Série Evil Dead/Smrtelné zlo vznikla díky režisérovi Samu Raimimu a herci Bruci Campbellovi, kteří po krátkém filmu Within the Woods z roku 1978 natočili kultovní horor The Evil Dead/Lesní duch z roku 1981 o skupině přátel, jež v odlehlé chatě probudí démonické síly prostřednictvím knihy Necronomicon. Pokračování Evil Dead II z roku 1987 znovu představilo hlavního hrdinu Ashe Williamse a proslulo spojením krvavého hororu s černým humorem, zatímco Armáda temnot v roce 1992 přesunula děj do středověku a proměnila sérii v akční fantasy komedii. Po dlouhé pauze následoval v roce 2013 brutální reboot Lesní duch, po němž došlo na televizní seriál Ash vs Evil Dead, který v letech 2015–2018 navázal na původní trilogii a vrátil do akce Ashe Williamse. Film Smrtelné zlo: Probuzení následně v roce 2023 přesunul děj z lesní chaty do činžovního domu, přičemž zachoval charakteristickou kombinaci démonického hororu a extrémní brutality, jež je již s touto sérií tak nějak spjatá. Nejnovější Smrtelné zlo s podtitulem V plamenech nyní natočil Sébastien Vaniček, francouzský režisér, který před pár lety uvedl svůj debut Havěť. Jako režiséra nového filmu si jej vybral Sam Raimi po zhlédnutí právě jeho debutu. Jednalo se o šťastnou volbu?
Nová generace filmů Evil Dead podle všeho začíná působit jako antologie. S výjimkou úvodu (a po-titulkové scény) člověk téměř nenajde žádné přímé pojítko s předchozím filmem, scénář, který Vaniček napsal spolu s Florentem Bernardem, tak představuje zcela nové postavy. Hlavní postavou druhého filmu francouzského filmaře je Francouzka Alice v podání Souheily Yacoub. Její vztah s manželem Willem v podání George Pullara má daleko k dokonalosti, jedna hádka ovšem skončí způsobem, který Alice svým způsobem osvobodí. Will totiž za záhadných okolností zemře při autonehodě. Celé to vede k pohřbu, na kterém se sejde celá Willova rodina, přičemž většina jejích členů nemá k čerstvé vdově po jejich Willovi úplně nejlepší vztah. Po pohřbu se celá rodina shledává v odlehlém domě, kde kdysi došlo také ke svatbě Willa a Alice. Kromě truchlení se zde řeší i budoucnost Willova podnikání a jakou roli v tom má sehrát jeho vdova. K rodinnému dramatu ovšem začne mít nové Evil Dead velmi rychle daleko. Willova smrt totiž nebyla tak úplně náhoda. A příčina jeho smrti začíná mít zálusk na celou jeho rodinu.
Vaniček je zřejmě fanouškem původní série. Je očividné, že má nastudované filmařské postupy Sama Raimiho u původních filmů, jeho scénář pak skrývá různá pojítka s již existujícími díly této série. Vrací se Necronomicon, kandarianská dýka, pozornější diváci si pak všimnou různých odkazů a pomrknutí na již existující díla z tohoto světa. Jinak nicméně platí, že šestý celovečerní Evil Dead film je samostatným filmem. Ne snad takovým, který by nepracoval se širší mytologií a teoreticky nebudoval nějaký základ pro budoucnost série, do velké míry však dokáže stát na vlastních nohách. Těžko nicméně říct, zda má kdokoliv šanci sérii nabídnout něco skutečně nového.
K žánrovému odměnění jako v časech Armády temnot tu přeci jen nedochází. A i když V plamenech není přímým pokračováním Smrtelného zla: Probuzení, působí alespoň jako volné pokračování. Činžák se zde mění za dům na samotě, jinak tu ovšem pořád dochází k dávce brakového a přehnaného násilí s občasným sázením na černý humor, který často vyloženě pokouší hranice toho, co lze ještě vnímat jako černý humor. Takže ano, Vaniček dodává typické Evil Dead, ve kterém hodně spoléhá na osvědčené trademarky. A bude na každém, zda je pro něj „jen další Evil Dead“ málo, nebo mu to bude bohatě stačit.
Nekompromisně brutálně působilo už tři roky staré Probuzení, Vaniček nicméně vyvolává pocit, že se už tak vysoko nastavenou hranici pokouší překonávat. Nedá se však říct, že by tak činil neefektivně nebo že by se mu snad nedařilo pokoušet žaludek i u diváků s velmi silným žaludkem. Mezi ústředními postavami se navíc tentokrát prohání pes i senilní důchodkyně, lidé se slabšími nervy tak i proto nejspíše budou u nového Evil Dead napjatí a skrytě doufat, že tvůrci nového filmu nezajdou tak daleko, jak se dá předpokládat.
Tématem posledního filmu bylo mateřství – strach z mateřské role, rodinných vazeb a ochrany dětí. Hlavní hrdinka Beth byla těhotná a její těhotenství představovalo jeden z hlavních tematických prvků filmu. Podobně nosné téma pak nabízí i práce s hlavní hrdinkou Alice. Její manželství mělo daleko k ideálu a dost možná ani jednotliví členové rodiny netuší, jak moc. Willova smrt přichází v momentě, kdy pro Alice skutečně může být určitou formou osvobození, zároveň však stále musí strávit nějaký čas s Willovou rodinou. Část rodiny se netají opovrhováním Alice, mezitím je navíc čím dál tím očividnější, že uctivé vzpomínání na Willa nejde Alice úplně po chuti. To doplňují záblesky flashbacků, které osvětlují, že Alice je tak trochu obětí. Nejen svého manžela, ale téměř celé jeho rodiny. V ní má ideální vztah možná tak s Willovým mladším bratrem Josephem v podání Huntera Doohana a jeho přítelkyní Thyou v podání Luciane Buchanan. Tchán a tchyně (Erroll Shand, Tandi Wright) ovšem svým přístupem Alice příliš nepomáhají.
O to těžší to pro Alice je v momentech, kdy dochází k avizovanému postupnému posednutí jednotlivých členů rodiny. Projevy posedlých (Deadites) jsou často založené na sadistických, zlých a krutých komentářích. Psychické týrání obětí, ponižování a manipulace, zesměšňování lidských emocí a následné užívání si utrpení tvoří podstatnou část jejich projevu. Deadité nejen ovládnou tělo posedlého, ale zároveň zesílí a překroutí jeho nejhorší stránky. Právě z jejich konání často vychází černý, vulgární a sadistický humor. Zlo je díky tomu nejen násilné, ale také psychologicky ponižující. A nutno dodat, že často velmi efektivní. Platí to i v případě tohoto filmu.
Vaniček za pochodu předvádí kreativní hravost, což mohl naznačit už první teaser. Jediné větší ale spočívá v tom, že pokud už někdo se sérií Evil Dead strávil nějaký čas, takový či makový prvek už pravděpodobně někde viděl. Těžko vlastně říct, zda by série skutečně nutně potřebovala tak zásadní přeskok jako v roce 1992. Točení v kruhu je nicméně patrné už nyní. Stačí divákům, že někdo řemeslně zručný dodá osvědčenou variaci? Že se někdo zřejmě pokusí být ještě brutálnější než posledně? I snaha o stupňování brutality jednou dorazí na své limity a těžko říct, zda v ten moment sérii zůstanou ještě nějaké trumfy. Bruce Campbell se už do role Ashe Williamse také jen tak nevrátí (pozorné oko ho nicméně nejspíše nemine ani v tomto filmu) a i dvě po-titulkové scény působí spíše jako nostalgické pomrknutí než jako skutečný příslib budoucnosti.
Vaniček tak sice nepřináší revoluci, dokazuje však, že i po více než čtyřiceti letech dokáže tato série stále nabídnout dostatek energie, kreativity a způsobů, jak své diváky znepokojit. Někomu to jistě bude stačit, někteří budou dokonce vyloženě nadšení. Zbytek může začít doufat, že chystaný Evil Dead Wrath, jenž má dorazit za dva roky a bude koncipován jako prequel k původní trilogii, přeci jen ukáže, že tato série ještě může překvapit.
Smrtelné zlo: V plamenech nepředstavuje pro sérii Evil Dead nový začátek ani zásadní evoluci, zároveň ale dokazuje, že tato více než čtyřicet let stará značka ještě nemusí nutně působit vyčerpaně. Sébastien Vaniček přistupuje k látce s respektem k odkazu Sama Raimiho, zároveň jí dodává vlastní energii, důraz na fyzickou brutalitu a překvapivě silnou práci s tématy rodinných vazeb, traumatu a osvobození od toxických vztahů. Alice se díky tomu nestává pouze další obětí řádění Deaditů, ale postavou, jejíž osobní konflikt dodává celé krvavé jízdě emocionální rozměr. Otázkou ovšem zůstává, jak dlouho bude sérii stačit spoléhat na osvědčenou kombinaci extrémního násilí, černého humoru a nostalgických odkazů. Vaniček ukazuje, že Evil Dead stále dokáže nabídnout kvalitní hororovou zábavu, skutečnou výzvou pro budoucnost však bude najít další cestu, jak tuto formuli znovu proměnit. Zda se to podaří, ukáže až čas...
