25. hodina - Spike Lee divákům prostor pro úvahy

V psy­cho­lo­gic­kém fil­mu 25. hodi­na se sezná­mí­me s jed­ním odpor­ným dro­go­vým dea­le­rem. Čím déle se ale na film bude­te dívat, tím více mu bude­te fan­dit…

Monty (Edward Norton) je dro­go­vým dea­le­rem, kte­rý měl ale tu smůlu, že byl doma při­sti­žen s pěk­nou nálo­ží mate­ri­á­lu. A má si pro­to jít sed­nout do věze­ní. Dostane jeden den na vyří­ze­ní si všech osob­ních věcí a roz­lou­če­ní se s kama­rá­dy. A o tom je celý film: ode­hrá­vá se během 24 hodin a 25. hodi­na sym­bo­li­zu­je nástup do věze­ní. Film je ale pro­špi­ko­ván i „pra­zá­žit­ky“ z Montyho minu­los­ti.

Hlavní role hra­je ve fil­mu pět her­ců, kro­mě Montyho ješ­tě jeho pří­tel­ky­ně, dva kama­rá­di (mak­léř a stře­do­škol­ský pro­fe­sor) a žač­ka toho­to pro­fe­so­ra. Velká část děje se ode­hrá­vá v rocko­vém klu­bu, kam si Monty odsko­čí užít si posled­ní večer své svo­bo­dy. Důležité mís­to v ději (hlav­ně s blí­ží­cím se kon­cem) má rov­něž Montyho otec.

Edward Norton je her­cem, kte­rý je pro mě osob­ně pun­cem urči­té kva­li­ty. Netvrdím, že mi všech­ny fil­my, ve kte­rých se obje­ví, sto­pro­cent­ně sed­ly, jsem si ale jis­tý, že měly urči­tou úro­veň. Ať už to byl Klub rvá­čů, Rabín, kněz a krás­ná blon­dý­na, Prvotní strach nebo asi můj nej­ob­lí­be­něj­ší Nortonův film Hráči, vím, že jsem si jeho herec­ký výkon užil. A o roli Montyho pla­tí totéž.

Na fil­mu sto­jí za pozor­nost i jmé­no reži­sé­ra. Spike Lee je sice poměr­ně nezá­vis­lým tvůr­cem (a tím pádem méně zná­mým), ale to vůbec nezna­me­ná, že je špat­ným reži­sé­rem. A v tomhle pří­bě­hu je pří­jem­né, že nepo­u­ču­je. Stejně tak dává divá­kům mož­nost, aby Montyho odsou­di­li, ale záro­veň, aby mu dali šan­ci stát se jejich favo­ri­tem.

A tak v sou­la­du s tím nechá­vá Spike Lee divá­kům pro­stor pro úva­hy „svo­bo­da či věze­ní“ i na kon­ci fil­mu. Přeberte si to, jak chce­te…