Tady to musí být | This Must Be the Place [75%]

Režie: Paolo Sorrentino

Sean Penn je u mno­ha lidí, včet­ně mě, vypro­fi­lo­ván jako ten typ her­ce, kte­ré­mu jde hlav­ně o par­ty, jež zavá­ní fil­mo­vý­mi oce­ně­ní­mi. Dvojnásobný drži­tel Oscara za hlav­ní roli si totiž až moc oka­tě vybí­rá v tom­to ohle­du sil­ně lukra­tiv­ní role. Díky tomu jsme jej moh­li vidět napří­klad v nedáv­ném Stromu živo­ta Terrence Malicka. Nyní při­chá­zí do čes­kých kin s dal­ší, arto­vě­ji zamě­ře­nou zále­ži­tos­tí. Snímkem Tady to musí být od ital­ské­ho reži­sé­ra Paola Sorrentina, kte­rý je znám hlav­ně díky skvě­le nato­če­né­mu poli­tic­ké­mu por­trétu Božský z roku 2008, kte­rý zabo­do­val i v Karlových Varech. 

Bývalý rocker Cheyenne žije již přes dva­cet let v ústra­ní, mimo hudeb­ní prů­my­sl. Poté co jeho hud­ba dohna­la dva lidi k sebe­vraž­dě, roz­ho­dl se skon­co­vat se svo­jí hudeb­ní kari­é­rou. Nyní se věnu­je obcho­do­vá­ní s akci­e­mi a trá­ve­ní času se svo­jí man­žel­kou. Jednoho dne ho doma zastih­ne nepří­jem­ná novi­na. Jeho otec, se kte­rým se téměř tři­cet let nevi­děl, umí­rá. Vydává se tedy zpět domů, kam jak brzy zjis­tí při­chá­zí pří­liš poz­dě. Jediné co po jeho otci zby­lo, jsou poznám­ky z jeho celo­ži­vot­ní­ho pát­rá­ní. Jeho otec se totiž celý život sna­žil vypá­t­rat nacis­tu, kte­rý jej v Osvětimi poní­žil. Cheyenne se roz­hod­ne v otco­vě odka­zu pokra­čo­vat a poku­sí se vypá­t­rat ztra­ce­né­ho Němce na vlast­ní pěst. Pátrání po váleč­ném zlo­čin­ci mu brzy ote­ví­rá oči a sám začí­ná zpo­chyb­ňo­vat svo­je pře­svěd­če­ní, že pokud je na něco poz­dě, je jed­no­du­še poz­dě. Nikdy totiž není poz­dě na změ­nu. Ani u pře­stár­lé rocko­vé hvězdy, kte­rá v minu­los­ti odmít­la dospět. 

Pokud ovšem u někte­rých fil­mů tvr­dím, že nejsou zále­ži­tos­tí pro kaž­dé­ho, u toho­to to pla­tí dvoj­ná­sob. Road trip vyhas­lé rocko­vé hvězdy, kte­rá v pát­rá­ní po nacis­to­vi napříč Amerikou hle­dá svůj nový smy­sl živo­ta je totiž poně­kud nároč­něj­ší na divá­ko­vu pozor­nost. Sorrentino si totiž hra­je s divá­kem pod­ma­ni­vou hru, ve kte­ré se sna­ží podro­bit si divá­ka a vyvo­lat u něj emo­ce tro­chu jiným způ­so­bem než jsme zvyklí. A v násle­du­jí­cím momen­tu vás opět vyho­dí z rov­no­váhy. 

Silně je to také ovliv­ně­no pro­je­vem Penna. Ten sice z počát­ku půso­bí spí­še jako kari­ka­tu­ra, mož­ná až výsměch všem rocko­vým hvězdám, nicmé­ně postu­pem času se divák zto­tož­ňu­je s oním dítě­tem, uza­vře­ným v trau­ma­tech minu­los­ti. Jeho sna­ha udě­lat za minu­los­tí jed­nou pro vždy tlus­tou čer­nou čáru je tak i přes absurd­nost jeho pova­hy a cho­vá­ní v cel­ku při­ro­ze­ná. Je tak dal­ším z jed­not­li­vých stříp­ků pozo­ru­hod­nos­ti toho­to sním­ku. Výsledný mix pod­ma­ni­vé hud­by, skvě­lé­ho vizu­á­lu, ori­gi­nál­ní­ho pří­bě­hu a zají­ma­vé­ho herec­ké­ho pro­je­vu, je tak něco, co vám mož­ná v něko­li­ka momen­tech bude při­pa­dat div­ně, ne-li šíle­ně, nicmé­ně na závěr, kdy se dosta­ví onen pří­jem­ný pocit na kon­ci fil­mu zjis­tí­te, že vlast­ně vše fun­go­va­lo tak jak má.  

Tady to musí být je skvě­le nato­če­ným osob­ním dra­ma­tem, kte­ré v sou­čas­né kon­ku­ren­ci půso­bí svě­žím dojmem a to jak po strán­ce vypra­věč­ské, tak po strán­ce řeme­sl­né. Zápletka sice stej­ně jako hlav­ní hrdi­na zavá­ní celou dobu absur­di­tou, kte­rou nesme­te ani v momen­tě kdy běží závě­reč­né titul­ky, nicmé­ně je dost mož­né, že vám to v koneč­ném důsled­ku ani vadit nebu­de. Necelé dvě hodi­ny ute­čou pře­kva­pi­vě rych­le a vy si uži­je­te fil­mo­vý záži­tek, kte­rý zase tro­chu nabou­rá hra­ni­ce kla­sic­ké­ho osob­ní­ho dra­ma­tu.

Hodnocení: 60%