(zatím nehodnoceno)
Loading...Po týdnu se filmaři přestěhovali do Splitu, odkud to neměli daleko k ostatním místům natáčení: k divoké řece Cetině, k prérii u Vrliky, k Radmanovým mlýnům u Omiše nebo k vodopádům řeky Krky u Skradinu. Do přístavu byl trajektem společnosti Jadrolinija přivezen obytný přívěs Stewarta Grangera. Hollywoodský herec byl tentokrát v Jugoslávii sám, neboť jeho třiadvacetiletá žena Carolyne, která ho doprovázela na natáčení snímku Mezi Supy, se musela v Belgii podrobit těžké operaci srdce.
U města Trilj, přímo na břehu řeky Cetiny, která je nejvodnatější a se svými 105 kilometry zároveň i nejdelší řekou střední Dalmácie, se natáčely scény, v níž byli osadníci přepadeni Finderovci a Navajové stříleli zápalnými šípy na vozy osadníků. Vznikly tu rovněž dramatické záběry plavby na voru. Počasí bylo stále nepříznivé, ke studenému větru se přidal také déšť. Řeka Cetina byla rozvodněná a teplota její vody se pohybovala okolo osmi stupňů. Antje Weisgerber, Macha Méril, Mario Girotti a malý Marinko Ćosić dostali sice gumové obleky, ale ani ty je před chladem dlouho neuchránily. Natáčení scén na voru vedl zkušený hollywoodský kaskadér Allan Pinson. Voraři byli profesionálové od řeky Driny, známí svou rozvážností, přesto málem došlo ke smrtelné nehodě. Informovala o ní agentura Ringpress:
Režisér Harald Philipp byl bílý jako vápno, když se jugoslávský kaskadér začal náhle topit v divoké Cetině. Někteří lidé pobíhali vystrašeně sem a tam a házeli do vody lana. Sto metrů po proudu se z vody náhle vynořily ruce mladého muže a po chvíli opět zmizely ve zpěněné vodě. „On se utopí!“ křičel Philipp plný strachu. Někteří muži se rychle svlékli a skočili do vody. Tu se muž opět vynořil. Zápasil s dechem, rozhlížel se zoufale kolem sebe a nakonec se mu podařilo chytit se ocelového lana napnutého napříč přes řeku. Na laně visel do té doby, dokud si pro něj ostatní nepřijeli. „Utekl hrobníkovi z lopaty,“ utrousil pak bezbarvým hlasem Philipp.
Další nehody nenechaly na sebe dlouho čekat. Při nočním přepadení osadníků Finderovci postrčil Stewart Granger hořící kolo, z něhož se utrhl kus hořící hmoty, který pak proletěl těsně kolem jeho hlavy (tento záběr můžeme vidět i ve filmu). Herberta Kerze, vedoucího natáčení a výborného plavce, stáhl pod vodu vír, když chtěl přivézt nafukovací člun unášený od břehu. Celé dvě minuty se nevynořil na hladinu a byl skutečně tak vyčerpaný a podchlazený, že ho chtěli lékaři odvézt do nemocnice. Kerz to však odmítl a po třech hodinách odpočinku pracoval dále. „Ale ty tři hodiny jsem skutečně potřeboval,“ utrousil pak Kerz. Také Pierre Brice zažil na řece Cetině pár nepříjemných chvil. Při natáčení se dostal jeho pravý ukazováček mezi dva kmeny voru, čímž si způsobil tržnou ránu, která musela být zašita. Proto ho ve filmu vidíme častěji s tomahavkem než se Stříbrnou puškou, neboť takto se dal obvaz lépe zamaskovat.
Kvůli špatnému počasí, kdy se celé hodiny čekalo na sluníčko, měli fotografové mnoho příležitostí pořídit zajímavé a kuriózní záběry: Mario Girotti a Macha Méril šplhají v potápěčských oblecích na skály, Petrolejový princ rajtuje na malém poníkovi, Heinz Erhardt se nechává krmit obrovskou polévkovou naběračkou. Heinz Erhardt musel v roli kantora Hampela dirigovat skupinu zpívajících dětí. Když se malých špuntů zeptali, jakou písničku by rádi zazpívali, rozpoutala se mezi nimi vášnivá diskuze, kterou rázně ukončil až režisér: „Zpívejte si co chcete. Bude to stejně předabováno.“ Děti nakonec zanotovaly jednu jugoslávskou písničku, jejíž název zněl v překladu „Smrt fašismu“. Do Trilje přijel také fotograf Karl Reiter, kterému se podařilo přemluvit celý tým lidí ke společné fotografii. Existuje sice mnoho pracovních záběrů a fotografií, které dokumentují průběh natáčení mayovek, ale ještě nikdy nebyla pořízena fotografie celého týmu, jedná se vlastně o unikát. Harald Leipnitz se projevil jako mimořádně nadaný muzikant a po večerech bavil přítomné kolegy svou hrou na kytaru. „Vy máte krásnější hlas než mnozí populární zpěváci!“ pronesl uznale Stewart Granger. Jednoho dne se v Trilji objevil také producent Horst Wendlandt a předal Pierru Briceovi sošku Bambi. Pro fotografa Lothara Winklera to byla další příležitost pořídit ještě několik jedinečných záběrů. Svou návštěvou poctil filmaře i režisér Harald Reinl, který se tehdy připravoval na natáčení Posledního výstřelu a v okolí Splitu hledal vhodné lokality.
Trilj však nebyl jediným místem, kde se natáčely scény na voru. Druhou lokalitou byl pramen řeky Cetiny u Rudy, kde vznikaly také záběry Old Surehanda a Petrolejového prince na visutém mostě, třetím místem byly vodopády řeky Krky u Skradinu, kde Old Surehand zachránil pomocí lasa Richarda a Lizzy, a poslední záběry (nepočítáme-li ty ateliérové) vznikaly u malé osady Kreševo nad městem Donja Brela, kde byla řeka Cetina opravdu divoká.
Části seriálu: Petrolejový princ
Nejnovější komentáře