Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Potomci lidí - Je to už 18 let, co se narodilo poslední dítě, a na světě je velmi krásně...

Potomci lidí - Je to už 18 let, co se narodilo poslední dítě, a na světě je velmi krásně...

1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Tak si říkám: „Ten Alfonso se váž­ně nezdá…“ Před něko­li­ka málo lety by po něm neštěk­la ani ta nej­za­pad­lej­ší pro­dukč­ní spo­leč­nost a dneska se na něj pořá­da­jí doslo­va hony. Pravda, Cuarón se sice nikterak neo­tá­čí (navzdo­ry tomu, že když se v mlá­dí roz­ho­do­val…) a plo­dí vel­mi pozvol­na, avšak kaž­dým novým sním­kem doklá­dá, že v něm cosi tkví. Krom toho – zaměříme-li se výhrad­ně na vizu­ál­ní a tech­nic­ké doved­nos­ti – musí­me toho­to chla­pí­ka chtě nechtě odsou­dit. „Odsoudit“ mezi ty, kte­ří by nato­či­li při­taž­li­vý počin i na roli x-krát zrecyklo­va­né­ho zácho­do­vé­ho papí­ru.Potomci lidí pokra­ču­jí v duchu sym­pa­tic­ky vzed­mu­té křiv­ky – na tra­se Velké nadě­je  -> Mexická jíz­da -> Harry Potter III. Cuarón se zřej­mě již defi­ni­tiv­ně roz­lou­čil se sním­ky, při jejichž tvor­bě je pře­po­čí­tá­ván kaž­dič­ký cent, a i napo­dru­hé se kva­li­fi­ko­val do pozi­ce účast­ní­ka holly­wo­od­ské prv­ní ligy, kte­rý není při  své prá­ci nikterak ome­zo­ván. Potomci lidí se přes­to od obvyk­lé­ho stan­dar­du „made in USA“ výraz­ně liší. Nejsou tak ste­re­o­typ­ně jed­no­li­tí, vypo­čí­ta­ví a hlav­ně – jed­no­duš­ší pří­běh zde není kom­pen­zo­ván kla­sic­kým koře­ním „Hlavně ať tam něco bou­chá!“.

Zápletka, byť se tvá­ří jak­ko­liv závaž­ně, je sice závaž­ná, ale na dru­hou stra­nu… představím-li si sám sebe v pozi­ci toho, jehož zadek je nehyb­ně vetknut do měk­ké­ho kože­né­ho křes­la a kte­rý nemi­lo­srd­ně roz­ho­du­je o tom, co se natá­čet bude a co nao­pak shni­je v přítmí uzamče­ných šuplí­ků, byl bych prv­ním, kte­rý by pro Potomky lidí ruku nezve­dl. Nutno však dodat – asi jen málo­kdo z  Vás by mě za dané situ­a­ce pro­bo­dá­val nechá­pa­vým pohle­dem. Jen si to zesumí­ruj­me: máme tady pří­běh zasa­ze­ný do roku 2027, kdy je Země kon­ta­mi­no­vá­na nej­růz­něj­ší­mi svě­tél­ku­jí­cí­mu odpa­dy, do toho kla­sic­ké pří­zna­ky trouch­ni­vě­jí­cí spo­leč­nos­ti (vznik anar­chis­tic­kých hnu­tí, van­da­lis­mus, nepo­ko­je, aten­tá­ty, bez­cit­né zása­hy poli­cis­tů a  domobra­ny) a nako­nec osa­mě­lé­ho hlav­ní­ho hrdi­nu, kte­rý „tak tro­chu“ chlas­tá a  pro nějž je roz­ho­du­jí­cí výše slí­be­né odmě­ny.

Skutečně, hodit by mi TOHLE někdo na stůl se slo­vy: „Tohle je biják jako hrom (a při­tom biják o  chla­pí­ko­vi, kte­rý neu­stá­le utí­ká a do toho se sna­ží ochrá­nit jedi­nou těhot­nou ženu na svě­tě),“ vyťukal bych si na čele důlek o veli­kos­ti gol­fo­vé jam­ky a  dotyč­né­ho vypro­vo­dil něja­kou krát­kou a při­tom řeza­vou poznám­kou.

Tím bych však uško­dil neje­nom sobě, ale hlav­ně spo­leč­nos­ti.

