Ratatouille - Vařit může každý, ale jen odvážní vaří skvěle!

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Remy měl celý život doko­na­lý čich a na kry­su také veli­ce neob­vyk­lý sen: vařit v luxus­ní restau­ra­ci. Nenechá se zviklat oči­vid­ný­mi potí­že­mi, se kte­rý­mi se kry­sa, tou­ží­cí po kari­é­ře v obo­ru, kte­rý hlo­dav­ce pří­mo nená­vi­dí, nevy­hnu­tel­ně setká, nemluvě o výt­kách ostat­ních čle­nů rodi­ny, kte­ří se mu sna­ží domlu­vit, aby se spo­ko­jil s tra­dič­ním živo­tem na sklád­ce, a své tou­hy uspo­ko­ju­je skrom­ným flam­bo­vá­ním a sma­že­ním. Ale když ho okol­nos­ti doslo­va vrh­nou do restau­ra­ce, kte­rou pro­sla­vil jeho kuchař­ský vzor Auguste Gusteau (jehož hes­lo „vařit může kaž­dý“ Remyho po celý život inspi­ro­va­lo), brzy zjis­tí, že pokud jste kry­sa a někdo vás uvi­dí, může vám v kuchy­ni jít doslo­va o život. Když už se zdá, že je se spl­ně­ním Remyho snů konec, potká toho, koho potkat potře­bu­je, pří­te­le, kte­rý mu věří: styd­li­vé­ho a pod­řad­né­ho vyna­še­če odpad­ků, kte­ré­ho z restau­ra­ce čeká vyha­zov. Teď, kdy už oba nema­jí co ztra­tit, se z Remyho a Linguiniho sta­nou bizar­ní spo­leč­ní­ci, kte­ří, hná­ni Linguiniho neši­kov­nos­tí a Remyho neob­vyk­lý­mi nápa­dy, pře­vrá­tí Paříž vzhů­ru noha­ma......

Studio Pixar je napros­tým prá­vem ozna­čo­vá­no za jed­no z nej­lep­ších ani­mač­ních stu­dií všech dob jed­no­du­še pro­to, že si těž­ko vyba­vit (krom Walt Disney Animation a Studia Ghibli) jiné stu­dio ze kte­ré­ho vypadlo tolik ani­mo­va­ných kle­no­tů, kte­ré záro­veň vždy posou­va­li lať­ku o kus dál. První celo­ve­če­rák stu­dia Pixar Toy Story: Příběh hra­ček byl pře­ce jen prv­ním kom­plet­ně počí­ta­čem vytvo­ře­ný film a pře­de­vším se časem uká­za­lo, že bys­te sku­teč­ně těž­ko našli jiné ani­mač­ní stu­dio, kte­ré si dává prá­ci s nejmen­ší­mi detai­ly a pře­de­vším při­chá­zí s nevšed­ní­mi a pře­de­vším pře­kva­pi­vě kom­plex­ní­mi ( i když lec­kdy nepa­tr­ný­mi) téma­ty. Hledá se Nemo napří­klad před­sta­vi­lo hrdin­ku, kte­rá trpí Alzheimerem, Úžasňákovi zase nevšed­ně poja­li kri­zi střed­ní­ho věku a prá­vě Toy Story nebo Auta uká­za­li, že hrač­ky i auta mohou mít též jako lidé duši. Jedním z nej­pa­měti­hod­něj­ších a dost mož­ná sku­teč­ně nej­lep­ších ani­má­ků toho­to stu­dia je poté prá­vě Ratatouille.

V Ratatouille je hlu­bo­ko zako­ře­ně­ná čes­ká sto­pa, pro­to­že za původ­ním námě­tem sto­jí Jan Pinkava, kte­rý se naro­dil v Československu, ale s rodi­či emi­gro­val v dět­ství emi­gro­val do Anglie, při­čemž se o pár let poz­dě­ji pře­stě­ho­val do USA a prá­vě zde se stal zaměst­nan­cem Pixaru. V roce 1997 poté pro toto stu­dio napsal a zre­ží­ro­val napros­to bra­vur­ní kraťas Geriho hra a jak už to Pixaru bývá zvy­kem tak krát­kým fil­mem pro­vě­ře­ný tvůr­ce dostal šan­ci při­jít s nápa­dem na celo­ve­če­rák. Pinkava tak v roce 2001 při­šel s námě­tem na Ratatouille, pří­pra­vy ale nepro­bí­ha­li hlad­ce a v roce 2005 Jan Pinkava defi­ni­tiv­ně pro­jekt opus­til a jeho mís­to zastou­pil reži­sér Brad Bird, kte­rý stál za Železným obrem nebo prá­vě pixa­rov­ský­mi Úžasňákovými. Bird krom režie i pře­psal scé­nář a už teh­dy bylo utvr­ze­no, že je Brad Bird dost mož­ná jeden z nej­ta­len­to­va­něj­ších fil­ma­řů teh­dej­ší­ho Hollywoodu.

Ratatouille je pocti­vě ser­ví­ro­va­ný hlav­ní chod, kte­rý je sku­teč­ně geni­ál­ní­ho téměř ve všech svých aspek­tech od napros­to bra­vur­ně zpra­co­va­né atmo­sfé­ry Paříže přes dal­ší vel­mi zají­ma­vé a slo­ži­té téma po napros­to úžas­ný Francií sty­li­zo­va­ný soun­d­track Michaela Giacchina, kte­rý dodnes pat­ří mezi nej­lep­ší soun­d­trac­ky toho­to geni­ál­ní­ho hudeb­ní­ho skla­da­te­le.

Ratatouille je pře­de­vším o tom, že před­sud­ky někdy sku­teč­ně nejsou na místě- do kry­sá­ka Remyho by těž­ko někdo řekl, že je z něj dost mož­ná sku­teč­ně jeden z nej­lep­ších kucha­řů na svě­tě, kte­rý by mohl kon­ku­ro­vat Gordonovi Ramseymu, Zdeňku Polreichovi nebo Láďovi Hruškovi a přes­to je to Remy kry­sák co má na vaře­ní talent tak nějak auto­ma­tic­ky. Bohužel žije v kolo­nii krys, kte­rá nesou­hla­sí s jeho názo­ry na to, že by kry­sy nemu­se­li jíst jenom odpad­ky a kte­rá jaké­ko­li sna­hy o to aby se Remy více dozvě­děl o svě­tě lidí.

Teprve když se Remy dosta­ne do Paříže se pro něj ote­vřou nové dve­ře mož­nos­ti, když se díky své sna­ze o spa­se­ní oči­vid­ně zpac­ka­né polív­ky při­jde na to, že je tenhle kry­sák sku­teč­ně kuli­nář­ským darem z nebes a vzni­ká díky tomu doho­da se styd­li­vým a kuli­nář­sky neschop­ným Linguinim při kte­rém si Remy může koneč­ně pořád­ně zava­řit a Linguini poma­lu zís­ká­vá vel­mi význam­nou pověst. Remymu ale ´´ jeho´´ poten­ci­o­nál­ně slib­nou kuli­nář­skou kari­é­ru pořád tro­chu kazí jeho kry­sí rodi­na a ani Linguini se bez pře­káž­ky v podo­bě pode­zří­va­vé­ho šéf­ku­cha­ře Skinnera, kte­rý záro­veň ví o Linguinim jed­no poten­ci­o­nál­ně šoku­jí­cí odha­le­ní neo­be­jde. I přes­to, že jsou dva hlav­ní hrdi­no­vé člo­věk a kry­sák je jejich postup­ně budo­va­né přá­tel­ství napros­to uvě­ři­tel­né i přes­to, že tohle není film kde by zví­řa­ta umě­li komu­ni­ko­vat lid­skou řečí. Veškeré kon­flik­ty mezi nimi mají ten správ­ný emo­ci­o­nál­ní dosah a z nejmé­ně prav­dě­po­dob­né­ho přá­tel­ství na svě­tě vzni­ká jed­no­du­še napros­to uvě­ři­tel­ně vybu­do­va­né přá­tel­ství, kte­ré má zásad­ní vliv na veš­ke­ré dění.

