Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Jeffrey Manchester (Channing Tatum) mohl být jen dalším bezejmenným zlodějíčkem, kterého zoufalá situace dohnala k zoufalým činům. Ale není! A tak má záznam nejen v trestním rejstříku, ale i na Wikipedii. Díky svému důvtipu se dokázal vloupat do desítek Mekáčů po celých Státech a zůstat přitom nepolapitelný i šarmantní zároveň. K přepadeným zaměstnancům provozoven rychlého občerstvení se totiž choval nebývale zdvořile. S jedním ale při svém důmyslném plánovaní v bezpečném úkrytu za zdmi obřího hračkářství nepočíná – že by se mohl zamilovat. Osudným se mu stane setkání s Leigh (Kirsten Dunst). Tehdy se Jeffreyho dvojí život začne rozpadat a rozbíhá se napínavá hra na kočku a myš, ve které ho jeho minulost pomalu dobíhá...
Channing Tatum byl nejdříve pokrývačem, následně striptérem (na základě jeho zkušeností vznikla trilogie Bez kalhot s ním v hlavní roli), později se stal také tanečníkem, modelem a hercem. Z vyložených štěků se později zvládl vypracovat ve filmovou hvězdu. Průlomovou rolí pro něj konkrétně byla role ve filmu Let’s Dance, následně si zahrál v blockbusterech jako G. I. Joe 1-2, 21-22 Jump Street či Kingsman: Zlatý kruh. Minulý rok si navíc splnil sen a zahrál si vysněnou roli Remyho LeBaua/Gambita ve filmu Deadpool a Wolverine, roli si poté příští Vánoce zopakuje ve filmu Avengers: Doomsday.
Kromě hrstky zábavných cameo rolí je ovšem v posledních letech patrné, že si aktuálně 45 let starý Tatum uvědomuje, že už není nejmladší a pokouší se ve své kariéře již volit i vážnější a charakternější role. Minulý rok se například objevil ve filmu Tiché znamení, režijním debutu (své tehdejší snoubenky) Zoë Kravitz, ve které ztvárnil poměrně přesvědčivou chodící alegorii na podnikatele (+pasáka) Andrewa Tatea. Nejnovějším projektem s účastí Tatuma je poté film Nepolapitelný. Jedná se o 5. film režiséra a scenáristy Dereka Cianfrance, který stojí například za uznávaným dramatem Za borovicovým hájem. Předobrazem pro nový film Cianfrance je poté postava Jeffreyho Manchestera, velmi specifického zloděje. Jakmile se začne případ Manchestera rozebírat, námět na potencionálně zábavný a především zajímavý film přichází tak nějak automaticky.
Jeffrey Manchester byl bývalým důstojníkem americké armády, který vykradl zhruba 40-60 podniků rychlého občerstvení. V drtivé většině případů mělo jít o pobočky McDonald’s , zkrátka nicméně neměly přijít ani Burger King či KFC. Manchester nicméně vynikl především svým velmi specifickým přístupem. Byl známý svým jemným chováním a tím, že se zřídka uchyloval k násilí. Je to jednoduše takový ten zloděj, který se nejdříve ujistí, že jste teple oblečení, teprve poté vás zavře do mrazáku a vykrade vás. Projevoval poté velmi vysokou inteligenci, kterou adresovali také vyšetřovatelé jeho případu. Svou inteligenci ostatně Manchester projevil i tím, že se mu po zatčení povedlo (a ne naposledy) utéct z vězení. Úspěšný zloděj by měl nicméně být chladnokrevný a jednat racionálně. A právě to je něco, co Manchester očividně jako zločinec postrádá.
Cianfrance spolu se spoluscenáristou Kirtem Gunnem využívají Manchesterův skutečný příběh jako základ pro svůj mix kriminální komedie a romantické tragédie. Manchester skutečně není vyložený grázl, jako vypravěč vlastního příběhu reflektuje nad tím, že po návratu z armády moc nevěděl, kam přesně patří, vykrádání fast foodů se poté jevilo jako snadný způsob, jak zlepšit životní podmínky jeho třem dětem. Manchester má tak daleko k modernímu Robinu Hoodovi, především proto, že jeho činy mají v první řadě prospět především jemu. Jde přesně o ten typ filmu, který prezentuje snadno sympatického polohajzlíka, který na své cestě dělá chyby. Zároveň si je ovšem začíná uvědomovat a začíná doufat, že by mohl začít konečně žít tak trochu jinak. I když je na to už nejspíše příliš pozdě.
