Ratchedová - Seriál o tom, co předcházelo Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Je rok 1947 a Mildred Ratchedová (Sarah Paulson) začí­ná pra­co­vat jako ošet­řo­va­tel­ka ve špič­ko­vém psy­chi­at­ric­kém ústa­vu. Za jejím doko­na­le upra­ve­ným zevnějš­kem se ale skrý­vá čiré zlo.....

Dle romá­nu Kena Kenseyho Přelet nad kukač­čím hníz­dem z roku 1962 vznik­la v roce 1975 stej­no­jmen­ná fil­mo­vá adap­ta­ce, kte­rá dodnes pat­ří mezi nej­slav­něj­ší fil­my všech dob a pře­de­vším v něm je i díky účas­ti reži­sé­ra Miloše Formana obrys zla­tých čes­kých ruči­ček. Především je ale film úka­zem dvou legen­dár­ních a napros­to str­hu­jí­cích herec­kých výko­nů: Krom Jacka Nicholsona v roli Randalla McMurphyho je tu totiž také Louise Fletcher, kte­rá napros­to bra­vur­ně ztvár­ni­la čiré zlo v podo­bě sest­ry Ratchedové a vzni­kl tak i jeden z nej­pro­slu­lej­ších fil­mo­vých zápo­rá­ků. Dle úče­lu má divák sest­ru Ratchedovou nená­vi­dět a i pro­to je závěr Přeletu dost mož­ná jed­ním z nej­tragič­těj­ších fil­mo­vých závě­rů všech dob. Nicméně se aktu­ál­ně píše rok 2020 a sest­ra Ratchedová dosta­la vlast­ní seri­ál!

Producent, sce­náris­ta a reži­sér Ryan Murphy se během něko­li­ka let stal jed­ním z nej­ú­spěš­něj­ších tele­viz­ních tvůr­ců, kte­rý sto­jí za úspěš­ný­mi pro­jek­ty jako Glee, American Horror Story, American Crime Story nebo Feud. Především mají ale Murphym vypro­du­ko­va­né seri­á­ly spo­leč­né tra­de­mar­ky mezi kte­ré pat­ří spe­ci­fic­ký vizu­ál­ní styl, a pře­de­vším Murphy vět­ši­nou umí ser­ví­ro­vat bra­vur­ně vykon­stru­o­va­né plot twis­ty jako na běží­cím páse. A to byl i pro mně jakož­to napros­to vel­ké­ho fanouš­ka American Horror Story (jsem jeden z mála, kte­rý odmí­tá potvr­dit, že šel ten seri­ál lehce ke dnu) troš­ku dle oče­ká­vá­ní pro­blém, pro­to­že jsem si nebyl nějak jis­tý jest­li se zrov­na tenhle pří­stup k sestře Ratchedové a k preque­lu, kte­rý před­chá­zí udá­los­tem Přeletu nad kukač­čím hníz­dem hodí. A ve finá­le jsem se vlast­ně obá­val tak tro­chu napůl.

Zásadní pro­blém je ten, že sest­ra Ratchedová byla v Přeletu nad kukač­čím hnízdě pros­tě a jed­no­du­še čiré zlo, kte­rá půso­bi­la jako sadis­tic­ké, zlé a pře­de­vším bez­cit­né stvo­ře­ní a samot­ný nápad na seri­ál, kte­rý více­mé­ně sli­bo­val, že uká­že jak se z Mildred Ratchedové sta­la ta sest­ra Ratchedová v Přeletu mi při­šel více­mé­ně směš­ný a zby­teč­ný, pro­to­že to neby­la infor­ma­ce, kte­rou bych v původ­ním fil­mu potře­bo­val a pře­de­vším jde o kla­sic­ké a oprav­du už tak tro­chu otrav­né odů­vod­ňo­vá­ní toho, že kaž­dý je zlý z něja­ké­ho důvo­du a nikdo se pros­tě nena­ro­dí jako jed­no­znač­ná svi­ně. V samot­ném seri­á­lu je už od začát­ku sest­ra Ratchedová v pod­sta­tě tako­vá jako v původ­ním fil­mu, seri­ál se ale pře­ce jen sna­ží vysvět­lo­vat, že v ní pře­ce jen mož­ná je tro­cha lid­skosti a pře­de­vším, že je schop­ná lás­ky! Její roman­tic­ká lin­ka s posta­vou Gwendolyn v podá­ní Cynthie Nixon ale více­mé­ně pros­tě a jed­no­du­še nefun­gu­je a je to jed­na z pod­zá­ple­tek, kte­rá seri­á­lu za mně tak tro­chu ubli­žu­je.

Nejsem si také úpl­ně jis­tý tím jak moc skvě­lý výběr je prá­vě Sarah Paulson. Ta pře­kva­pi­vě vel­mi dob­ře zvlá­dá tu bez­cit­nou a zlou strán­ku Ratchedové a jde z ní vět­ši­nou stej­ný leh­ký strach jako z podá­ní Fletcherové v původ­ním sním­ku. Jakmile ale Sarah Paulson pře­pí­ná do té nor­mál­ní (více­mé­ně faleš­né) strán­ky tak jsem s ní měl vět­ši­nou času pro­blém a pře­de­vším je nut­né zmí­nit, že se Paulson mož­ná úpl­ně na tuhle roli neho­dí. Po ztvár­ně­ní Louise Fletcherové je lať­ka nasta­ve­ná samo sebou vyso­ko, i přes­to, že Sarah Paulson nepo­dá­vá nej­hor­ší výkon je tohle jed­no­du­še role, kte­rá jí sto­pro­cent­ně nesed­ne.

