Znáte režijního specialistu na vyvolávání strachu z útrob našich niter Wese Cravena? Pamatujete si na jeho debutový filmový snímek, jenž odstartoval jeho plodnou kariéru plnou hrůzy, krve a dechberoucích scén? Vidím, že tápete a tak vám trochu napovím. Jde o film The Last house on the left, který v roce 1972 vynesl Wese o pár stupínků výše a tím se dostal do diváckého podvědomí. A právě tento skoro 40 let starý hororový počin přivádí Wese na zajímavou myšlenku v podání remaku, jenž jsou v poslední době čím dál tím více v kurzu a předurčují vysoký zájem publika.
Wes si ještě živě vzpomíná na natáčení původního trháku, kdy neměli dostatek financí, aby mohli natočit všechny scény ze scénáře v plné hodnotě. Zkrátka spousta skvělých nápadu sfoukla finanční omezenost a tím nemohl být jako režisér spokojen. „Dnes je tomu už jinak a já si mohu vynahradit vše, co jsem tenkrát nemohl“ šibalsky se usmívá, což dává najevo, že se opravdu máme na co těšit. Poslední dům nalevo se scénářem od svého původního debutu příliš neliší.
Wes ponechal všechny důležité aspekty filmu a zachoval se přesně tak, jak se chovat máte, když natáčíte remaky. Vylepšíte scény, přidáte více násilí, na které si diváci místy budou moct i „sáhnout“. Vlepíte k celému příběhu impozantní, nervy drásající hudbu a vyberete sympatické tváře do hlavních rolí. Přesně těchto kritérií předurčující zaručený úspěch se řídil i Wes a musím ho pochválit, zvládl to opravdu skvěle. John Murphy se svou výtečnou hudbou, doprovázející napínavé scény, zahalil film do potemnělého hávu s šokujícími výpady, jenž vás donutí poposkočit na své sedačce.
Herci by mohly být věrohodnější, budete mít hodně těžké si k nim vytvořit divácký vztah, jenž umocňuje prožitek z celé podívané. Ale k příběhu. Mari si užívá letních prázdnin u rodičů uprostřed hlubokých lesů. Snímek na nic nečeká, ihned po příjezdu si Mari půjčí od rodičů auto a vydává se za kamarádkou Paige. Bohužel osud k nim nebyl příliš nakloněný a společně se připletou do cesty kriminálníkům na útěku z vězení. Ti samozřejmě nechtějí nic ponechat náhodě, jejich tváře jsou ověnčeny na každé titulní straně, riziko v podobě dvou svědků se jim zdá velice nepříjemné.
Paige zastřelí, Mari znásilní a v domnění, že po zásahu kulkou se utopila v řece odcházejí schovat své maličkosti do přilehlého domu, kde požádají o ubytování. Shodou náhod si vyberou dům rodičů Mari, jenž útok přežila. Rodiče jsou velmi pohostinní až do té doby, než jim na dveře zaklepe fyzicky vyčerpaná dcera v šokovém stavu. V ten moment nabere celý příběh velice impozantní atmosféru. Rodiče se chtějí vyvrhelům pomstít. Telefony nefungují a auto zůstalo bůhví kde a proto nezbývá nic jiného, než bojovat na život a na smrt. Ukryjí dceru a společnými silami začnou spřádat plány co s nezvanými hosty. Kde končí hranice sebeobrany a kde začíná obrana nepřiměřená? To je jedna z otázek, která se při sledování akčních scén nabízí. Byly by jste schopni stejným způsobem chránit rodinu a nebo by jste volili jinou variantu.
Horor Poslední dům nalevo vyvolává spoustu pocitů a je opravdovým zážitkem. Škoda, že vás nepustí k hercům o něco blíže. Postavy působí nevěrohodně a vy s nimi nebudete pomalu ani soucítit, což je chyba u takových filmů. Pokud jste viděli původní verzi, tak si vzpomeňte, jak jste si ze srdce přáli, aby těm gaunerům bylo ublíženo. Prahli jste po pomstě a drželi jste rodičům palce. Takovou atmosféru tento film nevyvolává, jinak jde o kvalitní dílo.
Máte rádi remaky slavných hororů? Milujete pocit strachu při sledování filmu? Tak nač ještě čekáte? Mistr hrůzy Wes Craven servíruje svou další specialitu.
Nejnovější komentáře