(zatím nehodnoceno)
Loading...Neúprosný bojovník se krvavě mstí těm, kteří mu ublížili - a všem, kteří se mu připletli do cesty - ve filmu Seveřan, který je intenzivním zpracováním Shakespearova Hamleta od Roberta Eggerse, režiséra filmů Čarodějnice a Maják. Tento film, napěchovaný bohatým tematickým materiálem, černým humorem a drásavou atmosférou, ve které se cítíte jako doma, je opravdu nezapomenutelným zážitkem.
Seveřan začíná oslavou vikinského prince Amletha (hraje ho Oscar Novak, který si zahrál i mladého Bruce Wayna ve filmu Batman), který po dlouhém nájezdu oslavuje návrat svého otce, krále Aurvandilla (Ethan Hawke). Smrtelně zraněný Aurvandill nemá o manželku Gudrún (Nicole Kidman) příliš velký zájem; místo toho se s pomocí šaška-šamana vydává se svým synem na výpravu za vidinou
Než však král přirozeně padne do kolen, zmocní se trůnu pro sebe jeho bratr Fjölnir (Claes Bang) a Gudrún si vezme za ženu. Amleth je prohlášen za mrtvého, ale místo toho vypluje na moře a přísahá svému strýci pomstu.
O několik let později se s Amleth (Alexander Skarsgård) setkáváme na jeho vlastním nájezdu, nyní je z něj neúprosný, živočišný válečník, který má v hlavě jen násilí. Seveřan se nevyhýbá vikingské brutalitě - v jedné z prvních scén filmu je zapálen dům plný dětí -, ale Skarsgårdův Amleth se na to dívá s nezaujatým odstupem; ačkoli je ochotným účastníkem, nemá žádné potěšení z násilného světa, který ho obklopuje.
Když se Amleth doslechne, že otroky získané při posledním nájezdu odvezou na Island a prodají je Fjölnirovi - nyní již bývalému králi, jehož země se zmocnil jiný, přestrojí se mezi ně a s pomocí své spoluotrokyně Olgy (Anya Taylor-Joy) začne plánovat pomstu.
Ačkoli má Seveřan jistě epický rozsah, tato první dvě dějství filmu zobrazující Amlethovo nevinné mládí a náhlou proměnu v cílevědomého válečníka jsou v podstatě zhuštěna do dvou jediných sekvencí. Působí to jako studiové vměšování - hvězdy Hawke a Dafoe se ve filmu téměř nevyskytují - a možná to dokonce redukuje vizionářský epos na dějový film o pomstě. Ale vize, která stojí za Seveřanem, přes osekané počáteční podání prosvítá.
Většina filmu se odehrává na Fjölnirově panství na islandském venkově, nádherně natočeném na místě, a právě zde Seveřan skutečně nachází svou oporu. Amleth není ochoten zradit svůj předurčený osud a místo toho čeká na správný okamžik, aby vykonal svou konečnou pomstu; mezitím neúnavně trýzní svého strýce a lidi pod ním s brutálním soustředěním padoucha ze slasheru.
Seveřan se ve své druhé polovině stává něčím jako zvráceným hororem a scénář (autorů Eggerse a Sjóna, kteří napsali i islandské Beránky) pomalu odlupuje vrstvy, které se skrývají za násilnou realitou, kterou si Amleth vytvořil. Na konci filmu vidíme věci z jiné perspektivy, a i když Amlethovu snahu o pomstu chápeme, už z ní nemáme potěšení.
Stejně jako Eggersovy předchozí snímky, zejména Čarodějnice, je jednou z největších předností Seveřana jeho naprosto přesvědčivé podání. Navzdory přítomnosti hollywoodských hvězd a občasnému vyzrálému emotivnímu projevu se realita filmového světa nikdy nezpronevěří; pokrytý špínou a prohrabaný bahnem je Seveřan oproti nablýskaným televizním protějškům jako Poslední království nebo Vikingové skutečným vikingským zážitkem.
Ačkoli má Seveřan ambiciózní rozsah, nikdy neztrácí ze zřetele své poselství o koloběhu násilí a paradox života ve společnosti válečníků, kde cílevědomý záměr vítězí nad jemnějšími ambicemi.
„Musíš si vybrat mezi láskou ke svému rodu a nenávistí k nepříteli,“ říkají věštci Amleth. Jeho osud mu sice předurčili bohové, ale on si stále může vybrat, jakou cestou se na ní vydá.
Seveřan se nyní hraje v pražských kinech, ve Spojených státech má premiéru 22. dubna.
Photo © Aidan Monaghan / Focus Features
Nejnovější komentáře