Nechcu nějak machrovat – navíc nemám křídla – ale jen zřídkakdy se mi přihodí, abych měl z nějakého filmu vysloveně guláš. Nebudu-li počítat ty snímky, které si obvykle pouštím po nějakém tom návratu z hospůdky a kdy je má koncentrovanost minimální, a rovněž tituly věhlasného režiséra Davida Lynche, k jejichž pochopení vyžaduji alespoň trojitou projekci, naposled… …naposled mě vyšachovala adaptace televizního seriálu Mission: Impossible (mám samozřejmě na mysli špionážnější první díl). Pokud mě paměť neklame, tuto zkušenost a dnešní den dělí skoro pětiletý časový kráter.
Dnešního večera (slůvko „dnešní“ chápejte jako relativní) byla tato protahující se trhlina zastavena a já zjistil, že nechápavost může být vyvolána nejenom titulem, který se honosí preclíkovským příběhem, ale naopak také filmem se zdánlivě jednoduchým dějem, jehož vyprávění je pojato jaxi taxi zmatkářsky.
Noční hlídka režiséra Timura Bekmambetova představuje pouze první útržek z plánované trilogie a byla natočena na motivy stejnojmenné knihy spisovatele Sergeie Lukyanenka (druhý filmový díl se už nachází ve fázi postprodukce). Stejně jako si kniha (koncipovaná obdobně jako texty našeho Jiřího Kulhánka) získala vysokou oblibu mezi ruským lidem, stejně tak si našla své četné příznivce její filmová předělávka. V Leninově zemi si snímek brzy vydobyl status „kultovní“ a do zahraničí pak přicestoval s neoficiální vizitkou „Evropský Matrix se vším všudy“.
Divák znalý pásku (za něhož se nyní považuji) a hlavně neruského původu (tuto podmínku rovněž splňuji) si ale velmi rychle uvědomí, že onen americký Matrix je přece jenom chutnější než ten evropský. Příčin nalezneme rovnou několik: za prvé přeplácaná zápletka, za druhé absence pravého hrdiny a za třetí nízký rozpočet. Zatímco originální Matrix přišel studio na sto melounů, Noční hlídka stála skoro dvacetkrát méně.
Z pohledu velkoleposti a vizuální propracovanosti má tak dílo bratrů Wachovských jednoznačně navrch, neboť kam se vrazí více peněz, tam je i více omáčky. Bylo by však hloupé odsuzovat výtvor našich slovanských sousedů jenom proto, že do jeho tvorby nebylo vměstnáno „trochu“ více chechtáků. Naopak – Bekmambetov dokazuje, že i s malým kašpárkem lze zahrát velké divadlo a některé efekty/triky (výbuch elektrárny, poletující vozidlo, pavoučci a zejména exhibiční průlety kamerou) jsou toho důkazem.
Přestože v Rusku nedají na Noční hlídku dopustit, mě samotného – abych se přiznal a ulehčil svému svědomí – až tak nevzala. Jak vyplynulo z úvodu a z kratičkého srovnání s Matrixem, největší slabinou snímku je jeho velkolepost. Zatímco kniha pracuje s velkým světem tak, že k tomu využívá několik stovek oboustranně popsaných listů, samotný film doplácí na to, že se pokouší během relativně krátké stopáže zachytit vše nejdůležitější z předlohy. Bekmambetov je navíc velmi roztržitý a s důležitými fakty žongluje natolik rychle, že by výsledná podoba snímku mohla posloužit jako výcvikový program ke školení agentů FBI a k prověřování jejich vnímavosti.
Proces kopírování knih na plátno bývá vždy problematický a nezáviděníhodný. Těžko říci, jak by snímek dopadl, kdyby Bekmambetov provedl několik zásadních škrtů a zaměřil se skutečně jen na to nejzbytnější. Příběh vylíčený knihou a jejími dalšími dvěma částmi totiž nepředstavuje žádnou jednohubku, a přestože by se základní myšlenka celé trilogie dala shrnout do jediné věty, fiktivní svět okolo (jenž je obydlen čarodějnicemi, upíry, rytíři, vlkodlaky a kdo ví, čím vším ještě) je natolik rozmáchlý, že by si zasloužil (coby úvod) filmy dva a nikoliv jen jeden.