Cuarón potvr­dil již tře­tím Potterem, že umí pře­kva­pit a vysto­po­vat nale­ziš­tě fil­mo­vé ropy i tam, kde je napros­to nevy­ho­vu­jí­cí pod­lo­ží, a tak Potomky lidí nemů­že­me ozna­čit za nic, co by pří­jem­ně vytí­ra­lo zrak, tím spíš za nezbyt­né a svým způ­so­bem oče­ká­va­né potvr­ze­ní a  zací­le­nou střel­bu do prázd­né brá­ny při sou­pe­řo­vě power­play. Přesto – a to podo­tý­kám radě­ji podru­hé – tím­to kon­sta­to­vá­ním nepa­su­ji Potomky lidí na odvá­za­nou akč­ní řež. Zdánlivě plyt­ký mate­ri­ál o  stras­tipl­né ces­tě z mís­ta A na mís­to B (byť na poza­dí vskut­ku odstra­šu­jí­cích udá­los­tí) zde neslou­ží jako odra­zo­vé prk­no pro mač­ká­ní spouš­tě a plejá­du bar­vi­tých explo­zí, ale jakož­to prů­vod­ce šoku­jí­cí vizí ne až tak nere­ál­né budouc­nos­ti.

Ne nadar­mo se o tvůr­ci sexem pro­špi­ko­va­né Mexické jízdy tvr­dí, že má obrov­ský cit pro tech­nic­ké vylo­me­ni­ny, netra­dič­ní řeše­ní a  půso­bi­vá vizu­ál­ní aranž­má. Zatímco ve Vězni z Azkabanu se Alfonso pou­ze roz­jíž­děl a zleh­ka lech­tal pedál (což dáva­lo smy­sl – dospě­lí by Harryho neza­pla­ti­li), Potomci lidí již nedba­jí rych­lost­ních ome­ze­ní a napl­no obna­žu­jí reži­sé­ro­vy schop­nos­ti. Výrazný podíl má na tom­to výsled­ku pří­bě­ho­vá plo­cha. Svět sto­jí­cí na pokra­ji apo­ka­ly­psy… svět plný nekom­pro­mi­sů… svět, kde se hrdin­ství kru­tě nevy­plá­cí. A  prá­vě tohle hřiš­tě je Cuarónovi nalaj­no­va­né na míru. Tady si může dovo­lit vše z toho, co by mu jin­de střelhbi­tě zatrh­li. Žádné kon­ven­ce, žád­ná pra­vi­dla. Svět bez vlá­dy = maxi­mál­ní tvůr­čí svo­bo­da.

Samo sebou, Cuarónův tým by to jen stě­ží dotá­hl tak dale­ko, kdy­by nevy­ká­zal nále­ži­tou dáv­ku pra­cov­ní píle. Alfonsovi svě­řen­ci se pří­klad­ně dopl­ňu­jí a  vymač­ká­va­jí výše nača­tou duž­ni­nu do posled­ní (byť mik­ro­sko­pic­ké) kapič­ky. Jinými slo­vy – tvůr­ci fil­mu se sku­teč­ně činí, aby byla slo­va hlav­ní­ho hrdi­ny (resp. jeho komen­tář ohled­ně sta­vu lid­ské komu­ni­ty) co nej­vý­stiž­něj­ší a aby byl onen „humus“ dolo­žen dosta­teč­ným množ­stvím vizu­ál­ních důka­zů.

Ony důka­zy mají vel­mi roz­lič­nou podo­bu. Ať už to jsou to vhod­ně vypích­nu­té loka­li­ty (budo­vy s  odha­le­ným rež­ným zdi­vem, s útrž­ky pla­ká­tů a gra­fi­ty, vyra­bo­va­né inte­ri­é­ry, uli­ce plné odpad­ků, vymlá­ce­ná okna a dal­ší aspek­ty „kouz­la měst­ské­ho domo­va“), nebo bizar­ní lid­ské kre­a­tu­ry (fašis­ta Syd, hod­ně div­ná Marichka), neče­ka­né a  nekom­pro­mis­ní úto­ky bou­ří­cích se sku­pin, tře­sou­cí se kame­ra, šedo­ze­le­né fil­try a  dal­ší „ochu­co­va­dla“, kte­rá mají zce­la záměr­ně opač­ný emoč­ní dopad (viz scé­na, kdy je uká­zá­no, jak se naklá­dá s  imi­gran­ty a věz­ni). Všechno do sebe zapa­dá, vše vzá­jem­ně spo­lu­pů­so­bí. Cuarónova mozai­ka je až na drob­né detai­ly neprů­střel­ná.

Mějme však na vědo­mí - pre­ciz­ně vypipla­ný pod­klad tvo­ří jen jed­nu vrst­vu pomy­sl­né kevla­ro­vé ves­ty. Vše dopo­sud vylí­če­né je umoc­ně­no nepře­hléd­nu­tel­nou kame­rou Emmanuela Lubezkeho (již nyní sklí­ze­jí­cí jed­no oce­ně­ní za dru­hým) a zřej­mě i dlou­ho při­pra­vo­va­ný­mi scé­na­mi, kte­ré berou dech na zákla­dě pomě­ru „dél­ky ku počtu stři­hů“. První tako­vé­to ochut­náv­ky se dočká­vá­me již během úvod­ních minut. Theo vstu­pu­je do kavár­ny, zleh­ka omrk­ne dění v TV, kou­pí si kafe, vypra­ví se zpát­ky na uli­ci, ura­zí pár met­rů, a jen co jej kame­ra obkrou­ží, sra­zí jej k zemi neče­ka­ný výbuch odve­d­le. Ač je divák zasko­čen a  uchvá­cen záro­veň, na pří­hod­né vychut­ná­vá­ní není čas. Další více či méně pove­de­né vychy­táv­ky násle­du­jí hned vzá­pě­tí a  vůbec to nej­úchvat­něj­ší nále­ží samot­né­mu závě­ru. Desetiminutový postup skrz zde­mo­lo­va­né síd­liš­tě, za účas­ti bojo­vých jed­no­tek a neka­pi­tu­lu­jí­cích vzbou­řen­ců, scé­na, v níž se nepře­tr­ži­tě stří­lí ze samo­pa­lů a z tan­ko­vých děl, před­sta­vu­je přes­ně to, proč byl sní­mek paso­ván do role revo­luč­ní­ho mate­ri­á­lu, kte­rý vejde zce­la po prá­vu do dějin novo­do­bé kine­ma­to­gra­fie. Ne však pro­to, že by nám uká­zal jinou váleč­nou vřa­vu, než jakou zná­me z Vojína Ryana a Černého Jestřába, ale pro­to, nako­lik vel­ké výzvě se fil­ma­ři posta­vi­li, když to celé „sje­li na jeden zátah“.

Klobouk dolů.

Svůj odsta­vec slá­vy si zaslou­ží i posta­va Thea v  podá­ní výteč­né­ho Clivea Owena (Na dotek, Král Artuš). I její záslu­hou jsou Potomci lidí tak tro­chu jiným zámoř­ským fil­mem. Theo není totiž žád­ný Neo, ani vylo­že­ný hrdi­na, jenž by boha­tým bral a  chudým dával, a už vůbec ne pat­řič­ně nama­chro­va­ný fra­jer, kte­rý by vpa­dl do míst­nos­ti, vyko­nal pře­met a ješ­tě během letu zastře­lil dva-tři lépe posta­ve­né pro­tiv­ní­ky. Jak tak pře­mýš­lím, tím spíš máme co do čině­ní s  jakým­si anti­hr­di­nou. S loo­se­rem, jenž si snad­no nadě­lá do kalhot i při sebe­men­ším názna­ku fyzic­ké kon­fron­ta­ce a kte­rý – jak už bylo řeče­no – vyzná­vá alko­ho­lem otu­pe­nou mysl. Koneckonců, celé­ho dob­ro­druž­ství by se zřej­mě ani nezú­čast­nil, kdy­by mu neby­la nabíd­nu­ta láka­vá finanč­ní odmě­na.

Po pře­lous­ká­ní před­cho­zích odstav­ců by se moh­lo zdát, že jsou Potomci lidí doko­na­lí. Byla by to v jis­tém smě­ru prav­da (pakli­že bychom hod­no­ti­li strán­ku tech­nic­kou), avšak v glo­bál­ním měřít­ku niko­liv. Ač jsou Potomci lidí sku­teč­ně pro­pra­co­vá­ní, jed­nou pod­stat­nou vadou dis­po­nu­jí. Cuarón se totiž až přespří­liš zamě­řil na doko­na­lé tech­nic­ké pro­ve­de­ní a při­tom zapo­mněl na to nej­zá­klad­něj­ší. Vyjmout posta­vu hrdi­ny z prů­hled­né­ho oba­lu.

Takhle má divák pocit, že se mezi ním a posta­vou Thea nalé­zá jaká­si nevi­di­tel­ná bari­é­ra. Bariéra, kte­rá pohl­cu­je veš­ke­ré důle­ži­té emo­ce a jež zabra­ňu­je jaké­mu­ko­liv prů­sa­ku lítos­ti a doje­tí. Toť jedi­ná, nicmé­ně vcel­ku zásad­ní chy­ba, kte­rou jsem na jinak mis­tr­ně opra­co­va­ném výrob­ku vyhle­dal.

Nebýt jí, bylo by to za deva­de­sát hned z fle­ku, avšak takhle upus­tím jen osm­de­sát­ku. Sorry.


Podívejte se na hodnocení Potomci lidí na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Felliniho Casanova: Cesta za dobrodružstvím v Benátkách3. dubna 2024 Felliniho Casanova: Cesta za dobrodružstvím v Benátkách Casanova Federica Felliniho je italský historický film režiséra Federica Felliniho z roku 1976, natočený podle autobiografie benátského dobrodruha a spisovatele Giacoma Casanovy z 18. […] Posted in Zajímavosti
  • Westworld - S02E02: Reunion - 85 %30. dubna 2018 Westworld - S02E02: Reunion - 85 % Druhý díl druhé sezóny je pro mě překvapením. Konečně jsme se dozvěděli další věci ohledně historie Williama a Dolores a úplně mě to překvapuje, co všechno pro nás tvůrci vymysleli. Druhá […] Posted in TV Recenze
  • Star Trek: Do neznáma20. března 2017 Star Trek: Do neznáma Po úžasné jedničce a celkem povedené dvojce přišlo trochu zklamání. Když jsem to viděl poprvý, po třech dnech jsem netušil, o čem to bylo. To byl ten největší problém- nudnej, nezážívnej […] Posted in Krátké recenze
  • Osamělý svobodný muž – 645. srpna 2021 Osamělý svobodný muž – 64 Posted in Komiks
  • Vetřelec: Covenant (2017)15. května 2017 Vetřelec: Covenant (2017) Enjoyable shit!!Covenant má lehce delší rozjezd než bych si přál a úvod není příliš vtahující, každopádně 15 členná posádka už ze začátku dá hororovému divákovi najevo, že o vysoký […] Posted in Krátké recenze
  • Chci číst jako táta s mámou - jak se stát čtenářem13. května 2019 Chci číst jako táta s mámou - jak se stát čtenářem Už jako malá holka, co jsem se naučila číst jsem knihu nepustila z ruky a vydrželo mě to až do dospělosti. Kniha je láska na první pohled a také na celý život. Ta úžasná vůně knihy a […] Posted in Recenze knih
  • Blob, The (1988)2. srpna 2014 Blob, The (1988) Vesmírný sliz se nám tentokrát představí ve vylepšeném remaku… Městečko Arborville je místem, kde místní obyvatelé žijí dosti nudným životem. Jedinou radost jim dělá […] Posted in Horory
  • Quarantine (2008)4. dubna 2016 Quarantine (2008) Marný americký pokus natočit remake úspěšného španělského kousku REC.   Reportérka Angela se společně s kameramanem vydávají natočit reportáž o práci hasičů v Los Angeles. […] Posted in Horory
  • Studio Naughty Dog láká na víkendovou akci Outbreak Day,...23. září 2020 Studio Naughty Dog láká na víkendovou akci Outbreak Day,... Studio Naughty Dog láká na víkendovou akci Outbreak Day, která tentokrát ponese název The Last of Us Day Posted in Krátké herní aktuality
  • Přání k mání - 75 %26. prosince 2017 Přání k mání - 75 % Albert žije se svou maminkou a tatínkem v bytě, který trochu připomíná skladiště. Je to možná tím, že jeho rodiče se živí jako kouzelníci, iluzionisté. Pracují spolu dlouho a úspěšně, ale […] Posted in Filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,46836 s | počet dotazů: 255 | paměť: 71568 KB. | 24.06.2024 - 05:42:05