Parfém: Příběh vraha

Příběh par­fumér­ské­ho učně sna­ží­cí­ho se zachy­tit nej­krás­něj­ší vůni ze všech – vůni žen­ské­ho těla – je este­tic­ky láka­vou a záro­veň natu­ra­lis­tic­ky odpu­zu­jí­cí podí­va­nou.

---

https://francouzske-parfemy.cz/

---

Kniha Patricka Süskinda Parfém: Příběh vra­ha je vel­mi úspěš­ným komerč­ním díle, jež se dočka­lo pře­kla­du do mno­ha jazy­ků a vlny pozi­tiv­ních čte­nář­ských ohla­sů. Je tedy jen otáz­kou času kdy bude tak­to per­spek­tiv­ní pro­dukt vržen na vel­ké plát­no. V tom­to pří­pa­dě před­sta­vu­je onen čas samot­ný autor, jenž dlou­ho nechtěl o zfil­mo­vá­ní své­ho Parfému ani sly­šet. Nakonec byl ale udo­lán a tak se může­me do neo­by­čej­né­ho pří­bě­hu mla­dí­ka s neu­vě­ři­tel­ně vyvi­nu­tým čichem pono­řit i pro­střed­nic­tvím fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní. Režie sním­ku se ujal Tom Tykwer, tvůr­ce dnes už sko­ro kul­tov­ní nabu­še­né zále­ži­tos­ti Lola běží o život. A nut­no podotknout, že Tykwer udě­lal v Parfému vel­ký krok stra­nou, ta tam je zbě­si­lá honič­ka a pří­běh s bru­tál­ní kaden­cí, mís­to při­chá­zí sní­mek znač­ně roz­vláč­něj­ší, kte­rý si poma­lu a lehce pohrá­vá se vše­mi divá­ko­vý­mi dojmy. To ale v žád­ném pří­pa­dě nezna­me­ná, že je Parfém sním­kem auto­ma­tic­ky hor­ším.

Příběh sním­ku Parfém rov­ná se pří­běh živo­ta Jeana-Baptista Grenouilla, sirot­ka naro­ze­né­hov odpor­ném smra­du rybí­ho tržiš­tě a obda­ře­né­ho „nej­lep­ším nosem v Paříži“. Grenouille pozná­vá všech­ny vůně svě­ta a všech­ny mu při­pa­da­jí krás­né, tedy až do osu­do­vé­ho setká­ní s dív­kou, kdy rázem pozná­vá, že není v celém širém svě­tě vůně lahod­něj­ší než té, kte­rou vydá­vá žen­ské tělo. Okamžitě začne nezměr­ně tou­žit po ucho­vá­ní toho­to požit­ku. Jeho ces­ta vede nej­pr­ve k paříž­ské­mu výrob­ci parfé­mu, jehož svou schop­nos­tí brzy pře­ros­te a kte­rý mu navíc není schop­ný dát odpo­věď na jeho otáz­ku. Grenouille tedy odchá­zí do Grasse, nej­vý­znam­něj­ší­ho měs­teč­ka parfé­mu, kde koneč­ně obje­ví, jak ucho­vá­vat vůni žen (prav­da není to způ­sob zrov­na nej­mo­rál­něj­ší, ale to Grenouilla pří­liš netí­ží) a pouš­tí se do výro­by nej­lep­ší­ho parfé­mu na svě­tě.

Asi prv­ní otáz­ka, kte­rá se zde nabí­zí, je jak se tvůr­cům poda­ři­lo pře­nést pacho­vý vjem na plát­no a do sálu neo­byt­ně spo­je­ným pou­ze s odé­rem pop­cor­nu. téměř doko­na­le. O tom, že i vůni lze vizu­ál­ně vyjá­d­řit vás pře­svěd­čí hned úvod­ní pasáž, kde na vás vybaf­ne tolik odpor­ných a natu­ra­lis­tic­kých zábě­rů mrtvých ryb, vnitř­nos­tí, odpad­ků a špí­ny vůbec, že ihned pocí­tí­te jak to na tom mís­tě musí pro­kla­tě smr­dět. Tuto atmo­sfé­ru se daří s vět­ším či men­ším účin­kem daří udr­žo­vat během celé­ho fil­mu, kom­po­zi­ce zábě­rů je dob­ře pro­myš­le­na a dává divá­ko­vi mož­nost postih­nout, co asi Grenouille cítí. Celou atmo­sfé­ru sním­ku umoc­ňu­jí pou­ži­té bar­vy, sní­mek oplý­vá mimo­řád­ně krás­nou barev­nou kom­po­zi­cí a ačko­li zde vět­ši­nou nejsou zob­ra­zo­vá­na zrov­na líbi­vá mís­ta, půso­bí Parfém vel­mi este­tic­ky na oko divá­ko­vo.

Celý sní­mek je vysta­věn poměr­ně kva­lit­ně, dokon­ce tla­čí k tomu, že divák Grenouillovi v jeho sbě­ra­tel­ské váš­ni fan­dí, ačko­li par­fumér je vlast­ně chlad­no­krev­nou zrů­dou, kte­rá neví nic o citu a kte­rá se ve své posed­los­ti neza­sta­ví před ničím. Film zde vel­mi pří­jem­ně odsý­pá, i když zůstá­vá věr­ný lehce roz­vláč­né­mu tem­pu (to však roz­hod­ně není na ško­du, netvo­ří hlu­chá mís­ta, spí­še nao­pak půso­bí jako chyt­rý způ­sob navo­zo­vá­ní atmo­sfé­ry a vůně). Co ale nako­nec bez­vý­hrad­ně pozi­tiv­ní dojem z Parfému kazí je jeho závě­reč­ná sek­ven­ce. Scéna na popra­viš­ti, kde fak­tic­ky dochá­zí k maso­vým orgiím, půso­bí chtě nechtě podiv­ně až odpu­di­vě. Věřím, že v kni­ze může být ten­to obraz účin­ný, ale na plát­ně to pros­tě nefun­gu­je a vyvo­lá­vá nežá­dou­cí smích i udi­ve­né krou­ce­ní hla­vou. Poněkud roz­po­ru­pl­ně fun­gu­je i samot­ný oka­mžik Grenouillova sko­nu, ten bude prav­dě­po­dob­ně roz­dě­lo­vat divá­ky na ty, kte­ré to bude roz­či­lo­vat svou plyt­kos­tí a na ty, kte­ré to bude dojí­mat svou hloub­kou.

Verdikt: Parfém: Příběh vra­ha je roz­hod­ně sním­kem, kte­rý sto­jí za pozor­nost. Oplývá množ­stvím inven­ce, kva­lit­ních herec­kých výko­nů, este­tic­kých dojmů a schop­nos­tí při­mět vás „cítit vizu­ál­ní vjem“. Samotný pří­běh je poměr­ně půso­bi­vý a upou­tá, ško­da jen toho, jak si sám v závě­ru pod­ko­pá­vá nohy těž­ko uvě­ři­tel­ným vyús­tě­ním.

---

---