Murphy si kla­sic­ky zvlá­dl pohlí­dat vizu­ál­ní strán­ku a nut­no dodat, že v seri­á­lo­vé kon­ku­ren­ci těž­ko hle­dat tak pře­krás­né hrá­ní s barva­mi, více­mé­ně se jde ale úpl­ně jiným smě­rem než u Přeletu nad kukač­čím hníz­dem což pro spous­tu lidí může být zásad­ní pro­blém. Velmi výraz­ně Ratchedová při­po­mí­ná 2. sérii American Horror Story a Murphy se zde pře­de­vším opět sází na své zvra­ty. Ty vět­ši­nou opět doká­ži posa­dit na zadek a nedo­ká­žu si vyba­vit téměř niko­ho kdo by tako­vé zvra­ty doká­zal v tele­viz­ní kon­ku­ren­ci pro­dá­vat, přes­to je ale mož­ná lep­ší u sle­do­vá­ní Ratchedové zapo­me­nout na to, že něja­ký Přelet nad kukač­čím hníz­dem vůbec exis­tu­je a brát Ratchedovou jako věc, kte­rá si žije ve svém vlast­ním svě­tě podob­ně jako to tře­ba minu­lý rok udě­lal Joker. Tím pádem se i vyhne­te srov­ná­vá­ní s podá­ním Louise Fletcher a i s poje­tím Miloše Formana, kte­ré Murphy zce­la jis­tě igno­ru­je a jede si po vlast­ní ose.

Sarah Paulson mož­ná v tomhle pří­pa­dě neby­la úpl­ně nej­šťast­něj­ší cas­tingo­vá vol­ba, v rám­ci mož­nos­tí a pře­de­vším fak­tu, že exis­tu­je ve stí­nu Louise Fletcherové se o jejím výko­nu roz­hod­ně nedá říct vůbec nic špat­né­ho. Velmi výraz­ně se ale musí pochvá­lit zby­tek cas­tingu, kte­rý čítá jmé­na jako Sharon Stone (její nej­lep­ší role od Casina!), Finn Wittrock (kte­rý je podob­ně jako v American Horror Story: Freak Show nezří­ze­ná stře­la a je napros­to parád­ní), Vincenta D´Onofria nebo Judy Davis. Všichni tito zmí­ně­ní si herec­ky vyhrá­li a zaři­zu­jí se o to aby divák jen neztra­til z veš­ke­ré­ho dění pozor­nost, což by ve finá­le byl dost mož­ná i leh­čí úkol než se zdá. Ratchedová totiž není vylo­že­ně neza­jí­ma­vá, její poten­ci­ál ale není vyu­žit tak dosta­teč­ně jak by mohl být.

První čty­ři epi­zo­dy jsou vel­mi fajn, pře­de­vším tedy tře­tí a čtvr­tá, kte­ré jsou vlast­ně jed­ním dílem roz­dě­le­ným do dvou čás­tí. V páté, šes­té a sed­mé epi­zo­dy poté dojde k men­ší­mu zhor­še­ní a pře­de­vším dost mož­ná zby­teč­né­mu nata­ho­vá­ní a pří­liš­né­ho budo­vá­ní men­ších pod­zá­ple­tek, osmá epi­zo­da toto ale vše tak tro­chu vyna­hra­zu­je a doká­že nalá­kat na již odklepnu­tou dru­hou sérii. Pořád se tu sice pra­cu­je se zásad­ně zvlášt­ním poje­tím sest­ry Ratchedové, roz­hod­ně tu ale vidím poten­ci­ál a i pro­to neří­kám dru­hé sérii ne. A hlav­ně i pro­to, že jsem si prv­ní sérii navzdo­ry jejím jas­ným zápo­rům vlast­ně užil. Murphy ale podob­ně vrchol­nou seri­á­lo­vou pec­ku jako American Horror Story, American Crime Story nebo Feud ten­to­krát nevy­tvo­řil a dost mož­ná si ten­to­krá­te ukou­sl až pří­liš vel­ké sous­to spo­je­né s tím, že pořád krá­čí ve stí­nu jed­no­ho z nej­zá­sad­něj­ších fil­mů všech dob. To pros­tě není jed­no­du­chá pozi­ce.

Ratchedová je spí­še půso­bi­vý herec­ký kon­cert vět­ši­ny zúčast­ně­ných než zásad­ní seri­á­lo­vý mil­ník, kte­rý by si bez pro­blé­mu obhá­jil svou exis­ten­ci. Díky prá­vě zmí­ně­ným herec­kým kon­cer­tům, pře­krás­né­mu vizu­ál­ní­mu poje­tí a pře­de­vším pořád funkč­ní­mu vyprá­vě­ní napříč epi­zo­da­mi je to pořád fajn zále­ži­tost. Druhá série má ale poten­ci­ál pře­kva­pit a být ješ­tě něčím víc, otáz­ka ovšem je zda je to v rám­ci roz­da­ných karet ješ­tě vůbec mož­né. Od seri­á­lu jehož exis­ten­ci jsem nikdy nevy­ža­do­val a pořád se nezba­vil pachu leh­ké zby­teč­nos­ti jsem ale roz­hod­ně čekal hor­ší věci....

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Netflix

---

---