Noc hrůzy | Fright Night [65%]

http://www.csfd.cz/film/268008-fright-night/

Remaky star­ších fil­mů tu s námi jsou, byly a nej­spíš ješ­tě dlou­hou dobu budou. Přiživit se totiž na něja­ké zave­de­né znač­ce je pro pro­du­cen­ty oči­vid­ně hod­ně láka­vé. Stačí se podí­vat tře­ba na Michaela Baye, kte­rý si na horo­ro­vých rema­cích udě­lal svo­ji pro­du­cent­skou kari­é­ru. Co se kva­lit týče, nebý­vá to vět­ši­nou dva­krát slá­va, nicmé­ně díky efekt­ní pro­pa­ga­ci a niž­ším nákla­dům se čas­to fil­my dosta­nou brzo do plu­su a tak ruka ruku myje. Fanoušci původ­ních sním­ků pak někde v kou­tě plá­čou nad tím, jak jim Hollywood zase jed­nou zprznil jejich oblí­be­ný sní­mek. Minimálně u nás, by ale toto v pří­pa­dě dal­ší­ho z řady, horo­ru Noc hrů­zy pla­tit nemu­se­lo. Původní sní­mek z roku 1985, ani jeho pokra­čo­vá­ní z roku 1989 totiž u nás tak zná­mé nejsou, jako kupří­kla­du v pří­pa­dě loň­ské Noční můry v Elm Street. Jak to tedy dopadlo s upí­ry ten­to­krát?

Charley má těs­ně před matu­ri­tou. Se svo­jí mat­kou žije na okra­ji Las Vegas a cho­dí s jed­nou z nej­žá­da­něj­ších holek ve ško­le. To se mu poda­ři­lo ale jen díky tomu, že se před něja­kou dobou roz­ho­dl pře­stat být gee­kem a dospět. Jeho kama­rád Ed to ovšem stá­le nepo­cho­pil, nebo spí­še to pocho­pit nechce. Snaží se upou­tat Charleyho zájem pří­pa­dem mize­jí­cích spo­lu­žá­ků. Charley však bere Eda na leh­kou váhu. Myslí si totiž, že když se sna­ží obvi­nit jeho nové­ho sou­se­da z toho, že je upír, sna­ží se ve sku­teč­nos­ti jen být pro něj zají­ma­věj­ší. Problém ovšem nasta­ne v momen­tě, kdy sám Ed zmi­zí. Charley totiž zjis­tí, že mno­ho z toho, co mu Ed tvr­dil, se uká­že jako prav­da. Nemá se ovšem komu svě­řit, neboť by jej pova­žo­va­li za stej­né­ho bláz­na, jako on pova­žo­val své­ho nezvěst­né­ho kama­rá­da.

Napřed by se slu­še­lo pozna­me­nat, že jsem před­lo­hu ani její pokra­čo­vá­ní nevi­děl. Nemám tedy objek­tiv­ně s čím srov­ná­vat, pro­to může být hod­no­ce­ní lehce nad­sa­ze­né, nicmé­ně vzhle­dem k tomu, že tako­vá je drti­vá vět­ši­na, nebu­de to brá­no pří­liš v potaz. Noc hrů­zy je totiž jakým­si závdav­kem lidem, kte­ří nemo­hou snést to, co se dnes v kinech nazý­vá upí­rem. Loni jsme muse­li vzít s díky lehce prů­měr­nou zále­ži­tost Svítání, letos na nás čeká kro­mě komik­so­vé­ho Priesta prá­vě Noc hrů­zy. V ní se totiž tvůr­ci sna­ží uká­zat Colina Farrella, coby kom­bi­na­ci hezoun­ské­ho upí­ra, jak je zná drti­vá vět­ši­na dám­ské popu­la­ce v jeho třpy­ti­vé, herec­ky topor­né for­mě, a  na dru­hé stra­ně kla­sic­ké­ho krve­lač­né­ho zabi­jác­ké­ho mon­stra, kte­ré si rádo hra­je se svo­jí obě­tí. Upřímně, je fajn vidět zase pro jed­nou na plát­ně upí­ra, co se dvě hodi­ny netvá­ří jak kre­tén z ústa­vu co se prá­vě nau­čil svo­je prv­ní slo­vo. Tím nechci ura­zit kre­té­ny z ústa­vu.

Casting je vůbec zají­ma­vý. Vedle nepří­liš výraz­né­ho Antona Yelchina v hlav­ní roli, si tu totiž pří­mo sym­pa­tic­ky uží­vá roli z půli váž­né­ho, z půli paro­du­jí­cí­ho upí­ra výše zmí­ně­ný Colin Farrell, kte­ré­mu poz­dě­ji s hlav­ním hrdi­nou tro­chu zato­pí David „The Doctor“ Tennant. Tato kom­bi­na­ce fun­gu­je hlav­ně díky tomu, že se film zase nebe­re tak úpl­ně váž­ně. Jedná se tak vlast­ně o něco, co by se dalo ozna­čit jako poho­do­vý horor. Škoda jen, že se tvůr­ci neu­r­va­li tro­chu více ze řetě­zu a mís­to dává­ní za vděk 3D for­má­tu, ano je zde pří­to­men ten nepří­jem­ný vizu­ál­ní hnus ve for­mě nut­nos­ti házet co deset minut něco na kame­ru „aby to vypa­da­lo cool“, moh­li dopi­lo­vat vizu­ál­ní strán­ku. Digitální efek­ty upí­rů totiž nepat­ří ani zda­le­ka mezi nej­lep­ší.

Ať už ovšem Noc hrů­zy má chyb kolik chce, děj pří­liš neu­pou­tá a v pod­sta­tě se ani nejed­ná moc o horor, pořád je to lep­ší než upír­ský export posled­ních let. Romance tu je také, nesmír­ně oso­bi­tý ilu­zi­o­nis­ta je hod­ně vel­ké plus a celé to půso­bí až pří­liš v poho­dě na to, aby to skon­či­lo v šedi prů­mě­ru. Noc hrů­zy totiž roz­hod­ně špat­ný film není.

Upíři nejsou jen třpy­ti­vé gumy co dvě hodi­ny hází pohled čís­lo dvě do kame­ry a sem tam vyslo­ví jmé­no jako Pokémon. Noc hrů­zy uka­zu­je, že jde sty­lo­vě sklou­bit vraž­dí­cí­ho upí­ra a naiv­ní­ho hezou­na do poměr­ně kou­ka­tel­né­ho koktej­lu. Přidejte jed­no­ho Pána Času v roli alko­ho­lic­ké­ho samozva­né­ho exper­ta na upí­ry a tro­chu nad­hle­du, celé to vař­te 106 minut. Druhý den si sice nebu­de­te moc pama­to­vat, to ovšem nezna­me­ná, že si tenhle koktejl neu­ži­je­te. Podávejte s pop­cor­nem. A hlav­ně pozor na fal­zi­fi­ká­ty hra­jí­cí si na upí­ry.