Růžový panter

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Růžový pan­ter je ame­ric­ká kome­die z roku 1963, kte­rou reží­ro­val Blake Edwards a dis­tri­bu­o­va­la spo­leč­nost United Artists. Scénář napsa­li Maurice Richlin a Blake Edwards. Jedná se o prv­ní díl série Růžový pan­ter. Jeho pří­běh sle­du­je inspek­to­ra Jacquese Clouseaua, kte­rý ces­tu­je z Říma do Cortiny d’Ampezzo, aby dopa­dl zná­mé­ho zlo­dě­je šper­ků zná­mé­ho jako „Fantom“ dří­ve, než se mu poda­ří ukrást neo­ce­ni­tel­ný dia­mant zná­mý jako „Růžový pan­ter“. Ve fil­mu hra­jí David Niven, Peter Sellers, Robert Wagner, Capucine a Claudia Cardinale.

Film pro­du­ko­val Martin Jurow a původ­ně byl uve­den 18. pro­sin­ce 1963 v Itálii, násled­ně 18. břez­na 1964 ve Spojených stá­tech, ve Spojených stá­tech a Kanadě vydě­lal 10,9 mili­o­nu dola­rů. Film byl klad­ně hod­no­cen a na ser­ve­ru Rotten Tomatoes má 88% hod­no­ce­ní na zákla­dě 34 hla­sů.

V roce 2010 byl film vybrán k ucho­vá­ní Knihovnou Kongresu jako sou­část Národního fil­mo­vé­ho regis­t­ru, neboť byl pova­žo­ván za „kul­tur­ně, his­to­ric­ky a este­tic­ky význam­ný“.

Obsah filmu

Jako dítě v Lugaši dosta­ne prin­cez­na Dala od své­ho otce, mahárádži, dar: „Růžového pan­tera“, nej­vět­ší dia­mant na svě­tě. Tento obrov­ský růžo­vý dra­ho­kam má neob­vyklou vadu: při hlu­bo­kém pohle­du do kame­ne je patr­né drob­né zbar­ve­ní při­po­mí­na­jí­cí ská­ka­jí­cí­ho pan­tera. O dva­cet let poz­dě­ji byla Dala (nyní ji hra­je Claudia Cardinale) po smr­ti své­ho otce a násled­ném vojen­ském pře­vze­tí moci ve své zemi nuce­na ode­jít do exi­lu. Nová vlá­da pro­hlá­sí její vzác­ný dia­mant za maje­tek lidu a podá žádost ke Světovému sou­du, aby určil jeho vlast­nic­tví. Dala se ho však odmí­tá vzdát.

Dala odjíž­dí na dovo­le­nou do exklu­ziv­ní­ho lyžař­ské­ho stře­dis­ka v Cortině d’Ampezzo. Pobývá tam také ang­lic­ký pla­y­boy sir Charles Lytton (David Niven) - kte­rý vede taj­ný život jako zlo­děj šper­ků zva­ný „Fantom“ - a má zálusk na Růžového pan­tera. Do leto­vis­ka neče­ka­ně při­jíž­dí jeho drzý ame­ric­ký syno­vec George (Robert Wagner). George je ve sku­teč­nos­ti pla­y­boy, kte­rý se topí v dlu­zích z hazar­du, ale vydá­vá se za čer­stvé­ho absol­ven­ta vyso­ké ško­ly, kte­rý se chys­tá nastou­pit do míro­vých sbo­rů, aby jeho strýc mohl nadá­le pod­po­ro­vat jeho oká­za­lý život­ní styl.

Na Fantomově sto­pě je fran­couz­ský poli­cej­ní detek­tiv inspek­tor Jacques Clouseau (Peter Sellers), jehož man­žel­ka Simone (Capucine) má poměr se sirem Charlesem. Ta zbo­hat­la tím, že Fantomovi děla­la pod nosem své­ho zami­lo­va­né­ho, ale zapo­mnět­li­vé­ho man­že­la pře­kup­ni­ci. Vyhýbá se mu a záro­veň se sna­ží vyhnout pla­y­boyské­mu synov­ci své­ho milen­ce, kte­rý se roz­ho­dl udě­lat ze svůd­né star­ší ženy svůj posled­ní úlo­vek. Sir Charles se do Daly zami­lo­val a k pro­ve­de­ní lou­pe­že se sta­ví roz­po­ru­pl­ně. Noc před jejich odjez­dem se George náho­dou dozví o strý­co­vě zlo­či­nec­ké čin­nos­ti.

Během maš­kar­ní­ho večír­ku v Dalině vile v Římě se sir Charles a jeho syno­vec oddě­le­ně poku­sí ukrást dia­mant, jen­že zjis­tí, že v tre­zo­ru už chy­bí. Inspektor oba muže obje­ví na mís­tě činu. Utečou během zmat­ku při vrchol­ném večer­ním ohňostro­ji. Následuje zbě­si­lá auto­mo­bi­lo­vá honič­ka uli­ce­mi Říma. Sir Charles i George jsou zatče­ni poté, co se všech­na vozi­dla na náměs­tí vzá­jem­ně sra­zí.

Později Simone infor­mu­je Dalu, že sir Charles si přál odvo­lat krá­dež, a požá­dá ji, aby mu pomoh­la s obha­jo­bou. Dala pak pro­zra­dí, že dia­mant ukradla sama, aby se vyhnu­la jeho pře­dá­ní nové vlá­dě své vlas­ti. Princezna je však do sira Charlese také zami­lo­va­ná a má plán, jak ho zachrá­nit před věze­ním. U sou­du obha­jo­ba před­vo­lá jako jedi­né­ho svěd­ka pře­kva­pe­né­ho inspek­to­ra Clouseaua. Obhájce (John Le Mesurier) mu kla­de řadu otá­zek, kte­ré nazna­ču­jí, že Fantomem by mohl být sám Clouseau. Znepokojený Clouseau vytáh­ne kapes­ník, aby si otřel pot z čela, a šperk z něj spad­ne.

Když je Clouseau odvá­děn do věze­ní, obklo­pí ho dav zami­lo­va­ných žen. Simone, kte­rá to zpo­vzdá­lí sle­du­je, vyjá­d­ří lítost, ale sir Charles ji ujis­tí, že až Fantom zno­vu ude­ří, bude Clouseau očiš­těn. Sir Charles pozve George, aby se k nim při­po­jil při příští Fantomově lou­pe­ži v Jižní Americe. Cestou do věze­ní mezi­tím římští poli­cis­té vyja­dřu­jí závist, že po Clouseauovi nyní tou­ží tolik žen. Ptají se ho se zjev­ným obdi­vem, jak mohl všech­ny ty zlo­či­ny spáchat; Clouseau se zamys­lí nad svou nově naby­tou slá­vou a odpo­ví: „No, víte... neby­lo to snad­né.“

Film kon­čí poté, co poli­cej­ní auto vezou­cí Clouseaua do věze­ní pře­je­de doprav­ní­ho dozor­ce - kres­le­né­ho Růžového pan­tera z úvod­ních ani­mo­va­ných titul­ků. Vstane a v ruce drží kar­tič­ku s nápi­sem KONEC.

Výroba

Film byl „kon­ci­po­ván jako sofis­ti­ko­va­ná kome­die o okouz­lu­jí­cím, uhla­ze­ném zlo­dě­ji šper­ků siru Charlesi Lyttonovi“. Peter Ustinov byl „původ­ně obsa­zen do role Clouseaua a Ava Gardnerová do role jeho nevěr­né man­žel­ky, kte­rá se spol­či­la s Lyttonem“. Poté, co Gardnerová z pro­jek­tu vycou­va­la, pro­to­že spo­leč­nost The Mirisch Company nechtě­la vyho­vět jejím poža­dav­kům na osob­ní štáb, opus­til pro­jekt i Ustinov a Blake Edwards pak na jeho mís­to vybral Sellerse. Janet Leighová odmít­la hlav­ní žen­skou roli, pro­to­že to zna­me­na­lo být pří­liš dlou­ho mimo Spojené stá­ty.
Film byl původ­ně zamýš­len jako role pro Nivena, o čemž svěd­čí i jeho hlav­ní role. Když Edwards film natá­čel a pou­žil něko­lik zábě­rů impro­vi­zo­va­ných scén, uká­za­lo se, že Sellers, původ­ně pova­žo­va­ný za her­ce ve ved­lej­ší roli, si scé­ny kra­de pro sebe. To ved­lo k jeho ústřed­ní roli ve všech pokra­čo­vá­ních fil­mu. Při násled­ném pře­dá­vá­ní Oscarů Niven požá­dal o změ­nu hud­by z Růžového pan­tera a pro­hlá­sil: „To oprav­du nebyl můj film.“ Při pře­dá­vá­ní Oscarů se Sellers sna­žil, aby se jeho hudeb­ní dopro­vod změ­nil na hud­bu z Růžového pan­tera.
Film se natá­čel v Cortině d’Ampezzo, Římě a Rocca di Papa, v Paříži ve Francii a v Los Angeles v USA, a to v pro­ce­su Technirama v pomě­ru stran 2,20:1. Film byl nato­čen v roce 2002. Podle komen­tá­ře Blakea Edwardse na DVD byla scé­na honič­ky na náměs­tí (nato­če­ná na náměs­tí Piazza del­la Repubblica v Rocca di Papa) poctou podob­né sek­ven­ci z 26 minut fil­mu Cizí dopi­so­va­tel (1940) Alfreda Hitchcocka.
Fran Jeffries zpí­va­la píseň „Meglio sta­se­ra (It Had Better Be Tonight)“ ve scé­ně ode­hrá­va­jí­cí se u krbu v lyžař­ské cha­tě. Píseň slo­žil Henry Mancini, ang­lic­ký text napsal Johnny Mercer a ital­ský Franco Migliacci.

Přijetí

Film se stal popu­lár­ním hitem, jehož výdě­lek z pro­nájmu v Severní Americe se odha­du­je na 6 mili­o­nů dola­rů.
Bosley Crowther z The New York Times napsal: „Zdá se, že málo­kdy se něja­ký komik tak vytr­va­le a usi­lov­ně sna­ží být násil­ně vtip­ný se sla­bým mate­ri­á­lem.“ Scénář ozna­čil za „v pod­sta­tě neo­ri­gi­nál­ní a z vel­ké čás­ti bez­du­chou tesař­skou fraš­ku, na kte­rou se musí tvr­dě tla­čit a těž­ce se do ní opí­rat, aby se udr­že­la v pohy­bu“. Variety byl mno­hem pozi­tiv­něj­ší a ozna­čil film za „inten­ziv­ně zábav­ný“ a „Sellersův břit­ký timing ... super­la­ti­vy“.
V recen­zi DVD kolek­ce The Pink Panther Film Collection, kte­rá obsa­ho­va­la i Růžového pan­tera, z roku 2004 The A.V. Club napsal: „Růžový pan­ter je skvě­lý film:
Protože poz­děj­ší fil­my byly s Clouseauem tak úzce zto­tož­ňo­vá­ny, je snad­né zapo­me­nout, že zpo­čát­ku byl pou­ze jed­ním z ansám­blu, kte­rý se dělil o čas na plát­ně s Nivenem, Capucine, Robertem Wagnerem a Claudií Cardinale. Nebýt Sellersových vtip­ných pře­šla­pů, mohl by být Růžový pan­ter zamě­něn za luxus­ní kapří film typu Topkapi... a prá­vě pro­to je film tak zábav­ný. Působí jako pří­mý aktér, zatím­co Sellers si může hrát na roš­ťá­ka.
Na webu agre­gá­to­ru recen­zí Rotten Tomatoes si film drží 88% hod­no­ce­ní na zákla­dě 34 recen­zí s prů­měr­ným hod­no­ce­ním 7,33/10. Kritici na webu se sho­du­jí: „Peter Sellers je v Růžovém pan­te­ro­vi ve své nej­lep­ší vir­tu­óz­ní roli, sofis­ti­ko­va­ný kapřík je obda­řen neza­po­me­nu­tel­ně sviž­nou hud­bou Henryho Manciniho.“
Americký fil­mo­vý insti­tut zařa­dil Růžového pan­tera na 20. mís­to v žeb­říč­ku 100 let fil­mo­vé hud­by.

Photo © 1964 MGM

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře