na kri­mi­nál­ní obor je ovšem pře­ci jenom až pří­liš vel­ký dob­rák. Svým způ­so­bem má blíz­ko napří­klad k Franku Williamu Abagnaleovi v podá­ní Leonarda DiCapria z fil­mu Chyť mě, když to doká­žeš. A vlast­ně i Lukeovi v podá­ní Paula Newmana z fil­mu Frajer Luke. Jde přes­ně o ten typ anti­hr­di­ny, kte­ré­mu je mož­né snad­no fan­dit k tomu, aby došel ke šťast­né­mu kon­ci, byť záro­veň není pochy­bo o tom, že něco tako­vé­ho půso­bí za pocho­du vyprá­vě­ní více a více neprav­dě­po­dob­ně. Zamrzí to pře­de­vším i díky krás­ně vybu­do­va­né roman­ci Jeffreyho s Leigh v podá­ní Kirsten Dunst. Ta sho­dou okol­nos­tí pra­cu­je v obcho­dě Toys “R” Us, kte­rý se po útě­ku z věze­ní stal novým Jeffreyho úto­čiš­těm. Film v tom­to ohle­du sku­teč­ně začne fun­go­vat jako zábav­ná roman­tic­ká kome­die, kte­rá nicmé­ně může méně a méně prav­dě­po­dob­ně spět ke šťast­né­mu kon­ci. Především i pro­to, že se z obcho­du, ve kte­rém Leigh pra­cu­je, si Jeffrey uči­ní nejen svůj úkryt, ale postup­ně také her­nu, záso­bár­nu finan­cí a vel­mi prav­dě­po­dob­ně časem nevy­hnu­tel­ně i mís­to dal­ší­ho lupu.

Film samot­ný je sym­pa­tic­ký v tom, že ústřed­ní­ho anti­hr­di­nu vylo­že­ně neob­ha­ju­je. Vychází z jeho pověs­ti, uka­zu­je jeho pozi­tiv­ní i stin­né strán­ky. Jak se napří­klad Jeffrey sbli­žu­je s Leigh a její­mi dvě­ma dce­ra­mi, je snad­né vní­mat to jako jakousi for­mu vykou­pe­ní vzhle­dem k fak­tu, že Jeffrey o svou původ­ní rodi­nu kvů­li svým činům při­jde. Prokazuje se, že jeho pro­blém sku­teč­ně netkví v tom, že by to byl člo­věk, kte­rý je neschop­ný být milu­jí­cím a sta­rost­li­vým otcem. I když se u Jeffreyho občas pro­je­vu­je jis­tá for­ma infan­ti­li­ty a dětin­skosti.

Není žád­ným vel­kým pře­kva­pe­ním, že má Channing Tatum výraz­ný kome­di­ál­ní talent, díky Nepolapitelnému ovšem doka­zu­je, že jako herec zra­je. A před­vá­dí dost prav­dě­po­dob­ně svůj život­ní výkon. Tatum pár let zpět pat­řil mezi vše­o­bec­ně pova­žo­va­né hezoun­ky Hollywoodu, o jejichž herec­kých kva­li­tách se ovšem pole­mi­zo­va­lo. Podobných forem před­sud­ků se pře­de­vším v době Titanicu dočká­val tře­ba Leonardo DiCaprio, Tatum poté svou kari­é­ru nastar­to­val pře­de­vším ve for­mě pro­jek­tů, kte­ré ke kdo­ví­ja­kým herec­kým výko­nům nesklouzá­va­jí. Tatum nicmé­ně v Nepolapitelném doka­zu­je, že neo­vlá­dá pou­ze kome­di­ál­ní scé­ny, ale doká­že pře­svěd­či­vě uhrát ty scé­ny, ve kte­rých si jeho zlo­dě­jí­ček pro­chá­zí men­tál­ní for­mou zhrou­ce­ní a vyrov­ná­vá­ní se se svý­mi emo­ce­mi. Těžko říct, zda může Tatum v násle­du­jí­cích letech své herec­tví ješ­tě někam posou­vat a zda se nemů­že náho­dou uká­zat, že v něm dří­má herec, kte­rý může jed­nou seri­óz­ně uva­žo­vat i o výhře Oscara. V roli, kte­rá je mu v Nepolapitelném do vel­ké míry šitá na tělo, ovšem před­vá­dí svůj nezpo­chyb­ni­tel­ný dosa­vad­ní život­ní výkon.

