Rukojmí - Taková ochutnávka před Die Hard 4.0

Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehod­no­ce­no)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Bruce Willis nato­čil fil­my kva­lit­ní a popu­lár­ní (jako tře­ba prv­ní dva díly Smrtonosné pas­ti), sním­ky, v nichž pře­kva­pil neob­vyklou herec­kou polo­hou (Šestý smy­sl), titu­ly, kte­ré mne neza­u­ja­ly, kdež­to širo­kou veřej­nost ano (Vyvolený), a nako­nec i tako­vé pro­duk­ty, u nichž se udál pra­vý opak (chlad­ně při­ja­té Slzy slun­ce). Přestože se ten­to sym­pa­tic­ký pleša­tý herec pro­sla­vil zejmé­na role­mi akč­ních hrdi­nů, kte­ří se ocit­li ve špat­ný čas na špat­ném mís­tě (i když… to by spí­še sedě­lo na ty tero­ris­ty), jeho poměr­ně dlou­há fil­mo­gra­fie čítá jen mini­mum vylo­že­ně zpac­ka­ných „zaká­zek“. Filmy, kte­rý by selha­ly jak u divá­ků, tak u kri­ti­ků – ty jsou Willisovi vlast­ní jen ve výji­meč­ných pří­pa­dech.

A upřím­ně řeče­no… ačko­liv jeho nej­no­věj­ší sní­mek nepo­strá­dá poměr­ně slu­ši­vý obal (pove­de­né 3D titul­ky, leh­ký video­kli­po­vý nádech) a dis­po­nu­je i něko­li­ka málo pove­de­ný­mi nápa­dy („Molotow cocktail’s par­ty“), musím udě­lat to, co se mi jako pra­vo­věr­né­mu pří­z­niv­ci kamen­ných ksich­tů a suchých hlá­šek dělá jen vel­mi obtíž­ně. Přemalovat růžo­vý pokoj a rych­le vylo­žit kar­ty.

Snímek Rukojmí se čle­ní mezi ty neja­ty­pič­těj­ší „wil­li­sov­ky“ a já jsem nesmír­ně vděč­ný za to, že jsem se na ni nevy­pra­vil ihned, ale se sko­ro dvou­mě­síč­ním zpož­dě­ním. Všem divá­kům, kte­ří ji zhléd­li pře­de mnou, z celé­ho srd­ce děku­ji (což se vzta­hu­je asi jen na lidi z mého oko­lí, pro­to­že jak tak kou­kám na csfd.cz, tak se najdou i tací, co v tom­to díle spat­ři­li plno­hod­not­né suges­tiv­ní dra­ma). Stejně tak se kla­ním všem kri­ti­kům, kte­ří se s tím­to poči­nem nepá­ra­li a odpra­vi­li jej do při­hrád­ky „nevy­ho­vu­jí­cí“ (Filmpub, Tiscali). Nebýt totiž jejich veřej­ně ven­ti­lo­va­ných názo­rů, zajis­té bych už nyní pře­ma­zá­val kaze­ty s McClaneovými vánoč­ní­mi svát­ky.

Zkrátka - na nové­ho „Willise“ jsem se šel od počát­ku s pře­svěd­če­ním, že mě může jedi­ně pře­kva­pit.

A to…
- chvil­ka napě­tí -
…se nako­nec nesta­lo.

Willis, ač svým způ­so­bem zkla­mal, vlast­ně nepře­kva­pil. Film skon­čil a já si řekl: „Hmmm, pisál­ko­vé měli prav­du.“ Žádná spros­tá slo­va a mlá­ce­ní hla­vou do sto­lu. Prostě poho­da, klí­dek, tabá­ček…

Z hle­dis­ka pří­bě­hu nepři­ná­ší Rukojmí nic nové­ho. Dá se říci, že je vlast­ně jakým­si sle­pen­cem Gibsonova Výkupného, Fincherova Úkrytu a nako­nec Jacksonova Vyjednavače (a to se týká neje­nom „barev­nos­ti“ pří­bě­hu, ale i nápa­dů do děje vklí­ně­ných).

Hlavní hrdi­na Jeff Talley (Bruce Willis) pra­co­val něko­lik let u los-angeleských Swatů jako úspěš­ný vyjed­na­vač. Omráčen nebla­hou zku­še­nos­tí z posled­ní­ho pří­pa­du, kdy zavi­nil smrt malé­ho dítě­te, při­jí­má mís­to poli­cej­ní­ho šéfa v idy­lic­kém měs­teč­ku Bristo Camino. Mírumilovná oblast, kde nej­zá­važ­něj­ším pře­stup­kem je zne­čiš­ťo­vá­ní život­ní­ho pro­stře­dí a mír­né pře­kro­če­ní povo­le­né rych­los­ti, naský­tá Talleymu dosta­teč­ně vyho­vu­jí­cí úto­čiš­tě.

Ovšem ne na dlou­ho.

„Rok poté“ se ve měs­teč­ku obje­vu­je tro­ji­ce násil­nic­kých mla­dí­ků. A ti se s ničím nepářou – jakmi­le jim ces­tu zkří­ží luxus­ní vozi­dlo, ihned se vydá­va­jí po jeho sto­pách. Rodinný jeep je zave­de až k bra­nám luxus­ní vily.

A prá­vě tady se zro­dí ďábel­ský plán, kte­rý je střelhbi­tě a s tra­gic­ký­mi násled­ky zre­a­li­zo­ván. Mladíci se vlou­pa­jí do vily, nechtě­ně při­tom zabi­jí „zvě­da­vou“ poli­cist­ku, a aby měli jis­to­tu, že se z vily dosta­nou živí, pojis­tí se tro­ji­cí rukojmích (maji­tel domu + dvě jeho rato­les­ti).

Co se bude dít dál, asi nemu­sím pro­zra­zo­vat.

Řečeno pěti slo­vy: Jeff Talley bude muset zpát­ky!

Rukojmí je vším mož­ným, jen ne thrille­rem, kte­rý by byl v celé své dél­ce jed­no­znač­ně spe­ci­fic­ký a pomy­sl­ným slo­že­ním homo­gen­ní. Francouzský reži­sér Florent Emilio Siri (Vosí hnízdo) si ve svém zámoř­ském debu­tu počí­ná vel­mi nejis­tě, a přes­to­že mu nechy­bí not­ná dáv­ka obra­zo­vé inven­ce a schop­nost zob­ra­zit „sto­krát vidě­né“ poně­kud jinak (viz závě­reč­ná scé­na v pla­me­nech), beze­dnou pro­pas­tí se mu stá­vá širo­ká žánro­vá roz­lič­nost. Siri jako by nevě­děl, co chce vlast­ně nato­čit. Je to dra­ma? Thriller? Nebo snad akce?

Siri je jako Pavel Nedvěd. Svou neroz­hod­nos­tí jen brn­ká na ner­vy při­hlí­že­jí­cím divá­kům. Chvilku tak­tu­je tak, podru­hé zas onak. Několik minut se sní­mek tvá­ří tak, jako kdy­by byl nato­čen na smir­ko­vý papír, o chví­li poz­dě­ji se z něj stá­vá x-krát naser­ví­ro­va­né rodin­né dra­ma (roz­há­da­né man­žel­ství, otec kon­tra dce­ra) a jako tře­tí při­chá­zí na řadu rádo­by rea­lis­tic­ký thriller (po němž násle­du­je opět psy­cho­lo­gic­ké dra­ma, aby to ke kon­ci moh­lo vyús­tit v nelo­gic­kou akč­ní řež). Nutno však zmí­nit - ne vše je zavi­ně­no reži­sé­rem. Nemalý podíl má na tom­to výsled­ku i samot­ný scé­náris­ta.

Jeho dílo je neje­nom plné nelo­gič­nos­tí a dost neprav­dě­po­dob­ných udá­los­tí (kluk si běhá po domě a nikdo jej nepo­strá­dá, Jeffova bez­o­hled­nost v sou­vis­los­ti s injek­cí – i když je pod­mí­ně­na pato­vou situ­a­cí se zaja­tou rodi­nou, hlav­ní zápo­rák, kte­rý se v závě­ru mění v nepře­mo­ži­tel­né­ho „ptá­ka ohni­vá­ka“ a vůbec cel­ko­vá vyhro­ce­nost – včet­ně wes­ter­no­vé­ho fini­še), ale také pros­té urči­té­ho spá­du a ale­spoň mini­mál­ní­ho napě­tí. Tyto nedo­stat­ky lze při­číst na vrub cel­ko­vé­mu komor­ní­mu poje­tí. Tedy ale­spoň čás­teč­ně. Rukojmí nena­bí­zí buj­né explo­ze a vzdu­chem brázdí­cí hej­na spla­še­ných kulek, ale nao­pak – film sází na dia­lo­gy a na rych­lost­ní stu­peň čís­lo dvě. Díky této akč­ní stro­hos­ti půso­bí sní­mek poně­kud „obna­že­ně“ a divá­ko­vi tak naský­tá nema­lý pro­stor na to, aby mohl více hlou­bat nad jed­not­li­vý­mi pasá­že­mi (a záro­veň sle­do­vat čas na hodin­kách).

To vše hra­je pro­ti Willisovi. Pomalu ply­nou­cí děj, absen­ce „bum, bum, prásk“ sek­ven­cí a nako­nec i samot­ná posta­va Jeffa Taleyho. Willis se pokou­ší hrát zdr­ce­né­ho lid­ské­ho jedin­ce a v prvé řadě pak troj­roz­měr­né­ho hrdi­nu. Nečekejte žád­né typic­ké úškleb­ky a nad­sa­ze­né komen­tá­ře ve sty­lu „Devět mili­o­nů tero­ris­tů a já zabi­ju zrov­na toho, co má men­ší nohy než moje sest­ra“ – tím spí­še se dočká­te nepře­svěd­či­vé­ho ustra­še­né­ho výra­zu, podiv­né prá­ce s obli­čejo­vou mimi­kou a také neú­čin­né „hry na pláč“. Jak už bylo napsá­no ve větě pře­de­šlé – Willis se pokou­ší hrát. A to je ta zásad­ní chy­ba.

Abych však jenom nekri­ti­zo­val, ne vše se hono­sí vizit­kou „prů­měr­né“ či „pod­prů­měr­né“. Minimálně jed­na oso­ba si „svůj odsta­vec chvá­ly“ zaslou­ží. A tou je čty­ři­a­dva­ce­ti­le­tý Ben Foster (Kat, Odpočívej v poko­ji) a jeho posta­va psy­cho­pa­tic­ké­ho Marse. Fosterova kre­a­tu­ra je na daném pro­sto­ru maxi­mál­ní – doko­na­le slizká a abso­lut­ně odpor­ná. Prostě hova­do (omlou­vám se za ten výraz, ale výstiž­něj­ší mě nena­pa­dá). Ani si nepa­ma­tu­ji, kdy jsem k něko­mu cho­val tak vel­kou anti­pa­tii…

Toť spo­leč­ně s úvod­ní­mi titul­ky jeden z mála pozi­ti­vů.

A nyní závě­rem…

Rukojmí je v prav­dě podiv­ný kou­sek. Na Willise nety­pic­ky stříd­mý, na reži­sé­ra Vosího hníz­da pode­zře­le tichý a na můj vkus až pří­liš syro­vý a „zma­te­ný“ (co se used­los­ti v žán­ru týče). Předchozí odstav­ce vás dost mož­ná vydě­si­ly, ale věz­te, že to může mít jen pozi­tiv­ní dopad. Minimálně jsem vás při­pra­vil na prav­dě­po­dob­ný výsle­dek a maxi­mál­ně…

A maxi­mál­ně vás mohu nasrat.

To když se vám bude Rukojmí líbit.


Podívejte se na hod­no­ce­ní Rukojmí na Kinoboxu.
Autor: Redakce Kritiky.cz
Cizinci: Kapitola 2 - Psychopatičtí vrazi se vrací
25. září 2025Cizinci: Kapitola 2 - Psychopatičtí vrazi se vracíCizinci jsou zpět – brutálnější a neúprosnější než kdy dřív. Když zjistí, že jedna z jejich obětí, Maya (Madelaine Petsch), přežila, vracejí se, aby dokončili, co začali. Maya, bez možnosti úniku a bez nikoho, komu by…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Jedna bitva za druhou - Leonardo DiCaprio jako revolucionář
24. září 2025Jedna bitva za druhou - Leonardo DiCaprio jako revolucionářKdyž se po 16 letech znovu objeví jejich úhlavní nepřítel plukovník Steven J. Lockjaw (Sean Penn), skupina bývalých revolucionářů se znovu sejde, aby zachránila Willu (Chase Infinity), dceru jednoho z nich - Boba (Leonardo DiCaprio)... Režisér…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Tělo nezná hranic s Chrisem Hemsworthem - 2. série
21. září 2025Tělo nezná hranic s Chrisem Hemsworthem - 2. sériePo úspěchu první série "Tělo nezná hranic" se opět vrací charismatický fešák Chris Hemsworth s novou misí, aby tak pokořil nejen svou mysl, ale hlavně i své tělo. V nové sérii pojmenované "Tělo nezná hranic: Žijte…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Realistické drama o rodinné tragédii - Otec
20. září 2025Realistické drama o rodinné tragédii - OtecSlovenské drama Otec, vstupuje do českých kin poměrně záhy po své světové premiéře na festivalu v Benátkách. Zde bylo prezentováno v sekci Orizzonti, která se zaměřuje na mladé talentované filmaře (loni tu měl např. premiéru film After party…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Otec - Slovenské drama, které strhne z nejednoho důvodu
15. září 2025Otec - Slovenské drama, které strhne z nejednoho důvoduFilm vypráví dramatický příběh milujícího otce Michala (Milan Ondrík), jehož život rozvrátí jediná tragická chyba. Otřese jeho šťastným manželstvím a zanechá ho zcela osamělého. Přes hrozbu vězení a s nesnesitelným pocitem viny se snaží znovu získat…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Halas, Pancíř a Nic víc
12. září 2025Halas, Pancíř a Nic vícDnešní příspěvek nebude klasickou recenzí, protože to, co chci recenzovat taky není klasický film. Respektive není to klasické audiovizuální dílo, které si pod pojmem film na první dobrou představíte. Ale protože si myslím, že má smysl…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Panství Downton: Velké finále – důstojné zakončení
9. září 2025Panství Downton: Velké finále – důstojné zakončeníNa novinářské předpremiéře jsem měla možnost zhlédnout film Panství Downton: Velké finále, který do českých kin vstoupí 11. září 2025. Je vhodný pro diváky hledající oddech a klid – potěší zejména věrné fanoušky britské ságy, milovníky…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Až na dno - Spike Lee a údajná poslední spolupráce s Denzelem Washingtonem
8. září 2025Až na dno - Spike Lee a údajná poslední spolupráce s Denzelem WashingtonemVelikána hudebního průmyslu Davida Kinga (Denzel Washington) zaskočí žádost o výkupné. Zatímco bojuje o záchranu své rodiny a odkazu, sužuje ho morální dilema, v němž jde o život... Režisér Spike Lee se zvládl stát za svou…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
1943: Temné válečné odrazy i nadějné klasiky hollywoodského stínu
5. září 20251943: Temné válečné odrazy i nadějné klasiky hollywoodského stínuRok 1943 byl v Hollywoodu i ve světové kinematografii výjimečný. Během této náročné doby, kdy válka stále vrcholila, se filmaři většinou soustředili na témata odvahy, naděje a boje proti zlu. Přesto vzniklo několik filmových děl, která…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
V zajetí démonů 4: Poslední rituály - Loučí se série V zajetí démonů obstojně?
3. září 2025V zajetí démonů 4: Poslední rituály - Loučí se série V zajetí démonů obstojně?Snímek je zasazen do roku 1986 a odehrává se pět let po událostech předchozího případu manželů Warrenových (Vera Farmiga a Patrick Wilson). Ed a Lorraine pověsili kariéru démonologů na hřebík a nyní si užívají zaslouženého důchodu.…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře