Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka a Juraje Herze

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Dnešní pří­spě­vek nebu­de ani tak fil­mo­vou nebo lite­rár­ní recen­zí, jako spíš kulturně-historickým tipem. Chtěl bych se dnes zamě­řit na film, kte­rý nedáv­no zno­vu po restau­ro­vá­ní uve­dl Národní fil­mo­vý archiv a kte­rý je dle mého názo­ru výbor­ným dopo­ru­če­ním, do nad­chá­ze­jí­cí­ho pod­zi­mu. Jak jste jis­tě z názvu a mož­ná i indi­cií pozna­li, podí­vá­me se na film Petrolejové lam­py pod­le stej­no­jmen­né­ho romá­nu Jaroslava Havlíčka.

Režisérem fil­mu je Juraj Herz, kte­ré­ho si jis­tě všich­ni vyba­ví­me díky jeho mis­trov­ské­mu dílu Spalovač mrt­vol. Milovníci netra­dič­ních pohá­dek by pak při zmín­ce toho­to jmé­na jis­tě vzpo­me­nu­li na jeho Pannu a netvo­ra a pří­z­niv­ci his­to­ric­kých dra­mat by pak ješ­tě při­da­li tře­ba Habermannův mlýn (a ti, co se v jeho kine­ma­to­gra­fii vyzna­jí obzvláš­tě dob­ře, by pak urči­tě při­po­mně­li i Upíra z Feratu, ale toho si nechá­me na někdy jin­dy :-)). Z fil­mů, kte­ré ale ten­to výraz­ný sou­čas­ník Československé nové vlny nato­čil v prv­ních letech své­ho režij­ní­ho půso­be­ní, po úspě­chu výše zmí­ně­né­ho Spalovače, ale urči­tě vyční­vá prá­vě dra­ma Petrolejové lam­py. Předlohou fil­mu byl román spi­so­va­te­le Jaroslava Havlíčka, popr­vé vyda­ný již v roce 1935 (pod původ­ním názvem Vyprahlé tou­hy). Jeho děj se ode­hrá­vá v auto­ro­vě rod­né Jilemnici a oko­lí, někdy na pře­lo­mu minu­lé­ho sto­le­tí. Lampy se řadí mezi Havlíčkova nej­ú­spěš­něj­ší a nej­o­ce­ňo­va­něj­ší díla, při­čemž býva­jí sta­vě­né do čela čes­ké psy­cho­lo­gic­ké pró­zy. Není se tedy čemu divit, že Herz je nato­čil jako svůj šes­tý samo­stat­ný film již v roce 1971. Než pře­jde­me k fil­mu, rád bych Vám dopo­ru­čil ke čte­ní i samot­nou kni­hu, pro­to­že patříte-li mezi fanouš­ky kva­lit­ně napsa­ných dra­mat, toto se vám bude líbit.
(Mimochodem, pokud nera­di čte­te, ale Havlíčkovo dílo vás zají­má, tak zfil­mo­vá­ny byly téměř všech­ny jeho význam­né romá­ny. V tom­to pří­pa­dě bych pak vaší pozor­nos­ti zvláš­tě dopo­ru­čil film Helimadoe, kte­rý nato­čil dal­ší význam­ný čes­ký reži­sér Jaromil Jireš.)

Ačkoliv bývá Juraj Herz řazen do prou­du Československé nové vlny, pra­vi­del­ně se obje­vu­jí hla­sy, že by měl být řazen mimo, podob­ně jako tře­ba Kachyňa. Je sice prav­da, že tvo­řil ve stej­né době a umě­lec­ké vzed­mu­tí šede­sá­tých let jej mož­ná popo­str­či­lo k jeho nej­ú­spěš­něj­ší­mu dílu (Spalovač mrt­vol zís­kal nomi­na­ci na Oscara), ovšem v jeho dílech se obje­vu­je jis­tá své­byt­ná poe­ti­ka, kte­rá k nové vlně úpl­ně nese­dí (nikdy pří­liš nepra­cu­je s neher­ci, jeho díla jsou čas­to lite­rár­ní adap­ta­ce, libu­je si v ponurých depre­siv­ních pří­bě­zích). Petrolejové lam­py jsou ovšem zále­ži­tos­tí až let sedm­de­sá­tých. V době nor­ma­li­za­ce domi­nu­jí Herzově fil­mo­gra­fii prá­vě adap­ta­ce his­to­ric­kých lite­rár­ních děl, pří­pad­ně nezá­vad­ná téma­ti­ka jako pohád­ky nebo kome­die. Ve fil­mu, kte­rý pra­cu­je s peč­li­vě pro­pra­co­va­nou mizanscé­nou, kte­rá navo­zu­je atmo­sfé­ru sece­se a doby, ve kte­ré se ješ­tě svět dělil na měs­ta a ves­ni­ce nás jis­tě na prv­ní pohled zaujmou herec­ké výko­ny. V titul­ní roli se nám tu před­sta­ví Iva Janžurová, kte­rá už v té době měla za sebou výraz­né herec­ké úspě­chy, napří­klad v Kachyňově Kočáru do Vídně. Sekunduje jí pak Petr Čepek, kte­rý měl v té době za sebou již dra­ma­ta jako např. Adelheid, Údolí včel nebo Hotel pro cizin­ce, ve kte­rých pro­ká­zal svůj výraz­ný herec­ký um. Tito dva pak vel­mi suges­tiv­ně roze­hrá­va­jí pří­běh o lás­ce, postu­pu­jí­cí­mu stá­ří i zhoub­né nemo­ci. Troufnu si tvr­dit, že Herzovi se nejen tím­to cas­tingem poda­ři­lo dosáh­nout (ne-li před­čit) emo­ci­o­nál­ní­ho zása­hu, kte­rý se poda­řil Havlíčkovi v kni­ze. A i když film z kni­hy mno­ho vypouš­tí, ve své sto­mi­nu­to­vé sto­pá­ži doká­že být vel­mi sil­ný a půso­bi­vý. Všechno pak ješ­tě pod­po­ru­je kame­ra Jozefa Šimončiče, kte­rá si libu­je ve vel­kých detai­lech na tvá­ře her­ců, pří­pad­ně i hud­ba Luboše Fišera vkus­ně dopl­ňu­jí­cí emo­tiv­ní scé­ny. Jako per­lič­ku na závěr pak může­me zmí­nit, že film byl uve­den v hlav­ní mezi­ná­rod­ní sou­tě­ži fes­ti­va­lu v Cannes.

Hledáte-li tedy na co si při pod­zim­ních plís­ka­ni­cích zajít do kina, Petrolejovými lam­pa­mi urči­tě nepo­hrd­ně­te. Na roz­díl od vět­ši­ny sou­čas­né pro­duk­ce, dosta­ne­te krás­ně a cit­li­vě nato­če­né dra­ma, kte­ré doká­že při­nést zamyš­le­ní i kva­lit­ní kine­ma­to­gra­fic­ký záži­tek. Pokud déšť nebu­de ustá­vat, smě­le se pak pusť­te i do čte­ní, pro­to­že krás­ných pří­bě­hů není nikdy dost. A ide­ál­ně si k tomu samo­zřej­mě roz­sviť­te něja­kou tu pet­ro­le­jo­vou lam­pu...

P.S.: V pří­pa­dě, že vám stej­ně jako mně při­jde pod­zim­ní poča­sí kou­zel­né a k pro­cház­ce vybí­ze­jí­cí, měl bych pro vás ješ­tě jeden, výlet­ní tip - zří­ce­ni­nu hra­du Ostromeč. Nejlepší je k ní vyra­zit z ves­nič­ky Hrazany po žlu­té turis­tic­ké znač­ce, při­čemž se jed­ná o krás­nou cca pět kilo­me­t­rů měří­cí pro­cház­ku, kte­rá Vám nabíd­ne výhle­dy na vod­ní nádrž Slapy i na údo­lí poto­ka Mastník. A pokud pře­mýš­lí­te, jak to sou­vi­sí s fil­mem, tak při ces­tě na zří­ce­ni­nu mine­te i samo­tu čp. 10, na kte­ré se natá­če­ly scé­ny ze stat­ku, kde Štěpa byd­lí. A pokud bys­te chtě­li více tipů na pod­zim­ní výle­ty, není nic jed­no­duš­ší­ho než otevřít web fil­mo­vá místa.cz, kde jich najde­te víc než dost.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře