(zatím nehodnoceno)
Loading...Kniha Případ Aleny Struskové, kterou napsal Petr Eidler, je původní česká detektivka zasazená do prostředí Prahy a západních Čech odehrávající se během pouhých 14 dní tj. od 3. do 17. dubna.
V těchto dnech se často vracíme do velmi vzdálené minulosti hlavních protagonistů, kterých se nějakým způsobem dotýká záhadné zmizení a nedořešená minulost Aleny Struskové, a to až do období konce druhé světové války, kdy se právě Alena Strusková narodila.
Alena Strusková byla dcerou židovky Elsy Černé, která poslední roky války prožila v Terezíně. Zde poslední měsíce věznění, před samotným osvobozením otěhotněla a nikdy Aleně neprozradila, kdo byl ve skutečnosti jejím pravým otcem, možná se za to i tak trochu styděla....
Alena tak nechtíc celý svůj život zasvětila tomu, aby svého biologického otce našla. Báchorkám, které ji namluvila její matka, nevěřila a své usilovné hledání nikdy nevzdala.
„Starší lidé mají svou hlavu a jen tak si nenechají sáhnout na zaběhnutý životní styl.“
Hlavním hrdinou je soukromý detektiv žijící a pracují na volné noze v Praze, kde právě v době vzniklé pandemie je momentálně bez práce. A právě v tomto období je osloven Juditou Bergerovou z Židovské obce, aby vypátral a objasnil zmizení stařičké Aleny Struskové bydlící nedaleko v Široké ulici v Praze.
„Alena Strusková nikdy nepatřila mezi ty seniory, co jsou, jak se říká, disciplinovaní. Nebyla teda mezi našinci žádná výjimka, ale jestli si někdo dělá jen to, co sám uzná za vhodný, tak právě tahle ženská. Čert aby ji vzal, člověk kvůli ní málem v noci oka nezamhouřil a ona si klidně teď někde popíjí s nějakým přítelem kafíčko se smetanou.“
„Ono s ní bylo těžký vyjít. Mám dojem, že ani vlastní děti ji už nezajímaly“.
Po důkladném prohledání jejího bytu nalezli detektiv spolu s Juditou pod knihou o stíhání nacistických zločinů dopisní obálku s úmrtním listem Rudolfa Grosse. Kdo byl tento záhadný muž a jakým způsobem figuroval v životě Aleny Struskové? Proč zmizela i její stará modrá stodvacítka, vždy zaparkovaná před jejím domem, když s ní jezdila jen velmi zřídka? Odjela s ní někam dobrovolně pryč? Ale kam? Anebo je všechno úplně jinak?
Možná by na tom všem nebylo nic podivného, kdyby se po záhadném zmizení Aleny neobjevila v jejím prázdném bytě mrtvola souseda Ericha, oblečeného jen do pyžama. Evidentně byl někým zavražděn... Ale proč? Překvapil snad svého vraha, jak něco hledá?
Po této nešťastné události, kdy se i do vyšetřování vkládá pražská kriminálka, se soukromí detektiv pouští do pátrání, aby objasnil skutečný motiv a pohnutku zmizení Aleny Struskové a vraždy souseda Ericha Goldreicha.
K ruce má německého studenta Kurta ze židovské obce, jež tam jako dobrovolník pracuje, a sbírá materiál pro svoji diplomovou práci zaměřenou na zločiny páchané nacisty za druhé světové války. A právě Kurt s pomocí své německé přítelkyně Selmy později dodá i klíčové informace, díky nimž se vše vyjasní a vnese světlo do celého záhadného případu a velmi složitých, propletených rodinných vztahů; a odkryje odpovědi na dlouho nevyřčené otázky z dávné minulosti.
Celá kniha je rozdělena na jednotlivé kapitoly označené chronologicky datem, kdy se tento příběh odehrává a v závěru knihy jsou poznámky vysvětlující jednotlivé, pro mě nic neříkající slova, poznámky, germanismy, německá jména, názvy a zkratky, kterých je v knize hned několik.
Samotný děj příběhu je skvěle propracován do nejmenších detailů, zde si skutečně autor dal velmi záležet a pohrál si nejen s historickými fakty, ale i propletenými, složitými vztahy v rodině, kde není nouze o spoustu otázek, nejasností, ale i překvapeních.
Jediné, co se mi na knize moc nelíbilo, ale je to asi jen můj vlastní dojem, že se kniha odehrává v době COVID-19 a skoro ob každou stranu se na k tomuto tématu vrací, i když jen drobnými zmínkami. Myslím si, že jsme si prošli a procházíme natolik složitým obdobím a omezováním, jež trvá už moc dlouho, a jsme i tak trochu unaveni a znechuceni touto dobou, že znova o tom číst nechceme.
Já osobně když si vezmu knížku, chce si u ní spíše odpočinout a odreagovat se od každodenní reality a ne si opět o tomto tématu číst. Původně, když jsem v druhém odstavci na začátku knihy začala číst o Covid situaci, jež plní každodenní zprávy v televizi, měla jsem s to chutí knihu zavřít a již se k této knize nevracet. S tímto pocitem jsem se prala po celou dobu svého čtení.
Plně chápu, že asi autor chtěl poukázat na spojitost a velkou podobu toho, jak jsme nyní kvůli pandemii omezování, stejně tak jak tomu bylo u židovských občanů v době protektorátu, ale mě to více odrazovalo od čtení.
„Podívej se, já se týhle pandemii můžu leda ze srdce zasmát. Zažil jsem, když jsme za protektorátu nesměli do parků, některý ulice byly pro nás zakázaný, do kaváren, restaurací, plováren nebo bijáků byl Židům vstup zakázán, do krámů jsme směli chodit nakupovat jen v určenou hodinu a stejně nebylo nic k mání, místo roušky jsme sice nosili našitou žlutou hvězdu, ale epidemii skvrnitýho tyfu jsem zažil v pětačtyřicátým v Terezíně, kdy mrtví leželi na ulicích a bylo jich tolik, že jsme je ani nestíhali pohřbívat. A o nějaký hygieně jako dnes nebylo řeči. Tak mi řekni jediný seriózní důvod, proč bych se tomu dnešnímu cirkusu neměl vysmívat? Navíc takovýho starýho dědka už stejně nebude škoda, nikdo neuroní ani slzu.“
- Případ Aleny Struskové
- Napsal: Petr Eidler
- Vydala: Moravská Baset MOBA, s.r.o.
- Brno, 2021
- První vydání
- Počet stran: 310
- ISBN: 978-80-243-9736-8
Foto: Andrea Bátovská & Moravská Baset MOBA, s.r.o.
Nejnovější komentáře