Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Byl jsem číslo 30529 od Felixe Weinberga je knihou popisující skutečné válečné vzpomínky jednoho židovského chlapce pocházejícího z Čech.
Felix Weinberg byl uznávaný vědec, který se snažil na období války celý svůj život zapomenout, a i přesto že ho celý život pronásledovali noční můry, se na sklonku života nakonec rozhodl a odhodlal své vzpomínky sepsat do knihy.
„Už pětašedesát let se snažím zapomenout a vymazat z paměti vzpomínky na věci, které jsem jako dospívající chlapec zažil v táboře Auschwitz a dalších nacistických koncentračních táborech, jenže teď se setkávám s názorem, že je mou povinností vůči své rodině i ostatním sepsat je do knihy.
Legenda, že si táta musel kvůli své mizerné paměti nechat vytetovat svoje telefonní číslo na předloktí, sice neměla dlouhého trvání, ale zapadala do celkového rámce. Nikdy jsem se nechtěl definovat coby přeživší koncentračního tábora.“
Kniha je rozdělena do čtyř částí, jež plynou chronologicky stejně tak jako autorův život: Tj. dětství popisující autorovy krásné vzpomínky na období před koncentračním táboře. Lágry, coby nejtěžší etapa jeho života v lágru jako byl Terezín, Auschwitz-Birkenau, Blechhammer, Gross-Rosen či Buchenwald. Návrat zpět do své rodné země a svého domova. Anglie a cesta za svým jediným přeživším příbuzným, svým otcem.
DĚTSTVÍ
Felix měl velmi šťastné dětství, které skončilo však příliš brzy. Vzpomínky na něj utváří pro něj jakousi ulitu bezpečí a radosti, do něž se může člověk v dobách nejtěžšího utrpení stáhnout. Jeho ulita byla plná krásných a nezapomenutelných vzpomínek a jistoty, pocity bezpečí a lásky prožité v okruhu svých nejbližších až do doby, kdy je navždy rozdělila válka.
„A možná že právě proto za své přežití táborů Terezín, Auschwitz-Birkenau, Blechhammer, Gross-Rosen a Buchenwald vděčí oné „ulitě“, v níž přežil první roky svého života. Otec, který si s láskou hrál se svými dvěma chlapci, a matka, která s přirozeným talentem vnášela do jejich dětského života zábavu, to byly prameny, z nichž mohl Felix čerpat během svého dva a půl roku trvajícího zajetí. Ze snů, v nichž znovuožíval jeho předcházející život, kam patřili také milující prarodiče, plavby kolesovým parníkem po Labi a vyjížďky na saních tažených koňmi.“
LÁGRY
Zachycuje svoje zážitky a zkušenosti z jednotlivých koncentračních táborů a hledání skulinek v podobě „chráněného zaměstnání“, které mělo zajistit, aby člověk zůstal co nejdéle naživu, stal se pro svojí práci natolik důležitý, aby dotyčného vyřadili z transportu na východ.
Z tohoto důvodu se jeho matka stala ošetřovatelkou, aby sobě s svým dětem zajistila alespoň celý rok života navíc. Poté následovaly transporty dobytčákem do dalších koncentračních táborů, kde Felix přežíval až do konce války.
„Většina lidí kupříkladu ví, jaké to je mít skutečnou noční můru a pak pocítí úlevu po probuzení. Jen málokdo se však dovede představit opak: probouzet se z nádherných snů o šťastném dětství do noční můry skutečnosti, do zápachu lidských těl z každé strany - uvědomění si, kde se nalézám - noc za nocí, týden za týdnem, měsíc za měsícem.“
NÁVRAT a ANGLIE
V koncentračním táboře bohužel Felix přišel až na otce o všechny své příbuzné, tj. o maminku a mladšího bratra, a proto se za svým otcem odstěhoval do Anglie, kde měl to štěstí, že pak mohl po jeho boku kráčet po další výraznou část svého života.
Vzkřísil svojí touhu po vzdělání a objevil tak svět nekonečného klidu a hloubky, zcela odlišný od vřavy lidských citů, svět, v němž lze prostými experimenty a trochou matematiky odkazovat hluboké pravdy o podstatě přírody. Tento svět nabízí neomezené množství nekonečných rébusů - je to svět logiky a nádhery, jenž se lidských emocí a utrpení naprosto netýká...
Kniha „Byl jsem číslo 30529“ popisuje životní cestu Felixe od jeho dětství, po přežití v koncentračních táborech a pochodu smrti, až do doby, kdy se stal uznávaným profesorem a vědcem. Líčí pocity radosti a štěstí, které byly později vystřídány pocity beznaděje, smutku, lítosti a bezmoci.
Hlad, hrubé zacházení, a nakonec trauma ze spojeneckých náletů způsobily, že Felix byl na konci války napůl mrtvý.
Moc se mi na knize líbilo, že Felix nezacházel moc do velkých detailů a možná i naschvál nepopisoval všechny hrůzy války a samotná zvěrstva páchaná v koncentračních táborech, a díky svému úžasnému vypravěčskému talentu naopak vystihl atmosféru, svoje vlastní pocity, myšlenky, ale i možné obavy plynoucí z každodenního života v koncentračním táboře.
Felix má talent vzpomínat na všechny dny ve svém životě, je schopen přenést čtenáře do mysli svého dospívajícího já, v níž se už tehdy tvořily kořeny jeho svědomitého ducha.
Díky schopnosti vzkřísit své chlapecké nadšení z objevování toho, jak věci fungují, překypující moudrostí pozdějších let a velmi silným sebezapřením, vznikla z jeho vzpomínek velmi poutavé a originální čtení, které chytne každého čtenáře za srdce.
- Byl jsem číslo 30529
- Válečné vzpomínky židovského chlapce z Čech
- Napsal: Felxi Weinberg
- Přeložil: Petr Kotouš
- Vydala GRADA Publishing, a.s., pod značkou COSMOPOLIS
- Praha 2020
- První vydání
- Počet stran: 200
- ISBN 978-80-271-1370-5
Foto: Andrea Bátovská & Grada Publishing, a.s.
(4,91 z 5)