300: Vzestup říše | 300: Rise of an Empire [80%]

Jsou fil­my na kte­ré se bez­mezně těší­te a hod­lá­te je navští­vit při nej­bliž­ší mož­né pří­le­ži­tos­ti v kině. Pak jsou fil­my, kte­ré vás zaujmou a dáte jim šan­ci buď v kině nebo poz­dě­ji, jak dora­zí na trh s pře­nos­ný­mi nosi­či nebo do stre­a­mo­va­cích slu­žeb. Pak jsou tu ale také fil­my, kte­ré vás nechá­va­jí napros­to chladným/chladnou a vy nějak nemá­te potře­bu jim věno­vat část své­ho času. U mě je přes­ně tohle pří­pad pokra­čo­vá­ní antic­ké řež­by 300: Bitva u Thermopyl s názvem 300: Vzestup říše, kte­rá se zrov­na dnes dostá­vá do čes­kých kin. I přes­to, že jsem vývoj sním­ku sle­do­val už od začát­ku, kdy se mělo ješ­tě jed­nat o prequel původ­ní­ho fil­mu, nějak jsem poces­tě o mate­ri­ál ztra­til zájem a trai­le­ry tomu roz­hod­ně nepo­moh­ly. I tak jsem ovšem nako­nec skon­čil v kině, tak­že, sto­jí dru­há třís­tov­ka za to nebo je to jen zby­teč­ný film a ztrá­ta vaše­ho času, kte­rá se jen sna­ží vytřís­kat pení­ze z vaší kapsy?

Příběh krá­le Sparty Leonidase a jeho tří sto­vek sta­teč­ných mužů, kte­ří vzdo­ro­va­li něko­li­ka­ná­sob­né pře­si­le per­ských jed­no­tek se stal legen­dou. Zatímco však u Thermopyl Leonidas vzdo­ro­val, zby­tek řec­ka se sna­žil pře­mlu­vit athén­ský hrdi­na Themistokles (Sullivan Stapleton) k jed­not­né­mu boji. Svobodné Řecko pod jeho vede­ním mělo uká­zat, že se neza­lek­nou Xerxesových (Rodrigo Santoro) jed­no­tek a ude­ří mu smr­tí­cí ránu, kte­rá odvrá­tí dáv­né pro­roc­tví o zká­ze Athén z rukou per­ša­nů. K něče­mu tako­vé­mu je ovšem potře­ba pře­svěd­čit všech­ny měst­ské stá­ty a tedy i Spartu, kte­rá se zvláš­tě po poráž­ce své­ho krá­le odmí­tá dal­ší­ho krvepro­li­tí zúčast­nit. Tady je ovšem v sáz­ce budouc­nost celé­ho náro­da... 

Je doce­la pře­kva­pi­vé, jak u mě dru­hé třís­tov­ka vlast­ně dopadla. I když mě totiž sní­mek do prv­ní minu­ty v kině doce­la neza­jí­mal a nad­še­né reak­ce z pro­pa­go­va­ných mate­ri­á­lů a trai­le­rů jsem bral s hod­ně vel­kou rezer­vou, v momen­tě kdy na plát­ně naběh­ly závě­reč­né titul­ky, jsem měl doce­la jas­no. Tohle byla nesku­teč­ná pec­ka, kte­rou jsem se ani neod­vá­žil oče­ká­vat. 

Dvojka sice jede přes­ně ve šlé­pě­jích jed­nič­ky, tedy prim hra­je vizu­ál­ně vypi­lo­va­ná akce, s hek­to­li­t­ry pře­hna­ně digi­tál­ní krve, macho ele­ment a to celé zahna­né do video­kli­po­vě digi­tál­ní rádo­by his­to­ric­ké akce, kte­rá nechá­vá mozek s pře­hle­dem doma v šuplí­ku. Nicméně ten zvrat při­chá­zí v momen­tě, kdy i sebe­na­iv­něj­ší záplet­ka a prázd­né řeči ten­to­krát jed­no­du­še fun­gu­jí. Sullivan Stapleton sice není Gerard Butler, nicmé­ně i přes absen­ci tra­de­mar­ko­vé­ho „This is Sparta!“ jeho posta­va v rám­ci fil­mu ros­te, že mu ve finá­le tu pozi­ci roze­né­ho vůd­ce a sjed­no­ti­te­le řec­kých vojsk jed­no­du­še věří­te. I přes­to že je to typic­ký akcí vyte­sa­ný řek, náznak hlub­ší­ho cha­rak­te­ru dělá divy. Stejně jako opět bez­kon­ku­renč­ně démo­nic­ká Eva Green, kte­rá si nejen na tri­ko zapi­su­je jed­nu z nej­za­jí­ma­věj­ších zápor­ných žen­ských hrdi­nek posled­ních let, nicmé­ně před­vá­dí i jed­nu z mála smys­lu­pl­ných sex sce­nes, kte­rá mís­to aby půso­bi­la zby­teč­ně a do počtu jako tomu bylo u před­chůd­ce, tady to pros­tě fun­gu­je bez pro­blé­mu jako onen důle­ži­tý klín vra­že­ný mezi dva nepřá­tel­ské vůd­ce. 

Noam Murro za kame­rou je dal­ší z vel­kých pře­kva­pe­ní. I když to během prv­ních minut vypa­dá, že se nezmů­že na nic jiné­ho než na pou­ho­pou­hé kopí­ro­vá­ní ruko­pi­su Zacka Snydera se zpo­ma­lo­vač­kou na kaž­dém rohu, postup­nou gra­da­cí roz­ví­jí dale­ko obsáh­lej­ší a výprav­něj­ší sto­ry o kon­flik­tu náro­dů i jed­not­li­vých vojen­ských jed­no­tek mezi sebou, kte­rá ztrá­cí ele­ment samo­ú­čel­nos­ti a repe­ti­tiv­nos­ti, kte­rý byl tak čas­to pří­to­men v prv­ní díle. Dvojka pro­ti sobě sta­ví pře­de­vším Themistokla a Artemisiu (Eva Green) a jejich bojo­vé jed­not­ky (tedy podob­ný kon­flikt kte­rý vlá­dl v jed­nič­ce s tím, že Xerxes je ten­to­krát jen upo­za­děn), nicmé­ně neza­po­mí­ná i na roz­ví­je­ní celé fil­mo­vé myto­lo­gie, kte­ré navíc pod­po­ru­jí parád­ní námoř­ní bitvy. Plus má i reduk­ce vyeska­lo­va­ných záku­lis­ních čachrů, kte­ré hrá­ly význam­nou roli v pře­de­šlém díle. Tady jdou pros­tě ruka­vi­ce dolů a bojov­ní­ci si jdou po krku. A divák se baví podob­ně, ne-li více jako posled­ně.   

Za mě ovšem bez­kon­ku­renč­ně nej­vět­ší pochva­lu sklí­zí Holanďan Tom Holkenborg vystu­pu­jí­cí pod názvem Junkie XL, kte­rý nad dru­hou třís­tov­kou pře­vzal kon­t­ro­lu coby hudeb­ní skla­da­tel po Tyleru Batesovi. Jeho pří­jem­ná kom­bi­na­ce kla­sic­kých kli­ček his­to­ric­ky ladě­ných akč­ních fil­mů a pří­jem­ných elektronicko-industriálních moti­vů narou­bo­va­ných na kla­sic­ké sché­ma půso­bí nesku­teč­ně efek­tiv­ně (věřím, že slo­vo kuler­vou­c­ně by bylo na mís­tě) a nene­chá vás zvol­nit. Epickým scé­nám dodá­vá oprav­du hut­nou atmo­sfé­ru a v mezi­ča­se pod­kres­lu­je dia­lo­go­vé scé­ny aby divák ani na vte­ři­nu nevy­chlad­nul. V kom­bi­na­ci s pří­jem­ný­mi digi­tál­ní­mi tri­ky a hod­ně solid­ní akcí (i když ten digi­tál­ní kečup byl mís­ty mož­ná už tro­chu moc) tak jen dokres­lu­je vybrou­še­nou audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ku, kte­rá nejen, že nedě­lá jed­nič­ce ostu­du, ona ji i ve vět­ši­ně pří­pa­dů pře­ko­ná­vá. 

A to je pří­pad celé­ho fil­mu. I když bych si to ješ­tě před pár dny neod­vá­žil tip­nout, dru­há třís­tov­ka se ze zby­teč­né­ho pokra­čo­vá­ní vyklu­ba­la ve zdat­né­ho, zábav­něj­ší­ho a vypi­lo­va­něj­ší­ho brat­říč­ka, kte­rý zdat­ně pře­kra­ču­je své­ho před­chůd­ce a nasa­zu­je lať­ku krva­vé zába­vy zase o něco výš. Pokud vás bavi­la jed­nič­ka, nemě­li bys­te s návště­vou dvoj­ky otá­let ani na minu­tu (A to i v pří­pa­dě, že by vás trai­le­ry, jako mě, nepře­svěd­či­ly). Společně s původ­ním fil­mem totiž Vzestup říše při­ná­ší krva­vý pří­běh o vzpou­ře Řeků pro­ti moc­né­mu per­ské­mu impé­riu, kte­rý s pře­hle­dem pat­ří k těm nej­pří­jem­něj­ším akč­ňá­kům posled­ních let.