ROZHOVOR S REŽISÉREM TOMÁŠEM KUDRNOU

(zatím nehodnoceno)

Loading...

S myš­len­kou nato­če­ní fil­mu o prv­ní pří­mé vol­bě pre­zi­den­ta při­šli zku­še­ní pro­du­cen­ti z Negativu Kateřina Černá a Pavel Strnad, kte­ří vás oslo­vi­li k jeho režii. Proč si mys­lí­te, že oslo­vi­li na ten­to vel­ký pro­jekt zrov­na vás?

Asi pro­to, že se zná­me z před­cho­zí spo­lu­prá­ce a že jsme si pros­tě sed­li. Spojuje nás i zájem o poli­ti­ku a veřej­né dění, tak­že si dob­ře rozu­mí­me. A víme, že se na sebe může­me spo­leh­nout. Ověřili jsme si to před něko­li­ka lety na doku­men­tár­ním fil­mu Po dlou­hé noci den, kte­rý vzni­kal v kopro­duk­ci Negativu s němec­kou tele­vi­zí RBB a Českou tele­vi­zí. Byl to sní­mek o třech ženách, kte­ré jako dív­ky byly za vál­ky nuce­ně nasa­ze­né v němec­kých zbro­jař­ských továr­nách. Navíc pro­du­cen­ti z Negativu dob­ře zna­jí i moje před­cho­zí fil­my, na spo­lu­prá­ci na tom­to fil­mu jsme se tak domlu­vi­li vel­mi rych­le.

Jakým způ­so­bem se vyví­je­la struk­tu­ra fil­mu během natá­če­ní? Lišil se nějak význam­ně prů­běh natá­če­ní od toho, co jste si s pro­du­cen­ty vytý­či­li?

Struktura se ani tolik nemě­ni­la, spí­še se upřes­ňo­val styl. Zpočátku jsme si mys­le­li, že bude­me líče­ní udá­los­tí pro­klá­dat postře­hy a úva­ha­mi růz­ných poli­to­lo­gů, komen­tá­to­rů, novi­ná­řů nebo odbor­ní­ků na ústav­ní prá­vo, ale nako­nec se po něko­li­ka natá­če­cích dnech uká­za­lo, že to, co natá­čí­me během kam­pa­ně v blíz­kos­ti kan­di­dá­tů, je nato­lik atrak­tiv­ní a dra­ma­tic­ké, že by fil­mu padal řemen, kdy­bychom jeho tah roz­bí­je­li sta­tic­ký­mi roz­ho­vo­ry. Ale nechtě­li jsme na ty názo­ry „zven­čí“ úpl­ně rezig­no­vat, a tak jsme je natá­če­li ve chví­li, kdy se odbor­ní­ci při­ro­ze­ně baví mezi sebou. Jako napří­klad Karel Hvížďala s Jaquesem Rupnikem, kte­ří si poví­da­li o vol­bě pre­zi­den­ta na osla­vách naro­ze­nin Karla Schwarzenberga.

S natá­če­ním jste zača­li už v létě 2012, teh­dy ozná­mi­lo kan­di­da­tu­ru více lidí jako napří­klad Karel Randák nebo Ladislav Jakl. Točili jste i s těmi­to lid­mi, jaký budou mít ve fil­mu pro­stor?

Ano, toči­li jsme i s Karlem Randákem a Ladislavem Jaklem. Ale jejich role ve fil­mu bude nako­nec jen vel­mi okra­jo­vá, stej­ně jako byla okra­jo­vá i jejich kan­di­da­tu­ra.

V jakém týmu jste natá­če­li? Nebylo tře­ba být někdy na více mís­tech najed­nou? Měli jste více štá­bů?

Zpočátku jsme si mys­le­li, že to bude nut­né a že budou muset být neu­stá­le při­pra­ve­né dva štá­by, kte­ré budou zazna­me­ná­vat para­lel­ní děje. Nakonec se ale uká­za­lo, že zase tolik akcí se nedě­je a že jeden štáb stih­ne zazna­me­nat to pod­stat­né. V prů­bě­hu natá­če­ní vlast­ně vznik­ly jenom dvě situ­a­ce, kdy jsme nasa­di­li více štá­bů. Byl to den, kdy kan­di­dá­ti oče­ká­va­li se svý­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky výsled­ky prv­ní­ho kola. Tehdy jsme nasa­di­li pět štá­bů – k Fischerovi, Zemanovi, Schwarzenbergovi, Dienstbierovi a Franzovi. A totéž v pří­pa­dě oče­ká­vá­ní výsled­ků dru­hé­ho kola, kdy jsme ovšem potře­bo­va­li už jenom štá­by dva.

A v jakém žán­ru bude nako­nec film o his­to­ric­ky prv­ní pří­mé vol­bě pre­zi­den­ta? 

On se nám žánr fil­mu v prů­bě­hu pro­mě­ňu­je. Na začát­ku je to pře­kva­pi­vě vtip­ný kou­sek a to díky bizar­ním výje­vům, kte­ré jsme v prů­bě­hu kam­pa­ně zachy­ti­li.

Třeba tako­vé „Zábavné talkshow Tomio Okamury“ve Vrbně pod Pradědem s pís­nič­ka­mi Vítězslava Vávry asi poba­ví kaž­dé­ho. No a postup­ně se nám ten film dra­ma­ti­zu­je, komic­kých výje­vů ubý­vá a stá­vá se z toho spo­le­čen­ské dra­ma. Konec je vari­a­bil­ní – buď je to hap­py end nebo tragé­die, pod­le toho, kdo se na něj dívá.

V prů­bě­hu natá­če­ní jste se muse­li setká­vat i s nej­růz­něj­ší­mi osob­nost­mi a celebri­ta­mi, kte­ré pod­po­ro­va­ly jed­not­li­vé kan­di­dá­ty. Koho z těch­to lidí ve vašem fil­mu uvi­dí­me? Uvidíme napří­klad Helenu Vondráčkovou, Daniela Hůlku, Filipa Renče, Marka Vašuta, Jana Přeučila, už zmí­ně­né­ho Vítězslava Vávru, Lubomíra Brabce, Felixe Slováčka a samo­zřej­mě Jiřinu Bohdalovou.

Odmítal někte­rý z kan­di­dá­tů natá­če­ní s vámi nebo byli všich­ni vstříc­ní?

Byli k nám vstříc­ní, pro­to­že všich­ni potře­bo­va­li něja­kou for­mu pro­pa­ga­ce. Proto když vidě­li kame­ru, nebrá­ni­li se. Samozřejmě do jis­té míry. Každý kan­di­dát má zku­še­nos­ti s lid­mi ze zpra­vo­daj­ství a tak oče­ká­va­li, že my se bude­me také cho­vat jako lidé ze zpráv. Mysleli, že nato­čí­me dvě tři odpo­vě­di, pak něko­lik ilu­stra­tiv­ních zábě­rů a odje­de­me do redak­ce. Museli jsme jim lec­kdy něko­li­krát vysvět­lo­vat, že takhle my nepra­cu­je­me, že dělá­me časosběr­ný doku­ment.

Byly momen­ty, mís­ta, kam vás voleb­ní štá­by nepouš­tě­li?

Samozřejmě, že ano. Přeci jenom jsme pro ně byli zástup­ci médií, před kte­rý­mi si ta nej­vět­ší tajem­ství stře­ži­li. Máme nato­če­né pora­dy vět­ši­ny týmů, ale nemoh­li jsme točit ty pora­dy, kde se pro­bí­ra­ly taj­né voleb­ní stra­te­gie.

Kdo z kan­di­dá­tů byl v tom­to ohle­du nej­o­te­vře­něj­ší?

Jiří Dienstbier a Karel Schwarzenberg. Dienstbier byl pře­de­vším ote­vře­ný tím, co říkal. Otevřeně pojme­no­vá­val, co se mu nelí­bí na ostat­ních kan­di­dá­tech a kdo napří­klad sto­jí pod­le jeho názo­ru v poza­dí kam­pa­ně Miloše Zemana. Schwarzenberg a jeho tým zase byli ote­vře­ní v tom smys­lu, že nám dovo­li­li natá­čet i někte­ré stra­te­gic­ké pora­dy nebo nao­pak vel­mi uvol­ně­né oka­mži­ky, ve kte­rých se nepra­co­va­lo, ale spí­še rela­xo­va­lo.

Sledovanými se v prů­bě­hu kam­pa­ně sta­ly i deba­ty. Měli jste mož­nost točit pří­pra­vu jed­not­li­vých kan­di­dá­tů?

Ano, toči­li jsme tako­vých pří­prav něko­lik. Například u Jana Fischera. Lidé z týmu vět­ši­nou nej­pr­ve svým kan­di­dá­tům popsa­li pod­mín­ky a pra­vi­dla deba­ty, na kte­rou se při­pra­vo­va­li a pak si říka­li, jaké otáz­ky mohou pad­nout a co by se na to asi dalo odpo­vě­dět.

Kdo z kan­di­dá­tů vás pří­jem­ně pře­kva­pil a čím? A šoko­val vás někdo v prů­bě­hu natá­če­ní?

Mě osob­ně jako voli­če pře­kva­pi­la Zuzana Roithová. Rozhledem, moud­ros­tí, schop­nos­tí for­mu­lo­vat zají­ma­vé postře­hy a sta­teč­nos­tí. Naopak jis­tým zkla­má­ním pro mě bylo půso­be­ní Vladimíra Franze. Jeho ini­ci­a­ti­va si ho vybra­la jako občan­ské­ho kan­di­dá­ta, kte­rý měl být pra­vým opa­kem stra­nic­kých kan­di­dá­tů a kte­rý měl být repre­zen­tan­tem úpl­ně jiné­ho poje­tí poli­ti­ky, než jak ji repre­zen­to­val napří­klad Miloš Zeman. A Franz nako­nec ozná­mil, že bude volit prá­vě Zemana.

Přistupovali k vám celou dobu kan­di­dá­ti a týmy stej­ně, nebo se se zost­řo­vá­ním kam­pa­ně někdy zost­řo­va­ly i vzta­hy mezi vámi?

Před dru­hým kolem vol­by bylo už vel­mi slo­ži­té dostat se do blíz­kos­ti pana Zemana.Naproti tomu štáb Karla Schwanzerberga nás nechal před dru­hým kolem pro­ni­kat do záku­li­sí více než před prv­ním kolem.

Film jste v počát­ku při­rov­ná­va­li k doku­men­tu Občan Havel. Mají tyto fil­my nako­nec něco spo­leč­né­ho a co?

Nepochybně mají. Mají podob­nou meto­du. Je to meto­da čis­té observa­ce, pozo­ro­vá­ní. Štáb s kame­rou je pou­hým svěd­kem udá­los­tí a při­ro­ze­ných situ­a­cí. Nijak do nich neza­sa­hu­je, nein­ter­ve­nu­je, neo­vliv­ňu­je to, co se před kame­rou ode­hrá­vá a nekla­de otáz­ky. Klíčem k dob­ré scé­ně a tím i k dob­ré­mu fil­mu je to, jest­li se dosta­ne­me k těm nej­za­jí­ma­věj­ším scé­nám. Jde tedy o pří­stup ke kan­di­dá­tům, k jejich týmům a jde o důvě­ru, kte­rou k nám mají nebo nema­jí. Kde se tu důvě­ru poda­ři­lo vybu­do­vat, tam odtud taky máme nej­sil­něj­ší momen­ty.

V jakém oka­mži­ku jste ukon­či­li natá­če­ní? Nechá vás nový pre­zi­dent nakouk­nout ješ­tě do záku­li­sí inau­gu­ra­ce? 

Ve střiž­ně jsme zjis­ti­li, že nám jako konec vysta­čí oka­mžik po vyhlá­še­ní výsled­ků vol­by. Cokoli navíc už by bylo jen opa­ko­vá­ním téže emo­ce.

Při zpra­co­vá­vá­ní téma­tu pre­zi­dent­ských voleb a obzvláš­tě ve vyhro­ce­ném dru­hém kole vol­by s tak sil­ný­mi pro­ti­kan­di­dá­ty se člo­věk jen těž­ko ubrá­ní nezá­vis­lé­mu pohle­du. Jak se to daři­lo vám? Museli jste někdy bojo­vat s tím, abys­te něko­mu z kan­di­dá­tů nechtě­ně „nena­dr­žo­va­li“ a nao­pak?

Nikomu jsme nena­dr­žo­va­li a ani jsme niko­ho nepo­tá­pě­li. Ona to totiž naše meto­da prá­ce ani moc neu­mož­ňo­va­la. Vždycky jsme se sna­ži­li být u něja­ké situ­a­ce a tu věr­ně zazna­me­nat bez ohle­du na to, jest­li se nám ten kan­di­dát líbí nebo ne. Věřím tomu, že kaž­dá situ­a­ce, kte­rou máme ve fil­mu, nese o svých pro­ta­go­nis­tech sil­nou a jas­nou výpo­věď, ke kte­ré by bylo zby­teč­né coko­li při­dá­vat. Ať už pří­mo při natá­če­ní tře­ba něja­kou kon­fron­tač­ní otáz­kou, nebo pak ve střiž­ně něja­kým návod­ným stři­hem. 

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře