Novinky ze světa filmu 4 - Aneb co se děje.

Superman se (zase) vra­cí
Ačkoliv se všu­de pře­třá­sa­lo, jak to Singer se svým „Supíkem“ nepro­jel, bylo by víc než pode­zře­lé, kdy­by byla jeho závě­reč­ná bilan­ce zápor­ná. Ono totiž… v pří­pa­dě Supermana nešlo ani tak o to, jest­li se vůbec pře­houp­ne přes své vyso­ké nákla­dy, jako spí­še o to, koli­ka­ná­sob­ně je pře­vý­ší. Zkrátka a dob­ře – chla­pí­ci z Warneru neza­u­ja­li nikterak pří­zem­ní sta­no­vis­ka, uhla­di­li si kra­va­ty a navzdo­ry ris­kant­ní­mu zno­vuzro­ze­ní old­scho­o­lo­vé­ho pláš­těn­ká­ře oče­ká­va­li nebý­va­lé finanč­ní zatep­le­ní. Snad i pro­to se v dob­rém roz­ma­ru ukec­li a nabíd­li Singerovi kšeft, kte­rý se pros­tě neod­mí­tá: „Jestliže se ame­ric­ké trž­by dosta­nou přes hra­ni­ci dvou set mili­o­nů dola­rů, můžeš se vrh­nout na pokra­čo­vá­ní.“

V době, kdy tak­to „ježí­šov­sky“ nadě­lo­va­li, asi jen málo­kdo z nich tušil, nako­lik trni­tá ces­ta Supermana čeká. Na oněch dvě stě mili­o­nů makal takřka od rána do noci a to nepře­tr­ži­tě čty­ři měsí­ce. Je zce­la zjev­né, že nebýt výraz­né kří­sí­cí injek­ce ze zbyt­ku svě­ta (cca jed­nou tolik), moh­li bychom Vladkovi (nenech­te se zmást, původ­ně jsem napsal Clarkovi) defi­ni­tiv­ně zamá­vat.

Ale to se nako­nec nesta­lo. Při celo­svě­to­vých trž­bách oko­lo 390-ti mili­o­nů a cel­ko­vých nákla­dech nad dvě stě pade­sát „šes­ti­nul“ se sice nezro­dil nikterak závrat­ný zisk, ale na dru­hou stra­nu – zro­dil se aspoň ten zisk. Přesto není žád­ným tajem­stvím, že se od nej­draž­ší­ho fil­mu všech dob čeka­lo mno­hem víc.

Upocené taže­ní napříč zámoř­ský­mi kiny se však na dří­věj­ším opoj­ném pro­hlá­še­ní nijak nepo­de­psa­lo a tou­to chví­lí se již poma­lu spřá­da­jí plá­ny, jak­pak to roz­jet nano­vo a s pořa­do­vým čís­lem II. V téhle sou­vis­los­ti se ne nadar­mo pod­sou­va­jí vzpo­mín­ky na jiný podob­ně roz­po­ru­pl­ný pří­pad. První Hulk se rov­něž nijak neza­skvěl (neje­nom v rám­ci zpra­co­vá­ní, ale i na poli tržeb­ním), a přes­to se zača­lo o jeho pokra­čo­vá­ní šuš­kat vel­mi záhy. Těžko říci, jakým sty­lem se za vel­kou lou­ží uva­žu­je. Ačkoliv mnou neclou­ma­jí žád­né anti­pa­tie vůči lidem v mod­rém tri­ko­tu a byl bych vel­mi rád, kdy­by to napo­dru­hé vyšlo o něco pře­svěd­či­vě­ji, těž­ko lze počí­tat s uspo­ko­ji­věj­ší­mi výsled­ky, pakli­že se opě­tov­ně vyu­ži­je rádo­by „psy­cho­lo­gic­ká“ kon­cep­ce „za hod­ně peněz málo muzi­ky“.

Nezbývá než věřit, že se Singer pou­čí a při svém repa­rá­tu to roz­je­de na plný kou­le.

Nášup ani­má­ků i v roce 2007
Kuj žele­zo, dokud je žha­vé… Tímto hes­lem se řídí v zámo­ří do posled­ní­ho pun­tí­ku, a tak jestli­že byla letoš­ní fil­mo­vá sezó­na až nezvykle boha­tá na vizu­ál­ně neo­kou­ka­tel­né ani­má­ky (výdě­leč­ná Doba ledo­vá 2, pře­kva­pi­vě zábav­ný počin Za plo­tem, nad­stan­dard­ní Auta, Zemeckisem pro­du­ko­va­ný Strašící dům…), neji­nak tomu bude i v nad­chá­ze­jí­cím roce. Do kin se vkra­de již dru­hé pokra­čo­vá­ní Shreka, kri­ti­kou milo­va­ný Pixar vypliv­ne fran­couz­sky stři­že­né Ratatouille, v zad­ních laj­nách se o svou šan­ci pope­re dvo­ji­ce tuč­ňác­kých šíle­nos­tí (z prv­ních trai­le­rů nepří­liš atrak­tiv­ní Surf’s Up a Happy Feet) a něko­lik úde­rů (dou­fej­me že šťast­ně míře­ných) zasa­dí i zno­vuvzkří­še­né kvar­te­to žel­vích bojov­ní­ků pod vede­ním mis­tra Třísky ve sním­ku Teenage Mutant Ninja Turtles (pře­kva­pi­vý název, že ano?).