To samé platí i pro tuto recenzi. Vzhledem k ději, jehož nosná kostra čítá několik stovek obratlů, je velmi náročné zaměřit se na jeho popis a vypotit o něm něco solidního v jednom či dvou odstavcích. Kořeny Noční hlídky jsou zapuštěny v půdě, kterou léta zavlahoval J. R. R. Tolkien. Oprostím-li se od vedlejších záležitostí a různých dějových uzlíků, velmi stroze lze říci, že snímek vypráví o dvou skupinách nadlidsky obdařených jedinců (ano, chápete správně – to jsou ti upíři a spol.). Jedni si říkají Světlí a druzí Tmaví. Zatímco Světlí rozplétají své sítě po východu slunce a jejich úmysly mají dobrácký charakter, noci černé naskýtají rej pro družinu druhou. Obě tyto skupiny se navzájem respektují a na základě toho, že oba tábory disponují naprosto totožnou sílou, nepouštějí se do žádných zbytečných soubojů.
Aby byl zajištěn bezproblémový vztah mezi oběma družinami, existují jakési hlídky (noční a denní) a jejich cílem je potírat jakékoliv nepokoje mezi dočasně smířenými stranami. A proč dočasně? No… dávná legenda tvrdí, že jednoho dne se na Zemi objeví vyvolený jedinec, který se stane rozhodujícím článkem v dlouholeté (ne)válce „Bílých a Černých“. Kdo vyhraje a kdo naopak prohraje, o tom rozhodne jeho vlastní volba. Zařadí-li se do řad Temných, pak zvítězí Oni – jestliže se však včlení mezi Světlé, nastane výsledek opačný.
Jak už bylo řečeno – bude záležet jen na jeho vlastní volbě…
Jestliže jste si při pročítání předchozích odstavců vzpomněli na Matrix a Pána prstenů, nejedná se o žádný defekt, ale o prostinkou skutečnost, že autorovi knižní předlohy zřejmě vyschl gejzír adaptování hodných nápadů. Z hlediska dějového je Noční hlídka jeden velký slepenec mnohokrát viděného a za minimální odlišnost může vděčit občasným vlastním nápadům a nakonec i propojení žánru fantasy s prvky akce, hororu a snad i sci-fi. Přílišné originality nepobrala ani samotná vizuální stránka, která je odkojena mlíkem z prsou Michaela Baye (viz průlety kamerou, které nemají v rámci děje opodstatnění) a z pomyslných bradavek scénáristy Davida S. Goyera (muž, který probudil filmového Bladea). Film může každému připomínat něco jiného, ale rozhodně se nesetkáváme s „vlastním“ počinem svého žánru (či svých žánrů?). Co se týče mě, spatřil jsem v něm prvky Matrixu (zápletka), Bladea (prostředí a postavy), Pána prstenů (fantasy základ a úvodní bitevní sekvence) a pak i Mužů v černém (princip „policejní“ hlídky).
Jak tedy vyplynulo – Noční hlídka není „svůj“ film a to, co ji lehce povyšuje nad průměr, je fakt, že se jedná o Ruský snímek s poměrně vydařenými efekty a sympaticky odpornou atmosférou. Vše, co tento počin nabízí, má překopírovanou podobu již nabídnutého a záleží jen na samotném divákovi, zdali bude mít zájem vidět něco, co již dávno zhlédnul někde jinde a navíc v lepším podání.
Záleží jen na vaší volbě…
Photo © Gemini Film
Části seriálu: Hlídka
- Noční hlídka – Aneb první ruský blockbuster!
- Denní hlídka – Dnevnoy dozor
Nejnovější komentáře