Ratatouille má na ani­mák nezvyk­lé téměř 2 hodi­ny a přes­to je tak tem­po­vě a dra­ma­tur­gic­ky vychy­ta­ný, že se tu vlast­ně vůbec nedá mlu­vit o něja­ké pře­ta­že­nos­ti. Ratatouille má spád, díky vizu­ál­ní­mu zpra­co­vá­ní se na něj jed­no­du­še krás­ně kou­ká a pře­de­vším je tu opět Pixar za pána ani­mo­va­ných fil­mů, kdy je napří­klad od sebe roze­zna­tel­ná kaž­dá libo­vol­ná kry­sa (i přes­to, že je nut­ně nezná­me všech­ny jmé­nem). Během jed­né scé­ny se navíc sty­lo­vě doká­že před­sta­vit celý per­so­nál Restaurantu Gusteau a pře­de­vším se tu sku­teč­ně bra­vur­ně pra­cu­je se svý­mi cha­rak­te­ry.

Remy a Linguini jsou oprav­du bra­vur­ně napsa­ná dvo­ji­ce, i zby­tek postav ale sto­jí za zmín­ku. Postava Colette je tako­vým pří­kla­dem toho jak udě­lat sil­nou žen­skou posta­vu i přes­to, že v tomhle pří­pa­dě nut­ně nemu­sí pla­tit, že to byl záměr samot­né­ho Pixaru. Halucinace zesnu­lé­ho šéf­ku­cha­ře Gusteaua je vel­mi bra­vur­ně uži­tá jako men­tor Remyho, Skinner fun­gu­je jako reál­ný zápo­rák, Remyho táta Django též není snad­no popsa­tel­ná figu­ra, kte­rá by se dala jen tak odsou­dit na prv­ní dobrou, Remyho bra­tr Emil je posta­vou, kte­rá spl­ňu­je v rám­ci Pixaru dal­ší funkč­ně humor­nou ved­lej­ší posta­vu (po vzo­ru Rexe z Toy Story nebo Bouráka z Aut) a pře­de­vším je tu Anton Ego, jenž uka­zu­je, že i ten oči­vid­ně nej­tvrd­ší člo­věk v sobě má tro­cha srd­ce.

Pixar se při­tom opět nebo­jí aby v rám­ci ani­mo­va­ných fil­mů, kte­ré pořád cílí pře­de­vším na mlad­ší divá­ky šlo hlav­ní­mu hrdi­no­vi sku­teč­ně o život, dotkne se pal­či­věj­ších a závaž­něj­ších témat, nebo­jí se pou­ká­zat na fakt, že pro lidi je kry­sa pořád veli­ký nepří­tel, kte­ré zabi­jí ve vel­kém (scé­na při kte­ré Django pre­zen­tu­je Remymu zabi­té kry­sy je vylo­že­ně husi­nu nahá­ně­jí­cí) a pře­de­vším ve finá­le Ratatouille nena­bíd­ne vylo­že­ný hap­py ending. Ne, konec není ve sty­lu tragé­die, přes­to ale roz­hod­ně nekon­čí kla­sic­kým hap­py endem, kde by vše dopadlo ve všech ohle­dech dob­ře. A i za toto se musí Ratatouille jed­no­du­še uzná­vat.

Těžko si vyba­vit jiný film, kte­rý by tak moc člo­vě­ka dohnal k tomu navští­vit Paříž a jed­no­du­še ho nasál atmo­sfé­rou hlav­ní­ho měs­ta Francie. Soundtrack Michaela Giacchina k Ratatouille jed­no­du­še i po letech a čím dál tím vět­ších Giacchinových soun­d­trac­ko­vých pecek pat­ří k vrcho­lu. Celkově je ale Ratatouille jed­no­du­še úžas­ný film, při kte­rém Pixar opět při­šel s něčím hod­ně ori­gi­nál­ním a opět z toho vznik­lo něco úžas­né­ho. Po ani­mač­ní strán­ce vypi­lo­va­né do nejmen­ších detai­lů, po strán­ce pří­bě­hu napros­to sil­né a poci­to­vě ve finá­le poté dvoj­ná­sob­ně. Ratatouille je jed­no­du­še ani­mo­va­ným kle­no­tem, kte­rý je prá­vem brán jako jeden z vrcho­lů Pixaru a už více­mé­ně kla­si­ku. Vařit může kaž­dý, ale jen odváž­ní (v tomhle pří­pa­dě Brad Bird a spol.) vaří skvě­le!

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Photo © Walt Disney Pictures

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře