Drákula: Neznámá legenda | Dracula: Untold [55%]

Je to už sedm let, kdy se ve studiu Universal rozhodli udělat novou vysokorozpočtovou adaptaci Drákuly Brama Stokera pro moderní publikum. Mnoho se za tu dobu změnilo. Z filmu Alexe Proyase s podtitulem Dracula: Year Zero toho moc nezbylo, režisér i plánovaný představitel hlavní role Sam Worthington byli z projektu odejiti a začínalo se téměř od začátku s režisérem Gary Shorem, který se v té době motal také kolem druhé sólovky Wolverinea. Ten u projektu nakonec už zůstal, do hlavní role se dostal Luke Evans a Universal nakonec tímto snímkem startuje restart celého univerza tzv Universal Monsters, tedy se v blízké budoucnosti díky relativnímu finančnímu úspěchu tohoto snímku dočkáme nových propojených verzí postav jako Vlkodlak, Neviditelný muž, Fantom opery ale především už potvrzených Frankensteina a Mumie. To je ale pořád věcí budoucnosti, takže se vrátíme do současnosti. Jak tedy nový zrod hraběte Drákuly dopadl?

Vlad III. Dracula (Luke Evans) přinesl své zemi po návratu z Turecka mír a prosperitu. Jako vládnoucí princ však má před sebou těžké rozhodnutí. Jeho bývalý druh ve zbrani, nyní sultán Mehmed II (Dominic Cooper) požaduje po vladaři z Transylvánie tentokrát společně s tributem také tisíc chlapců pro svoji armádu. Když se mu to pokusí Vlad vymluvit, přidává na listinu požadavků také jeho jediného syna. To už ovšem nehodlá Vlad jen tak nechat a při předávce přepadne turecké vojáky a do posledního je povraždí. To už se ovšem nedá považovat za nic jiného, než otevřený akt války a tak sultán posílá armádu tisíce vojáků, aby hrad dobyli, lidi z něj zotročili a vladaře i s jeho rodinou popravili jako exemplární příklad. Vlad proto musí najít způsob, jak získat sílu, aby porazil sultánova vojska a zachránil jak svoje království tak svoji rodinu. Jako jediná možnost se zdá návštěva nedaleké hory, kterou obývá staletí starý upír…  

Takže tentokrát označíme toho slona v místnosti hned na začátku. Ano, Drákula: Neznámá legenda je bejkovina se vším všudy. Gary Shore přivedl do kin něco, co se vzdáleně podobá strašně cool verzi tohoto oblíbeného hrdiny, která by mohla být něčím naprosto neskutečným, kdyby za scenáristickým stolem seděl někdo schopný, režie zůstala například u onoho Alexe Proyase a snímek vznikal z původně zamýšleným rozpočtem a ne s jeho zlomkem. Pokud je totiž u nové verze tohoto hrdiny něco očividného, je to to, jak moc je viditelné šetření a kompromisy ve filmu, který mohl být kdysi nesmírně zábavný a stylový. 

Jak to myslím? Film měl docela zajímavou pozici. V době, kdy je synonymem upíra nějaký gumový hezounek s blyštícím se vyphotoshopovaným obličejem, surová vize krvežíznivého praotce moderních upírů je více než na místě, aby stanovila zase rovnováhu na světě. (Seriozně, ještě jeden ubrečený upír s krizí identity a někdo přijde k úrazu). Navíc, stylizace do lehce „batmanovského hávu“ také není na škodu. Když k tomu navíc připočteme skvěle obsazeného a charismatického Lukea Evanse který dokazuje proč jeho hvězda v posledních letech roste, kterému občas nahraje správně démonický Charles Dance (který se po zásluze zase dostává do filmového popředí díky boostu, který mu poskytla jeho role ve Hře o trůny), situace by nemohla být ideálnější. Tak kde se stala chyba? 

Příběh, postavy a celkově docela marný koncept filmu. Scénář má k plynulosti hodně daleko, stejně jako postavy k trojrozměrnosti a tak i když má film jen něco málo přes hodinu a půl, na plátně se téměř neobjevuje nic jiného, než Vladova cesta z bodu A do bodu B, kde se odehraje nějaká akce, Vlad konfrontuje svoje problémy s přechodem do upírského badass hrdiny a poté se vzorec opakuje. Nebudu tu tvrdit, že snímek neobsahuje některé „cool“ scény, většinou právě ono nakopávání pozadí, které především v závěru stojí za to, nicméně to je docela málo. Všechno zkrátka působí až příliš uměle, nalajnovaně a škrobeně. Divák má docela málo prostoru pro to zapojit nebo vcítit se nějakým způsobem do hrdiny. 

Rozpačitý dojem z filmu navíc podporuje docela slabá digitální stránka. Lepší triky dnes má i část seriálové produkce a i když pochody bojištěm v mlze, stejně jako první bitka po získání schopností jsou hodně stylové, do prvotřídního fantasy měřítka to má hodně daleko. Na druhou stranu Ramin Djawadi dodává k obrazu příjemný hudební podkres, který ví přesně na jakou notu hrát aby podpořil divácký zážitek a málokdy se tak stane, že i relativně chabé scény vyznívají naprázdno. Co ovšem nespraví ani sebelepší soundtrack je asi můj největší problém se snímkem, čímže je Dominic Cooper v roli tureckého vůdce. I když je Cooper sympaťák, zdejší mizerný scénář ještě neskutečně podtrhl nevyrovnaným a místy až do absurdna zahnaným hereckým výkonem, který zanechává po odchodu z kina podivnou otázku „co to sakra bylo?“ A tu ani závěrečné pomrknutí se stylovým one linerem nenapraví. 

Drákula: Neznámá legenda je skrz na skrz průměrné fantasy s jedním z nejznámějších multimediálních hrdinů, které na jednu stranu ukazuje že i upíři mohou být stále cool, nicméně je ukázkovým příkladem neumětelství hned několika lidí naráz. Dva solidní herecké výkony, povedená atmosféra a soundtrack budou jen chabé důvody, proč tomuto pokusu věnovat hodinu a půl svého života, stejně jako peníze za vstupenku do kina. 

Tak tenhle restart Vladovi zrovna nevyšel. Z nadějného projektu zbyla jen nepříliš fungující kostra, která spíše než ke stylové reimaginaci slavného krvesaje má blíže k průměrné fantasy žánrovce béčkového ražení. Luke Evans a Charles Dance jsou boží, soundtrack Ramina Djawadiho je velmi solidní a akce taky není na škodu. Na druhou stranu hloupý, nevyrovnaný a těžce kostrbatý scénář, podpořený nepříliš kvalitními digitálními triky, stejně jako neskutečně otravným Dominicem Cooperem sráží film do hlubin zapomnění. Škoda, potenciál tu byl, řekl bych, solidní. 

 Koktejl: 

30% Upíří magie

25% Akce

15% Solidní atmosféra

30% Hloupost