„A hlavně je film o tom, čeho jsme schopni dosáhnout, když uvěříme sami sobě.“
VÍT KARAS, režisér
Dne 2. 10. 2017 to byly přesně čtyři roky, kdy Vítu Karasovi přinesl producent Jan Maxa scénář k filmu Přání k mání. Dobře si to pamatuje, ten den má totiž narozeniny a příběh Alberta, jeho lásky, vánočního přání a kouzel byl ten nejlepší dárek, jaký si Vít mohl přát.
Čím režiséra scénář Miroslava Adamce tak zaujal? „Není to nic konkrétního, prostě když mi začne vibrovat zvláštním způsobem v žaludku, vím, že je to dobré, že to stojí za to.“
Následovalo mnoho schůzek, debat a úprav scénáře. V původním příběhu scénáristy Miroslava Adamce děj probíhal v současnosti a děti byly starší, šlo o maturanty. Vít Karas se po poradě se scénáristou rozhodl pro vcelku radikální změny. „Aby to fungovalo, nemůže jít o současnost. Rozhodli jsme se pro svět-nesvět, město-neměsto, dobu-nedobu. Při natáčení v konkrétním světě by se ztratilo kouzlo. Ztratila by se čistota příběhu.“
Dohodli se spolu, že děti budou mladší a celý příběh se odehraje v jiném, výrazně výtvarně stylizovaném světě. To znamenalo jiné plánování celého filmu. Rozhodli se pro velkorysou výtvarnou koncepci, odvážné efekty, zvláštní kulisy i kostýmy. Jeho přesvědčení sdílela i produkce, která vyšla tvůrcům vstříc.
Kouzelný svět-nesvět
Když herci a tvůrci vzpomínají na natáčení, výpravu nebo kostýmy, nejčastěji padají přirovnání k výpravě a hravosti Amélie z Montmartru, k poetice Karlíka a továrny na čokoládu nebo propojení fantaskního a skutečného světa medvídka Paddingtona.
„Hledali jsme klíč – jak dosáhnout toho, aby byl prostor pohádkový a zároveň reálný. Původní scénář k filmu byl civilní, z normálního světa, vize Vítka byla přidat k tomu něco víc, posunout příběh dál. Vodítkem pro nás byla výrazná barevná stylizace filmu a důvěryhodný svět s fantaskními prvky,“ říká architekt filmu Ondřej Lipenský. Tvůrci chtěli ve skutečném městě najít místa, která se do takové stylizace hodí a ta pak doplnit dalšími kulisami nebo triky. „Občas jsem se rozzlobil, že se někdo opírá o kulisu k filmu a ti lidé se divili, že jsou to atrapy. Ani by je to nenapadlo, mysleli si, že to tam patří. Kulisy působily kompaktně s prostředím,“ vzpomíná s úsměvem Lipenský.
Takové místo našli nakonec tvůrci v Karlových Varech, ve městě se šlehačkovými domy. „Karlovy Vary jsou pohádkové město, kombinace lesů a krásných domů byla pro náš film ideální,“ říká Vít Karas „Scénář popisuje město s dominantním hotelem, které kraluje městu. Takových měst není tolik a Karlovy Vary i jinými místy příběhu naprosto vyhovovaly.“
Další důležitou vizuální roli hraje stará pouť s maringotkami u řeky, kterou si tvůrci postavili v pražských Holešovicích takříkajíc na zelené louce. Sem pak v jeden momentu připlují Martin Myšička a Jitka Čvančarová na lodi. „Dlouho jsme hledali loď, která by vyhovovala našemu záměru a která by byla opravdu krásná. Našli jsme ji a zjistili jsme, že majitel lodi je v Indii. Modlili jsme se, aby nezamrzla Vltava, než se vrátí a loď bude moci vyplout,“ vzpomíná Vít Karas.
Zatímco město i stará pouť jsou skutečné světy s kouzelnými prvky, byt, ve kterém bydlí hlavní hrdina Albert s rodiči, je na tom právě naopak. Je zcela kouzelný s prvky skutečnosti. Bydlí v něm totiž kouzelníci a byt je skladiště jejich vzpomínek na celou kariéru plný kouzelnických propriet.
„Každý kousek upoutá pozornost a z každého rohu na Vás něco vypadne. Každá místnost v bytě je jiná, každá podlaha je jiná, byt je trochu kouzelný, trochu orientální. Taková velká kouzelnická skříňka,“ přibližuje Lipenský.
„Byl jsem nadšený, když jsem do bytu vešel. Tak krásný a kouzelný prostor jsem nečekal,“ vzpomíná na byt Albertových rodičů, celý postavený ve studiu, i herec Martin Myšička.
A začal padat sníh…
Když měl sníh padat, nepadal, a když neměl padat, začalo chumelit. Rozmary počasí i rozmary režiséra a výtvarníka řeší odborníci na trikové záběry. „V běžném filmu bývá 60 – 80 trikových záběrů, v Přání k mání jich je okolo 270. Upravovali jsme mnoho záběrů a některé opravdu výrazně. Například u scény v prádelně jsou skuteční pouze dětští herci, všechno ostatní je dodělané. Dodělávali jsme noční Karlovy Vary za oknem a mnoho dalšího,“ popisuje supervizor vizuálních efektů Marek Pilip.
Všechno se naplánovat nedá. Ve dvacáté minutě původního scénáře říká jedna z postav filmu větu: „Nechť tady začne padat sníh.“ Režisér a další tvůrci stáli před velkou výzvou. Jak zařídit, aby nad Karlovými Vary začalo v jednom okamžiku sněžit? Zjistili, že i v tak chladném městě v západních Čechách, jakým Karlovy Vary jsou, poslední dva roky výrazně nesněžilo. A sněžit nezačalo ani do zahájení natáčení v prosinci. Umělý sníh by stál přes 2 miliony korun a to by nebylo, ani pro tak velkorysý projekt jakým je Přání k mání, únosné. Znamenalo to tedy další změny ve scénáři. Sníh padá z jednoho mraku nad školou a nakonec ho v pravý čas nezařídila příroda, ale triková sekce.
Kostýmy
Přání k mání není klasická pohádka a kouzelná atmosféra filmu je výsledkem společné práce mnoha tvůrců. Důležitým článkem celé stylizace jsou kostýmy. Jejich pojetí mělo být malebné, ale ne nudné.
„Mám ráda módu 30. 40. a 50. let. Dobu, kdy ženy vypadaly jako ženy a muži jako muži. Použila jsem částečně módu ze všech těchto let, ale kostýmy ve filmu nezobrazují konkrétní období, mají od všeho trochu. Každý z těch prvků svou dobu symbolizuje a zároveň je nadčasový,“ říká kostýmní výtvarnice filmu Stanislava Šlosserová.
Pro film se připravovalo 236 kostýmů a „to do toho nepočítám kompars,“ doplňuje Šlosserová. „Příprava na film trvala celkem dlouho a bylo skvělé, že jsme měli možnost nad vším přemýšlet a s filmem si pohrát.
Samotná výroba kostýmů pak už dlouhá nebyla, věděla jsem, jak to chci, takže kostýmy jsme připravovali asi měsíc. Pauzu v natáčení způsobenou sněhem jsme využili k tomu, že se kostýmy upravovaly,“ uzavírá Šlosserová
Hotel Imperial / Hotel Bosák
Vedle Karlových Varů je samostatnou kapitolou natáčení hotel, který se ční nad městem. Hotel Bosák, neboli v reálu hotel Imperial.
Přání k mání se v impozantním pětihvězdičkovém hotelu čnícím nad městem natáčelo v prosinci roku 2016 plné dva týdny. Filmařům sloužil hotel nejen jako prostředí pro natáčení, ale i jako zázemí. Natáčení nebylo jednoduché, pro film bylo nutné změnit název hotelu a dodat mnoho kulis. Hotel ale mohl díky provozní přestávce vyjít filmařům vstříc na 100%.
„Přestože bylo natáčení náročné, štáb se choval velmi profesionálně, vše, co se domluvilo, fungovalo.“ vzpomínají zaměstnanci hotelu, z nichž někteří se ve filmu i objeví. Na senzacechtivé otázky ohledně večírků a nepřístojného chování kroutí lidé v hotelu hlavou.
Za poslední dva roky se v hotelu natáčel již třetí film, na Přání k mání se ale v hotelu na vrcholu Karlových Varů vzpomíná nejraději. Bylo to totiž prý kouzelné, romantické, vánoční natáčení, prostě pohádka na pohádkovém místě.
Láska to ovšem byla vzájemná a na dva týdny v Imperialu vzpomíná nadšeně i štáb. „Hotel Imperial působí jako pohádkový zámek,“ říká Martin Myšička.
„Bydleli jsme v nádherných pokojích, měli skvělé snídaně a hráli si na dlouhých chodbách. Hotel byl uzavřený pro hosty a my ho měli celý pro sebe. To bylo fakt super,“ shrnuje za všechny dětské herce Filip Antonio.
Části seriálu: Přání k mání
- Přání k mání - JAK VZNIKAL FILM A JEHO KOUZELNÝ SVĚT
- Přání k mání - PÁR ZAJÍMAVOSTÍ A ČÍSEL
- Přání k mání - ROZHOVOR S REŽISÉREM VÍTEM KARASEM
- MARTIN MYŠIČKA (kouzelník, táta hlavního hrdiny Alberta)
- FILIP ANTONIO (Albert, hlavní hrdina filmu. Ten, která má přání k mání)
- MICHAELA PECHÁČKOVÁ (Johana. Ta, kterou miluje Albert, ta, která si říká Žoán)
- JAN MARŠÁL (Bosák junior. Hejsek. Ten, který chce přání pro sebe)
- VÍTĚZSLAV JANDÁK (Bosák. Místní boss, hoteliér, milionář, politik. Snad i budoucí prezident)
- MIROSLAV ADAMEC (SCÉNÁŘ)
- STANISLAVA ŠLOSSEROVÁ (KOSTÝMNÍ VÝTVARNICE)
- ONDŘEJ LIPENSKÝ (FILMOVÝ ARCHITEKT)
- MAREK PILIP (VFX supervizor)
Nejnovější komentáře