Přestože se dá před­po­klá­dat, že se veš­ke­rá divác­ká sou­stře­dě­nost upne na mucho­lap­ku jmé­nem Shrek (v němž se Fiona utká s pro­tře­le smýš­le­jí­cím prin­cem Krasoněm – avšak za nezbyt­né výpo­mo­ci Sněhurky, Popelky, Zlatovlásky a Růženky), mě samot­né­ho zají­má mno­hem více osud fil­mo­vé adap­ta­ce Simpsonových a již jed­nou zmí­ně­né Želvy Ninja. Ostatně – nebýt tomu tak, byl bych sám pro­ti sobě. Na obou seri­á­lo­vých před­lo­hách jsem vyslo­ve­ně vyrůs­tal a ješ­tě nyní (se slzou v oku) vzpo­mí­nám na ty krás­ně nos­tal­gic­ké chví­le, kdy jsem se s kluka­ma mlá­til hla­va nehla­va (s šát­kem oko­lí očí a s papí­ro­vým kruný­řem na zádech) a pyš­nil se nedo­tknu­tel­nou pře­zdív­kou Michaelangelo.

James Cameron se opět pono­ří
Špatná zprá­va pro všech­ny, kte­ří si děla­li faleš­né ilu­ze o tom, že by se jeden z nej­vý­znam­něj­ších fil­ma­řů všech dob navrá­til k řemeslu, kte­ré jej tolik pro­sla­vi­lo. Otec Terminátora, strůj­ce našla­pa­né­ho pří­dav­ku ke kul­tov­ní­mu Vetřelci a ten, jenž nechal uto­nout bož­ské­ho Leonarda DiCapria v „tak troš­ku stu­de­ných vodách“, se opět zavá­zal pro­jek­tům, kde se vše zásad­ní odví­jí od množ­ství ply­nu v kys­lí­ko­vé bom­bě, a nekom­pro­mis­ně tak vyvrá­til veš­ke­ré spe­ku­la­ce o brz­kém come­bac­ku.

Projekt Inner Sanctum nabíd­ne pří­běh dvo­ji­ce potá­pě­čů (sho­dou okol­nos­tí otce a syna), jimž selžou pří­stro­je v nejmé­ně vhod­ný oka­mžik a kte­ří (dost mož­ná defi­ni­tiv­ně) uvíz­nou na dně jed­no­ho nejme­no­va­né­ho oce­á­nu. Ať zní ten­to stro­hý nástin jak­ko­liv láka­vě, je tře­ba si uvě­do­mit, že se za dané kon­ste­la­ce (níz­ký roz­po­čet oko­lo dva­ce­ti mili­o­nů a těžiš­tě sním­ku v dia­lo­go­vé hla­di­ně) bude jen hor­ko těž­ko natá­čet něco, co nás upou­tá po celou dél­ku sto­pá­že. Naštěstí či naneštěs­tí – pří­pad­ný úspěch/neúspěch se sva­lí na kde­ko­ho, avšak roz­hod­ně ne na samot­né­ho Camerona. Ten se již poně­ko­li­ká­té v řadě spo­ko­jil s pou­hou vizit­kou v pro­du­cent­ské kolon­ce.

Hellboy má nové­ho nad­ří­ze­né­ho
Hlavouni ze spo­leč­nos­ti Sony usou­di­li, že je Hellboy pří­liš ris­kant­ní mate­ri­ál na to, než aby byl roz­ší­řen o něja­ký ten pří­da­vek, a tak jej milos­ti­vě při­psa­li na lis­ti­nu „vol­ných hrá­čů“. Toho vyu­ži­lo stu­dio Universal a střelhbi­tě jej pře­táh­lo pod svá kří­d­la. V novém půso­biš­ti se má pekel­ný chla­pík o mno­ho lépe, je zde den­no­den­ně roz­maz­lo­ván a výhle­do­vě se s ním počí­tá na více­ro fron­tách. A toť zásad­ní roz­díl opro­ti situ­a­ci nedáv­no minu­lé. Hellboy tak bude moci opět zatnout svou kamen­nou pěst a efekt­ně vymlá­tit chrup té či oné kre­a­tu­ře ze svě­ta nad­při­ro­ze­né­ho. Jeho návrat se usku­teč­ní v roce 2008, o pří­běh se posta­rá pro­vě­ře­ný Guillermo Del Toro (Blade 2) a dob­rác­ky vzhlí­že­jí­cí­ho hrdi­nu ztvár­ní i ten­to­krát Ron Perlman, hvězda nej­roz­ma­ni­těj­ších ved­lej­ších rolí.

Jak už ale bylo řeče­no – Hellboy zaú­to­čí i v jiných kon­zum­ních sfé­rách. Kromě toho­to seque­lu se mohou všich­ni zary­tí fan­do­vé těšit na sérii ani­mo­va­ných titu­lů (zrov­na nedáv­no si svou tele­viz­ní pre­mi­é­ru odbyl Hellboy: Sword of Storms) a na něko­lik (snad pocti­vě ukuchtě­ných) počí­ta­čo­vých her.