Predátor: Evoluce – NE/PŘÁTELÉ: COYLE A BAXLEY

(zatím nehodnoceno)

Loading...

            „Shane Black je tím, kdo stvořil žánr o přátelství mezi vojáky tak, jak ho známe dnes,” říká Keegan-Michael Key, který hraje Coylea.

            „Na téhle roli mě nejvíc zaujalo, že můžu hrát zlomeného člověka,” říká Keys, „který rezignoval na život, který je naprosto diametrálně odlišný od života, který žil, když byl v armádě. Hrát Coyleho, který je velmi křehký a maskuje to značnou porcí siláckých řečí, bylo umělecky velmi naplňující. Humor je zbraň. Coyle patří ke skupině mužů, kteří skupinovou terapii navštěvují proto, aby se zbavili PTSD, depresí a traumat, které mají z války. Aby byl schopen to přežít, vypráví sprosté a rádoby duchaplné vtipy. Myslím, že chce vnést do místnosti trochu humoru, aby se mu zvedla nálada.”

            Společně s Blackem, Keyem a Thomasem Janem, který hraje Baxleyho, vytvořili pro své postavy společný příběh na pozadí. Keys říká, že se zúčastnili operace Pouštní štít, prvního konfliktu s Irákem, když bránili Kuvajt. „Coyle a Baxley nikdy nebyli ve vedoucí pozici. Byli to mariňáci, nižší šarže.”

Jejich společná minulost je tragická. Coyle řídil lehké obrněné vozidlo a uprostřed přestřelky se otočil a vystřelil na vozidlo své jednotky, které zničil. Všichni muži uvnitř zemřeli, s výjimkou Baxleyho. „Vyšetřovalo se to dlouhé roky,” říká Key. „Nedostal žádný čas na to, aby mohl zdravě truchlit, protože ho stále vyšetřovali. Ty vtipy mají rány hojit, ale nejsou lékem na bolest, kterou má uvnitř.” Mezi Coylem a Baxleym vznikl velmi nepravděpodobný vztah. „Prošli jsme dvě nebo tři verze příběhu, který měl vysvětlit podstatu tohoto vztahu, a tahle verze zajímala Shanea nejvíc.”

            Podle Janea „se tihle hoši nenávidí, ale museli spolu trávit roky u soudů. Nakonec se jeden druhého zeptal ‘hej, chceš kafe?’ A takhle jejich vztah začal.”

            Thomas Jane, který hraje Baxleyho, je Blackovým fanouškem už od dětství a vždycky si přál s ním pracovat. „Postavy se vytvářely za pochodu. Na začátku neexistoval téměř žádný text, protože nás bylo hodně. Kdybyste měli psát, co každý z nás řekne, měli bychom scénář na 250 stran. Shane už scénáře píše tak dlouho, že se rozhodl vynechat větší část dialogů. Buď jsme s nimi přišli v daný den my, nebo Shane. Shane nám obecně řekl, co si představuje, že každý řekne. Hodně to napomáhá pocitu skutečné party chlápků, kteří spolu čelí výjimečné situaci.”

            Jane vzpomíná na diskusi s Blackem, kterou měl ohledně toho, jak může Baxley reagovat na Coyleho, který zabil všechny kromě něj. „Tvoje postava má asi Touretta,” řekl mi. Tak jsem si o tom něco zjistil a ukázalo se, že existuje něco, co se nazývá konverzní porucha. Když máte nějaký traumatický zážitek, můžou se u vás začít projevovat symptomy jiné nemoci. Takhle se to může stát u Tourettova syndromu. Chytil jsem se toho, takže se u Baxleyho, který trpí v první řadě drobnou obsedantně kompulsivní chorobou, se rozvinula konverzní porucha. Díky tomu se Coyle cítí ještě provinileji a Baxley by ho nejradši zabil. Svým způsobem ho má ale také rád. Takže jsme vážně měli co hrát.”

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře