Avengers: Endgame

Největší fil­mo­vá udá­lost posled­ních let je tady. Završení plá­nů Marvelu, kte­ré zača­ly v roce 2008 a záro­veň také rozuz­le­ní pří­bě­hu, kte­rý přes­ně před rokem při­šel do kin v Avengers: Infinity War. Ano, Avengers: Endgame dneš­ním dnem vstu­pu­je do čes­kých a slo­ven­ských kin a s ním také konec jed­né éry. Je nad slun­ce jas­né, že film samot­ný bude udá­lost srov­na­tel­ná snad jen se závě­ry těch nej­vět­ších fil­mo­vých sérií his­to­rie. Jak se ale Marvelu poda­ři­lo uzavřít celé ty roky budo­vá­ní a dospěl celý ten pro­po­je­ný pří­běh na poza­dí do zaslou­že­ně pove­de­né­ho kon­ce?

Captain America (Chris Evans) se sna­ží spo­leč­ně s dal­ší­mi pře­ži­vší­mi Thanosova (Josh Brolin) dras­tic­ké­ho kro­ku vzpa­ma­to­vat z nasta­lé kri­ze, vyvo­la­né zmi­ze­ním polo­vi­ny živých bytos­tí napříč celým vesmí­rem. I když se svět poma­lu sna­ží adap­to­vat na novou rea­li­tu a udě­lat ten pomy­sl­ný krok kupře­du, zby­tek Avengers se s tímhle výsled­kem a svo­jí pro­hrou nehod­lá smí­řit. Bohužel všech­ny jejich poku­sy jakým­ko­liv způ­so­bem zvrá­tit to, co se sta­lo, kon­čí neú­spěš­ně. Když už se však zdá, že je všech­no nadob­ro ztra­ce­no, obje­ví se na obzo­ru nová nadě­je, kte­rá by moh­la pomoct vrá­tit mezi živé všech­ny ty co se před lety roz­pad­li na prach. Bude to ovšem potře­bo­vat aby všich­ni čle­no­vé Avengers táh­li za jeden pro­vaz...

Musím se při­znat, že ten­to­krát jsem se sna­žil veš­ke­ré pro­pa­ga­ci a reklam­ní kam­pa­ni k fil­mu co nej­ví­ce vyhnout. Jednak jsem si nechtěl nechat vyspo­i­lo­vat mini­mál­ně tře­ti­nu fil­mu jako již tra­dič­ně u reklam­ních kam­pa­ní v posled­ních letech a dru­hak jsem chtěl mít tenhle záži­tek co nej­vět­ší a nej­čist­ší. On se pak totiž člo­věk neo­hlí­ží na to, co od fil­mu čeká, co tam musí nebo nemu­sí při­jít a ode­hrát se, a co mu veš­ke­ré ty ana­lý­zy, před­po­vě­di a já nevím co ješ­tě víc, vlast­ně před fil­mem řek­ly. Prostě jsem ten­to­krá­te chtěl mít zase jed­nou ten moment, kdy půjdu do kina a pros­tě si uži­ju film, tako­vý jaký je, a nechám vše na tvůr­cích. Kdy také jin­dy, když už kon­čí jed­na éra fil­mů, kte­rá po dobu jede­nác­ti let for­mo­va­la fil­mo­vý kus mili­o­nů lidí po celém svě­tě.            

Čtvrtí Avengers jsou kaž­do­pád­ně tady a s nimi i závěr pří­bě­hu, kte­rý tahle par­ta roze­hrá­la s Thanosem v Infinity War. Abych odpo­vě­děl na asi nej­pal­či­věj­ší otáz­ku - ano, tvůr­cům se poda­ři­lo rela­tiv­ně s grá­cií vybrus­lit z nasta­lé­ho kon­flik­tu a (jeli­kož by tenhle člá­nek měl být bez spo­i­le­rů) vše­mu tomu dodat rela­tiv­ně sym­pa­tic­kou a dojem­nou „mašlič­ku“ na závěr, kte­rá pošle vel­kou část pub­li­ka k slzám. A to je vlast­ně doce­la správ­ně, pře­ci jen tady doce­la zásad­ní část sou­čas­né pop­kul­tu­ry kon­čí a co bude násle­do­vat se tepr­ve uvi­dí. Ano, Avengers jsou sluš­ným závě­rem pří­bě­hů téhle par­ty a záro­veň jed­nou vel­kou fanouš­kov­skou služ­bou. Pokud se ale dis­ku­ze pře­su­ne na téma jest­li je Avengers: Endgame dob­rý film sám o sobě, je odpo­věď tro­chu slo­ži­těj­ší. 

Endgame totiž obě­tu­je dost vel­kou část pro­sto­ru prá­vě zmí­ně­né služ­bě fanouškům a tak domi­nant­ní část celé­ho pří­bě­hu jsou epi­zod­ní momen­ty, kte­ré pra­cu­jí jako tako­vé sym­bo­lic­ké pukr­le na závěr pro jed­not­li­vé posta­vy / dvo­ji­ce / sku­pin­ky. Ano, neří­kám, že by tyhle momen­ty nefun­go­va­ly, ale ten dojem rozkous­ko­va­nos­ti a nuce­nos­ti pro kaž­dé­ho ze čle­nů mít to svo­je čest­né koleč­ko před­tím, než pad­ne opo­na, je patr­né napříč celý­mi tře­mi hodi­na­mi. Perfektně pad­nou­cí humor a situ­ač­ní kome­die sice v mno­ha ohle­dech dojem ale­spoň tro­chu napra­vu­je (napří­klad napros­to geni­ál­ní call­back Kapitána na něko­lik let sta­rou afé­ru z komik­so­vé před­lo­hy pat­ří mezi jeden z nej­lep­ších momen­tů MCU), ne vždy je ovšem na mís­tě. Kupříkladu Thorova (Chris Hemsworth) lin­ka je vtip­ná, její cha­rak­te­ris­tic­ký prvek se ovšem doce­la rych­le okou­ká a na plo­še tří hodin tak v někte­rých chví­lích půso­bí jako opa­ko­vá­ní toho samé­ho vti­pu pořád a pořád doko­la. Ano prv­ních 233 pří­pa­dů vyvo­la­lo úsměv, 234. už tolik ne.

     

Pokud ale ve fil­mu ose­ká­te prá­vě tenhle humor a vět­ši­nu fanouš­kov­ské služ­by (jen pro­to aby to tam pros­tě bylo), samot­né jádro fil­mu toli­ko zase nena­bíd­ne. Příběh fil­mu je totiž ohlo­da­ný na mini­mum, prá­vě pro­to aby dal pro­stor pro jed­not­li­vé epi­zod­ní kous­ky, tím ovšem trpí film jako celek. Místo jako jed­na epic­ká bit­ka ve kte­ré se stup­ňu­jí emo­ce a při­klá­dá se pod kot­lem co deset minut, se vlast­ně posta­vy prv­ně hodi­nu a půl plá­ca­jí na mís­tě, aby si dali pak něko­lik kole­ček kaž­dý (ano ces­to­vá­ní časem je fajn a návrat do důle­ži­tých momen­tů his­to­rie MCU je sym­pa­tic­ký, ovšem kaž­dou minu­tou to půso­bí pořád spí­še jako samo­ú­čel­ná fan ser­vi­ce než coko­liv jiné­ho) a máte více jak dvě tře­ti­ny fil­mu za sebou. 

Ano, pak to při­jde. Ať už totiž mám vůči fil­mu výhrad kolik chci, závě­reč­ná nece­lá hodin­ka, kde vyzvou Avengers Thanose na férov­ku, je napros­to slov­ní­ko­vým pří­kla­dem slo­va Epic. Není to ovšem myš­le­no jen měřít­kem (i když i v tomhle pří­pa­dě by se to tak dalo brát), ale také samot­nou myš­len­kou toho, že všich­ni kdo se toho­to momen­tu doži­li se posta­ví jed­nou pro­vždy tomu fia­lo­vé­mu budižkni­če­mo­vi, co jim hatil plá­ny posled­ní roky. A je to hod­ně hod­ně fajn. Velká a výbuš­ná řež ve kte­ré vynik­nou jak jed­not­li­vé posta­vy tak ona vel­ko­le­pá bit­ka. Vizuálně parád­ní a hned s něko­li­ka nápa­dy, kte­ré to pozve­dá­va­jí ješ­tě o úro­veň výš opro­ti posled­ně. Jedinou výt­kou snad je fakt, že by člo­věk od tako­vé­to kul­mi­na­ce fil­mů čekal pře­ci jen tro­chu vět­ší divo­či­nu co se týče násled­ků toho­to osu­do­vé­ho sou­bo­je (kdy také jin­dy že).  

Na závěr bych tak ješ­tě zmí­nil fakt, že by fil­mu roz­hod­ně pro­spěl zásah stři­ha­če. To co se totiž do kin dosta­lo je dojmem spí­še jako roz­ší­ře­ná ver­ze pro fanouš­ky, než sestřih pro kina - spous­ta zby­teč­ně nata­ho­va­ných nebo vylo­že­ně zby­teč­ných momen­tů a na dru­hé stra­ně zase jiné, kte­ré by si zaslou­ži­ly tro­chu lépe a déle roze­brat, než jen tak zkrat­ko­vi­tě, jak tomu bylo zde. Mohl bych se tu také roze­psat o pro­blé­mu Captain Marvel a jed­nom momen­tu kte­rý pro mě kom­plet­ně roz­bí­jí celou hlav­ní myš­len­ku fil­mu (pojď­me jed­nou napo­sle­dy táh­nout za jeden pro­vaz). Ale jak řek­la jed­na uzná­va­ná a oce­ňo­va­ná hereč­ka - nemám prá­vo na tohle téma vyslo­vo­vat svůj názor, pro­to­že jsem hete­ro­se­xu­ál­ní muž běloch na pokra­ji tři­cít­ky, tzn. ta nej­vět­ší špí­na co v tuhle dobu jde (a hlav­ně ješ­tě píšu o fil­mu, což je vůbec nej­hor­ší). 

Jak tedy zhod­no­tit Avengers: Endgame? Je to doce­la těž­ké. Na jed­nu stra­nu je to jed­na vel­ká fanouš­kov­ská služ­ba kte­rá má záro­veň spous­tu humo­ru, tak­že ten, kdo od toho neče­ká film, ale jen uza­vře­ní vše­ho co jen jde, spo­ko­je­ný bude. Ale záro­veň si nemys­lím, že jen pro­to, že jsem na něko­li­ka mís­tech udě­lal „ha ha“ v kině a pak si tucet­krát při­pa­dal jako Captain America, že jsem pocho­pil tu naráž­ku, bych měl film glo­ri­fi­ko­vat do nebes nad všech­ny ty nej­lep­ší fil­my his­to­rie. Avengers: Endgame je fajn kou­sek do sbír­ky, kte­rý potě­ší jak skal­ní fanouš­ky, tak ty, co jedou mar­ve­lov­ky jen ze setr­vač­nos­ti. Geniální film to ale roz­hod­ně není. Jako samo­stat­ný film tenhle kus pros­tě moc nefun­gu­je, napě­tí téměř nebu­du­je a nad rámec humo­ru a epi­zod­ních kusů kde se slou­čí někte­ré posta­vy, toho vlast­ně pří­liš nena­bíd­ne - ano jed­nu zatra­ce­ně epic­kou bit­ku na závěr, to je ale na tři hodi­ny pros­tě málo. Zvláště když vez­mu v potaz fakt, že téměř vše, s čím film pra­cu­je, už jsme vidě­li v před­cho­zích mar­ve­lov­kách jinak a lépe (vyjma zmí­ně­né bit­ky na závěr).      

Jednoduše řeče­no, Marvel sice ani ten­to­krát vylo­že­ně nezkla­mal, Avengers: Endgame jsou ovšem fil­mo­vou udá­los­tí spí­še ze své důle­ži­tos­ti pro MCU a jako kul­mi­na­ce x let pří­prav, než jako zásad­ní film sám o sobě. Zvláště pokud pak film posta­ví­te do pří­mé­ho kon­tras­tu s jiný­mi závě­ry podob­ně úspěš­ných sérií. Fanoušci budou ale i tak nad­mí­ru spo­ko­je­ni, běž­ní divá­ci budou mít u čeho chrou­pat pop­corn a za dva měsí­ce dojde do kin dal­ší Spider-Man a kolo­toč se roz­je­de poma­lu ale jis­tě zno­vu. Co na tom, že si tihle hrdi­no­vé zaslou­ži­li mož­ná pře­ci jen něco tro­chu více pro­pra­co­va­něj­ší­ho, ori­gi­nál­něj­ší­ho a nápa­di­těj­ší­ho než jen stro­jo­vé zakrouž­ko­vá­ní všech důle­ži­tých oké­nek a tro­chu toho „ha ha“ navrch. 

Filmová udá­lost posled­ních let, kul­mi­na­ce x let vel­ko­le­pých plá­nů a pro­po­je­ných pří­bě­hů... a výsled­kem je v pod­sta­tě jen humo­rem pro­lo­že­ná fanouš­kov­ská služ­ba bez vět­ší­ho zápa­lu? Ano, Avengers: Endgame mají pár geni­ál­ních momen­tů (výtah), pár slab­ších (pro­ta­ho­vá­ní jed­no­ho „vtip­né­ho“ moti­vu) a jed­nu napros­to epic­kou bit­ku, kte­rá potě­ší snad kaž­dé­ho. Jako film ale tahle závě­reč­ná teč­ka za Thanosem pros­tě moc nefun­gu­je mož­ná pro­to, že téměř vše s čím ope­ru­je, udě­lal Marvel už dří­ve a lépe. Ale co, důle­ži­té je, že jsme se zasmá­li, pocho­pi­li něja­kou tu naráž­ku a tak proč řešit to, že je film ve výsled­ku jen dvou­ho­di­no­vá epi­zod­ní zále­ži­tost, kte­rá v hro­ma­dě nena­bíd­ne pří­liš napě­tí, nápa­di­tos­ti nebo nos­né­ho pří­bě­hu. Hlavně že máme všech­ny kolon­ky zaškrt­nu­té a kolo­toč se může roz­jet zno­vu.      

Podívejte se na hodnocení Avengers: Endgame na Kinoboxu.

https://www.csfd.cz/film/393332-avengers-endgame/

https://www.imdb.com/title/tt4154796/