ROZHOVOR S TIMO VUORENSOLOU

Očekával jste takový ohromný úspěch Star Wrecku? Dodalo Vám to jistotu vytvořit celovečerní film?

Původně byl Star Wreck malý film, který jsme chtěli natočit pro naše kamarády, ale když jsme ho zdarma umístili na internet, stalo se to mezinárodním hitem. Star Wreck se stal velkým tématem a začal se šířit jako požár – a já neměl sebemenší představu, že by to takto mohlo dopadnout. Ale síla internetu je úžasná. Na základě pozitivních ohlasů na Star Wreck jsme si řekli, že bychom příště mohli zkusit něco většího.

Co vás přimělo natočit film s tímto tématem, s tímto příběhem? Co jste tím chtěl dosáhnout? Měl jste odkazy na nějaké filmy, které jste chtěl použít?

Celý nápad na Iron Sky nám přinesl Jarmo Puskala, který se také podílel na tvorbě scénáře pro Star Wreck. Napoprvé to byl jen malý hloupý vtip, na který jsme přišli v sauně, ale začalo se to rozrůstat a bylo to čím dál tím ambicióznější. Myslím, že síla s vytvořením filmu o Nacistech z Měsíce je takové vizuální hřiště, které každého přiměje přemýšlet „jak to bude vypadat?“ A to je dobrý základ pro film. Pak jsme vytvořili „killer story“ kolem vizuálního obrazu a voilá, máme skvělý film! Reference byly ohromné, počínaje Vetřelcem doplněno o Sky Captain a The World of Tomorrow, Delikatesy a Město ztracených dětí, a vše zpět ke Star Wars.

Jak jste postupoval při tvorbě filmu?

Tvorba tohoto filmu byla nejtěžší částí celého procesu, protože jsme měli ohromnou práci udržet všechny nitky pospolu a ústřední příběh v ohnisku zájmu. Spolupracovali jsem se skvělými scénáristy, jako jsou Johanna Sinisalo, která vytvořila příběh, a Michael Kalesniko, se kterým jsme společně napsali scénář.

Měl jste vůbec strach, že byste mohl překročit určitou linii, že byste byl politicky nekorektní?

Iron Sky tančí na přesné hranici s politickou nekorektností, ale zjistil jsem, že nejlepší způsob, jak natočit film, je udržet svou mysl čistou v tom, co děláte, a nebát se, protože to je způsob, jakým vytvoříte film příliš jemným, ale také dosáhnete toho, že někoho naštvete.

Věděl jste od začátku, že chcete spolupracovat s německou produkční společností a německými herci?

Ano, to bylo zřejmé, dát předmětu smysl. Od samého začátku jsem chtěl německé herce.

Prosím, řekněte nám o postavách a hercích, kteří je hrají?

Hlavní příběh se zaměřuje na Renatu Richter, sexy holku – typ průzkumnice a učitelky, která žije na nacistické základně na Měsíci. Hraje ji Julie Dietze, Renate je nádherná a skutečně zábavná postava, která překoná během příběhu ohromný kus cesty. Götz Otto hraje jejího budoucího manžela, typ árijského nadčlověka, Nacistu Klause Adlera, který se chce stát dalším Führerem. Oba dva se vydávají na cestu na zemi, výlet, který je oba změní – Klaus se stává ještě více zatrpklým, nenávistným a destruktivním než byl před tím, zatímco Renate pochopí, že celý život byla krmená propagandou a na Zemi se jí poprvé otevřou oči. Spouštěcím činitelem toho všeho je James Washington, americký kosmonaut, kterého hraje Christopher Kirby, muže, který spadnul dolů na Měsíc a do kterého se Renate zamiluje.

Spolupráce s hlavními herci byla intenzivní. Všichni jsme ty postavy brali skutečně vážně – ačkoliv příběh lemují komediální postavy, které jsme shledali mnohem vtipnějšími a stejně tak mnohem vhodnějšími, když všechno hráli herci s vážnými tvářemi. Hodně jsme s tímto triem pracovali, abychom měli tóny, rytmy a styly každé postavy odlišné a unikátní a myslím, že se nám to podařilo.

Bylo to poprvé, kdy jste spolupracoval s mezinárodním hereckým týmem. Líbila se Vám tato práce s herci? Co jste se při tom naučil?

Moc rád jsem s herci pracoval, nebyl tam nikdo, koho bych vyměnil, a nebyla tam postava, kterou bych neměl rád. Práce s vysoce profesionálními herci je pro mne neuvěřitelná zkušenost, protože jsem poprvé zjistil, že neexistují hranice v tom, co může dobrý herec dokázat, když jste s ním schopen komunikovat.

Komunikace byla také občas velkou výzvou. Plac, to byla změť jazyků – finština, němčina a velká škála anglických akcentů – a občas se informace ztratí v překladu. Toto vše způsobilo určitá nedorozumění, která občas přinesla napětí, ale nakonec jsme všichni přežili.

Nejdůležitější lekcí pro mne bylo naučit se říkat „prosím“ – finština nemá slovo pro „prosím“, což je důvod, proč často zapomínáme, že takové slovo existuje a díky tomu si řada lidí myslí, že my Fini nejsme zdvořilí, i když nejsme přímo hrubí. Götz mi dal na toto téma dobrou lekci a nyní to vím, doufám, lépe.

Jaká byla při přípravě filmu největší výzva?

Rozhodně scénář. Měli jsme hodně situací, kde jsme mohli jít různými směry a mohli jsme vyprávět všechny možné příběhy. Nejtěžší věcí bylo zabít tyto touhy jednotlivých linií příběhů, do kterých jsme se zamilovali, abychom udrželi pozornost na hlavní příběh a postavy. To vneslo do přípravného procesu velké drama, ale nakonec jsme byli schopni vytvořit scénář, na který jsme skutečně hrdí. Naprosto si za ním stojíme.

Nastal někdy bod, kdy jste měl dojem, že ten film nedokončíte?

Po celou dobu až do poslední chvíle výroby se film pohyboval na pokraji okamžité destrukce, protože – svojí podstatou – nebylo možné ten film natočit. Neustále jsme strádali pod nedostatkem všech druhů zdrojů, aby se film uskutečnil, ale myslím, že všechen ten boj nám jen dodával energii jít dál.

Jak jste pracoval na designu? Zejména měsíční základna ve tvaru svastiky a Götterdämmerung jsou obdivuhodné.

Náš art director Jussi Lehtiniemi byl velkým přínosem pro výrobu filmu. Načrtnul základní koncepty všech interiérů a exteriérů, stejně jako vesmírné lodě nacistického režimu na Měsíci, a jeho hlavní myšlenkou „Jönssi“. Je to finsky znějící slovo, které ve skutečnosti nic neznamená, ale když se řekne tím správným způsobem, úžas z něho perfektně vyjadřuje, o čem design Iron Sky je: je to o koulích. Obrovské struktury, nadměrné až komicky drsné, monochromatické a silné scény.

Jak se Vám podařilo získat ke spolupráci skupinu Laibach?

Původně to byla jedna z mých základních myšlenek, získat Laibach pro vytvoření hudby. Snažil jsem se s nimi spojit již na jejich koncertu v Tampere s taškou plnou lahůdek Iron Sky a Star Wreck, ale ani mě nepustili do zákulisí. Nebo přinejmenším jejich ochranka ne. Znáte to, další praštěný nápad o Měsíčních Nacistech. Ale přítel jednoho našeho producenta dostal přímý kontakt na Laibach – sdíleli s nimi stejnou budovu  pro kanceláře a zkoušky – a to byla chvíle, kdy se začal koloběh odvíjet. Slyšeli o filmu a řekli, že je to naprosto přesně jejich žánr. Poté byla práce s Laibach naprosto  skvělá: jednou věcí si u nich můžete být naprosto jistí – nikdy se nespojí s tou nejvíce zřejmou myšlenkou, kvalita je vždy na vrcholu všeho.

Jste spokojený s výsledkem? Je Iron Sky takový film, jaký jste si předsevzal natočit?

Nebylo by vtipné, kdybych řekl, že ne? Kdybych řekl, že Iron Sky je brak, který už nikdy nechci vidět? No, naštěstí toto není ten případ. Iron Sky je mnohem lepší, než jsem kdy snil a myslím, že je to podstata dobré filmové produkce – nikdy ji netvoří jeden člověk, ale perfektní kombinace úžasných umělců, kteří se podílí o své nápady. Režisér je semkne k sobě a výsledek je – když úspěšný – více než souhrn jejich částí.

Jakou reakci od diváků byste si přál?

Doufám, že se budou diváci smát, zatímco si budou říkat „můžu se tomuto vůbec smát“, a budou opouštět kino s pocitem, že získali více, než očekávali, a musí si skutečně sednout a přemýšlet o poselství filmu. Doufám, že to zažehne diskuze.

---