Zloděj, lupič, chmaták, podvodník, darebák, gauner – to vše skrývá název zlodějské (heist) komedie s hlavním „hrdinou“ Lupynem (Matyáš Řezníček), který se po propuštění z vězení vrací do rodného města. Sotva se ohřeje na svobodě, už plánuje se svými kumpány (Lukáš Příkazký, Filip Kaňkovský, Petr Borovec) , kteří ho předtím vyměnili za podmíněné tresty, další kšeft. Do karet mu hraje probíhající pandemie, výjimečná situace, v níž neplatí pravidla, jež platila dosud. Lichvář Asasín (Stanislav Majer) se spolu s místním zkorumpovaným policistou Čendou (Václav Neužil) snaží zjistit, kdo v jejich rajónu škodí, a vytěžit z toho pro sebe co nejvíc. Lupyn zase potřebuje peníze na nový život se svou láskou Tamarou (Denisa Barešová), postupně se tak zaplétá do spirály lží a absurdních situací...
I když teprve nyní do kin přichází hraný celovečerní debut Ondřeje Hudečka, tento filmař na sebe dokázal upoutat pozornost již mnohem dříve. Jeho krátkometrážní snímek Furiant se v roce 2016 dočkal uznání nejen v rámci lokálních ocenění, ale také na Filmovém festivalu Sundance. V roce 2018 na sebe poté upozornil dokumentem Pásky z Nagana o legendárním olympijském ročníku 1998. Na svém celovečerním hraném debutu poté začal pracovat ještě před počátkem pandemie COVID-19, právě její počátek ovšem výsledný film do velké míry ovlivnil. Film Poberta se totiž téměř celý odehrává během této pár let staré pandemie, i díky tomu jde nakonec o svěží zářez do žánru heist filmů, tedy filmů o loupežích. Označit ho nicméně za film, který pojednává jen o „loupení“, by bylo velmi krátkozraké.
Hlavní hrdina Lupyn v podání Matyáše Řezníčka má daleko k dokonalému protagonistovi, je to přinejlepším antihrdina. Už jen v rámci úvodu filmu se s ním diváci mohou seznámit během jedné z jeho loupežných akcí. Už během úvodu se ovšem ukáže, že má jeho hrdina nějaké morální hranice, a když už nic, tak alespoň odmítne jen tak udat své komplice. Škoda, že podobnou kolegialitu jeho kumpáni nesdílí. Lupyn je tak odsouzen k odnětí svobody na tři roky, během počáteční fáze pandemie COVID-19 je ovšem propuštěn. A tím se vlastně rozjíždí děj. Lupyn má po návratu z vězení problém opět zapadnout do společnosti, především proto, že se pohybuje v malé komunitě, kde se na něj většina kouká skrze prsty, Lupyn má tak problém zavadit alespoň o poloviční uvázek brigádu. Do toho zjistí, že jeho matka v podání Evy Vrbkové chodí s policistou Čendou v podání Václava Neužila, který stojí za Lupynovým zatčením, jeho stará láska Tamara v podání Denisy Barešové se vrátila z Kanady, především ovšem musí Lupyn řešit problémy s dluhy. A pak začne pandemie a ukáže se, že Lupynovy loupežné činy mohou sloužit i k něčemu dobrému. Z outsidera komunity se tak stává vyhledávaný lupič, který ovšem krade z vůle svých „obětí“, které díky Lupynovým krádežím profitují alespoň prostřednictvím pojistných podvodů. Smyčka se ovšem nevyhnutelně stahuje.
Scénář se skutečně většinu času opírá o vývoj pandemické situace v České republice. Hudečkův scénář s tímto napojením funguje šikovně. Není to tak dávno, a i proto se dá snadno zavzpomínat, jak přesně se pandemická situace vyvíjela a jak díky tomu bude postupovat příběh. Jde nicméně o zábavný odraz jedné specifické doby a toho, jak šlo snadno podvádět i v časech, kdy se mohlo zdát, že se zastavil čas. Na pandemii z logických důvodů existuje spousta špatných vzpomínek, s touto nepříjemnou kaňkou ovšem scénář pracuje zábavnou formou a dokáže snadno vystihnout různé povahy, které k pandemickým opatřením přistupovaly po svém. Nechybí tak vtípky na účet Adama Vojtěcha či Romana Prymulu, i přes dávku humoru ovšem postupně Poberta více a více působí jako funkční sociální drama.
