Noční hlídka, byla filmem, který se vstoupil do kin bez většího marketingového poprasku. Jenže vzápětí na to se z něj stal velký hit. Protože jen největší optimisti do té doby věřili, že něco tak vizuálně vychytaného může vzniknout jinde než v bohatém Hollywoodu. Ruští filmaři se vytáhli a vytvořili dechberoucí obrazovou jízdu, která mohla směle konkurovat americkým blockbusterům. To ale neznamená, že by se ale Noční hlídka od standardní produkce z USA nelišila. Zatímco američtí filmaři obvykle sázejí na to, že jasně nastíněný vcelku jednoduchý příběh, ruští tvůrci šli jinou cestu. Pro diváka, který nečetl knižní předlohu, bylo docela obtížné vyznat se v ději. I přes určitou snahu o vysvětlení byla příběhová linka slušně zmatená a ztratit se v ní nebylo nic neobvyklého. Ale základní body určitě pochytil snad každý – šlo o křehkou rovnováhu mezi takzvanými Jinými, lidmi, kteří vládnou nadpřirozenými schopnostmi (magie, možnost měnit svou formu). Ti se dělí do dvou skupin, bojovníci Světla a Tmy. Každý Jiný má možnost zvolit si, na kterou stranu se přidá. Mír mezi frakcemi udržovala křehká smlouva, a také rovnováha sil. Jenže se objevily zvěsti o tom, že přichází Jiný, který může podstatně ovlivnit to, která ze skupin bude silnější. A byl jím syn muže jménem Anton (Konstantin Khabensky), který byl Světlým. Ale díky manipulaci Temných (a také Antonově mladistvé chybě) se nakonec jeho potomek Jegor (Dmitry Martynov) rozhodl přidat k Temným.
Tak skončila Noční hlídka. Denní hlídka na ní přímo navazuje. Anton, který nehodlá nechat nastalou situaci jen tak, hledá mystickou Křídu osudu, díky níž může změnit svůj osud. S její pomocí chce napravit prohřešek, který ho připravil o syna. To samozřejmě Temní nehodlají připustit. Síly se totiž opět vyrovnaly. Na stranu Světlých se přidala Světlana (Mariya Poroshina), která je dokonce mocnější než Jegor. Mimochodem, byla to právě ona, která v prvním dílu proklela sama sebe a způsobila tak Noční hlídce velké problémy.
Temní si neberou žádné servítky a k tomu, aby dosáhli svého (s pomocí Jegora chtějí započít velkou válku, ale ještě předtím touží získat Křídu osudu, s níž by bylo vítězství téměř jisté). Zlikvidují dva své lidi a křivě obviní Antona…
Ale Denní hlídka má i další zajímavé příběhové linky, například rozvíjející se lásku mezi jednou z nejvyšších Temných Alisou (Zhanne Friske) a mladým upírem Kosťou (Aleksei Chadov). Alisa je ovšem manželkou vůdce Temných, a tak se logicky obává následků, které by mohl jejich vztah vyvolat. Určitě nejde o jedinou odbočku od hlavního děje, tentokráte tu není jeden ústřední hrdina, ale hned několik, kteří mají dostatek prostoru pro své vlastní příběhy. Pozornost je také věnována politickým šarvátkám mezi Světlými a Temnými, na scénu dokonce vstupuje Inkvizice, která má sledovat a zajišťovat dodržování Velké smlouvy.
Denní hlídka tak, stejně jako Noční hlídka, vyžaduje, abyste pečlivě sledovali každý moment, protože ani tentokrát není problém se v tom všem zamotat. Jakožto nepovinná ale doporučená příprava je vhodné zhlédnout Noční hlídku, protože Denní hlídka na ní mnohokrát odkazuje. A ještě lepší by bylo, kdybyste přečetli knihy, které vám mnoho věcí ještě více objasní (vyhnete se tak otázkám typu: „Jak to, že zrovna proskočil reklamní tabulí a objevil se někde jinde?“). Na druhou stranu, někteří fanoušci literárních děl si stěžují na to, že filmové adaptace se od nich příliš liší.
Jestliže se náhodou stane to, že někdy nebudete tušit, co se vlastně děje, pak vás alespoň potěší trikové sekvence. Ty jsou opět vynikající. Tvůrci se nebojí zničit celé město nebo nechat utíkat lidi před utrženým ruským kolem. A to v prvotřídním podání, na kterém opravdu není znát, že rozpočet byl jen 4 200 000 amerických dolarů. Myslím, že ani Lucasovo trikové studio Industrial Light & Magic by si se speciálními efekty neporadilo lépe (jen by to u nich bylo mnohem dražší).
Ovšem i momenty, ve kterých nevypomohli počítačoví experti mají své neodolatelné kouzlo. Kamera si ráda pohrává s netradičními detaily a úhly. Sympatické je i herectví, které není umělé a uhlazené, jak jsme u velkofilmů zvyklí, ale spíše civilní a lidské. A to i v okamžicích, kdy scénář staví charaktery do netypických situací (žena s mužem, oblečeným v dámském kostýmku, stojící pod vodopádem a další podobné netradiční momenty).
Jestli jste byli „mimo“ už u Noční hlídky a ani po druhém zhlédnutí netušili, o co vlastně šlo, Denní hlídka vám zmate ještě více. Pokud jste ale více méně do příběhu pronikli, tak druhý díl se vám bude zdát o mnoho jasnější. Po dějové stránce je podle mého povedenější, soustředí se kromě odvěkého střetu Světla a Temna, na lidské osudy a jejich emoce, což považuji za nesporný klad. A jestli se komplikovaného děje bojíte, tak skvostné triky jsou srozumitelné každému.
Photo © Gemini Film
Části seriálu: Hlídka
- Noční hlídka – Aneb první ruský blockbuster!
- Denní hlídka – Dnevnoy dozor
Nejnovější komentáře