Potomci lidí - Je to už 18 let, co se narodilo poslední dítě, a na světě je velmi krásně...

Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehod­no­ce­no)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Tak si říkám: „Ten Alfonso se váž­ně nezdá…“ Před něko­li­ka málo lety by po něm neštěk­la ani ta nej­za­pad­lej­ší pro­dukč­ní spo­leč­nost a dneska se na něj pořá­da­jí doslo­va hony. Pravda, Cuarón se sice nikterak neo­tá­čí (navzdo­ry tomu, že když se v mlá­dí roz­ho­do­val…) a plo­dí vel­mi pozvol­na, avšak kaž­dým novým sním­kem doklá­dá, že v něm cosi tkví. Krom toho – zaměříme-li se výhrad­ně na vizu­ál­ní a tech­nic­ké doved­nos­ti – musí­me toho­to chla­pí­ka chtě nechtě odsou­dit. „Odsoudit“ mezi ty, kte­ří by nato­či­li při­taž­li­vý počin i na roli x-krát zrecyklo­va­né­ho zácho­do­vé­ho papí­ru.Potomci lidí pokra­ču­jí v duchu sym­pa­tic­ky vzed­mu­té křiv­ky – na tra­se Velké nadě­je  -> Mexická jíz­da -> Harry Potter III. Cuarón se zřej­mě již defi­ni­tiv­ně roz­lou­čil se sním­ky, při jejichž tvor­bě je pře­po­čí­tá­ván kaž­dič­ký cent, a i napo­dru­hé se kva­li­fi­ko­val do pozi­ce účast­ní­ka holly­wo­od­ské prv­ní ligy, kte­rý není při své prá­ci nikterak ome­zo­ván. Potomci lidí se přes­to od obvyk­lé­ho stan­dar­du „made in USA“ výraz­ně liší. Nejsou tak ste­re­o­typ­ně jed­no­li­tí, vypo­čí­ta­ví a hlav­ně – jed­no­duš­ší pří­běh zde není kom­pen­zo­ván kla­sic­kým koře­ním „Hlavně ať tam něco bou­chá!“.

Zápletka, byť se tvá­ří jak­ko­liv závaž­ně, je sice závaž­ná, ale na dru­hou stra­nu… představím-li si sám sebe v pozi­ci toho, jehož zadek je nehyb­ně vetknut do měk­ké­ho kože­né­ho křes­la a kte­rý nemi­lo­srd­ně roz­ho­du­je o tom, co se natá­čet bude a co nao­pak shni­je v přítmí uzamče­ných šuplí­ků, byl bych prv­ním, kte­rý by pro Potomky lidí ruku nezve­dl. Nutno však dodat – asi jen málo­kdo z Vás by mě za dané situ­a­ce pro­bo­dá­val nechá­pa­vým pohle­dem. Jen si to zesumí­ruj­me: máme tady pří­běh zasa­ze­ný do roku 2027, kdy je Země kon­ta­mi­no­vá­na nej­růz­něj­ší­mi svě­tél­ku­jí­cí­mu odpa­dy, do toho kla­sic­ké pří­zna­ky trouch­ni­vě­jí­cí spo­leč­nos­ti (vznik anar­chis­tic­kých hnu­tí, van­da­lis­mus, nepo­ko­je, aten­tá­ty, bez­cit­né zása­hy poli­cis­tů a domobra­ny) a nako­nec osa­mě­lé­ho hlav­ní­ho hrdi­nu, kte­rý „tak tro­chu“ chlas­tá a pro nějž je roz­ho­du­jí­cí výše slí­be­né odmě­ny.

Skutečně, hodit by mi TOHLE někdo na stůl se slo­vy: „Tohle je biják jako hrom (a při­tom biják o chla­pí­ko­vi, kte­rý neu­stá­le utí­ká a do toho se sna­ží ochrá­nit jedi­nou těhot­nou ženu na svě­tě),“ vyťukal bych si na čele důlek o veli­kos­ti gol­fo­vé jam­ky a dotyč­né­ho vypro­vo­dil něja­kou krát­kou a při­tom řeza­vou poznám­kou.

Tím bych však uško­dil neje­nom sobě, ale hlav­ně spo­leč­nos­ti.

Cuarón potvr­dil již tře­tím Potterem, že umí pře­kva­pit a vysto­po­vat nale­ziš­tě fil­mo­vé ropy i tam, kde je napros­to nevy­ho­vu­jí­cí pod­lo­ží, a tak Potomky lidí nemů­že­me ozna­čit za nic, co by pří­jem­ně vytí­ra­lo zrak, tím spíš za nezbyt­né a svým způ­so­bem oče­ká­va­né potvr­ze­ní a zací­le­nou střel­bu do prázd­né brá­ny při sou­pe­řo­vě power­play. Přesto – a to podo­tý­kám radě­ji podru­hé – tím­to kon­sta­to­vá­ním nepa­su­ji Potomky lidí na odvá­za­nou akč­ní řež. Zdánlivě plyt­ký mate­ri­ál o stras­tipl­né ces­tě z mís­ta A na mís­to B (byť na poza­dí vskut­ku odstra­šu­jí­cích udá­los­tí) zde neslou­ží jako odra­zo­vé prk­no pro mač­ká­ní spouš­tě a plejá­du bar­vi­tých explo­zí, ale jakož­to prů­vod­ce šoku­jí­cí vizí ne až tak nere­ál­né budouc­nos­ti.

Ne nadar­mo se o tvůr­ci sexem pro­špi­ko­va­né Mexické jízdy tvr­dí, že má obrov­ský cit pro tech­nic­ké vylo­me­ni­ny, netra­dič­ní řeše­ní a půso­bi­vá vizu­ál­ní aranž­má. Zatímco ve Vězni z Azkabanu se Alfonso pou­ze roz­jíž­děl a zleh­ka lech­tal pedál (což dáva­lo smy­sl – dospě­lí by Harryho neza­pla­ti­li), Potomci lidí již nedba­jí rych­lost­ních ome­ze­ní a napl­no obna­žu­jí reži­sé­ro­vy schop­nos­ti. Výrazný podíl má na tom­to výsled­ku pří­bě­ho­vá plo­cha. Svět sto­jí­cí na pokra­ji apo­ka­ly­psy… svět plný nekom­pro­mi­sů… svět, kde se hrdin­ství kru­tě nevy­plá­cí. A prá­vě tohle hřiš­tě je Cuarónovi nalaj­no­va­né na míru. Tady si může dovo­lit vše z toho, co by mu jin­de střelhbi­tě zatrh­li. Žádné kon­ven­ce, žád­ná pra­vi­dla. Svět bez vlá­dy = maxi­mál­ní tvůr­čí svo­bo­da.

Samo sebou, Cuarónův tým by to jen stě­ží dotá­hl tak dale­ko, kdy­by nevy­ká­zal nále­ži­tou dáv­ku pra­cov­ní píle. Alfonsovi svě­řen­ci se pří­klad­ně dopl­ňu­jí a vymač­ká­va­jí výše nača­tou duž­ni­nu do posled­ní (byť mik­ro­sko­pic­ké) kapič­ky. Jinými slo­vy – tvůr­ci fil­mu se sku­teč­ně činí, aby byla slo­va hlav­ní­ho hrdi­ny (resp. jeho komen­tář ohled­ně sta­vu lid­ské komu­ni­ty) co nej­vý­stiž­něj­ší a aby byl onen „humus“ dolo­žen dosta­teč­ným množ­stvím vizu­ál­ních důka­zů.

Ony důka­zy mají vel­mi roz­lič­nou podo­bu. Ať už to jsou to vhod­ně vypích­nu­té loka­li­ty (budo­vy s odha­le­ným rež­ným zdi­vem, s útrž­ky pla­ká­tů a gra­fi­ty, vyra­bo­va­né inte­ri­é­ry, uli­ce plné odpad­ků, vymlá­ce­ná okna a dal­ší aspek­ty „kouz­la měst­ské­ho domo­va“), nebo bizar­ní lid­ské kre­a­tu­ry (fašis­ta Syd, hod­ně div­ná Marichka), neče­ka­né a nekom­pro­mis­ní úto­ky bou­ří­cích se sku­pin, tře­sou­cí se kame­ra, šedo­ze­le­né fil­try a dal­ší „ochu­co­va­dla“, kte­rá mají zce­la záměr­ně opač­ný emoč­ní dopad (viz scé­na, kdy je uká­zá­no, jak se naklá­dá s imi­gran­ty a věz­ni). Všechno do sebe zapa­dá, vše vzá­jem­ně spo­lu­pů­so­bí. Cuarónova mozai­ka je až na drob­né detai­ly neprů­střel­ná.

Mějme však na vědo­mí - pre­ciz­ně vypipla­ný pod­klad tvo­ří jen jed­nu vrst­vu pomy­sl­né kevla­ro­vé ves­ty. Vše dopo­sud vylí­če­né je umoc­ně­no nepře­hléd­nu­tel­nou kame­rou Emmanuela Lubezkeho (již nyní sklí­ze­jí­cí jed­no oce­ně­ní za dru­hým) a zřej­mě i dlou­ho při­pra­vo­va­ný­mi scé­na­mi, kte­ré berou dech na zákla­dě pomě­ru „dél­ky ku počtu stři­hů“. První tako­vé­to ochut­náv­ky se dočká­vá­me již během úvod­ních minut. Theo vstu­pu­je do kavár­ny, zleh­ka omrk­ne dění v TV, kou­pí si kafe, vypra­ví se zpát­ky na uli­ci, ura­zí pár met­rů, a jen co jej kame­ra obkrou­ží, sra­zí jej k zemi neče­ka­ný výbuch odve­d­le. Ač je divák zasko­čen a uchvá­cen záro­veň, na pří­hod­né vychut­ná­vá­ní není čas. Další více či méně pove­de­né vychy­táv­ky násle­du­jí hned vzá­pě­tí a vůbec to nej­úchvat­něj­ší nále­ží samot­né­mu závě­ru. Desetiminutový postup skrz zde­mo­lo­va­né síd­liš­tě, za účas­ti bojo­vých jed­no­tek a neka­pi­tu­lu­jí­cích vzbou­řen­ců, scé­na, v níž se nepře­tr­ži­tě stří­lí ze samo­pa­lů a z tan­ko­vých děl, před­sta­vu­je přes­ně to, proč byl sní­mek paso­ván do role revo­luč­ní­ho mate­ri­á­lu, kte­rý vejde zce­la po prá­vu do dějin novo­do­bé kine­ma­to­gra­fie. Ne však pro­to, že by nám uká­zal jinou váleč­nou vřa­vu, než jakou zná­me z Vojína Ryana a Černého Jestřába, ale pro­to, nako­lik vel­ké výzvě se fil­ma­ři posta­vi­li, když to celé „sje­li na jeden zátah“.

Klobouk dolů.

Svůj odsta­vec slá­vy si zaslou­ží i posta­va Thea v podá­ní výteč­né­ho Clivea Owena (Na dotek, Král Artuš). I její záslu­hou jsou Potomci lidí tak tro­chu jiným zámoř­ským fil­mem. Theo není totiž žád­ný Neo, ani vylo­že­ný hrdi­na, jenž by boha­tým bral a chudým dával, a už vůbec ne pat­řič­ně nama­chro­va­ný fra­jer, kte­rý by vpa­dl do míst­nos­ti, vyko­nal pře­met a ješ­tě během letu zastře­lil dva-tři lépe posta­ve­né pro­tiv­ní­ky. Jak tak pře­mýš­lím, tím spíš máme co do čině­ní s jakým­si anti­hr­di­nou. S loo­se­rem, jenž si snad­no nadě­lá do kalhot i při sebe­men­ším názna­ku fyzic­ké kon­fron­ta­ce a kte­rý – jak už bylo řeče­no – vyzná­vá alko­ho­lem otu­pe­nou mysl. Koneckonců, celé­ho dob­ro­druž­ství by se zřej­mě ani nezú­čast­nil, kdy­by mu neby­la nabíd­nu­ta láka­vá finanč­ní odmě­na.

Po pře­lous­ká­ní před­cho­zích odstav­ců by se moh­lo zdát, že jsou Potomci lidí doko­na­lí. Byla by to v jis­tém smě­ru prav­da (pakli­že bychom hod­no­ti­li strán­ku tech­nic­kou), avšak v glo­bál­ním měřít­ku niko­liv. Ač jsou Potomci lidí sku­teč­ně pro­pra­co­vá­ní, jed­nou pod­stat­nou vadou dis­po­nu­jí. Cuarón se totiž až přespří­liš zamě­řil na doko­na­lé tech­nic­ké pro­ve­de­ní a při­tom zapo­mněl na to nej­zá­klad­něj­ší. Vyjmout posta­vu hrdi­ny z prů­hled­né­ho oba­lu.

Takhle má divák pocit, že se mezi ním a posta­vou Thea nalé­zá jaká­si nevi­di­tel­ná bari­é­ra. Bariéra, kte­rá pohl­cu­je veš­ke­ré důle­ži­té emo­ce a jež zabra­ňu­je jaké­mu­ko­liv prů­sa­ku lítos­ti a doje­tí. Toť jedi­ná, nicmé­ně vcel­ku zásad­ní chy­ba, kte­rou jsem na jinak mis­tr­ně opra­co­va­ném výrob­ku vyhle­dal.