Sám Ondřej Hudeček, který kromě režie a scénáře stojí také za kamerou a střihem, se pasuje na fanouška heist filmů, což mnohým dojde v moment, kdy dojde až na příliš očividné pomrknutí na první Dannyho parťáky. Přitom si ovšem nutně v českých podmínkách nehraje na Hollywood, naopak spoléhá na zasazení do Slovácka (konkrétně města Strážnice), přičemž postavy nejsou zábavné jen díky výraznému (nikoli otravnému) slovanskému nářečí. Občas jsou poměrně jasně stylizované (Stanislav Majer jako ústřední záporák Asasín), občas slouží především humoru (Václav Neužil a jeho zkorumpovaný policista Čenda), minimálně hlavní postava je ovšem dost dobře vykreslená. . Má daleko k ideálního členovi společnosti, zároveň má hranice, za které odmítá jít. Když už poté dělá lepší rozhodnutí, ne vždy se mu nutně vyplatí. Do velké míry je to také o společnosti, ve které žije, která se v průběhu dokáže vykreslit dost povrchně, především proto, že kriminální minulost Lupyna ráda využije. Během tiskové konference padala i označení, která film pasovala na pandemický neo-western. Toto označení poměrně sedí, především právě díky nejednoznačným postavám a atmosféře, která v průběhu moderní western evokuje víc a víc.
To, že se nad scénářem přemýšlelo, jde snadno rozpoznat i díky faktu, že v průběhu nedochází k formě děr v logice a ani pocitu, že se 118 minut dlouhý film zásadně táhne. Především i díky solidnímu tempu a faktu, že ústřední premisa nikdy nepřestane být tak úplně zábavná. A to i díky tomu, že se příběh občas vydává možná tak trochu netradičním směrem a jen tím potvrzuje nevypočítatelnost postav. Je jen možná škoda, že se příběh přeci jen musí ve výsledku vydat tak trochu opačnější cestou, kterou utvrdí až příliš doslovný epilog, svým způsobem to ovšem začne dávat smysl, především i proto, že je celý příběh v podstatě vyprávěn jako legenda vypravěčem, kterého mluví Pavel „Čmaňa“ Zedníček. Velkou výhodou tohoto filmu ovšem je, že Hudeček potvrzuje fakt, že má rád střídání žánrů. Poberta díky tomu funguje jako komedie, kriminální neo-western, sociální drama a v jistých momentech i jako přesvědčivá romance. Romantická linka minimálně nedokáže vyvolávat pocit, že by byla ve filmu zásadně navíc.
Všichni herci navíc dokážou vyvolávat pocit, že je natáčení filmu bavilo, minimálně natolik, že u žádného z nich nejde vydedukovat, že by jel na autopilota. Hudeček navíc v průběhu potvrzuje, že dokáže vyprávět i obrazem. I když je pod filmem podepsán jako režisér, scenárista, kameraman i střihač, nepůsobí, že by si ukousl příliš velké sousto, které by bylo nad jeho síly. V době Pásky z Nagana se do něj z mnoha stran vkládaly velké naděje, je proto radost sledovat, že po letech čekání jeho hraný debut nezklamal. Výsledkem je tak minimálně film, který může v rámci tuzemské tvorby patřit mezi její nejvýraznější zástupce. Jeho Poberta v součtu evokuje jakýsi mix tvorby Bohdana Slámy (většina jeho filmů jsou zástupci žánru „všichni jsou v hajzlu“) a Jana Prušinovského (většina jeho tvorby kombinuje komedii se společenskou satirou). Jde poté možná o nejsympatičtější český debut od Kdyby radši hořelo. Hudeček si tak připisuje další solidní zářez a dá se doufat, že v následujících letech nepoleví. Na pozici jednoho z nejzajímavějších tvůrců současného českého filmu totiž aspiruje už právě svým debutem. In Ondřej Hudeček we trust!
Celovečerní debut Ondřeje Hudečka nepůsobí jen jako povedený vstup do světa celovečerní hrané tvorby, ale jako sebevědomé přihlášení se o místo mezi nejzajímavějšími tvůrci současného českého filmu. Poberta je žánrově hravý, šikovně pracuje s ukotvením zápletky ve velmi konkrétní době a zároveň je nadčasový ve svém pohledu na morálku, solidaritu i společenský oportunismus. Hudeček potvrzuje, že má cit pro vyprávění, práci s postavami i schopnost propojit zábavu s reflexí reality. Pokud je tohle teprve začátek jeho hrané kariéry, český film má do budoucna rozhodně důvod k optimismu…
