Sloužil jsem v Gaze-historky z izraelské armády

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Nevíte si rady, čím obda­ro­vat své blíz­ké? Kniha Sloužil jsem v Gaze bude vel­mi vhod­ným dár­kem pro muže i ženy, kte­ří si chtě­jí pře­číst zají­ma­vý a pou­ta­vý pří­běh z izra­el­ské armá­dy. 

Když jsem dosta­la mož­nost pře­číst si tuto kni­hu, nevě­dě­la jsem, jak s tou­to infor­ma­cí nalo­žit. Vojáci, armá­du, to spí­še řeší klu­ci. Holky to nějak tak nevní­ma­jí odma­lič­ka. Do kni­hy jsem se začet­la a čeka­la, co se v kni­ze dozvím. Nečekala jsem tako­vou jízdu. Velmi auten­tic­ké vyprá­vě­ní Davida Shorfa, býva­lé­ho novi­ná­ře, hudeb­ní­ka i kou­če vám poskyt­ne obraz toho, jak to cho­dí v izra­el­ské armá­dě, svě­dec­tví od člo­vě­ka, kte­rý si to vyzkou­šel na vlast­ní kůži, jak to vypa­dá v pás­mu Gaze. Kniha je roz­dě­le­na na kapi­to­ly, je zde i mno­ho foto­gra­fií, kte­ré si autor během mise poří­dil. Kniha nabí­zí pohled na izra­el­skou armá­du oči­ma čes­ké­ho klu­ka, tak jak to oprav­du bylo, bez příkras.

Kniha je vel­mi čti­vá a napsa­ná pou­ta­vou for­mou, kte­rá vás ihned vtáh­ne do děje. Dává nám nahléd­nout do men­ta­li­ty Izraelců v deva­de­sá­tých letech. Součástí kni­hy je i roz­ho­vor s Petrosem Michopulosem z pod­cas­tu Kecy a poli­ti­ka. Četla jsem mně vel­mi dob­ře, a po prvot­ním ostychu jsem si ji celou moc uži­la, i když armá­dě moc nero­zu­mím, byl to pro mě vel­mi zají­ma­vý vhled do cizí země, nala­dě­ní lidí žijí­cích v této oblas­ti. Knihu dopo­ru­čím všem, co se zají­ma­jí o tuto pro­ble­ma­ti­ku, hle­da­jí zají­ma­vé, napí­na­vé, ale i humor­né čte­ní. Věřte, že se máte roz­hod­ně na co těšit.

Ukázka z kni­hy:         

Reflektor se otá­čí na útoč­ní­ky a vidí­me, že je jim tak sedm­náct osm­náct a jsou evi­dent­ně posra­ní stra­chy. Velitel zása­hu najed­nou jed­no­ho z nich chyt­ne pod krkem a zved­ne ho do vzdu­chu.

Tak, že se mu nohy nedo­tý­ka­jí země. Pak ho pus­tí a zni­če­ho­nic mu vra­zí fac­ku forhen­dem a bekhen­dem a pro­pus­tí do tem­no­ty.

Rozkazy jsou teď pro všech­ny stej­né. Konec zása­hu. Vracíme se na základ­ny. Tedy my na opuš­tě­né kon­t­rol­ní sta­no­viš­tě. Když z nás poma­lu opa­dá adre­na­lin, pokou­ší­me se zre­kon­stru­o­vat udá­los­ti tak, abychom poro­zu­mě­li, co se kur­va vlast­ně dělo.

I když neza­hy­nul nikdo na naší ani nepřá­tel­ské stra­ně, naše dáv­ka vzru­še­ní nám ješ­tě hod­ně hodin nedo­vo­lí usnout. A co se tedy vlast­ně sta­lo? Dva ama­térští tero­ris­té z Náblusu se roz­hod­li, že na sil­ni­ci, po kte­ré jez­dí Izraelci, odpá­lí bom­bu. Dál to však nedo­mys­le­li. Logický závěr veli­te­lů tedy byl, že kolo­na aut zablo­ko­va­ná v sou­těs­ce by byla snad­ným cílem pro pře­pa­de­ní. Jiní útoč­ní­ci by se měli scho­vá­vat v přítmí pří­ko­pu a zaú­to­čit střel­bou na vozi­dla, co se ocit­la v pas­ti. Ta dru­há část plá­nu neby­la jas­ná. Buď to mla­dí tero­ris­té nedo­mys­le­li, ane­bo tam ti dru­zí čeka­li, ale po rych­lém pří­jez­du armá­dy to, zda­li a pod rouš­kou noci radě­ji zdrh­li.

V kaž­dém pří­pa­dě jsem si dob­ře vši­ml, že stra­ší a zku­še­ný veli­tel z té cizí jed­not­ky se neob­tě­žo­val zatý­ká­ním a psa­ním pro­to­ko­lů. Vyhodnotil situ­a­ci jako „hlou­pí tee­nage­ři si hra­jí na teroristy,“profackoval je a poslal domů. Bylo mi to vlast­ně sym­pa­tic­ké. Kdyby nešlo o tak váž­né věci, člo­věk by řekl, že takhle se má zacho­vat dospě­lý chlap, když mu ban­da výrost­ků cho­dí na třeš­ně.. No, já vím. Nemusím ze vše­ho dělat kome­dii. Ale když ono to s tím cynic­kým humo­rem v armá­dě rych­le­ji utí­ká.

Několik slov auto­ro­vi:

David Shorf

Sloužil v izra­el­ské armá­dě, byl zástup­cem šéf­re­dak­to­ra Lidových novin, hrál v Raketě Bořka Slezáčka, vlast­ní reklam­ní agen­tu­ru a je vzta­ho­vý kouč. Co si z toho vše­ho vybrat? Sám o sobě říká, že nej­sil­něj­ším zážit­kem, kte­rý zatím nic nepře­bi­lo, byla prá­vě doba strá­ve­ná v IDF (Israeli Defence Forces). Právě tam si totiž vyzkou­šel, jak to má sám se sebou. „Nikdy nemů­že­te pře­dem vědět, jak se zacho­vá­te v extrém­ních situ­a­cích. Říkáte si tře­ba, že když by se někdo topil pod ledem, že bys­te byl srab a bál se mu pomoct. Pak ta situ­a­ce při­jde a vy tam sko­čí­te. Anebo nesko­čí­te. Nikdy neví­te pře­dem, kdo jste,“ říká Shorf. Jelikož se vždy zají­mal o vzta­hy, ať již v dyna­mi­ce sku­pi­ny ane­bo mezi páry, není nako­nec tako­vé pře­kva­pe­ní, že prá­ce, kte­rá ho nyní napl­ňu­je se týká prá­vě kou­čo­vá­ní. Na roz­díl od rekla­my v ní totiž vidí smy­sl. Je žena­tý s tera­pe­u­t­kou Kristýnou a má dvě děti z před­cho­zí­ho man­žel­ství.

Autor: David Shorf

Žánr: non-fiction

Vydáno: Vydalo Nakladatelství Motto, ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, a.s., Praha, 2024

Počet stran: 240

Vazba kni­hy: váza­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-264-5248-5

Knihu může­te kou­pit zde:

Sloužil jsem v Gaze | Albatrosmedia.cz

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře