Jenom chci bejt-rozhovory s lidmi na hraně života

a101c0n0015078 jenom chci 2d

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Chcete si pře­číst zají­ma­vé osu­dy lidí, se kte­rý­mi si život jen tak nemaz­lil? Zajímá vás pro­ble­ma­ti­ka lidí žijí­cích na hra­ně živo­ta? Reportérka a doku­men­ta­rist­ka Lea Surovcová naslou­chá lidem-celkem 10 příběhů-životních osu­dů, kte­ré dáva­jí dohro­ma­dy mozai­ku živo­ta. Je v nich lás­ka, bolest, hrdost, hrdost, nad­še­ní, lítost, obrov­ská bojov­nost, ale i pocit zma­ru či selhá­ní. Osobnosti, kte­ré se se svým pří­bě­hem podě­li­li jsou: Veronika Blahuta, Adam Choma, Daniela Dubovcová, Lubomír Šerl, Zorka Šťastná, Kary ali­as Ondřej Háša, Anna Beránková, Daniel Uporský, Marie Bárthová a Felix Slováček ml. 

Empatická kni­ha roz­ho­vo­rů s lid­mi na hra­ně živo­ta. Intenzivní zrca­dlo život­ních hod­not. Příběh dese­ti lidí, kte­ří měli odva­hu se podě­lit o svůj život­ní pří­běh. Autorka vyu­ži­la svých novi­nář­ských zku­še­nos­tí a nebá­la se na někte­ré otáz­ky zeptat naro­vi­nu, ale s vel­kou poko­rou a noble­sou, aniž by něko­ho ura­zi­la. Díky této kni­ze může­te vzít svůj život do vlast­ních rukou, začít žít oka­mži­kem, nepro­mar­nit svou šan­ci a změ­nit pohled na svůj život, pro­to­že nikdy neví­me, kdy se podob­ná situ­a­ce může týkat zrov­na nás. Silné osob­nos­ti s jis­krou v očích, chu­tí žít, zde v kni­ze urči­tě najde­te. Najdete zde pří­běhy lidí s nádo­ro­vým one­moc­ně­ním, s amy­o­t­ro­fic­kou late­rál­ní skleró­zou, či sva­lo­vou atro­fií. Jedná se o nevy­lé­či­tel­ná one­moc­ně­ní a autor­ka for­mou roz­ho­vo­rů s daný­mi posti­že­ný­mi lid­mi, ale i rodin­ný­mi pří­sluš­ní­ky, popi­su­je jejich závěr živo­ta.

V kni­ze se vysky­tu­jí pří­běhy lidí od 23 do 98 let. V dneš­ní době je mno­ho nega­cí, smut­ku, ale i utr­pe­ní a říkám si, zda chce­me toto oprav­du číst? I přes­to všech­no jsem se do čte­ní kni­hy pus­ti­la a děku­ji nakla­da­tel­ství Cpress za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku. Stránku po strán­ce jsem pro­ží­va­la osu­dy dru­hých a díky tomu jsem si uvě­do­mi­la, že žiji báječ­ný život a nemám si na co stě­žo­vat. Podobné žán­ry tak nějak posled­ní dobou vyhle­dá­vám a baví mě číst růz­né pří­běhy lidí. I když tyto neby­ly s dob­rým kon­cem, i přes­to si mys­lím, že mě vel­mi obo­ha­ti­ly.

Kniha Jenom chci bejt ve mně bude vel­mi dlou­ho dozní­vat. Opravdu sil­né pří­běhy, po kte­rých si uvě­do­mí­te to, že je nesmír­ně důle­ži­té si uží­vat život plný­mi douš­ky, pro­to­že nikdy neví­te, kdy se prá­vě vy může­te ocit­nout ve stej­né situ­a­ci. Závažná nemoc s ní spo­je­na závaž­ná dia­gnó­za, kte­rou usly­ší­te z úst léka­ře se může týkat prá­vě vás.

Ukázka z kni­hy:

Psát před­mlu­vu k této k této kni­ze byl pro mne doce­la oří­šek. Je totiž nato­lik dob­rá, že je mi hlou­pě zdr­žo­vat čte­ná­ře od toho, co je oprav­du důle­ži­té, a totiž od její­ho hlav­ní­ho obsa­hu. Vážně se mi chce říct, ať čte­ní před­mlu­vy klid­ně pře­sko­čí­te jde­te na to. Čeká na vás str­hu­jí­cí čte­ní a pozvá­ní do tak inten­ziv­ní­ho zrca­dla život­ních hod­not, že vám celá kni­ha urči­tě neza­be­re moc času.

V kni­ze najde­te pří­běhy dese­ti lidí, kte­ří měli odva­hu se s autor­kou podě­lit o své pro­ží­vá­ní situ­a­cí, jichž se vět­ši­na z nás extrém­ně obá­vá. Konfrontace s váž­nou nemo­cí, smrt, ztrá­ta blíz­ké­ho člo­vě­ka. Témata, o kte­rých někte­ří lidé radě­ji ani nemlu­ví, aby je z pověr­či­vos­ti nepři­vo­la­li. Lea Surovcová ten­to strach nemá, což ved­le kni­hy doka­zu­je i svou boha­tou novi­nář­skou pra­xi, kde těž­kým téma­tům čelí řadu let a já jsem jí za to (jis­tě s mno­hý­mi z vás) vděč­ný.

V pali­a­tiv­ní péče nevzác­ně zaží­vá­me situ­a­ce, kdy na smrt nemoc­ný člo­věk reka­pi­tu­lu­je svůj život, něče­ho litu­je, za jiné věci děku­je. Osobně si ten­to stav mys­li, když někdo doká­že roz­li­šo­vat důle­ži­té a méně důle­ži­té, trou­fám nazvat mod­ros­tí. Tento moment uvě­do­mě­ní život­ních pri­o­rit je pod­le mého sou­du jed­na z věcí, proč lidé zůstá­va­jí v pali­a­tiv­ní péči  dlou­ho­do­bě pracovat-skrze setká­vá­ní s moud­ros­tí paci­en­tů máme pra­vi­del­ně vymě­řen, pro­žít oprav­du co nej­lé­pe. Osobně si všech kole­gyň a kole­gů, kte­ří pra­cu­jí v hospi­cích a pali­a­tiv­ních týmech, vel­mi vážím a mno­ho z nich je pro mne stej­nou inspi­ra­cí a v povzbu­ze­ním jako hrdi­no­vé této kni­hy. Přes jejich úžas­né zna­los­ti a doved­nos­ti však pali­a­tiv­ní komu­ni­ta dlou­ho­do­bě zápa­sí s jed­ním úkolem-jak své zku­še­nos­ti, a hlav­ně onu zmi­ňo­va­nou moud­rost paci­en­tů pře­dat ostat­ním,

Několik slov o autor­ce:

Lea Surovcová

Absolvovala peda­go­gic­kou fakul­tu Masarykovy uni­ver­zi­ty v Brně, obor ČJ – VV/Vizuální tvor­ba. Začínala v komerč­ním médiu na TV Nova. Než zakot­vi­la jako redak­tor­ka domá­cí­ho zpra­vo­daj­ství, byla regi­o­nál­ní zpra­vo­daj­kou ČT Brno. Moderovala Dobré ráno, Před půl­no­cí a cyk­lus Případ pro ombud­sman­ku. Ve své novi­nář­ské prá­ci se zamě­řu­je na lidi s těž­kým osu­dem. Ať už se jed­ná o váž­ně nemoc­né, rodi­če samo­ži­vi­te­le, seni­o­ry v tíži­vých situ­a­cích, lidi bez domo­va nebo ovdo­vě­lé rodi­ny. Často prá­vě její repor­tá­že vyvo­lá­va­jí kon­krét­ní pomoc. Zároveň lidem v těž­kých situ­a­cích pomá­há i ve vol­ném čase. Opakovaně napří­klad uspo­řá­da­la sbír­ku škol­ních pomů­cek nebo dět­ských kní­žek pro rodi­ny v nou­zi.  Jako prv­ní upo­zor­ni­la před lety na pro­ble­ma­ti­ku rodin, kte­ré nema­jí pení­ze na škol­ní obě­dy svých dětí, což ved­lo k sys­té­mo­vé změ­ně. Za svou prá­ci zís­ka­la řadu oce­ně­ní. Spolupracuje na kni­hách, diva­dle a při­pra­vu­je doku­ment o Sanitce spl­ně­ných snů.

Několik slov o ilu­strá­tor­ce:

Lucie Surovec Charvátová:

Lucie pochá­zí z valaš­ské­ho měs­ta Brumlova-Bylnice. Ve Zlíně vystu­do­va­la tvor­bu ani­mo­va­né­ho fil­mu na Univerzitě Tomáše Bati. Nyní žije s rodi­nou v Praze, kde něko­lik let pra­co­va­la v reklam­ní agen­tu­ře Loosers jako ilu­strá­tor a gra­fic­ký desig­nér. Po naro­ze­ní dce­ry Amálky se sta­la ilu­strá­tor­kou na vol­né noze a věnu­je se kni­hám pro děti a dospě­lé, ilu­stru­je časo­pi­sy, des­ko­vé hry a je autor­kou dět­ských tex­tů. Aktuálně se chys­tá vydat svo­ji prv­ní detek­tiv­ní kni­hu. Miluje valaš­ské kop­ce a Krušnohoří. Volný čas trá­ví psa­ním a spor­tem. Na prv­ním mís­tě však zůstá­vá rodi­na a chlu­pa­tí domá­cí maz­líč­ci.

Autorka: Lea Surovcová

Ilustrace: Lucie Surovec Charvátová

Žánr: non-fiction, soci­o­lo­gie

Vydáno: Vydalo nakla­da­tel­ství CPress v Brně, ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, a.s, Praha, 2026

Počet stran: 200

Vazba kni­hy: váza­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-264-5915-6

Knihu může­te kou­pit zde:

Jenom chci bejt | Albatrosmedia.cz