George Reeves (narozen jako George Keefer Brewer; 5. ledna 1914 - 16. června 1959) byl americký herec. Nejvíce se proslavil rolí Supermana v televizním pořadu Dobrodružství Supermana (Adventures of Superman) z let 1952-1958.
Jeho smrt ve věku 45 let zastřelením zůstává kontroverzním tématem; oficiálním zjištěním byla sebevražda, ale někteří se domnívají, že byl zavražděn nebo se stal obětí nešťastné náhody.
Raný život
Reeves se narodil 5. ledna 1914 jako George Keefer Brewer ve Woolstocku ve státě Iowa jako syn Donalda Carla Brewera a Helen Lescherové, kteří se 11. srpna 1913l oženili. Reeves se narodil pět měsíců po svatbě a manželé se brzy po Reevesově narození rozešli. V té době se Reeves a jeho matka přestěhovali z Iowy do Ashlandu v Kentucky, kde nějakou dobu pobývali u příbuzných, a poté do jejího domova v Galesburgu ve státě Illinois.
Později se Reevesova matka, která byla německého původu, přestěhovala do Kalifornie ke své sestře. Tam se podle federálního sčítání lidu z roku 1927 seznámila s Frankem Josephem Bessolem a provdala se za něj. Reevesův otec se v roce 1925 oženil s Helen Schultzovou. Reeves údajně svého otce již nikdy neviděl. V roce 1927 adoptoval Frank Bessolo třináctiletého George jako vlastního syna a chlapec převzal otčímovo příjmení a stal se Georgem Bessolem. Manželství Bessolových trvalo 15 let a skončilo rozvodem, manželé se rozešli, když byl Reeves na návštěvě u příbuzných. Když se vrátil, matka mu řekla, že jeho nevlastní otec spáchal sebevraždu. Podle životopisce Jima Beavera Reeves několik let nevěděl, že Bessolo stále žije. Bessolo skutečně zemřel 4. března 1944 ve věku 51 let, kdy měl jeho adoptivní syn dobře rozjetou filmovou kariéru.
Reeves začal hrát a zpívat už na střední škole a v jevištním vystupování pokračoval i jako student Pasadena Junior College.
Herecká kariéra
Při studiu herectví v Pasadena Playhouse se Reeves seznámil se svou budoucí ženou Ellanor Needlesovou, vnučkou cirkusového magnáta Johna Robinsona. Vzali se 22. září 1940 v kalifornském San Gabrielu v kostele Našeho Spasitele. Neměli spolu žádné děti a o deset let později se rozvedli.
Reevesova filmová kariéra začala v roce 1939, kdy byl obsazen do role Stuarta Tarletona (v titulcích filmu nesprávně uveden jako Brent Tarleton), jednoho z nápadníků Scarlett O’Harové ve filmu Gone with the Wind. Byla to sice menší role, ale spolu s Fredem Cranem se objevil v úvodní scéně filmu. (Reeves i Crane si kvůli ztvárnění dvojčat Tarletonových obarvili vlasy na červeno.) Po natočení filmu Gone with the Wind se Reeves vrátil do Pasadena Playhouse a dostal hlavní roli ve hře Pancho. Tato role přímo vedla k tomu, že dostal smlouvu se společností Warner Brothers. Warner změnil jeho profesní jméno na George Reeves. Tato změna se promítla i do jeho filmových zásluh ve filmu Gone with the Wind. Mezi začátkem natáčení filmu Gone With the Wind a jeho uvedením do kin o 12 měsíců později bylo natočeno a uvedeno do kin několik filmů na základě jeho smlouvy s Warnery, takže Gone With the Wind byl jeho první filmovou rolí, ale až pátou filmovou premiérou.
Hrál v několika krátkometrážních dvoufilmech a objevil se v několika béčkových filmech, včetně dvou s budoucím prezidentem Spojených států Ronaldem Reaganem a tří s Jamesem Cagneym (Torrid Zone, The Fighting 69th a The Strawberry Blonde). Tyto role Reevesově kariéře příliš nepomohly a jeho smlouva s Warnery byla po vzájemné dohodě rozvázána.
Po uvolnění ze smlouvy u Warnerů podepsal smlouvu u Twentieth Century-Fox, ale byl propuštěn jen po několika filmech, z nichž jedním byl film Charlie Chan Dead Men Tell. Twentieth Century-Fox ho zapůjčil producentovi Alexandru Kordovi, aby si zahrál s Merlem Oberonem ve filmu Lydia, který byl kasovním propadákem, a poté byl na volné noze a hledal práci ve westernech. Jeho kamarádka Teddi Shermanová ho představila svému otci, producentovi Harrymu Shermanovi, který Reevese požádal, aby s Teddi udělal kamerové zkoušky pro filmy o Hopalongu Cassidym. Reeves a Sherman ohromili castingového ředitele tím, že bez přestávky předvedli sedm stran scénáře v jediném záběru. Reeves se objevil v pěti westernech o Hopalongu Cassidym, než byl obsazen do role poručíka Johna Summerse po boku Claudette Colbertové ve filmu Tak hrdě vzhůru! (1942), válečném dramatu společnosti Paramount Pictures, která Reevese angažovala na dva filmy ročně.
Film So Proudly We Hail! však Reevese inspiroval k tomu, aby pozastavil svou začínající hereckou kariéru a narukoval do americké armády. Na začátku roku 1943 byl odveden. Byl přidělen k americkému armádnímu letectvu a účinkoval v broadwayské show USAAF Winged Victory. Po dlouhém broadwayském představení následovalo národní turné a filmová verze. Poté byl Reeves převelen k První filmové jednotce armádního letectva, kde natáčel výcvikové filmy.
Po propuštění na konci války se Reeves vrátil do Hollywoodu. Mnoho studií však zpomalovalo svůj výrobní plán a některé výrobní jednotky byly zcela uzavřeny. Objevil se ve dvojici outdoorových thrillerů s Ralphem Byrdem. Protože mezi stále méně placenými hereckými zakázkami ubíhalo stále více času, Reeves se omezil na účinkování v nízkorozpočtovém seriálu Sama Katzmana Dobrodružství sira Galahada a na druhou práci, kterou si přivydělával kopáním žump. Reeves vyhovoval drsným požadavkům těchto rolí a díky své paměti na dialogy si v podmínkách uspěchané produkce vedl dobře. Dokázal hrát proti typu a zahrál si roli zlotřilého lovce zlata ve filmu Johnnyho Weissmullera Jungle Jim. Reeves se v roce 1949 odstěhoval do New Yorku, kde žil odděleně od své ženy (jejich rozvod byl definitivní v roce 1950). Vystupoval v živých televizních antologických pořadech i v rozhlase a v roce 1951 se vrátil do Hollywoodu, kde si zahrál ve filmu Fritze Langa Rancho Notorious.
V roce 1953 hrál Reeves vedlejší postavu seržanta Maylona Starka ve filmu Odtud až na věčnost. Tento film získal Oscara za nejlepší film a Reeves se tak mohl pochlubit účastí ve dvou „nejlepších“ filmech.
Superman
V červnu 1951 byla Reevesovi nabídnuta role Supermana v novém televizním seriálu s názvem Adventures of Superman. Zpočátku se zdráhal roli přijmout, protože stejně jako mnoho herců té doby považoval televizi za nedůležitou a domníval se, že jeho práci uvidí jen málokdo. Půlhodinové filmy se natáčely v napjatém časovém harmonogramu; každých šest dní se natočily nejméně dva díly. Podle komentářů na DVD souborech Adventures of Superman se natáčelo více scénářů současně, aby se využily stojící kulisy; například všechny scény „kanceláře Perryho Whitea“ pro tři nebo čtyři epizody se natáčely ve stejný den a různé scény „bytu“ se dělaly postupně.
Reevesova kariéra jako Supermana začala filmem Superman and the Mole Men, který byl zamýšlen jako béčkový film a zároveň jako pilotní film k televiznímu seriálu. Ihned po jeho dokončení začal Reeves se štábem natáčet epizody první sezóny, které se všechny natáčely 13 týdnů v létě 1951. Seriál se začal vysílat následujícího roku a Reeves byl ohromen tím, že se stal národní celebritou. V roce 1952 koupila seriál pro celostátní vysílání s problémy se potýkající síť ABC, což mu zajistilo větší viditelnost.
Členové štábu Supermana měli omezující smlouvy, které jim bránily přijmout jinou práci, jež by mohla narušit seriál. S výjimkou druhé sezóny byl program Supermana krátký (13 seriálů natáčených dvakrát týdně, celkem sedm týdnů z roku), ale všechny měly „třicetidenní klauzuli“, což znamenalo, že producenti si mohli vyžádat jejich exkluzivní služby pro novou sezónu s čtyřtýdenním předstihem. To znemožňovalo dlouhodobou práci na velkofilmech s dlouhým rozvrhem, divadelních hrách, které by mohly vést k dlouhému vysílání, nebo jakoukoli jinou seriálovou práci.
Reeves si však přivydělával osobními vystoupeními. Své mladé fanoušky si oblíbil a svůj status hereckého vzoru bral vážně. Vyhýbal se kouření cigaret tam, kde ho mohly vidět děti, a nakonec s kouřením přestal. Svůj soukromý život udržoval v diskrétnosti. Přesto udržoval romantický vztah s vdanou bývalou herečkou, o osm let starší Toni Mannixovou, manželkou generálního ředitele společnosti Metro-Goldwyn-Mayer Eddieho Mannixe.
V dokumentárním filmu Look, Up in the Sky: The Amazing Story of Superman Jack Larson uvedl, že když se s Reevesem poprvé setkal, řekl mu, že se mu líbil jeho výkon ve filmu Tak hrdě vzhůru! Podle Larsona Reeves řekl, že kdyby Mark Sandrich nezemřel, nebyl by tam v „tomhle opičím obleku“. Podle Larsona Reeves také řekl, že by se v roli cítil lépe, kdyby věděl, že má nějaké dospělé fanoušky, ale nikdy se nedozvěděl, že seriál Adventures of Superman měl dospělé fanoušky i během původního vysílání.
Mezi první a druhou sérií Supermana Reeves dostával sporadické herecké úkoly v jednorázových televizních antologických pořadech a ve dvou celovečerních filmech, Forever Female (1953) a Modrá gardénie (1953) Fritze Langa, ale v době, kdy se seriál vysílal celostátně, byl Reeves natolik spojen se Supermanem a Clarkem Kentem, že pro něj bylo obtížné najít jiné role.
Reeves neúnavně pracoval s Toni Mannixovou na získávání peněz na boj proti myastenii gravis. V roce 1955 byl národním předsedou nadace Myasthenia Gravis Foundation. Během druhé sezóny se Reeves objevil v krátkém filmu pro ministerstvo financí s názvem Den známek pro Supermana, ve kterém chytal padouchy a říkal dětem, proč by měly investovat do vládních spořicích známek.
Po dvou sezónách byl Reeves nespokojen se svým platem a jednorozměrnou rolí v seriálu. Bylo mu 40 let a chtěl skončit a posunout se v kariéře dál. Producenti hledali novou hvězdu jinde.
Reeves založil vlastní produkční společnost a vymyslel dobrodružný televizní seriál Port of Entry, který se měl natáčet na Havaji a v Mexiku. Reeves si sám napsal pilotní scénář. Producenti Supermana mu však nabídli zvýšení platu a on se k seriálu vrátil. Údajně si vydělával 5 000 dolarů (v dnešních dolarech asi 48 000 Kč) týdně, ale jen po dobu natáčení seriálu (asi osm týdnů ročně). Pokud jde o Port of Entry, Reevesovi se nikdy nepodařilo získat pro projekt finance a seriál se nikdy nenatočil.
V roce 1957 producenti uvažovali o divadelním filmu Superman a tajná planeta. Scénář byl objednán u Davida Chantlera, který napsal mnoho televizních scénářů. V roce 1959 však začala jednání o obnovení seriálu, do výroby mělo jít 26 epizod. V polovině roku 1959 byly podepsány smlouvy, upraveny kostýmy a přiděleni noví scenáristé. Noel Neill se nechal slyšet, že herci ze Supermana jsou připraveni natočit novou sérii stále populárního seriálu.
Jeho dobrý přítel Bill Walsh, producent studia Disney, dal Reevesovi významnou roli ve filmu Westward Ho the Wagons! (1956), v němž Reeves nosil plnovous a knír. Mělo to být jeho poslední účinkování v celovečerním filmu. Reeves se snažil předvést svou všestrannost a v srpnu 1956 zpíval v show Tonyho Bennetta. V roce 1957 se objevil jako Superman v seriálu I Love Lucy (epizoda č. 165, „Lucy and Superman“). Charakterní herec Ben Welden hrál s Reevesem v dobách Warner Bros. a často hostoval v Supermanovi. Řekl: „Po seriálu I Love Lucy už pro něj Superman nebyl výzvou...“. Vím, že se mu ta role líbila, ale říkával: „Tady jsem, marním svůj život“.“
Reeves, Noel Neill, Natividad Vacío, Gene LeBell a trojice hudebníků jezdili od roku 1957 na turné s veřejnou show. První polovinu show tvořil skeč o Supermanovi, v němž Reeves a Neill vystupovali s LeBellem jako padouch zvaný „pan Kryptonit“, který zajal Lois Laneovou. Kent pak spěchal ze scény, aby se vrátil jako Superman, který přišel na pomoc a se zloduchem se utkal. V druhé polovině představení Reeves vystoupil bez kostýmu jako on sám, zpíval a doprovázel se na kytaru. Vacio a Neill ho doprovázeli v duetech.
Reeves a Toni Mannix se v roce 1958 rozešli a Reeves oznámil zasnoubení se společenskou playgirl Leonore Lemmonovou. Reeves si měl Lemmonovou vzít zřejmě 19. června a poté strávit líbánky v Tijuaně. Přátelům, publicistům a své matce si stěžoval na své finanční problémy. Plánované oživení Supermana bylo zřejmě malým záchranným lanem. Reeves také doufal, že bude režírovat nízkorozpočtový vědeckofantastický film, který napsal jeho přítel z dob, kdy hrál v Pasadena Playhouse, a o projektu jednal se svou první Lois Laneovou, Phyllis Coatesovou, již v předchozím roce. Reevesovi a jeho partnerce se však nepodařilo sehnat finance a film nebyl nikdy natočen. Na červenec bylo naplánováno další divadelní představení Supermana s plánovaným turné po Austrálii. Reeves měl možnosti, jak si vydělat na živobytí, ale všechny tyto možnosti zřejmě zahrnovaly opětovné hraní Supermana - roli, kterou se mu ve věku 45 let nechtělo opakovat.
Jack Larson i Noel Neill vzpomínali na Reevese jako na ušlechtilého jižanského gentlemana (přestože pocházel z Iowy) s nápisem na dveřích své šatny: „Poctivý George, přítel lidu“. Reeves se během reklamního výletu na jihu stal „kentuckým plukovníkem“ a cedule na dveřích jeho šatny byla nahrazena novou s nápisem „Honest George, also known as Col. Reeves“, kterou vytvořilo rekvizitní oddělení seriálu. Fotografie usmívajícího se Reevese a cedule se objevuje v knize Garyho Grossmana o seriálu.
Smrt
Reeves zemřel na následky střelného poranění hlavy v ložnici v horním patře svého domu na adrese Benedict Canyon Drive 1579 v Benedict Canyonu mezi půl druhou a druhou hodinou ranní.ráno 16. června 1959, jak uvádí zpráva losangeleského policejního oddělení.
V dobových zpravodajských článcích Lemmon přičítal Reevesovu údajnou sebevraždu depresím způsobeným jeho „neúspěšnou kariérou“ a neschopností najít si další práci. Ve zprávě vypracované losangeleskou policií se uvádí: „[Reeves byl]... v depresi, protože nemohl získat takové role, jaké chtěl.“ (pozn. překl.) Noviny a zprávy televize citovaly seržanta losangeleské policie V. A. Petersona: „Slečna Lemmonová vyhrkla: „Pravděpodobně se půjde zastřelit“. Nahoře byl slyšet hluk. Pokračovala: „Otevírá zásuvku, aby si vzal zbraň“. Ozval se výstřel. „Vidíte - já vám to říkal!“
Oficiální verze, kterou Lemmonová poskytla policii, ji v době střelby umisťovala do obývacího pokoje s hosty večírku, ale podle svědectví z doslechu Freda Cranea, Reevesova přítele a kolegy z filmu Gone With The Wind, byla Lemmonová buď uvnitř Reevesovy ložnice, nebo v její bezprostřední blízkosti. Podle Cranea (který nebyl přítomen) řekl Bill Bliss Millicent Trentové poté, co zazněl výstřel, zatímco Bliss popíjel, že Leonore Lemmonová přišla dolů a řekla: „Řekni jim, že jsem byla tady dole, řekni jim, že jsem byla tady dole!“
Vyšetřovatelé i další osoby uvedli řadu pochybných fyzických nálezů: Na zbrani nebyly nalezeny žádné otisky prstů. Na Reevesových rukou nebyly nalezeny žádné zbytky střelného prachu. (Některé zdroje tvrdí, že se po něm možná ani nepátralo, protože v roce 1959 se testování na stopy po střelném prachu běžně neprovádělo). Kulka, která Reevese zabila, byla nalezena ze stropu ložnice a pod jeho tělem byla nalezena vystřelená nábojnice. Další dvě kulky byly nalezeny zasazené v podlaze ložnice. Všechny tři kulky byly vystřeleny ze zbraně nalezené u Reevesových nohou, ačkoli všichni svědci se shodli, že slyšeli pouze jeden výstřel, a nebyly nalezeny žádné známky násilného vniknutí ani jiné fyzické důkazy, že by v místnosti byla druhá osoba. Navzdory nezodpovězeným otázkám byla Reevesova smrt na základě výpovědí svědků, fyzických důkazů na místě činu a pitevní zprávy oficiálně prohlášena za sebevraždu.
Reevesova matka považovala toto rozhodnutí za předčasné a neoblomné a najala si advokáta Jerryho Gieslera, aby požádal o nové vyšetření případu jako možné vraždy. Závěry druhé pitvy, provedené na Gieslerovu žádost, byly stejné jako u první, s výjimkou řady modřin neznámého původu na hlavě a těle. O měsíc později, poté, co neobjevil žádné důkazy odporující oficiálnímu nálezu, Giesler oznámil, že se přesvědčil, že si střelné zranění způsobil sám, a odstoupil.
Reeves je pohřben na hřbitově Mountain View Cemetery and Mausoleum v kalifornské Altadeně. V roce 1960 byla Reevesovi udělena hvězda na hollywoodském chodníku slávy na Hollywood Boulevard za jeho přínos televiznímu průmyslu. V roce 1985 byl posmrtně jmenován jedním z oceněných společností DC Comics v publikaci k 50. výročí založení společnosti Fifty Who Made DC Great.
- Foto je volné dílo, neboť bylo vydáno ve Spojených státech mezi roky 1927 a 1977 bez copyrightové výhrady. Pokud není jeho autor již mnoho let mrtev, je stále autorskoprávně chráněno v zemích, které na americká díla neuplatňují pravidlo kratší doby ochrany, jako jsou například Kanada (50 p.m.a.), Čína (50 p.m.a., netýká se Hongkongu či Macaa), Německo (70 p.m.a.), Mexiko (100 p.m.a.), Švýcarsko (70 p.m.a.) a další země s individuálními smlouvami. Wikimedia Commons
- Zdroj: Anglická wikipedie
Nejnovější komentáře