Nebýt jí, bylo by to za deva­de­sát hned z fle­ku, avšak takhle upus­tím jen osm­de­sát­ku. Sorry.


Podívejte se na hod­no­ce­ní Potomci lidí na Kinoboxu.
Autor: Redakce Kritiky.cz
Cizinci: Kapitola 2 - Psychopatičtí vrazi se vrací
25. září 2025Cizinci: Kapitola 2 - Psychopatičtí vrazi se vracíCizinci jsou zpět – brutálnější a neúprosnější než kdy dřív. Když zjistí, že jedna z jejich obětí, Maya (Madelaine Petsch), přežila, vracejí se, aby dokončili, co začali. Maya, bez možnosti úniku a bez nikoho, komu by…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Jedna bitva za druhou - Leonardo DiCaprio jako revolucionář
24. září 2025Jedna bitva za druhou - Leonardo DiCaprio jako revolucionářKdyž se po 16 letech znovu objeví jejich úhlavní nepřítel plukovník Steven J. Lockjaw (Sean Penn), skupina bývalých revolucionářů se znovu sejde, aby zachránila Willu (Chase Infinity), dceru jednoho z nich - Boba (Leonardo DiCaprio)... Režisér…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Tělo nezná hranic s Chrisem Hemsworthem - 2. série
21. září 2025Tělo nezná hranic s Chrisem Hemsworthem - 2. sériePo úspěchu první série "Tělo nezná hranic" se opět vrací charismatický fešák Chris Hemsworth s novou misí, aby tak pokořil nejen svou mysl, ale hlavně i své tělo. V nové sérii pojmenované "Tělo nezná hranic: Žijte…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Realistické drama o rodinné tragédii - Otec
20. září 2025Realistické drama o rodinné tragédii - OtecSlovenské drama Otec, vstupuje do českých kin poměrně záhy po své světové premiéře na festivalu v Benátkách. Zde bylo prezentováno v sekci Orizzonti, která se zaměřuje na mladé talentované filmaře (loni tu měl např. premiéru film After party…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Otec - Slovenské drama, které strhne z nejednoho důvodu
15. září 2025Otec - Slovenské drama, které strhne z nejednoho důvoduFilm vypráví dramatický příběh milujícího otce Michala (Milan Ondrík), jehož život rozvrátí jediná tragická chyba. Otřese jeho šťastným manželstvím a zanechá ho zcela osamělého. Přes hrozbu vězení a s nesnesitelným pocitem viny se snaží znovu získat…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Halas, Pancíř a Nic víc
12. září 2025Halas, Pancíř a Nic vícDnešní příspěvek nebude klasickou recenzí, protože to, co chci recenzovat taky není klasický film. Respektive není to klasické audiovizuální dílo, které si pod pojmem film na první dobrou představíte. Ale protože si myslím, že má smysl…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Panství Downton: Velké finále – důstojné zakončení
9. září 2025Panství Downton: Velké finále – důstojné zakončeníNa novinářské předpremiéře jsem měla možnost zhlédnout film Panství Downton: Velké finále, který do českých kin vstoupí 11. září 2025. Je vhodný pro diváky hledající oddech a klid – potěší zejména věrné fanoušky britské ságy, milovníky…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Až na dno - Spike Lee a údajná poslední spolupráce s Denzelem Washingtonem
8. září 2025Až na dno - Spike Lee a údajná poslední spolupráce s Denzelem WashingtonemVelikána hudebního průmyslu Davida Kinga (Denzel Washington) zaskočí žádost o výkupné. Zatímco bojuje o záchranu své rodiny a odkazu, sužuje ho morální dilema, v němž jde o život... Režisér Spike Lee se zvládl stát za svou…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
1943: Temné válečné odrazy i nadějné klasiky hollywoodského stínu
5. září 20251943: Temné válečné odrazy i nadějné klasiky hollywoodského stínuRok 1943 byl v Hollywoodu i ve světové kinematografii výjimečný. Během této náročné doby, kdy válka stále vrcholila, se filmaři většinou soustředili na témata odvahy, naděje a boje proti zlu. Přesto vzniklo několik filmových děl, která…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
V zajetí démonů 4: Poslední rituály - Loučí se série V zajetí démonů obstojně?
3. září 2025V zajetí démonů 4: Poslední rituály - Loučí se série V zajetí démonů obstojně?Snímek je zasazen do roku 1986 a odehrává se pět let po událostech předchozího případu manželů Warrenových (Vera Farmiga a Patrick Wilson). Ed a Lorraine pověsili kariéru démonologů na hřebík a nyní si užívají zaslouženého důchodu.…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře