Co byste očekávali od filmu, který se z velké části odehrává mezi dvěma staršími muži v kuchyni? Mezi muži, kteří na sebe navíc nemůžou ani promluvit? Asi nic moc, že? Možná… ale neplatí to rozhodně v případě švédsko-norského filmu Povídky z kuchyně. Pokusím se vás na následujících řádcích přesvědčit, že tenhle film je hodně milý a že byste se během něho neměli vůbec nudit.
Zápletka filmu je postavena na zcela originálním námětu. V 50. letech probíhá zajímavý průzkum v severských domácnostech. Speciální vědecký tým sleduje hospodyňky, jak se pohybují po kuchyni a vyhodnocuje, mezi kterými dvěma místy se ženy nachodí nejvíce. Cílem průzkumu je navrhnout rozestavení předmětů v kuchyni tak, aby se ženy musely pohybovat co nejméně; slovy vedoucího týmu vědců „aby došly ze Stockholmu do severní Itálie a ne až do Konga.“
Film začíná ve chvíli, kdy výzkumníci začínají průzkum s druhou cílovou skupinou, se starými mládenci. Dobrovolníci se přihlašují a výzkumníci jsou angažováni, aby starší pány pozorovali a zakreslovali do plánků cesty, kudy staří mládenci chodí po kuchyni. A tak se seznamují i dobrovolník („hostitel“, jak říkají ve filmu) Izák s pozorovatelem Folgem.
Musím říct, že snad nejvtipnější scénou filmu byl pro mě první pohled do kuchyně, ve které sedí Izák u stolu a jí, zatímco v rohu místnosti stojí vysoké štokrle (představte si ho asi jako rozhodcovský empire v tenise, viz obrázek) a na něm Folge připraven dělat si čárky. V pravidlech průzkumu se mimo jiné stanovuje, že výzkumník nesmí na svého hostitele ani promluvit, aby ho náhodou neovlivnil v rozhodování, kam půjde… A tak skoro celá polovina příběhu plyne víceméně mlčky.
Izák rozhodně není typem člověka, který by kmital po kuchyni. Tráví zde sice dost času, ale bez pohybu. Pro Folgeho proto práce nepředstavuje žádnou dřinu… Nakonec se ale samozřejmě dá Izák s Folgem do řeči. Ale zdůrazňuju, že do řeči; nedopadne to tak jako u jiného hostitele, kde ti dva začnou… To ale nebudu prozrazovat, přišli byste totiž o jeden z těch lepších fórků.
Rozhodně nečekejte od Povídek z kuchyně komedii nabitou gagy; nebudete se válet po zemi pod náporem vtipů. Čekejte ale jeden z těch filmů, u kterých máte po celou dobu lehký úsměv na tváři. Určitě však najdeme ve filmu i nedotažené myšlenky. Škoda, protože divák možná očekává, co se vyvine například z „primu“. Nakonec z toho zas taková „událost“ není a nápad vyprchává jakoby do ztracena.
Co mě ještě vysloveně potěšilo a co podpořilo milou atmosféru filmu, byl samotný závěr filmu. Když se podíváme na film jako celek, chápeme sice konec jako smutný, ale způsob, jakým se režisér na hony vzdálil konci uplakanému a melancholickému podle mě zasluhuje uznání. A na konec se těšte i z jiného důvodu. Po tolika minutách ve sněhu a mrazu totiž uvidíte aspoň na chvíli i norské jaro!
O filmu:
Web: Kitchen Stories
Režie: Bent Hamer
Scénář: Jörgen Bergmark, Bent Hamer
V hlavních rolích: Tomas Norström, Joachim Calmeyer, Bjorn Floberg, Gard B. Eidsvold, Leif Andrée, Lennart Jähkel, Reine Brynolfsson, Sverre Anker Ousdal, Trond Braenne
Švédsko/Norsko 2003, 95 minut
Nejnovější komentáře