Případ Aleny Struskové

alena.struskova

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Kniha Případ Aleny Struskové, kte­rou napsal Petr Eidler, je původ­ní čes­ká detek­tiv­ka zasa­ze­ná do pro­stře­dí Prahy a západ­ních Čech ode­hrá­va­jí­cí se během pou­hých 14 dní tj. od 3. do 17. dub­na. 

V těch­to dnech se čas­to vra­cí­me do vel­mi vzdá­le­né minu­los­ti hlav­ních pro­ta­go­nis­tů, kte­rých se něja­kým způ­so­bem dotý­ká záhad­né zmi­ze­ní a nedo­ře­še­ná minu­lost Aleny Struskové, a to až do obdo­bí kon­ce dru­hé svě­to­vé vál­ky, kdy se prá­vě Alena Strusková naro­di­la.

Alena Strusková byla dce­rou židov­ky Elsy Černé, kte­rá posled­ní roky vál­ky pro­ži­la v Terezíně. Zde posled­ní měsí­ce věz­ně­ní, před samot­ným osvo­bo­ze­ním otě­hot­ně­la a nikdy Aleně nepro­zra­di­la, kdo byl ve sku­teč­nos­ti jejím pra­vým otcem, mož­ná se za to i tak tro­chu sty­dě­la....

Alena tak nechtíc celý svůj život zasvě­ti­la tomu, aby své­ho bio­lo­gic­ké­ho otce našla. Báchorkám, kte­ré ji namlu­vi­la její mat­ka, nevě­ři­la a své usi­lov­né hle­dá­ní nikdy nevzda­la.

„Starší lidé mají svou hla­vu a jen tak si nene­cha­jí sáh­nout na zaběh­nu­tý život­ní styl.“

Hlavním hrdi­nou je sou­kro­mý detek­tiv žijí­cí a pra­cu­jí na vol­né noze v Praze, kde prá­vě v době vznik­lé pan­de­mie je momen­tál­ně bez prá­ce. A prá­vě v tom­to obdo­bí je oslo­ven Juditou Bergerovou z Židovské obce, aby vypá­t­ral a objas­nil zmi­ze­ní sta­řič­ké Aleny Struskové byd­lí­cí neda­le­ko v Široké uli­ci v Praze.

„Alena Strusková nikdy nepa­t­ři­la mezi ty seni­o­ry, co jsou, jak se říká, dis­ci­pli­no­va­ní. Nebyla teda mezi našin­ci žád­ná výjim­ka, ale jest­li si někdo dělá jen to, co sám uzná za vhod­ný, tak prá­vě tahle žen­ská. Čert aby ji vzal, člo­věk kvů­li ní málem v noci oka neza­mhou­řil a ona si klid­ně teď někde popí­jí s něja­kým pří­te­lem kafíč­ko se sme­ta­nou.“

„Ono s ní bylo těž­ký vyjít. Mám dojem, že ani vlast­ní děti ji už neza­jí­ma­ly“.

Po důklad­ném pro­hle­dá­ní její­ho bytu nalez­li detek­tiv spo­lu s Juditou pod kni­hou o stí­há­ní nacis­tic­kých zlo­či­nů dopis­ní obál­ku s úmrt­ním lis­tem Rudolfa Grosse. Kdo byl ten­to záhad­ný muž a jakým způ­so­bem figu­ro­val v živo­tě Aleny Struskové? Proč zmi­ze­la i její sta­rá mod­rá stodva­cít­ka, vždy zapar­ko­va­ná před jejím domem, když s ní jez­di­la jen vel­mi zříd­ka? Odjela s ní někam dob­ro­vol­ně pryč? Ale kam? Anebo je všech­no úpl­ně jinak?

Možná by na tom všem neby­lo nic podiv­né­ho, kdy­by se po záhad­ném zmi­ze­ní Aleny neob­je­vi­la v jejím prázd­ném bytě mrt­vo­la sou­se­da Ericha, oble­če­né­ho jen do pyža­ma. Evidentně byl někým zavraž­děn... Ale proč? Překvapil snad své­ho vra­ha, jak něco hle­dá?

Po této nešťast­né udá­los­ti, kdy se i do vyšet­řo­vá­ní vklá­dá praž­ská kri­mi­nál­ka, se sou­kro­mí detek­tiv pouš­tí do pát­rá­ní, aby objas­nil sku­teč­ný motiv a pohnut­ku zmi­ze­ní Aleny Struskové a vraž­dy sou­se­da Ericha Goldreicha.

K ruce má němec­ké­ho stu­den­ta Kurta ze židov­ské obce, jež tam jako dob­ro­vol­ník pra­cu­je, a sbí­rá mate­ri­ál pro svo­ji diplo­mo­vou prá­ci zamě­ře­nou na zlo­či­ny pácha­né nacis­ty za dru­hé svě­to­vé vál­ky. A prá­vě Kurt s pomo­cí své němec­ké pří­tel­ky­ně Selmy poz­dě­ji dodá i klí­čo­vé infor­ma­ce, díky nimž se vše vyjas­ní a vne­se svět­lo do celé­ho záhad­né­ho pří­pa­du a vel­mi slo­ži­tých, pro­ple­te­ných rodin­ných vzta­hů;  a odkry­je odpo­vě­di na dlou­ho nevy­řče­né otáz­ky z dáv­né minu­los­ti.

Celá kni­ha je roz­dě­le­na na jed­not­li­vé kapi­to­ly ozna­če­né chro­no­lo­gic­ky datem, kdy se ten­to pří­běh ode­hrá­vá a v závě­ru kni­hy jsou poznám­ky vysvět­lu­jí­cí jed­not­li­vé, pro mě nic neří­ka­jí­cí slo­va, poznám­ky, ger­ma­nismy, němec­ká jmé­na, názvy a zkrat­ky, kte­rých je v kni­ze hned něko­lik.

Samotný děj pří­bě­hu je skvě­le pro­pra­co­ván do nejmen­ších detai­lů, zde si sku­teč­ně autor dal vel­mi zále­žet a pohrál si nejen s his­to­ric­ký­mi fak­ty, ale i pro­ple­te­ný­mi, slo­ži­tý­mi vzta­hy v rodi­ně, kde není nou­ze o spous­tu otá­zek, nejas­nos­tí, ale i pře­kva­pe­ních.

Jediné, co se mi na kni­ze moc nelí­bi­lo, ale je to asi jen můj vlast­ní dojem, že se kni­ha ode­hrá­vá v době COVID-19 a sko­ro ob kaž­dou stra­nu se na k tomu­to téma­tu vra­cí, i když jen drob­ný­mi zmín­ka­mi. Myslím si, že jsme si pro­šli a pro­chá­zí­me nato­lik slo­ži­tým obdo­bím a ome­zo­vá­ním, jež trvá už moc dlou­ho, a jsme i tak tro­chu una­ve­ni a zne­chu­ce­ni tou­to dobou, že zno­va o tom číst nechce­me.

Já osob­ně když si vez­mu kníž­ku, chce si u ní spí­še odpo­či­nout a odre­a­go­vat se od kaž­do­den­ní rea­li­ty a ne si opět o tom­to téma­tu číst. Původně, když jsem v dru­hém odstav­ci na začát­ku kni­hy zača­la číst o Covid situ­a­ci, jež plní kaž­do­den­ní zprá­vy v tele­vi­zi, měla jsem s to chu­tí kni­hu zavřít a již se k této kni­ze nevra­cet. S tím­to poci­tem jsem se pra­la po celou dobu své­ho čte­ní.

Plně chá­pu, že asi autor chtěl pou­ká­zat na spo­ji­tost a vel­kou podo­bu toho, jak jsme nyní kvů­li pan­de­mii ome­zo­vá­ní, stej­ně tak jak tomu bylo u židov­ských obča­nů v době pro­tek­to­rá­tu, ale mě to více odra­zo­va­lo od čte­ní.

„Podívej se, já se týhle pan­de­mii můžu leda ze srd­ce zasmát. Zažil jsem, když jsme za pro­tek­to­rá­tu nesmě­li do par­ků, někte­rý uli­ce byly pro nás zaká­za­ný, do kavá­ren, restau­ra­cí, plo­vá­ren nebo bijá­ků byl Židům vstup zaká­zán, do krá­mů jsme smě­li cho­dit naku­po­vat jen v urče­nou hodi­nu a stej­ně neby­lo nic k mání, mís­to rouš­ky jsme sice nosi­li naši­tou žlu­tou hvězdu, ale epi­de­mii skvr­ni­tý­ho tyfu jsem zažil v pět­a­čty­ři­cá­tým v Terezíně, kdy mrt­ví leže­li na uli­cích a bylo jich tolik, že jsme je ani nestí­ha­li pohřbí­vat. A o něja­ký hygi­e­ně jako dnes neby­lo řeči. Tak mi řek­ni jedi­ný seri­óz­ní důvod, proč bych se tomu dneš­ní­mu cir­ku­su neměl vysmí­vat? Navíc tako­vý­ho sta­rý­ho děd­ka už stej­ně nebu­de ško­da, nikdo neu­ro­ní ani slzu.“

• Případ Aleny Struskové
• Napsal: Petr Eidler
• Vydala: Moravská Baset MOBA, s.r.o.
• Brno, 2021
• První vydá­ní
• Počet stran: 310
• ISBN: 978-80-243-9736-8

Foto: Andrea Bátovská & Moravská Baset MOBA, s.r.o.