Obsluhoval jsem anglického krále - poslední Hrabalova adaptace dle Jiřího Menzela

Ať už jste sly­še­li o adap­ta­ci Hrabalova romá­nu Obsluhoval jsem ang­lic­ké­ho krá­le coko­liv, je jis­té, že se mno­zí z nás na nové dít­ko jed­no­ho z nej­ú­spěš­něj­ších fil­ma­řů čes­ké moder­ní vlny jen pohr­nou. Už jen to, že se Jiří Menzel po více jak dva­nác­ti letech vrá­til na reži­sér­skou ses­li je udá­lost hod­ná pozor­nos­ti. Ale je film sám o sobě hoden pozor­nos­ti? Snímek jehož pří­pra­va a koč­ko­vá­ní se o autor­ská prá­va a reži­sér­ské mís­to trva­lo bez­má­la dva­cet let,se poda­ři­lo srov­nat do polo­hy, kdy se dalo začít natá­čet. Rozpočet 85 mili­o­nů (což je na čes­ké kon­či­ny vel­mi hez­ký roz­po­čet) dal Menzelovi vel­ké mož­nos­ti. Mimořádně roz­rost­lé obsa­ze­ní a vel­mi pěk­né kuli­sy jsou toho důka­zem. Ovšem i přes vyso­ký roz­po­čet se do fil­mu nepo­da­ři­lo vnést to, co se oče­ká­va­lo a tím je vel­ko­le­post, kte­rou kaž­dý oče­ká­val.

Král se totiž dostal do podo­by poměr­ně lev­né­ho díl­ka nato­če­né­ho pou­ze pro tele­viz­ní obra­zov­ky, což může někte­rým lidem dosti vadit. V jiných oka­mži­cích je patr­ná nao­pak vel­mi pove­de­ná atmo­sfé­ra 30. let, jenž divá­ka jis­tě pří­jem­ně nala­dí a tele­viz­ně vůbec nevy­pa­dá. Zmíněné herec­ké obsa­ze­ní plné čes­kých, ale i zahra­nič­ních hvězd jsou dob­rým sáh­nu­tím reži­sé­ra do těch lep­ších řad her­ců co se u nás v dneš­ní době nabí­ze­jí. V roli Jana Dítěte se v mla­distvých letech obje­ví Ivan Barnev, což je bul­har­ský začí­na­jí­cí herec. Jeho posta­va není špat­ně zahra­ná, ale nesta­čí to na poměr­ně malý, ale o něco kva­lit­něj­ší herec­ký výkon Oldřicha Kaisera, kte­ré­mu reži­sér svě­řil roli již staré­ho Jana Dítěte.

V men­ších rolích se zde uká­ží napří­klad Jiří Lábus, Marián Labuda, Rudolf Hrušínský mlad­ší a dal­ší. V roli Dítěte ženy se cho­pi­la Němka Julia Jentsch, jejíž kře­čo­vi­tě němec­ká češ­ti­na je hroz­nou věcí pro čes­ké ucho i přes to, že u někte­rých cizi­nek půso­bí jejich drmo­le­ní čes­kých slo­ví­ček mile. Tady ani ne. Skvělou roli si ale ve fil­mu vystři­hl Martin Huba, kte­rý mlu­vil ve své roli asi 7 jazy­ky. Film pojed­ná­va­jí­cí o živo­tě Jana Dítěte je tako­vou malou son­dou do novo­do­bých dějin a posta­ve­ní jed­no­ho malé­ho člo­vě­ka v nich. Vše začí­ná v 30. letech minu­lé­ho sto­le­tí, kdy všu­de panu­je klid­ná atmo­sfé­ra ele­gá­nů v oble­cích a krás­ných žen s lok­na­mi. V této době pra­co­val Jan Dítě ješ­tě jako bez­vý­znam­ný poskok v hos­po­dě. Někde tam se vybu­do­va­la jeho tou­ha po peně­zích a živo­tě bez sta­ros­tí. Poznání, že pení­ze hýbou svě­tem, je jed­ním z vel­kých oka­mži­ků v živo­tě Dítěte. Možnost věno­vat se roze­sta­vo­vá­ní ban­ko­vek po poko­ji, jako to dělá­vá Marián Labuda coby Walden. To  je pro něj život­ním snem.

Toto pozná­ní ho zave­de až k cíli jeho sna­že­ní, ale ději­ny mu zkrát­ka nepřá­ly. Ač se Menzel už jed­nou od toho­to fil­mu distan­co­val, téma nako­nec při­jal a napo­sle­dy si své­ho Hrabala zre­ží­ro­val i přes to, že se tato lát­ka zdá být nezfil­mo­va­tel­ná. „No ona je“ řekl Menzel. A má prav­du. Není pře­ce leh­ké do dvou hodin shr­nout všech­no zají­ma­vé z kni­hy tak, aby vše ply­nu­le nava­zo­va­lo, vypo­ví­da­lo o době a roz­ví­je­lo cha­rak­te­ry postav. Tento fakt nás ve fil­mu ochu­dil napří­klad o zvuk zatlou­ká­ní hře­bí­ků, kte­rý slý­chá­vá jako halu­ci­na­ci hlav­ní hrdi­na po vál­ce. Což je poměr­ně dost sil­ná věc, vypo­ví­da­jí­cí o dušev­ním roz­po­lo­že­ní člo­vě­ka, kte­rá by nám řek­la zase o něco víc. Horší to je ale s kame­rou, kte­rá zase jako sko­ro všech­no ve fil­mu je mís­ty pěk­ná, ale mís­ty až otrav­ně laci­ně vypa­da­jí­cí. To se netý­ká hud­by. Hudba kte­rou pro Krále slo­žil Aleš Březina, což je, dá se říci, dvor­ní skla­da­tel Jana Hřebejka, je o něco jiná než na co jsme dopo­sud zvyklí. Jde spí­še o sklad­by saló­no­vé­ho typu. Velkou ránou do očí jsou pak někte­ré digi­tál­ní tri­ky, kte­ré se nevy­sky­tu­jí snad ani v tele­viz­ních insce­na­cí, ale pou­ze v domá­cím videu někte­ré­ho z vašich sou­se­dů.

I přes něja­ké ty nedo­stat­ky film jako celek nějak fun­gu­je a lidé na něj cho­dit zkrát­ka budou. Přece jen je to sta­rý zná­mý Menzel, kte­rý čes­ké­ho divá­ka baví a ví co lidi chtě­jí. Chvílemi jako­by Král odka­zo­val na star­ší Menzelovi fil­my. Je zde znát zkrát­ka mis­trův ruko­pis. Nezbývá než panu Menzelovi popřát do budouc­na dal­ší slib­né pro­jek­ty, ale už jen ty, kte­ré se dají oprav­du pořád­ně zfil­mo­vat.