Jeffrey Manchester má mozek, který se nebojí použít, na kriminální obor je ovšem přeci jenom až příliš velký dobrák. Svým způsobem má blízko například k Franku Williamu Abagnaleovi v podání Leonarda DiCapria z filmu Chyť mě, když to dokážeš. A vlastně i Lukeovi v podání Paula Newmana z filmu Frajer Luke. Jde přesně o ten typ antihrdiny, kterému je možné snadno fandit k tomu, aby došel ke šťastnému konci, byť zároveň není pochybo o tom, že něco takového působí za pochodu vyprávění více a více nepravděpodobně. Zamrzí to především i díky krásně vybudované romanci Jeffreyho s Leigh v podání Kirsten Dunst. Ta shodou okolností pracuje v obchodě Toys “R” Us, který se po útěku z vězení stal novým Jeffreyho útočištěm. Film v tomto ohledu skutečně začne fungovat jako zábavná romantická komedie, která nicméně může méně a méně pravděpodobně spět ke šťastnému konci. Především i proto, že se z obchodu, ve kterém Leigh pracuje, si Jeffrey učiní nejen svůj úkryt, ale postupně také hernu, zásobárnu financí a velmi pravděpodobně časem nevyhnutelně i místo dalšího lupu.
Film samotný je sympatický v tom, že ústředního antihrdinu vyloženě neobhajuje. Vychází z jeho pověsti, ukazuje jeho pozitivní i stinné stránky. Jak se například Jeffrey sbližuje s Leigh a jejími dvěma dcerami, je snadné vnímat to jako jakousi formu vykoupení vzhledem k faktu, že Jeffrey o svou původní rodinu kvůli svým činům přijde. Prokazuje se, že jeho problém skutečně netkví v tom, že by to byl člověk, který je neschopný být milujícím a starostlivým otcem. I když se u Jeffreyho občas projevuje jistá forma infantility a dětinskosti.
Není žádným velkým překvapením, že má Channing Tatum výrazný komediální talent, díky Nepolapitelnému ovšem dokazuje, že jako herec zraje. A předvádí dost pravděpodobně svůj životní výkon. Tatum pár let zpět patřil mezi všeobecně považované hezounky Hollywoodu, o jejichž hereckých kvalitách se ovšem polemizovalo. Podobných forem předsudků se především v době Titanicu dočkával třeba Leonardo DiCaprio, Tatum poté svou kariéru nastartoval především ve formě projektů, které ke kdovíjakým hereckým výkonům nesklouzávají.
Tatum nicméně v Nepolapitelném dokazuje, že neovládá pouze komediální scény, ale dokáže přesvědčivě uhrát ty scény, ve kterých si jeho zlodějíček prochází mentální formou zhroucení a vyrovnávání se se svými emocemi. Těžko říct, zda může Tatum v následujících letech své herectví ještě někam posouvat a zda se nemůže náhodou ukázat, že v něm dřímá herec, který může jednou seriózně uvažovat i o výhře Oscara. V roli, která je mu v Nepolapitelném do velké míry šitá na tělo, ovšem předvádí svůj nezpochybnitelný dosavadní životní výkon.
Kirsten Dunst potvrzuje, že si zřejmě v posledních letech vybírá především role, ve kterých dostává příležitost předvést svůj výrazný herecký rozsah. Peter Dinklage dokazuje, že mu cíleně nesympatické postavy docela jdou, v menších rolích poté dokážou zaujmout i Ben Mendelsohn, LaKeith Stanfield či Juno Temple. Filmu poté v samotném závěru prospívá užití skutečných televizních záznamů a výpovědí, které příběhu Manchestera dodávají poměrně nosný kontext. Chvílemi je až těžké věřit, že je tenhle funkční mix krimi, komedie, romantiky a dramatu skutečně natočen dle skutečného příběhu, je tomu ovšem skutečně tak. A Jeffreyho Manchestera nejde vnímat jako vyloženého grázla. Spíše jako člověka, který je v jádru vlastně docela dobrák, jen jednoduše napáchal příliš špatných věcí. Cianfrance působí jako někdo, kdo je takovým příběhem fascinovaný, onu fascinaci se mu poté daří výtečně převézt na diváka. Výsledek tak suverénně míří mezi nejzábavnější filmy roku, Nepolapitelný je minimálně důkazem toho, že i příběh o zloději může být příběhem o lidskosti - Cianfrance jen utvrzuje pověst solidního filmového vypravěče, kterých by si měl Hollywood do budoucna vážit.
Nepolapitelný je přesně ten typ filmu, který nenápadně dojímá, baví a postupně se divákovi snadno dostává pod kůži. Derek Cianfrance znovu potvrzuje, že patří mezi režiséry s mimořádným citem pro lidskost a postavy, které jsou součástí příběhu, který vypráví. Film o zloději je v jeho podání mnohovrstevnatá studie o touze po druhé šanci, formách selhání i snah o vykoupení. Výsledek funguje jako kriminální komediální drama i melancholická romance, Channing Tatum v něm poté podává svůj životní výkon. Film samotný Jeffreyho Manchestera neglorifikuje, především ho ani bezmyšlenkovitě neodsuzuje. Je to film o člověku, který se snaží být lepší, i když už je možná příliš pozdě. Výsledek je nejspíše nejenom jeden z nejzábavnějších, ale také jeden z nejzajímavějších filmů roku...
(4,91 z 5)