Ona | Her [80%]

Spike Jonze roz­hod­ně pat­ří k těm zají­ma­věj­ším tvůr­cům, kte­ří v sou­čas­nos­ti půso­bí v Hollywoodu. K jeho reži­ním poči­nům ovšem letos při­dal také svůj sce­náris­tic­ký debut, kte­rý mu hned začát­kem měsí­ce vyne­sl cenu aka­de­mie za nej­lep­ší původ­ní scé­nář. Jak je na tom tedy Ona, sní­mek o kte­rém je řeč a kte­rý vstu­pu­je 27. břez­na i do čes­kých kin? 

Theodore (Joaquin Phoenix) má vel­ké pro­blémy se vyrov­nat s roz­vo­dem se svo­jí býva­lou pří­tel­ky­ní Catherine (Rooney Mara). I přes­to, že už spo­lu téměř rok neži­jí, stá­le nebyl ochot­ný pode­psat roz­vo­do­vé papí­ry v oba­vě, že ztra­tí posled­ní nadě­ji na spo­ko­je­ný život. Do jeho živo­ta však vstu­pu­je Samantha (Scarlett Johansson), prv­ní ope­rač­ní sys­tém s umě­lou inte­li­gen­cí a vlast­ním vědo­mím. Tento výdo­by­tek moder­ní tech­no­lo­gie se však stá­vá v živo­tě osa­mě­lé­ho muže čím dál tím více důle­ži­tou sou­čás­tí a osob­nost obý­va­jí­cí jeho počí­tač se tak stá­vá nej­bliž­ším pří­te­lem, tedy pří­tel­ky­ní Theodora a záro­veň mu pomá­há se vyrov­nat s nástra­ha­mi nor­mál­ní­ho živo­ta, kte­ré se pro Theodora sta­ly po roz­pa­du man­žel­ství pro­blém.    

Ona hlav­ní záplet­ka fil­mu, zní doce­la dost absurd­ně. Bylo zde sice již něko­lik fil­mů, kte­ré podob­nou téma­ti­ku řeši­ly do vět­ší či men­ší míry, nicmé­ně nic takhle zásad­ní­ho. Ona totiž na poli špič­ko­vé­ho nezá­vis­lé­ho fil­mu roz­krý­vá nejen kla­sic­ké filo­zo­fic­ké a morál­ní otáz­ky kte­ré vždy obklo­pu­jí moti­vy lid­mi stvo­ře­né umě­lé inte­li­gen­ce s vlast­ním vědo­mím, nicmé­ně povy­šu­je celou pro­ble­ma­ti­ku na úpl­ně jinou úro­veň díky sil­ně uvě­ři­tel­né roman­tic­ké lin­ce. 

Ta totiž, ačko­liv půso­bí mís­ty až pří­liš absurd­ně, neztrá­cí ani na moment pomy­sl­nou tvář a pocti­vě pře­vá­dí kla­sic­kou vzta­ho­vou pro­ble­ma­ti­ku čás­teč­ně do jed­ni­ček a nul. Je až s pře­kva­pe­ním, jak sil­né sek­ven­ce doká­zal Jonze v fil­mu vykouz­lit, od kte­rých by se mohl kde kte­rý roman­tic­ký film ješ­tě učit.  Celé to navíc dostá­vá ješ­tě na význa­mu v momen­tě, kdy si sta­čí uvě­do­mit, že podob­ná doba by nemu­se­la být zase tako­vou pís­ní vzdá­le­né budouc­nos­ti. 

Ona je navíc, jako je už u Jonzeho zvy­kem, pre­ciz­ní a do detai­lu vymaka­nou audi­o­vi­zu­ál­ní podí­va­nou, kte­rá nabí­zí nejen pod­ma­ni­vou kame­ru Hoyte Van Hoytema ale také špič­ko­vý hudeb­ní dopro­vod kte­rý si na sta­rost vza­la sku­pi­na Arcade Fire. Výsledný koktejl je tak, i přes občas­né slab­ší čás­ti a tro­chu del­ší sto­páž než by bylo potře­ba, poměr­ně dyna­mic­kou výpo­vě­dí člo­vě­ka, kte­rý se zami­lo­val do své­ho počí­ta­če. A to s veš­ke­rou absur­di­tou ale i seri­oz­ní­mi otáz­ka­mi, kte­ré tako­vé téma skrý­vá. 

http://www.csfd.cz/film/312650-ona/

http://www.imdb.com/title/tt1798709/

)