Kirsten Dunst potvr­zu­je, že si zřej­mě v posled­ních letech vybí­rá pře­de­vším role, ve kte­rých dostá­vá pří­le­ži­tost před­vést svůj výraz­ný herec­ký roz­sah. Peter Dinklage doka­zu­je, že mu cíle­ně nesym­pa­tic­ké posta­vy doce­la jdou, v men­ších rolích poté doká­žou zaujmout i Ben Mendelsohn, LaKeith Stanfield či Juno Temple. Filmu poté v samot­ném závě­ru pro­spí­vá uži­tí sku­teč­ných tele­viz­ních zázna­mů a výpo­vě­dí, kte­ré pří­bě­hu Manchestera dodá­va­jí poměr­ně nos­ný kon­text. Chvílemi je až těž­ké věřit, že je tenhle funkč­ní mix kri­mi, kome­die, roman­ti­ky a dra­ma­tu sku­teč­ně nato­čen dle sku­teč­né­ho pří­bě­hu, je tomu ovšem sku­teč­ně tak. A Jeffreyho Manchestera nejde vní­mat jako vylo­že­né­ho gráz­la. Spíše jako člo­vě­ka, kte­rý je v jádru vlast­ně doce­la dob­rák, jen jed­no­du­še napáchal pří­liš špat­ných věcí. Cianfrance půso­bí jako někdo, kdo je tako­vým pří­bě­hem fas­ci­no­va­ný, onu fas­ci­na­ci se mu poté daří výteč­ně pře­vézt na divá­ka. Výsledek tak suve­rén­ně míří mezi nej­zá­bav­něj­ší fil­my roku, Nepolapitelný je mini­mál­ně důka­zem toho, že i pří­běh o zlo­dě­ji může být pří­bě­hem o lid­skosti -  Cianfrance jen utvr­zu­je pověst solid­ní­ho fil­mo­vé­ho vypra­vě­če, kte­rých by si měl Hollywood do budouc­na vážit.

Nepolapitelný je přes­ně ten typ fil­mu, kte­rý nená­pad­ně dojí­má, baví a postup­ně se divá­ko­vi snad­no dostá­vá pod kůži. Derek Cianfrance zno­vu potvr­zu­je, že pat­ří mezi reži­sé­ry s mimo­řád­ným citem pro lid­skost a posta­vy, kte­ré jsou sou­čás­tí pří­bě­hu, kte­rý vyprá­ví. Film o zlo­dě­ji je v jeho podá­ní mno­ho­vrs­tev­na­tá stu­die o tou­ze po dru­hé šan­ci, for­mách selhá­ní i snah o vykou­pe­ní. Výsledek fun­gu­je jako kri­mi­nál­ní kome­di­ál­ní dra­ma i melan­cho­lic­ká roman­ce, Channing Tatum v něm poté podá­vá svůj život­ní výkon. Film samot­ný Jeffreyho Manchestera neglo­ri­fi­ku­je, pře­de­vším ho ani bez­myš­len­ko­vi­tě neod­su­zu­je. Je to film o člo­vě­ku, kte­rý se sna­ží být lep­ší, i když už je mož­ná pří­liš poz­dě. Výsledek je nej­spí­še neje­nom jeden z nej­zá­bav­něj­ších, ale také jeden z nej­za­jí­ma­věj­ších fil­mů roku...

Verdikt: 80%