Přežijí jen milenci / Only Lovers Left Alive - 70%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Film, kte­rý nese v ori­gi­ná­le název Only lovers left Alive by mohl nein­for­mo­va­ný divák oče­ká­vat krás­né roman­tic­ké melod­ra­ma, kte­ré by se ode­hrá­va­lo u něja­ké­ho nád­her­ně azu­ro­vé­ho jeze­ra, všich­ni by byli uhla­ze­ní, sluš­ní a pohád­ko­vě zami­lo­va­ní. To by, ale nesměl být pod fil­mem pode­psa­ný mis­tr nezá­vis­lé­ho fil­mu Jim Jarmusch. Jeho inspi­ra­ce asij­skou kine­ma­to­gra­fií, kte­rá se patr­ně nej­ví­ce pro­je­vi­la ve sním­ku Ghost Dog a dále se to stup­ňo­va­lo, je vel­mi patr­ná i ten­to­krá­te. Přežijí jen milen­ci, se z počát­ku tvá­ří jako tako­vá usmě­va­vá son­da do avant­gard­ní­ho skla­da­te­le a poně­kud odbar­ve­né blon­dý­ny. Pravda je tako­vá, že se oci­tá­me v Detroitu, kte­rý je (jak zná­mo z TV) měs­tem duchů a oby­va­tel víc a víc ubý­vá. Po chví­li zjiš­ťu­je­me, že s hlav­ním pro­ta­go­nis­tou není něco v pořád­ku a ejhle on je to upír i jeho žena je upír­ka i div­ně se kolí­ba­jí­cí „rodin­ný pří­tel“ pat­ří do stej­né komu­ni­ty.

Jen, aby nedo­šlo k něja­ké hloupé mýl­ce, sku­teč­nost, že se nachá­zí­me mezi upí­ry je poda­ná veli­ce poe­tic­ky, nená­sil­ně a niko­ho neob­tě­žu­je. Je to snad jeden z mála fil­mů na podob­né téma, u kte­ré­ho jsem si při­pa­dal „nor­mál­ně“ i když toto slo­vo bude půso­bit poně­kud para­dox­ně, poně­vadž všech­ny posta­vy jsou tro­chu „uje­té“ no pře­ce jen, to jsou upí­ři. Hlavní posta­vy se jme­nu­jí Adam a Eve, jak poe­tic­ké, srov­ná­ní s bib­lic­kou dvo­ji­cí by půso­bi­lo rou­ha­vě, přes­to si mys­lí, že to byl tvůr­čí záměr. Adam je hudeb­ní skla­da­tel, kte­rý je na svě­tě už něja­kou tu chví­li a sklá­dá ve své čás­teč­né izo­la­ci od ostat­ních, geni­ál­ní hud­bu. Jen tak mimo­cho­dem věno­val něja­ké sklad­by Schubertovi, pro­to­že „potře­bo­val zpět­nou vazbu“ (no… tak to asi vyšlo, kri­ti­ka pomy­sl­né slá­vy je obsa­že­ná v něko­li­ka obra­zech, kdy Adam ví, že jeho hud­ba je kva­lit­ní a poz­dě­ji se setká­vá­me s jeho muzi­kou po barech a hos­po­dách, přes­to, že si jeho výtvor při­vlast­nil někdo jiný, on ví, že jeho muzi­ka, odkaz, bude dál žít). Již zmí­ně­ný pří­tel, pojme­no­va­ný Kit (tady zatím neshle­dá­vám žád­nou spo­ji­tost s čoko­lá­do­vou tyčin­kou) je už zestár­lý a poma­lu, ale jis­tě umí­rá (nikdo přes­ně neví na co, vždyť je to upír, ale není to jed­no?) se svě­ří mezi řečí napsal Hamleta (záha­da s Shakespearovým autor­stvím a exis­ten­cí je rázem vyře­še­na).

Abych se vrá­til k samé pod­sta­tě člán­ku a napl­nil tak čte­ná­řo­va oče­ká­vá­ní.  Snímek ač zob­ra­zu­jí­cí v dneš­ní době asi jed­nu z nej­po­pu­lár­něj­ších pseudo-komunit je jem­ným pohle­dem na samou pod­sta­tu hud­by a živo­ta jako tako­vé­ho. Scénář neza­bře­dá­vá do plyt­kých pro­blé­mů, kte­ré by jin­dy řešil kaž­dý dru­hý upír (nesmr­tel­nost je pří­liš dlou­há a mě už neba­ví, budu řešit Hamletovské dile­ma „být či nebýt“ – zde se vysvět­lu­je původ toho­to spo­je­ní, pokud Hamleta napsal upír, není se čemu divit) to už zase odbí­hám. Filmová sto­páž dvou hodin je však pro divá­ka mnoh­dy ner­vy drá­sa­jí­cím vypě­tím všech sil. Kdybych měl ana­ly­zo­vat vypra­věč­skou linii, a nějak dát dohro­ma­dy syžet bude to půso­bit jis­té potí­že, pro­to­že ve fil­mu se jis­tou chví­li nic moc nedě­je, stá­le se opa­ku­jí dlou­hé zábě­ry a polo­na­hé­ho Adama, nebo rotač­ní kame­ra důklad­ně zabí­rá nesku­teč­ný bor­del, kte­rý má ve svém bytě.

Přes svou poma­lost a nedě­jo­vost něčím zvlášt­ním (něja­kým šes­tým smys­lem) upou­tá váš zrak a i přes to, že posta­vy nema­jí defak­to žád­né moti­va­ce, nema­jí jedi­né­ho cíle, i tak vás na nich něco zaujme. Do vše­ho hra­je pod­kres­lu­jí­cí sil­ně depre­siv­ní hud­ba. Pomáhá tak spo­lu­vy­tvá­řet všu­dy pří­tom­ný cha­os, kte­rý vlád­ne jak mezi lid­mi a odrá­ží se na jejich cho­vá­ní tak i v měs­tech a pat­rech spo­leč­nos­ti. Detroit je jako­by ztě­les­ně­ní lid­ské­ho úpad­ku. Eve říká, že měs­ta na Jihu hoří a do Detroitu se zno­vu vrá­tí život, poně­vadž je tam voda. Téma koneč­né apo­ka­ly­psy je pod­sou­vá­no poně­kud pod­pra­ho­vě, ale s jis­tou ele­gan­cí nutí­cí k zamyš­le­ní. Film ote­ví­rá mno­ho témat, na kte­ré nemá mís­to odpo­věď nebo na ně sám nezná odpo­věď a i přes to, že jeho nála­da se nese v ponurém duchu, někdy lehce sebe iro­ni­zu­jí­cím, cel­ko­vý dojem zane­chá­vá ryze klad­ný a pozi­tiv­ní.  Končí Einsteinovou myš­len­kou o vzá­jem­ném ovliv­ňo­vá­ní dvou pro­po­je­ných před­mě­tů. Můžeme zde obje­vit mno­ho filo­zo­fu­jí­cích myš­le­nek, kte­ré jsou vry­ty hlu­bo­ko do obra­zu a na prv­ní zhléd­nu­tí nebu­dou všech­ny zce­la jis­tě patr­né. Nicméně, Přežijí jen milen­ci je tako­vým varov­ným pohle­dem upí­rů na lid­skou rasu, nijak bych se neza­le­kal význa­mu „upí­ři“ pod­le mě to je jenom popu­lár­ně zvo­le­ná komu­ni­ta, kte­rá v prů­bě­hu času sle­du­je a hod­no­tí lid­ské cho­vá­ní. Pláče nad urput­nos­tí a hloupostí lid­ské rasy, kte­rá se nikdy nepo­u­čí z vlast­ních chyb. Dobrý film, kte­rý vám vnu­tí hrát si s myš­len­kou naší vlast­ní důle­ži­tos­ti na svě­tě a i dlou­ho po jeho skon­če­ní bude­te pře­mí­tat nad tím, jak dob­ře a význam­ně vyu­žít ten čas, kte­rý zbý­vá.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře