„Papežův zákon“ KVIFF 2023 recenze: Bellocchiův mistrovský příběh o katolickém únosu

Katolická cír­kev une­se šes­ti­le­té­ho židov­ské­ho chlap­ce ve fil­mu Papežův zákon(Rapito), v němž reži­sér Marco Belloccio zkou­má nechval­ně zná­mý pří­pad Mortara, kte­rý kon­cem 50. let 19. sto­le­tí otřá­sl Itálií a nako­nec vedl k pádu papež­ské­ho stá­tu. Papežův zákonměl pre­mi­é­ru v sou­tě­ži letoš­ní­ho fes­ti­va­lu v Cannes a poté byl uve­den na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Karlových Varech.

I přes poně­kud chlad­né při­je­tí v Cannes je Papežův zákon­pou­ta­vým a nako­nec srd­cervou­cím obra­zem celé kau­zy, kte­rý skvě­le vyva­žu­je his­to­ric­ké udá­los­ti s jejich emo­ci­o­nál­ním pod­tex­tem. Pouze někte­ré krát­ké úle­ty s pape­žem Piem IX. půso­bí nepa­t­řič­ně.

V roce 1858 v Boloni je židov­ská rodi­na Mortarových ohro­me­na kato­lic­kou dele­ga­cí, kte­rá jim ozná­mí, že jim má být ode­brán malý syn Edgardo (hra­je ho Enea Sala). Podle inkvi­zi­to­ra otce Piera Felettiho (Fabrizio Gifuni) byl chla­pec pokřtěn, v očích Božích je kato­lík a musí být jako tako­vý vycho­ván. Kdy byl chla­pec pokřtěn a kým, Feletti nepro­zra­dí.

Edgardovým rodi­čům, otci Momolovi (Fausto Russo Alesi) a mat­ce Marianně (Barbara Ronchi), je řeče­no, že zůsta­ne v Bologni; mís­to toho je odve­zen do Říma. Tam se Edgardo ocit­ne upro­střed tří­dy plné mla­dých chlap­ců, kte­ré jejich rodi­ny odvez­ly za prav­dě­po­dob­ně podob­ných okol­nos­tí, aby je papež Pius IX., kte­ré­ho se šibal­ským úsmě­vem ztvár­nil Paolo Pierobon, zasvě­til do kato­lic­ké víry.

Pius IX., zob­ra­ze­ný jako posta­va podob­ná císa­ři Palpatinovi, z něhož jde strach i úcta, se obje­vu­je v někte­rých surre­a­lis­tič­těj­ších momen­tech fil­mu Papežův zákon. Ožívají novi­no­vé ilu­stra­ce, na nichž papež kra­de židov­ské děti jejich rodi­nám, a poz­dě­ji se Piovi zdá o tom, jak ho drží židov­ští msti­te­lé a obře­zá­va­jí ho.

Jak měsí­ce a roky ply­nou, Momolo a Marianna mar­ně boju­jí o to, aby vůbec vidě­li své­ho syna; Edgardo při­jí­má kato­lic­ké uče­ní pod pří­sli­bem, že když se mu bude dařit, bude poslán domů. Židovská komu­ni­ta nemá žád­nou mož­nost, jak se pro­ti církvi odvo­lat, a tak na pří­pad upo­zor­ní mezi­ná­rod­ní spo­le­čen­ství, kte­ré zasé­vá semín­ka revo­lu­ce.

V roce 1860 se Bologna vyma­ní z papež­ské nad­vlá­dy. Některé z nej­lep­ších scén fil­mu Papežův zákon mapu­jí pří­pad, kte­rý se dostal před soud, když je Feletti zatčen a posta­ven před soud za své činy. Pro Itálii je to význam­ná udá­lost, ale od chví­le, kdy Momolo spat­řil své­ho syna, uply­nu­ly dva roky a toto je jen prv­ní malý krů­ček. Během těch­to scén vidí­me, jak se z Momolovy tvá­ře poma­lu vytrá­cí sla­bý záblesk nadě­je a usa­zu­je se v ní zdr­cu­jí­cí smu­tek.

To je nej­srd­ce­ryv­něj­ší prvek fil­mu Papežův zákon: mohou se ode­hrá­vat revo­lu­ce a svr­há­vat reži­my, ale tyto věci vyža­du­jí čas, a to je jedi­ná věc, kte­rou nelze zís­kat zpět. Případ Mortara změ­nil Itálii, ale Momolo ode­šel do hro­bu, aniž by se zno­vu setkal se svým synem.

Pochmurné finá­le fil­mu Papežův zákon před­sta­vu­je deva­te­nác­ti­le­té­ho Edgarda, kte­ré­ho nyní hra­je Leonardo Maltese, plně indok­tri­no­va­né­ho církví a bez zájmu o „záchra­nu“, když je Řím zajat vojá­ky, mezi nimiž je i jeho star­ší bra­tr Riccardo (Samuele Teneggi). Je to jis­tá for­ma stoc­kholm­ské­ho syn­dro­mu, ale kolik toho v šes­ti­le­tém Edgardovi zůsta­lo? Jaké je zde vhod­né odvo­lá­ní?“

Belloccio zde nemá čas na zkou­má­ní těch­to otá­zek a film Papežův zákon­by mož­ná lépe slu­še­la mini­sé­rie, kde by bylo více času na pro­zkou­má­ní Edgardova poz­děj­ší­ho živo­ta. Přesto se jed­ná o fas­ci­nu­jí­cí sku­teč­ný pří­běh, kte­rý živě oží­vá díky skvě­lým dobo­vým detai­lům a pro­cí­tě­ným herec­kým výko­nům, zejmé­na mla­dé­ho Sala v roli Edgarda a Russo Alesiho a Ronchiho v rolích jeho rodi­čů.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový